Jak islámští vynálezci nezměnili svět

From WikiIslam, the online resource on Islam
Revision as of 19:05, 5 March 2016 by Prekladator (talk | contribs)
Jump to navigation Jump to search


Poznámka: Paul Vallely, autor "How Islamic inventors changed the world" (Jak islámští vynálezci změnili svět), byl kontaktován ohledně tvrzení v tomto článku, nicméně dosud jsme nedostali odpověď.

Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination

Úvod

Za posledních pár let bylo mnoho vynálezů připisováno islámským vynálezcům, které ve skutečnosti existovaly v před-islámské době, nebo byly vynalezeny jinými kulturami, nebo oboje. Tato tvrzení byla také vnucována veřejnosti v rámci národního turné, které se otevřelo u exhibice v Museum of Science a Industry v Manchesteru a University of Manchester v Anglii.

Pro oslavu této série událostí, byl Paulem Vallelyem napsán článek s názvem “How Islamic inventors changed the world” (Jak islámští vynálezci změnili svět), publikovaný u The Independent 11. března 2006. Tento nepřesný článek získal velkou chválu od muslimů a hojně koluje po islámských stránkách, fórech, blozích a je dokonce používán jako zdroj (pro potvrzení lživých tvrzení o islámských vynálezech) ve více, než dvaceti [1] různých článků na Wikipedii.


Paul Vallely odvážně začal s následujícím tvrzením: "Od kafe, přes šachy, až ke třem hodům, muslimský svět nám dal mnoho inovací, které bereme jako samozřejmost v každodenním životě. Při otevření nové výstavy, Paul Vallely nominuje 20 nejvlivnějších- a identifikuje jejich geniální vynálezce."[2] Tento článek vyjmenovává a zkoumá všech dvacet “Islámských vynálezů, které změnily svět”, a při tom ukáže jejich opravdové vynálezce a opravdovou roli islámu/muslimů, pokud tam vůbec nějaká byla.

Vynálezy

Kafe

Legenda praví, že arab jménem Khalid pásl své kozy v regionu Kaffa, v jižní Etiopii, když si všiml, že jeho zvířata se staly živější poté co snědly určité bobule. Uvařil bobule, aby udělal první kafe. Rozhodně prvním záznamem o tomto nápoji byl záznam o bobech exportovaných z Etiopie do Jemenu, které súfisté pili, aby mohli být vzhůru celou noc a mohli se modlit. Konecem patnáctého století to přišlo do Mekky a Turecka a z tama se to dostalo do Benátek roku 1645. Do anglie se to dostalo roku 1650 turkem jménem Pasqua Rosee, který otevřel první kavárnu v Lombard Street v Londýně. Arabská qahwa se stala tureckou kahve, poté italskou caffé a poté anglickou coffee.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Křesťanští mnichové v klášteře na ostrově Daga Estephanos, Etiopie, stále produkují a prodávají kafe pod značkou "Lake Tana Monastery Island Coffee".

Legenda, na kterou se odkazuje Paul Vallely je probrána na decentcoffee.com (anglicky):

"Arabské pití kávy začalo téměř před dvanácti sty lety (850 n. l.), když si etiopský pastevec jménem Khalid povšimnul, že když když jej odpolední slunce udělalo unaveným, jeho stádo skotačilo poskakovalo, poté co okusovalo nějké bobule. Khalid buď snědl bobule celé, nasbíral a uvařil je.

Když jeho žena uviděla jak je energický je, přičemž normálně by byl unavený, donutila jej aby se podělil o jeho zázračný vynález s místním duchovním v klášteře. Vedoucí mnich nesdílel jeho nadšení. Popsal bobule jeko "satanovo dílo" a hodil je do ohně aby zaplašil jejich hříšnou přítomnost. Brzy se místnost naplnila lahodnou vůní pečených bobulí, a další mnichové přispěchali, aby zjistili zdroj této nové slasti."

Všimněme si výše, že tato pasáž říká, že pastevec jménem Khalid (nebo Kaldi v jiné verzi příběhu) byl z Etopie. Etiopané byli převážně pravověrní křesťané. Navíc, v islámu neexistují kláštery nebo mnichové v islámu. Ve skutečnosti, je to zakázáno (Quran 57:027). Proto, pokud je tato legenda pravdivá, Khalid (nebo Kaldi) by nebyl muslim, ale křesťan.

Zároveň, objevení kafe, podle maronitského mnicha Antonius Faustus Naironus (1635–1707), proběhlo jinak, než říká výše napsaný příběh. V "De saluberrima potione Cahue, seu Cafe nuncupata discursus" (1671) píše, že pastevec si stěžoval převorovi blízkého habešského kláštera, že jeho zvířata nemohou spát. Dva mniši, společně s pastevcem byli vysláni nadřízeným, aby zjistili co zvířata jedly. Objevili kávovník, který donesli do kláštera, kde si z něj uvařili nápoj. Celou noc trávili příjemným povídáním, bez jakékoliv únavy.[3]

Vidění

Řekové si mysleli, že oči vyzařují paprsky, jako laser, které jim umožňují vidět. Prvním člověkem, kterého napadlo, že světlo jde do oka a ne z oka byl muslimský matematik, astronom a fyzik z 10. století, Ibn al-Haitham. Vynalezl první temnou komoru, poté co si všiml, jak světlo prochází skrze díru v žaluziích. Čím menší díra, tím lepší obraz. Camera Obscura je z arabského slova qamara pro temnou nebo soukromou místnost. Zároveň je prvním člověkem, který posunul fyziku z filozofické aktivity do experimentální.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
První obrázek z dírkové komory; ilustrace od De Radio Astronomica et Geometrica (1545).

Základní optické principy dírky můžeme nalézt v čínských textech z pátého století př. n. l. [4] Obě tvrzení, jak to, že vytvoři teorii paprsků jdoucích do oka a že vymyslel dírkovou komoru, jsou lži. Teorie, že světlo jde do oka vzešla z řecké filozofie a jejími podpůrci byli Aristoteles, Galen, a Empedocles. Giovanni Battista della Porta (1538–1615), vědec z Neapole byl dlouho považován za vynálezce, díky jeho popisu nalezeném v Magia naturalis (1558). Nicméně prvním publikovaným obrázkem dírkové komory je kresba v Gemma Frisius' De Radio Astronomica et Geometrica (1545).[5]

Zatímco latinština i arabština si mezi sebou půjčovaly slovíčka, latinský jazyk je starší, než arabština alespoň o tisíc šest set let. Slovo “kamera” nebylo odvozeno z arabského "qamara". "Camera" je latinské slovo, které znamená klenutý nebo zahnutý prostor, odvozené z řeckého καμαρα, které se vztahuje k čemukoliv, co má zahnutý povrch. Italské slovo "camera", francouzské "chambre", a anglické slovo "chamber" všechny sdílí stejný latinský kořen. "Camera obscura" doslova znamená “temná místnost”.[6][7] Slovo “kamera”, používané dnes, poprvé nadhodil Johannes Kepler (1571–1630). Arbské slovo “qamara” bylo téměř určitě půjčeno z latinského slova "camera", anebo je podobnost těchto slov náhodná.[5]

Šachy

Určitá forma šachů byla hrána ve starověké indii, ale hra byla vyvinuta do podoby, jak ji známe dnes v Persii. Z tama se rozšířila na západ do Evropy - kde byla představena maury ve španělsku v desátém století - a také na východ do Japonska.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Šachová figurka z 6. století nalezená v Butrint, Albania.

Britští archeologové v červenci 2002 vykopali šachovou figurku ze slonoviny, u byzantského paláce v jižní Albánii, čímž dokázali, že evropané hráli šachy mnohem dříve, než se předpokládalo. Nedávné objevy z šestého století jsou zřejmě ignorovny pro to, aby mohli tvrdit, že vymysleli šachy pro hloupý západ o 400 let později, skrze Španělsko v 10. stoeltí.[8] A i když forma šachů tak, jak je známe dnes byla z větší části vyvinuta v Persii, byli to zoroastriánští peršané (ne islámští), před muslimskými invazemi. Zároveň je ironickým faktem, že šachy jsou v islámu zakázány, jelikož byly odsouzeny Mohamedem, který přirovnal hraní šachů k barvení rukou prasečím tělem a krví.[9][10] Takže ve skutečnosti Paul Vallely a samotní muslimové tvrdící, že islám byl důvodem rozšiřování šachů v Evropě je urážkou zbožným a jistě se díky tomu Mohamed obrací v horbě.

Létání

Tisíc let před bratry Wrightovými, muslimský básník, astronom, hudebník a inženýr jménem Abbas ibn Firnas udělal několik pokusů o sestrojení létajícího stroje. Roku 852 skočil z minaertu Velké mešity v Cordobě s použitím pláště podepřeného kousky dřeva. Doufal, že bude létat jako pták. Nelétal. Ale plášť zpomalil jeho pád, čímž stvořil to, co je považováno za první padák a vyvázl jen s lehkými zraněními. Roku 875, ve věku 70 let, vytvořil zařízení z hedvábí a orlího peří to zkusil znova, skočit z hory. Vyletěl do velké výšky a zůstal nahoře deset minut, ale narazil při dopadu - z čehož korektně vyvodil, že to bylo kvůli tomu, že svému zařízení nedal ocas aby při dopadu stálo. Jsou po něm pojmenovány letiště v Bagdádu a kráter na Měsíci.[2]


Co se týče létání, první byli draci, a ty vynalezli číňané. Jsou staré až 3000 let a byly dělány z bambusu a hedvábí. Prvním případem lidského letu bylo létáni na draku kolem roku -200. Roku -478 čínský filozof Mo Zi, strávil tři roky děláním jestřába z lehkého dřeva nebo bambusu, který plaval s větrem. Mohl létat, ale po jednom dnu zkoušení se zničil. Draci byli také používáni v čínské armádě po léta. Nesly čeredně nakreslené obličeje, trubky a provázky, které vytvářely zvuky a měly zastrašit nepřítele.

Bylo provedeno mnoho pokusů použít draky k létání lidí, první zaznamenaný úspěch byl velmi brutální. Roku +550 císař Kao Yang překonal své mocné nepřátele, rodiny Thopa a Yuan. Přikázal aby přeživší Thopas a Yuan byli vylepšeni křídly z bambusu a shozeni z vrcholu věže Zlatého Fénixe. Všichni zemřeli. Další zajatci byli přidělaní k drakům udělaným ve formě sov a spuštění dolů. Jen jeden zajatec přežil, poté co letěl 2,5 km. Později tento člověk, Yuan Huang-Thou zemřel hladem. Číňané se také snažili vyrobit létací stroje. V knize Pao Phu Tzu, z roku +320, Ko Hung říká: “Někteří udělali létající vozy z dřeva, s použitím řemenů z volí kůže, upevněných k vracejícím se lopatkám, které uvádějí přístroj do chodu”. Jasně popisuje rotující lopatky připevněné k točící se nápravě a poháněné řemenem z kůže, který je rotor , což je základ moderní helikoptéry. Zdá se, že tento systém fungoval, protože létající vozy byly použity. Stroj, známý jako “bamboo dragonfly” (bambuso-koptéra), je stále používán jako dětská hračka.[11][12][13]

Na západě, inženýr se starověkého řecka, Hero z Alexandria, pracoval s tlakem vzduchu a páry, aby vytvořil zdroj energie. Jedním jeho experimentem byl aeolipile, který používal proudy páry pro vytvoření rotačního pohybu. Důležitostí aeolipile je, že značí počátek vývoje motoru — pohyb vytvořen motorem se později stane základem historie létání.[14]

Pokud uvážíme všechny informace napsané výše, jak bychom mohli připsat vynález létání muslimovi, který v 9. století skočil z mešity ve Španělsku?

Mytí

Umývání a koupání jsou náboženskými požadavky pro muslimy, což je možná důvodem, proč zdokonalili způsob jak dělat mýdlo, které používáme dodnes. Starověcí egypťané již používali mýdlo, stejně tak jako řekové, kteří jej používali jako pomádu. Ale byli to arabové, kdo zkombinoval rostlinné oleje s hydroxidem sodným a aromaty jako je tymián. Jednou z nejvíce zarážejících charakteristik křízáků pro arabské nosy bylo, že se neumývali. šampón byl představen Anglii muslimem, který si otevřel Mahomed's Indian Vapour Baths v Brightonu roku 1759 a byl jmenován šampónovým operatérem pro krále George IV a William IV.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Částečně rekonstruovaný Trajan (98–117 AD) koupací dům v Římě.

První věci, kterou musíme zmínit, je "muslim" o kterém se Paul Vallely zmiňuje. Jeho jméno bylo Sake Dean Mahomed a on nebyl muslim, ale konvertitou ke křesťanství.[15] Narodil se muslimským rodičům roku 1759, konvertoval ke křesťanství a vzal si anglo-irskou ušlechtilo ženu, Jane Daly, v anglickém obřadu roku 1786[16] (dlouho před otevřením "Mahomed's Indian Vapour Baths" roku 1821).[17] Dvě z jeho dětí (Amelia a Henry) byly také pokřťeny do anglikánské víry, a jeden z jeho vnuků, Rev. James Kerriman Mahomed, byl jmenován vikářem v Hove, Sussex.[18] Zároveň stojí za to zmínit fakt, že islám není jediným náboženstvím, které dává pravidla osobní hygieny. Židé mají také pravidla ohledně hygieny.

Materiál podobný mýdlu byl nalezen v hlíněných cylindrech během vykopávek ve starověkém Babylonu, jako důkaz, že výroba mýdla byla známá již od roku -2800. Nápisy na láhvích nám říkají, že byly tuky uvařeny s popelem, což je metoda výroby mýdla, ale nemluví o účelu tohoto "mýdla". Takové materiály byly později použity pro tvorbu účesů. Stejně jako starověcí egypťané, denní mytí bylo důležitou událostí ve starověkém Řecku[19] a podobný zvyk v Japonsku ve středověku. A na islandu, bazény zahřáté vodou z teplých pramenů byly populárními místy pro setkávání o sobotních večerech. Výroba mýdla byla zavedeným řemeslem v Evropě od 7. století. Spolek tvůrců mýdla si střežil své výrobní tajemství. Zelenina a živočišné oleje byly použity s popelem rostlin, s vůní. Postupně více druhý mýdla přibývalo pro holení a šampónování, stejně tak koupání a praní. Angličané začali dělat mýdlo během 12. století. Mýdlový byznys byl tak dobrý, že roku 1622, King James I udělil monopol výrobci mýdla za $100,000 ročně. Až do 19. století bylo mýdlo těžce zdaněno jako luxusní zboží v mnoha zemích. Když byly vysoké daně odstraněny, bylo mýdlo dostupné obyčejným lidem a standard čistoty byl zvýšen. Komerční mýdla v amerických koloniích začly roku 1608 s příchodem několika výrobců z drué lodi z Anglie, která příjela do Jamestown, VA. Věda moderní výroby mýdla se zrodila 1820 s vynálezem francouzského chemika Michel Eugene Chevreul, ohedně chemické povahy a vzahů tuků, glycerolu a mastných kyselin. Jeho studie postavily základ jak pro tukovou tak mýdlovou chemii.[20]

Destilace

Způsob separace kapalin skrze rozdíl v jejich teplotě varu, byl vymyšlen kolem roku 800 předním islámským vědcem, Jabir ibn Hayyan, který transformoval alchymii na chemii, vynalezl mnoho základních procesů a aparát, který používáme dodnes- zkapalňování, krystalizace, destilace, čištění, oxidace, odpaření a filtraci. Stejně tak objevil sírovou a dusičnou kyselinu, vynalezl alembik, dal světu intenzivní růžovou vodu a další parfémy a alkoholické nápoje (přestože pití je harám, nebo zakázané, v islámu). Ibn Hayyan zdůrazňoval systematické experimentování a byl zakladatelem moderní chemie.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Destilační aparát z čínské dynastie Han, z prvního století.[21]

Spekulace spojovala některé egyptské ilustrace s destilací, ale nejstarším důkazem vynalezení je destilační aparát a terakota parfém obal, nedávno nalezený v Indus Valley (před-islámský Pákistán) datovaný kolem 3,000 př.n.l., a prorokyně Miriam (aka “Maria židovka”) vynalezla kerotakis, kolem 1. století.[22] První pořádně zdokumentovaný důkaz pro destilaci na Západě pochází od záznamu řeckého historika Herodóta o medotě destilace terpentýnu kolem roku 425 př.n.l..[23] Zároveň, počátky whisky jsou datovány k 5. století, představil je Irsku Saint Patrick (390–461 AD), irský patron.[24]Takže arabové vylepšili proces destilace asi 3500 let později, ale rozhodně jej nevynalezli.

Je také velmi zájimavé se povšimnout, že autorství mnoha knih dříve přisuzovaných Jabir ibn Hayyanovi (včetně "jeho" nejznámější práce, Summa Perfectionis) byly nyní přisuzovány neznámému evropskému alchymistovi, někdy méně známému Paulu z Taranto, píšícím krátce po roce 1300 AD.[25] Podle Encyclopædia Britannica:

"[Geber byl] neznámým autorem několika knih, které byly mezi nejvlivnějšími pracemi o alchymii a metalurgii během 14. a 15. století.

Jméno Geber, latinizovaná forma Jābir, bylo použito kvůli velké reputaci arabského alchymisty z 8. století Jābir ibn Ḥayyān. Mnoho arabských vědeckých prací přisozovaných Jabirovi, bylo přeloženo do latiny během 11. a 13. století. Proto, když autor, který byl pravděpodobně praktikujcí španělský alchymista začal psát kolem roku 1310, adoptoval západní formu jména Geber, aby přidal autoritu jeho práci, která nicméně odpovídala evropským alchymistickým praktikám 14. století, více, než těm od dřívějších arabů.

Čtyři práce od Gebera jsou známy: Summa perfectionis magisterii (Suma dokonalosti, 1678), Liber fornacum (Kniha pecí, 1678), De investigatione perfectionis (Vyšetřování dokonalosti, 1678), a De inventione veritatis (Vynález pravdy, 1678). Jsou čistým vyjádřením alchymické teorie a nejdůležším seznamem laboratorních instrukcí, které se objevily před 16. stoletím. Tudíž, byly hodně čteny a měly velký vliv pro sféru mysticismu, tajemství a neznáma."[26]

Kliková hřídel

Zařízení, které převádí rotační pohyb na lineární a je důležité pro mnoho strojů moderního světa, například pro motory s vnitřním spalováním. Jeden z nejdůležitějších technických objevů lidstva, byl vynalezen muslimem al-Jazari pro zvedání vody pro zavlažování. Jeho kniha z roku 1206 ukazuje, že také vynaletl a vylepšil použití ventilů a pístů, vymyslel jedny z prvních mechanických hodin poháněných vodou a závažím a byl otcem robotiky. Jedním z jeho padesáti dalších vynálezů byl heslový zámek.[2]

Naneštěstí pro našeho geniálního muslima al-Jazari, kliková hřídel byla známá již číňanům z dynastie Han.[27] Dynastie Han trvala od roku 206 př.n.l. do 220 n.l. Již v prvním století byly hřídele používány v římských zdravotních zařízeních, ale až roku 834 můžeme najít zmínku o hřídeli v Evropě. Obrázek v grafickém kodexu muže brousícího meč na brusu poháněném klikou.[27][28] 206 BC až 834 AD je rozhodně mnohem dříve, než kdy Paul Vallely tvrdí, že ve 12. století muslimové vynalezli 'jeden z nejdůležitějších mechanických vynálezů v historii lidstva'. Co Al-Jazari popsal byla klika a systém ojnice ve vodní pumpě. Použil klikovou hřídel, ale bylo to zbytečně složité, což naznačuje, že plně nechápal princip přeměny energie.[29]

Technologie pístu byla také používána Heroem z Alexandrie v 1. století s vytvořením prvního párou poháňeného motoru na světě, více než tisíc let před al-Jazarim. (vizInvention 4: Flying pro další detaily.) V jeho pracích "Pneumatica" a "Automata" také popsal přes sto strojů a automatů, včetně mechanických zpívajících ptáků, loutky, ohňový motor, větrný orgán (viz Invention 11: větrný mlýn pro další detaily), a mincovní stroj, takže pokud si někdo zaslouží dostat titul daný al-Jazarimu Paulem Vallely jako "otec robotiky" je to Hero z Alexandrie. Musí být také povšimnuto, že Herova práce "Mechanica" (ve třech knihách) přežila pouze ve svém arabském překladu, takže muslimové měli přístup ke všem předislámským géniům,[30] nicméně napsat přesný článek o islámských úspěších se ukázalo příliš, pro některé.

Co se týče vodních hodin, starověcí egypťané používali měřič času, který byl poháněn vodou. Jeden z nejstarších byl nalezen v hrobce Egyptského faraona z let -1500 a číňané začali vyvíjet mechanické hodiny kolem roku 200. Řekové také měřili čas pomocí různých druhů vodních hodin. Dojemnější mechanické vodní hodiny byly vyvinuy mezi lety -100 a +500 řeckými a římskými horology a astronomy.[31] Víme, že mechanismus Antikythera byl objeven v troskách lodi roku 1900 u ostrova Antikythera.

Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Starověký čínský zámek s kombinací znaků.

Historik vědy Derek Price, dospěl k závěru, že to byl starověký počítač, používaný k předpovědi pozice slunce a měsíce v jakýkoliv čas. Michael Wright, správce mechaického inženýrství ve vědeckém muzeu v Londýně si myslí, že původní zařízení modelovalo celou sluneční soustavu. Zdroje starověkého Řecka se odkazují na taková zařízaní, takže je to dost možné. Římský filozof Marcus Tullius Cicero (106–43 př. n. l.), píše o zařízení “nedávno konstruovaném naším kamarádem Poseidonius, které při každé obrátce produkuje stejný pohyb Slunce, měsíce a pěti planet.” Řecký matemati, fyzik, inženýr, vynálezce a astronom Archimedes ze Syracuse (287–212 př. n. l.) prý také udělal takové zařízení. [32][33] V 9. století byly vyvinuty mechanické hodiny, kterým chyběl pouze krokový mechanismus.

A co ten heslový zámek, vynalezl jej al-Jazari? Opět, odpovědí je jasné ne. Nejstarší známý heslový zámek byl vykopán v římské hrobce v Kerameikos, Athény.[34] Starověcí číňané byli také zpodpovědní za vytvoření prvních heslových visacích zámků.[35][36]

Prošívání

Metoda šití nebo pokus o dvě vrstvy látky s prostřední vrstvou byla vynalezena v muslimském světě anebo možná byla importována z Indie nebo Číny. Ale každopádně přišla na západ skrze křižáky. Viděli, že to používají saracénští válečníci, kteří nosili slámou plněné prošívané trička místo brnění. Tak jako forma protekce, stejně tak to bylo efektivní jako forma izolace - tak moc, že se to stalo domáckým průmyslem u nich doma, v chaldnějších klimatech, jako třeba v Británii nebo Holandsku.[2]

Je zajímavé, že autor sám tvrdí, že "není jasné, jestli to bylo vynalezeno v muslimském světě" a přesto uvádí prošívání jako islámský vynález. Nicméně důkazy proti tvrzení, že muslimové vynalezli prošívání jsou jasné, přestože to mohlo projít do Evropy skrze střední východ. Opravdový původ zůstává neznámý, ale pokud půjdeme po stopách historie, dojdeme až do starověké Číny a Egypta, kolem roku -3400[37] s nálezem prošívaného pláště s vyřezanou figurkou faraone ze slonoviny z egyptské první dynastie. Navíc roku 1924 archeologové objevili prošívaný koberec v Mongolsku.[38] Odhadované stáří je mezi prvním a druhým stoletím. Je zde také mnoho odkazů na prošívání v literatuře [38] a nedávno v září 2007 byla nalezena mužská mumie v Xinjiang, Číně, zabalená do prošívaného hedvábí.[39]

Architektura

Gotický oblouk, který je tak charakteristický pro evropské gotické katedrály byl vynálezem půjčeným od islámské architektury. Byl mnohem silnější, než oblouk používaný římany a normany, čímž umožňoval stavět větší, vyšší a mnohem složitější a velkolepější stavby. Dalšími výpujčkami od muslimských géniů byly žebrové klenby, rozety a and metody stavění kupolí. Evropské hrady byly také přizpůsobeny tak, aby kopírovaly ty z islámského světa - se střílnami, cimbuřím, barbakánem a hradbami. Čtvercové věže a pevnosti se přeměnily na lépe ochranitelné kulaté. Architekt hradu Jindřiha V byl muslim.[2]

Co se týče revolučních architektonických vynálezů, nic není větší, než vytvoření betonu, materiálu zdokonaleném římany. To jim umožnilo stavět budovy, které nebylo možno postavit s použitím tradičních kamenů a stavebních překladů. Tento vynález udělal možnost konstruovat amfiteátry, koupelny a chrámy v horách v římském světě.[40] Když si ujasníme tohle, přestože gotický oblouk začal být používán až ve 13. století, byli to habešové (ne muslimové), kdo jej první používal již od roku -722.[41]

Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Ukázka působivé kopule zevnitř panteonu v Římě, která byla postavena téměř 500 let před islámem, kolem roku 118–135 n. l.

Co se týče islámských technik stavění kupolí, nejlepším příkladem kupole ve starověkém světě je panteon v Římě, postaven téměř 500 let před islámem v roce 118–135 Apollodorusem z Damašku a opět, bylo to možné jen díky vynálezu betonu, který byl zdokonalen římany. Původně chrám pro římské bytosti, stal se křesťanským kostelem od 7. století. Je to důležitý a dojemný příklad designu, budova, která má už více, než 2000 let při nepřetržitém používání, svoji původní střechu. Kopule má rozpětí 43.2 metrů. Byla největší kopulí ve světě, až do 15. století, kdy byla postavena katedrála ve Florenci (1420–36).

Druhou nejpůsobivější před-islámskou kopulí, je ta u Hagia Sophia (kostel svaté moudrosti) v Istanbulu, Turecko. Postavena pod dohledem byzantského císaře Justiniána během let 532–537 AD, byla konvertována na mešitu po invazi muslimů, kteří dobyli Konstantinopol roku 1453 AD. Kopule má šířku 31 metrů a narozdíl od tvrzení v článku, muslimové si půjčovali nápady od starší křesťanské architektury. Byl to ve skutečnosti tento byzantský kostel ze 6. století, který byl používán o tisíc let později jako model pro mnoho Ottomanských mešit, včetně Sultan Ahmed Mosque (dokončena v 1616 AD), Şehzade Mosque (dokončená 1548 AD), Süleymaniye Mosque (dokončená 1557 AD), Rüstem Pasha Mosque (dokončená 1563 AD), a Kılıç Ali Paşa Mosque (dokončená 1580 AD).[42]

Článek se také zmiňuje o tom, že rozety jsou islámským vynálezem, přestože jejich původ lze vystopovat k římkému okulusu, opět nalezeném v kopuli Panteonu. Navíc, vynález rozet zcela záleží skle a řemeslnictví. Výroba skla vzešla z blízkého východu kolem roku -2000. První tvůrci tlačili sklo do surové formy. Kolem roku -1500, jemnější nádoby byly vytvářeny v Egyptě. Nejlepšími výrobci a vývozci skla tehdy byli féničané, kteří měli velké zásoby křemenatých písků. Foukání skla se vyvinulo kolem 1. století př. n. l. v Palestině.[43] První známe vitráže dělali saxoné v 7. století a jejich výroba byla považována za záhadu.

A nakonec, tu máme žebrové klenby, které byly vyvinuty z římské architektury středověkými evropskými staviteli[44] a které byly poprvé použity v in St. Etienne, Francie. První přeživší ukázka žebrové klenby může být nalezena v Durham Cathedral (postavěna od 1093–1133 AD) Durhamu v Anglii.[45]

Když se zamyslíme nad těmito fakty, myslíme si, že je v pořádku předpokládat, že vývoj architektury v Evropě a zbytku ne-islámského světa by se, a taky že se obešlo bez té údajné "muslimské geniality".

Nástroje

Mnoho moderních chirurgických nástrojů má úplně stejný design jako ty, které vymyslel v 10. století muslim jménem al-Zahrawi. Jeho skalpely, kostní pily, kleště, jemné nůžky pro chirurgii oka a mnoho z 200 nástrojů, které vymyslel, jsou známé modernímu chirurgovi. Byl to on, kdo objevil, že nit z vnitřností použitá pro interní stehy se přirozeně rozpustí (objev, který udělal, když jeho opice snědla struny jeho loutny) a že to může být také použito pro vytvoření kapsulí pro léky. Ve 13. století, další muslimský lékař jménem Ibn Nafis popsal krevní oběh, 300 let před William Harvey. Muslimští doktoři také vyvinuli anestetika, ze směsi opia a alkoholu a vyvinuli duté jehly pro vycucnutí zákalu v technice, která se používá dodnes.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Starověké před-islámské skalpely měly téměř stejnou formu a funkci jako jejich moderní protějšky. Jsou z roku 79 nalezené v Pompeii, Itálie.

Více, než tisíc let před al-Zahrawi, řečtí a římští lékaři v klasickém světě měli přístup k širokému spektru chirurgických nástrojů. Tohle je známo skrze mnoho starověkých textů, které dávají stručné popisy a také z nález z roku 1887 nalezeném v ruinách v Pompeii. Dům, který patřil řeckému chirurgovi roku 79 byl identifikován díky jeho velkým zásobám chirurgického nářadí, kterého bylo více, než sto. Tyto lékařské nástroje, které jsout teď k prohlédnutí v muzeích po celém světě, byly všechny přístupné starověkému řeckému lékaři Hippocrates (460–370 př. n. l.), který žil více než tisíc let, před islámem a mnoho z nich v podobné formě se používá dodnes. Tyto nástroje zahrnují široké spektrum skalpelů, háků, uvulu držící kleště, kostní vrtáky, kostní kleště, katetry a dokonce i přenostnou tašku pro jejich přenášení.[46] Zároveň to byl řecký lékař a zkoumatel Claudius Galenus (129–217), kdo obrovsky ovlivnil západní zdravotnictví, kdo poprvé použil nit z vnitřností pro zašití ran a ne al-Zahrawi. Ve skutečnosti "Muslimský" lékař Ibn Sīnā (Avicenna) o 700 let později (920 AD) používal produkt z prasete.[47] Čin zbožného muslima, rozhodně.

Co se týče krevního oběhu, mohl být popsán muslimským medikem Ibn Nafis 300 led před William Harvey, ale čínská kniha medicíny toto popisuje 1600 let před Ibn Nafis.[48]

Článek zároveň uvádí, že muslimští doktoři poprvé vyvinuli duté jehly pro vycucnutí zákalu z oka, a anestetika ze směsi opia a alkoholu. Není tomu tak. Chirurgie zákalu byla vykonávána po mnoho století. První zmínka o chirurgii zákalu byla napsáno hinduistickým chirurgem Susruta v rukopisech z 5. století př. n. l. V Římě, archeologové našli chirurgické nástroje používané pro léčbu zákalu, z 1. a 2. století. Duté jehly byly používány pro zrušení zákalu a odstranění vycucnutím.[49] Anestetika z opia a alkoholu byly používána jak číňany tak římany. Řecký lékař, farmakolog a botanik Pedanius Dioscorides (40–90 AD) v jeho práci Materia Medica (jedna z nejvlivnějších knih o rostlinách v historii) se zmiňoval o použití extraktu alkoholu před operací. To naznačuje, že to bylo typické pro chirurgy ve starověkém římě, zmírňovat bolest při operaci tím, že jím dají sedativa.[50]

Větrný mlýn

Vynalezen roku 634 pro perského chalífu a byl používán pro mletí obilí a zvedání vody pro zavlažování. V širokých pouštích Arábie, když sezónní potoky vyschly, jediným zdrojem energie byl vítr, který foukal konstantně z jedné strany, po dobu několika měsíců. Mlýny měly 6 nebo 12 lopatek pokrytých tkaninou nebo palmovými listy. Bylo to 500 let před tím, než byl první mlýn viděn v Evropě.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Rekonstrukce větrného kola, popsaného Heroem z Alexandrie v prvním století.

Větrný mlýn nebyl vynalezen roku 634 pro perského chalífu. Přestože arabové napadli Persii roku 634 AD, navzdory tomu, co článek tvrdí, nebyl zde žádný chalífa v Persii v té době, byl v Medíně, Saudské Arábii. Chalífa Abu Bakr zemřel dřív toho roku a Umar ibn al-Khattab převzal velení. Fīrūz (Abu-Lu'lu'ah), ne-muslimský otrok vlastněný araby, který byl roku 644 AD zavražděn chalífou Umarem v mešitě v Medíně, je popisován islámskými zdroji jako perský stavitel větrných mlýnů.[51] Proto, konstrukce větrných mlýnů bylo již založené řemeslo v Persii, před příchodem islámu.

Pokud se podíváme na historii větrných mlýnů, první rotační mlýn byl oběven v Catal Hayuk v Turecku a existoval asi před 8000 lety,[52] zatímco nejstarší větrné mlýny byly vyvinuty mnohem později pro automatizaci mletí obilí a čerpání vody. Jeden z prvních větrných mlýnů o kterém máme zmínku, může být nalezen v řeckých textech z 1. století, kde je větrný mlýn nazván hydraletēs, ale díky těžkému použití otrocké práce, nenacházíme archeologické důkazy o větrných mlýnech až do 4. století. [53] Nejstarší zmínka o typu větrného mlýna může být nalezena v knize Pneumatica napsané v 1. století pisatelem jménem Hero, v ní je popisováno tvoření druhu ústrojí poháněného větrem. [54] Myšlenka nicméně nebyla nikdy realizována a nenacházíme nejstarší design vertikální osy, až do jeho vyvinutí v Persii v letech 500–900 AD. Čína je také často považována za vynálezce větrných mlýnů. Víra, že to bylo vynalezeno v Číně před více než 2000 lety je široce rozšířená a možná i přesná, ale nejstarší vlastní dokumentace čínského mlýna byla až roku 1219 AD čínským státníkem Yehlu Chhu-Tshai.[55]

Inokulace

Technika inokulace nebyla vynalezena dvojicí Jenner a Pasteur, ale byla vynalezena v muslimském světě a přivedena do Evropy z Turecka manželkou anglického ambasadora v Istanbulu roku 1724. Děti v Turecku byly vakcinovány kravskými neštovicemi, aby bojovaly proti smrtícím neštovicím minimálně 50 let před tím, než to objevil Západ.[2]

Byly to neštovice, co bylo používáno pro očkování Turky, ne kraví neštovice. Očkování bylo široce rozšířené v té době a zahrnovalo použití strupu neštovic. Použití mnohém méně nebezpečných kravských neštovic pro vyvolání imunity není inokulace, ale vakcinace. Byl to ve skutečnosti Jenner kdo poprvé oznámil použití kravských neštovic pro vakcinaci proti mnohem smrtelnějším neštovicím, tedy vynalezl vakcinaci. A ano, Jenner a Pasteur nevynalezli inokulaci, ale také to nebyli muslimové. To co Paul zřejmě neustále dělá je přisuzovat cokoliv co vzešlo z východní polokoule (nezávisle na tom, jestli to bylo před nebo po vzniku islámu nebo ne) jako vzešlé z 'muslimského světa', přestože i ten nejméně informovaný z nás si uvědomuje, že Čína a Indie nejsou součástí tzv. muslimského světa. Bylo řečeno, že inokulace proti neštovicím začala v Číně během 10. století,[11] ale nejstarší dokumentovaná inokulace v Číně přicházi z textu z roku 1549.[56] První známé pokusy pro vytvoření umělé imunity zahrnovaly práškové neštovice fouknuté do dutin, a v 17. století, připravili pilulky z kravích much ve snaze předejít této nemoci. V Indii, lékaři zelpšovali imunitu použitím neštovicových strupů na potrhanou kůži zdravých. Technika inokulace se rozšířila na západ do Turecka a poté do Evropy.[57]

Plnicí pero

Vynalezeno pro egyptského sultána roku 953 poté co požadoval pero, které by nazašpinilo jeho ruce nebo šaty. Drželo inkoust v nádrži a jako moderní pera, krmila hrot kombinací gravitace a vzlínání.[2]

Historie plnícího pera nemůže začít jinak, než brkem. Brk byl používán pro psaní egyptských králů před 4000 lety. Většinou používali husí brk se zabroušenou špičkou a ponořovali jej do inkoustu ze zeleniny. Přestože první tužka byla vynalezena Conrad Gessnerem roku 1567[58], zůstalo to tak až do 18. století, kdy bylo vymyšleno kovové pero. Daniel Schwenter napsal o jeho nápadu vytvořit plnicí pero v jeho Delicia Physic-Mathematicae roku 1636 [59]; pokusy o výrobu pera s jeho vlastní zásobou inkoustu začalo roku 1656. Například Samuel Pepys měl jedno v roce 1663. Fungovalo tím způsobem, že malá roura nad špičkou brku byla naplněna pomocí malého pístu. Ale o něco více použitelné pero přišlo na svět v 19. století. Plnící pero, které fungovalo na stejném principu (pero s pístem) vynalezl Folsch roku 1809.[60] Později roku 1931, László Bíró prezentoval první kuličkové pero v Budapešti,[61] kuličkové pero bylo designováno pro lepší použití inkoustu, který by se nerozmazával a nedělal kaňky.[62]

Ti, kteří tvrdí, že kuličkové pero bylo vynalezeno roku 953 muslimem potřebují uvést nějaký důkaz plnicího pera a důkaz o typu použitého inkoustu.

Systém číslování

Systém číslování, který používáme po celém světě je pravděpodobně z Indie, ale styl číslic je arabský a poprvé se objevuje v tisku v práci muslimských matematiků al-Khwarizmi a al-Kindi kolem roku 825. Algebra byla pojmenovány po al-Khwarizmiově knize, Al-Jabr wa-al-Muqabilah, většina jejího obsahu se stále používá. Práce muslimských učenců matematiky byla importována do Evropy o 300 let později italským matematikem Fibonaccim. Algoritmy a většina teorie trigonometria přišla z muslimského světa. A Al-Kindiho objev analýzy frekvence ukázal všechny šifry starověkého světa rozpustné a vytvořil základy moderní kryptologie.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Dnešní systém číslování se vyvinul z indických Brahmi číslic, které byly vyvinuty na začátku prvního století. Před jejich uvedením, arabové stále používali řecký systém číslování, a dokonce sami arabové nazývají to co mnoho lidí špatně nazývá "arabskými číslicemi" jako "hinduistické číslice."

Algebra mohla být pojmenována podle knihy al-Khwarizmiho zvané Al-Jabr wa-al-Muqabilah, ale kořeny algebry samotné mohou být vystopovány až ke starověkým babyloňanům, kteří byli schopni dělat výpočty algoritmickým způsobem.[63] Pokud máte něco pojmenováno po něčem co to zpopularizovalo nebo vylepšilo, ještě neznamená, že jste vynálezce. Navíc byste museli nepočítat práci matematika Diophantus z Alexandrie (200 a 214 AD–284 a 298 AD), který napsal sérii knih jménem "Arithmetica" a je běžně označován za "otce algebry".

Paul Vallely s nevolí přiznává, že systém číslování, který se používá po celém světě je 'pravděpodobně' z Indie, nicméně titulek tohoto údajného islámského vynálezu je stále "Systém číslování". První známé použití čísel bylo kolem roku -30 000 , ale je obecně uznáváno, že číselný systém, který používáme dnes (čísla 0 až 9) byl vynalezen v Indii.[64][65] Důvodem, proč se jím říká "arabská" na Západě, je že byly představeny evropanům skrze araby, kteří je přijali dríve od hinduistů. Podobně, sami arabové je běžně nazývají "hindské číslice".[66]

Použití nuly jako čísla je nalezeno v mnoha starověkých indických textech. Koncept negativních čísel byl uznán mezi lety 100-500 př. n. l. číňany. Řečtí a indičtí matematikové studovali teorii racionálních čísel. (Nejznámější z těchto děl je Euklidovy elementy, datované 300 př. n. l.. Euclid ja často také označován za "Otce geometrie".) První použití iracionálních čísel je v indické Sulba Sutras (800–500 př. n. l.). První výsledky ohledně transcendentních čísel udělal Johann Heinrich Lambert roku 1761. První známý koncept matematického nekonečna se objevuje v hindském textu Yajur Veda (1,400 a 1,000 př. n. l.). První zmínka o odmocnině ze záporného čísla udělal řecký matematik a vynálezce Heron z Alexandrie (10–70 AD). Prvočísla byly studovány celou psanou historii. Matematická větev trigonometrie byla studována starověkým egypťany a babyloňany, ale byli to až starověcí řekové, kteří dokázali teorémy, které jsou shodné s moderní trigonometrií. A nakonec, první známé algoritmy byly vyvinuty starověkýmy babylónany (1600 BC).[67][68][69][70][71]

Co se týče al-Kindi, zatímco je považován za prvního, kdo popsal analýzu frekvence, samotná technika možná nebyla objevena al-Kindim jak je tvrzeno. Nikdo neví, kdo vlastně objevil/vynalezl/uvědomil si, že frekvence písmen mohou být použity pro dešifrování,[72] a sama kryptologie může být vystopována až do časů Julia Cesara.

Tří chodové jídlo

Ali ibn Nafi, aka Ziryab (Černý pták) přišel z Iráku do Kordoby v 9. století a přinesl s sebou koncept jídla o třech chodech – polévka, po ní ryba nebo aso, poté ovoce a ořechy. Zátoveň představil křišťálové sklo (které bylo objeveno po experimentech s křišťálem Abbas ibn Firnas - viz č. 4).[2]

Muset zahrnout jídlo o třech chodech mezi top 20 invencí náboženství je trapné. Vypadá to jako výsledek bezradnosti. A vlastně, vynalezli to muslimové doopravdy? Není překvapením, že odpovědí je ne. Římané obsadili Británii roku 43 AD (téměř 600 let před příchodem islámu) a s sebou přinesli koncept jídla o třech chodech [73] který se skládal z prvnícho chodu, hlavnícho chodu a dezertu.[74] Typickým prvním chodem byl treska, sleď, parmice, nebo makrela; hlavním chodem pečené hovězí, vepřové, nebo zvěřina podávané s připravenou omáčkou a vařenou zeleninou; následoval dezert jako plněné smažené datle, jablka namočené ve krémové omáčce, nebo pečivo na které se přidal med a pepř; a pro spláchnutí, spoustas vína.[75] Byli to před-islámští peršané kdo představil dezert od Asia Minor až po Ephesus (odsuzující řeky za jejich vynechání v jídle).

Zároveň, Abbas ibn Firnas nevynalezl křišťálové sklo. Čisté sklo bylo objeveno během 15. století ve Vídni a bylo nazváno cristallo. Křišťál byl vynalezen o 175 let později, poté co sklář George Ravenscroft přidal olovný oxid ke sklu, čímž vytvořil olověné křišťálové sklo.[76]; [77]

Koberce

Koberce byly považovány za součást ráje středověkými mumslimy, díky jejich pokročilým weaving techniques, new tinctures from Islamic chemistry and highly developed sense of pattern and arabesque which were the basis of Islam's non-representational art. In contrast, Europe's floors were distinctly earthly, not to say earthy, until Arabian and Persian carpets were introduced. In England, as Erasmus recorded, floors were "covered in rushes, occasionally renewed, but so imperfectly that the bottom layer is left undisturbed, sometimes for 20 years, harbouring expectoration, vomiting, the leakage of dogs and men, ale droppings, scraps of fish, and other abominations not fit to be mentioned". Carpets, unsurprisingly, caught on quickly.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
The Pazyryk rug, dated from the fifth century BC, is the oldest known surviving carpet in the world. Pre-dating Islam by over a millennium.

The earliest known carpet was discovered by Russian Professor Rudenko in 1949 during excavations of burial mounds in the Altai Mountains in Siberia. Called the Pazyryk rug,[78][79] it dates from the fifth century BC[80] and is now kept in the Hermitage museum of St. Petersburg.[81] It was preserved from decay, due to water seeping into the burial mound and freezing.[82] The advanced weaving technique used in the Pazyryk carpet indicates a long history of evolution and experience in this art. Most experts believe that the Pazyryk carpet is a late achievement of at least one thousand years of technique evolution and history. Evidence suggests that some forms of rug-weaving were used in Egypt, Mesopotamia, and the Middle East and Asia about 4,000 years ago. Therefore, the carpet is a pre-Islamic invention.

What of the West and the flooring being referred to by Paul Vallely? The Colosseum in Rome which was completed in 80 AD had wooden (not earthy) flooring. In fact, the typical Roman home as early as the 2nd century BC had mosaic flooring, as found in the "House of the Tragic Poet" in Pompeii, Italy.[83]; [84] The Romans also made use of rugs on the floors and the walls of their palaces. In 47 BC when the Egyptians banished Queen Cleopatra from Egypt, replacing her with her brother, she had herself delivered to the Roman Emperor Julius Caesar, smuggled inside a rolled up carpet. Their love for carpets was so great that many considered them to be more valuable than money and they even used them to pay their taxes.[85]

Moderní šek

Moderní šek vychází z arabského saqq, psaná přísaha zaplatit za zboží, když je dodáno, aby se předešlo nutnosti transportovat peníze přes nebezpečný terén. V 9. století, muslimský byznysmen mohl proplatit šek v Číně, vypsaný v jeho bance v Bagdádu[2]

Starověcí římané nejspíš používali ranou formu šeku zvanou praescriptiones v prvním století př. n. l.,[86] a saqq (nebo sakk, který se vyvinul do moderního šeku)[87] systém o kterém mluví Paul Vallely byl před-islámskou inovací ze 3. století perské Sassanid říše. Moderní šeky potřebují papír, aby byly napsány, takže indície pro vynález šeku mohou být vystopovány po vynálezu papíru. Úzce to také souvisí s historií peněz a bankovnictví.

Papír byl nejspíš vynalezen v Číně v -1. století. Bylo to utajováno pět století a přišlo do Japonska roku 610. Nebylo to používáno pouze pro psaní a knihy (číňané jsou také zodpovědní za vynález tisku, nejspíš mezi 4. a 7. stoletím) ale také pro vytváření deštníků, vlajek, domácností, toaletního papíru a dokonce brnění tak silného, že odolá šípům. Ale vraťme se k šekům, používale je jako první směnky, první papírové peníze. Invence byla nutná kvůli lupičům, kterých bylo tolik, že obchodníci nemohli zaplatit daně státu. Technika státu byla živoucí v čínské říši a přežila po mnoho tisíciletí. Úředníci přivedli nápad lístků označených určitou hodnotou, která může být přeměněna na zlato na konci cesty. Takže byly vyvinuty první šeky v historii.[11][88][89][90]

Země je kulatá

V 9. století, mnoho učenců vědělo, že Země byla kulatá. Důkazem, jak řekl astronom Ibn Hazm, “je, že Slunce je vždy vertikální vůči určitém bodu na Zemi”. Bylo to 500 let předtím, než to napadlo Galileo. Výpočty muslimských astronomů byly tak přesné, že v 9. století spočítali obvod Země jako 40,253.4km – lišili se jen o 200 km. Učenec al-Idrisi vzal globus ukazující svět soudu králi Rogeru Sicilskému roku 1139.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Před-islámská byzantská mince z roku 607–609 AD. Zahrnuje znázornění korunovaného císaře Focas držícího královské jablko (koule reprezentující kulatou Zemi) více než 400 let před tím, než si to uvědomil Ibn Hazm a 532 let před tím, než al-Idrisi ukazoval globus soudu krále Rogera.

Fakt, že je Země kulatá byl běžnou znalostí mezi středověkými evropany, což je dokázáno většinou učebnic raného středověku, koule (globus cruciger; latinský název pro "kouli s křížem") křesťanský symbol reprezentující Kristovu (kříž) vládu nad světem (koule) použitá v korunovačních klenotech mnoha království a ve svaté říši římsé již od roku 395 a skrze celý středověk,[91] a psaní raných křesťanských učenců, včetně Anicius Boëthius (480–524 AD), biskupa Isidore ze Seville (560–636 AD), biskupa Rabanus Maurus (780–856 AD), mnicha Bede (672–735 AD), biskupa Vergilius ze Salzburg (700–784 AD) a nejdůležitější teolog středověku: Tomáš Akvinský (1225–1274 AD). Víra, že středověcí křesťané věřili v placatou Zemi je chybná,[92] a byla jmenována druhou největší chybnou představou v historii, podle Historical Association of Britain roku 1945.[93] Což by nemělo být žádným překvapením, když uvážíme, že řecký vědec Pythagoras (570–495 BC), Aristoteles (384–322 BC) a Hipparchus (190–120 BC) také dospěli k závěru, že je Země kulatá ještě o tisíc let dříve.

Eratosthenes (275–194 BC) roku 240 BC změřil obvod Země číslu velmi blízkému tomu, které známe dnes. Změřil vzdálenost mezi Alexandrií a Aswanem a také změřil zakřivení země mezi těmito dvěma body na povrchu koule (Země) a došel k číslu udávajícím obvod Země. Eratosthenovu metodu později použil Hermannus Contractus (1013–1054 AD), středověký křesťanský učenec. Řecký filozof a matematik Aristarchus (320–230 BC) dokonce věděl, že se Země točí kolem Slunce a ne naopak (viz geocentrismus).[94]

Na východě, práce klasických indického indického astronoma a metematika Aryabhata (476–550 AD) se také zabývá kulatostí Země a pohybem planet. Poslední dva díly jeho sanskrtského magnum opus Aryabhatiya, které byly nazvány "Kalakriya" (počítání času) a "Gola" (míč), říkají, že Země je kulatá a že její obvod je 4,967 yojanas, což je v moderních jednotkách 39,968 km, což je blízko dnešní hodnotě 40,075 km.[95] Zároveň prohlásil, že zdánlivá rotace objektů na obloze je způsobena rotací Země, vypočítal délku hvězdného dne na 23 hodin, 56 minut, a 4.1 sekund.[96]

Shrnuto: všechno co bylo připisováno arabským muslimům Paulem Vallelym, bylo nejen objeveno před-islámským východem, ale také před-křesťanskými řeky. Islámská víra brzdí vědecký pokrok a nic to nedemonstruje lépe, než moderní víra, že Země je plochá. Bylo to roku 1993, kdy nejvyšší náboženská autorita Saudské Arábie Sheik Abdul-Aziz Ibn Baaz prohlásila, že "Země je plochá. Kdokoliv tvrdí, že je kulatá je ateista, zasluhující trest."[97] a v říjnu 2007 na Al-Fayhaa TV v Iráku, muslimský vědec také deklaroval, že je Země plochá, což dokazují Koránové verše a také že Slunce je mnohem menší, než Země a točí se kolem něj.[98]

Střelný prach

Přestože číňané vynalezli střelný prach z ledku a používali jej pro své ohňostroje, byli to arabové, kteří přišli na to, že by to mohlo být očištěno pomocí dusičnanu draselného pro vojenské účely. Muslimské zápalné zařízení děsily křižáky. V 15. století vynalezli jak rakety, kterým říkali "samo-pohybující spalovací vejce", a torpédo - samohybná bomba ve tvaru hrušky s hrotem vepředu, který se nabodl do nepřátelksé lodi a poté vybouchl.[2]

Jak článek již přiznává, číňané vynalezli ledkový střelný prach, a ledek je ve skutečnosti dusičnan draselný.[99] Je zde také pouze jeden odkaz z křížové výpravy mluvící o jakémsi druhu střely, který však nezpůsobil žádné škody. Pokud byl v době křížových výprav opravdu použit střelný prach, prvním zařízením, kde by byl použit by byl kanén, ale byli to ve skutečnosti číňané, kteří vystřelili z prvního kanónu.[100]

Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Stěna jeskyně v Dunhuang, Čína, 950 n. l.. Zobrazuje první známou reprezentaci zbraně a granátu.

Přestože datum uvedení není znám, psaní naznačují, že roku 994 AD číňané použili ohnivé šípy v bitvě. Ohnivé šípy byly tradiční šípy zakončené hořlavými materiály jako pryskyřice. Roku 994 AD čínské město Tzu T'ung bylo napadeno armádou 100,000 mužů. Vůdce obranných sil, jménem Chang Yung, přikázal odpovědět na útok s pomocí ohnivého střelectva, katapultovaného kamení a ohnivíš šípů střílených z luků.

Roku 1045, úředník čínské vlády jménem Tseng Kung-Liang napsal kompletní kompletní výčet událostí, kdy číňané použili střelný prach, včetně jeho adaptace pro zbraně. Zavné "Wu-ching Tsung-yao" práce podrobně popisovala použití balistických ohnivých šípů, nevystřelených luky, ale pomocí střelného prachu. Zatímco datum jejich uvedení zůstává nejasné, ohnivé šípy vystřelené střelným prachem jsou považovány za první opravdové rakety. Tyto ohnivé šípy byly tradičně okřídlené šípy poháněné zapáleným střelným prachem umístěným v trubici přidělaném k šípu. Ohnivé šípy nesly vznětlivé materiály nebo někdy jedovatou špičku. Ve formě více podobné moderním raketám, trubice byla prodloužena až ke špičce šípu a dostala kulatý nos, byla zrušena potřeba tradiční šípové špičky.

Roku 1258, mongolové používali ohnivé šípy poháňené střelným prachem ve svém úsilí dobýt arabské město Bagdád. Mongolové vypustili ohnivé šípy poháněné střelným prachem z jejich lodí během jejich útoků na Japonskoroku 1274 a 1281. Ke konci 13. století, armády Japonska, Jávy, Koreji a Indie údajně získaly dostatečné znalosti o ohnivých šípech poháňených střelným prachem aby je začli používat proti mongolům. Použití těchto zbraní se rychle rozšířilo skrze Asii a východní Evropu.

Zároveň ohnivé šípy poháňené střelným prachem byly plápolající v bitvě, vědecké práce na téma přípravy ohnivých šípů poháňených střelným prachem a jeho aplikace pro zbraně byly publikovány v Evropě. Významné práce připravili Roger Bacon, Albertus Magnus, a Marchus Graecus před koncem 13. století. Roku 1379, ital jménem Muratori používal slovo "rochetta" když popisoval typy ohnivých šípů poháněných střelným prachem používaných ve středověku. Tohle se považuje za první použití slova "raketa".[101]

Zahrady

Středověká Evropa měla kuchyni a zahrádky s rostlinami, ale byli to arabové, koho první napadlo udělat zahradu jako místo krásy a pro meditaci. První královské zahrady v Evropě byly otevřeny v 11. století, v muslimském Španělsku. Květiny, které měly původ v muslimských zahradách zahrnují karafiát a tulipán.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Kresba zahrady. Vzato z egyptské hrobky Nebamun, u Chrámu Amun v Karnak, který zemřel kolem 1350 př. n. l. — téměř dva tisíce let před Mohamedovým prvním údajným 'zjevením'.

Zahrady byly arabskou tradicí dlouho před islámem, takže aby islám tvrdil, že je to jeho vynález je ignorace tisíců let před-islámské arabské kultury, a navíc legendární Hanging Gardens v Babylonu, které byly postaveny králem Nebuchadnezzar II kolem -600 pro potěšení jeho nemocné ženy, Amytis of Media.[102] Zároveň to ignoruje římskou tradici zahrad a fontán použitých pro meditaci a krásně artistické čínské Suzhou zahrady (770–476 př.n.l.) které byly designovány speciálně pro relaxaci.[103] Nejstarší obrázkový záznam o zahradě je z kresby ze starověké egyptské kobky. Tak jako moderní zahrady, jsou kompletní, se přístřeším, bazénem, stíněnými chodníky, besídkami, a rostlinami rostoucími na terakotových květináčích. Ve starověku, chrámy obsahovaly něco, co by mohlo být považováno za zahrady. Když byly zavřeny pro veřejnost, staly se místem pro kněze. Místa pro výsadbu byly nalezeny v egyptských chrámech Hatshseput a Mentuhotep, a řeckém chrámu Hephaistos.[104] Zároveň jedním z centrálních objektů římského období byla oeci zahrada se sloupořadím. Někdy centrum zahrnovalo rybník nebo plavecký bazén místo zahrady. V závislosti na velikosti domu, půdorys mohl pokračovat dokekonečna, se zahradami vedoucími k pokojům vedoucím k dalším zahradám.[83]

Závěr

Článek, který napsal Paul Vallely je zcela zavádějící. Vynechává, zkresluje a dělá chyby ohledně nejzákladnějších historických faktů, aby dal čtenáři falešný dojem. Nechá vás to přemýšlet nad tím, co ho mohlo vést k napsání takového klamného žurnalistického kousku? Tato ukázka měla ukázat 1001 islámských vynálezů. Pokud prvních dvacet jsou prokazatelně špatně, jak na tom asi bude zbylých 981? Neměly by Museum of Science and Industry a University of Manchester raději pátrat a zachovávat přesnou historii, než pomáhat stránkám jako MuslimHeritage.com, zvěčňovat chyby o historii a okrádat jiné civilizace, jako je starověká Čína, starověký Řím, Indie a před-islámský Egypt o uznání, které si právem zaslouží?

Nezávisle na Paul Vallelyově pokusu (kterému chybí fakta) změnit historii světa, aby ukázal islám v lepším světle a jeho levým pokusem bagatelizovat ne-islámské civilizace a jejich historické dědictví, zůstává to bolestivě jasné, že vědecký a literární pokrok je pomalý anebo stagnující v islámském světě, specificky kvůli islámské víře a jejím restrikcím na její stoupence.

Navíc, pan Isaac Newton, který byl Michaelem H. Hartem označen za druhého nejvlivnějšího člověka v historii, byl oddaným křesťanem,[105] ale jeho objevy nejsou nikdy popisovány jako "křesťanské objevy". Popravdě, toto nedávné označování vynálezů údajnými náboženskými přesvědčeními jejich vynálezců je docela zvláštní praktika. Pokud bychom měli udělat to samé pro vynálezy od následovatelů křesťanství, židovství, hinduismu nebo i řecko-římského pohanství, seznam by byl téměř nekonečný.

This page is featured in the core article, Islam and Propaganda which serves as a starting point for anyone wishing to learn more about this topic
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination

Viz také

Překlady

  • Verze této stránky je také dostupná v těchto jazycích: anglicky. Další jazyky si můžete zvolit na liště vlevo.

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Wikipedia search term: "How Islamic inventors changed the world". Results: Inventions in medieval Islam, Timeline of historic inventions, Al-Jazari, Combination lock, Cheque, Islamic Golden Age, Al-Andalus, Science in medieval Islam, Medicine in medieval Islam, Alchemy and chemistry in medieval Islam, List of Muslim scientists, Paul Vallely, Pinhole camera, Timeline of science and engineering in the Islamic world, Inoculation, Ink, Timeline of medicine and medical technology, Science in the Middle Ages, History of medicine, History of technology, List of persons considered father or mother of a field, Wikipedia:Articles for deletion/Arab contributions to science. Retrieved December 24, 2009
  2. ↑ 2.00 2.01 2.02 2.03 2.04 2.05 2.06 2.07 2.08 2.09 2.10 2.11 2.12 2.13 2.14 2.15 2.16 2.17 2.18 2.19 2.20 Paul Vallely, "How Islamic inventors changed the world", The Independent, March 11, 2006
  3. ↑ Lake Tana Monastery Island Coffee - Ethiopia, Sea Island Coffee
  4. ↑ John H. Hammon, "The camera obscura," CRC Press, January 1, 1981
  5. ↑ 5.0 5.1 Jon Grepstad, Pinhole Photography, Photo.net, first published 1996, last updated December 18, 2003
  6. ↑ Michael Quinion, CAMERA/ˈkæmərə, World Wide Words, November 15, 1997
  7. ↑ Lynn H. Nelson, Latin Word List, University of Kansas, June 18, 1997
  8. ↑ "Ancient chess history unearthed", BBC News, July 27, 2002
  9. ↑ "Buraida oznámil z pověření jeho otce, že Aláhův apoštol (swt) řekl: Ten kdo hraje šachy je jako ten, kdo obarvil své ruce prasečí krví." - Sahih Muslim 28:5612
  10. ↑ "Yahya mi řekl od Malik od Nafi od Abdullah ibn Umar, že když našel někoho ze své rodiny hrát kostky, zbil ho a rozbil je. Yahya řekl, že lsyšel Malika říkat: "Není nic dobrého na šachách a on je zakázal." Yahya řekl: "Slyšel jsem ho zakázat hraní a jiné zbytečné hry. Recitoval tento verš: ' co zůstane jiného, odejde-li pravda, než bloudění?' " (Sura l0 ayat 32)." - Al-Muwatta 52:7
  11. ↑ 11.0 11.1 11.2 The Genius of China, 3,000 Years of Science, Discovery and Invention written by Robert K.G.Temple and published by Simon and Schuster, 1986. Currently out-of-print
  12. ↑ Encyclopedia Brittanica, 2004
  13. ↑ Oracle Bones, Stars, and Wheelbarrows, Ancient Chinese Science and Technology by Frank Ross,Jr., Houghton Miffin Company, New York, 1982
  14. ↑ Early History of Flight - Hero and the Aeolipile, About.com: Inventors
  15. ↑ The Travels of Dean Mahomet, University of California press, ISBN 9780520207172
  16. ↑ "Deen Mahomed (1759–1851): soldier, writer, businessman", The Oxford Dictionary of National Biography
  17. ↑ Tracing Your Roots > South Asian > Tracing South Asian Roots: Dean Mahomed Shampooing Surgeon in Brighton, Moving Here
  18. ↑ Ansari, Humayun (2004), The Infidel Within: The History of Muslims in Britain, 1800 to the Present, C. Hurst & Co. Publishers, pp. 57–8, ISBN 1850656851
  19. ↑ Barbara F. McManus, Roman Baths and Bathing, The College of New Rochelle, revised July 2003
  20. ↑ Soaps & Detergent: History, The American Cleaning Institute, Washington, DC
  21. ↑ R. Talon, La Science antique et medievale, Presses Universitaires de France, Paris, 1957, plate 16. Photo: Sir J. Needham.
  22. ↑ Fractional Distillation, The Chemical Heritage Foundation, 2002
  23. ↑ John Ferguson, History of distillation and essential oils, Aromatherapy Organisation Council
  24. ↑ History of Whisky and of Distillation (I), Celtic Whisky Compagnie
  25. ↑ Newman, William (1985). "New Light on the Identity of Geber", Sudhoffs Archiv fuer die Geschichte der Medizin und der Naturwissenschaften.
  26. ↑ Geber, Encyclopædia Britannica.
  27. ↑ 27.0 27.1 Major Engineering Events in History: First Use of the Crank 834 A.D., Trivia-Library, Inc.
  28. ↑ The Invention of the Crank, The Crank Powered Bicycle, Patent Pending Blog, April 7, 2005
  29. ↑ White Jr., Lynn (1962), Medieval Technology and Social Change, Oxford: At the Clarendon Press p.170 Nicméně, že al-Jazari úplně nechápal význam kliky pro spojení střídavého s rotačním pohybem je ukázáno jeho extrémě složitou pumpou poháňenou pomocí ozubeného kola připevněného excentricky na nápravu.
  30. ↑ "Science & Technology: Heron of Alexandria", Encyclopædia Britannica
  31. ↑ A walk through time - Early Clocks, The National Institute of Standards and Technology (NIST) Physics Laboratory
  32. ↑ "An Ancient Greek Computer?", World-Mysteries, The Economist Newspaper Limited 2002
  33. ↑ Michael Lahanas - The Antikythera computing device, the most complex instrument of antiquity, Hellenica
  34. ↑ Hoepfner, Wolfram (1970), "Ein Kombinationsschloss aus dem Kerameikos", Archäologischer Anzeiger 85(2):210–213
  35. ↑ The Beauty of Ancient Chinese Locks, The Ancient Chinese Machinery Cultural Foundation
  36. ↑ Schlage's History of Locks/ Inventive Ingenuity, Schlage Lock
  37. ↑ Averil Colby, Quilting, Macmillan Pub Co, 1979, ISBN 9780684160580
  38. ↑ 38.0 38.1 Julie Johnson, History of Quilting, Emporia State University
  39. ↑ Chen Lin, Male mummy found in Xinjiang, china.org.cn, September 20, 2007
  40. ↑ Roman Art and Architecture, MSN Encarta
  41. ↑ "arch", The Columbia Electronic Encyclopedia 2007, Columbia University Press (archived), http://encyclopedia2.thefreedictionary.com/arch. 
  42. ↑ Holly Hayes, Hagia Sophia, Istanbul, Sacred Destinations, September 19, 2009
  43. ↑ Jamie Humphrey and Linda Phelps, Stained Glass, Europe, Medieval, Smith College History of Science, Museum of Ancient Inventions
  44. ↑ Vault (architecture), Encyclopædia Britannica, accessed February 8, 2011
  45. ↑ John Julius Norwich, The World Atlas of Architecture. Publisher: Crescent, pg.202, ISBN 9780517668757
  46. ↑ Prof. Nancy Demand, Indiana University, Bloomington, The Asclepion, AbleOne Education Network, Classics Technology Center
  47. ↑ Professor David J. Leaper, "Wound Closure Basic Techniques", presented at EWMA Stockholm 2000, The European Wound Management Association
  48. ↑ Janet Koenig, A Brief and Selective History of Blood, REPOhistory
  49. ↑ The History of Cataract Surgery, LaserSurgeryForEyes
  50. ↑ Facts about Anesthesia’s Past and Present, Word Sources
  51. ↑ Al-Farouq Omar Ibnul- Khattab/ Omar's Martyrdom, IslamBasics, The Online Islamic Library
  52. ↑ History of Technology: Mills, History World
  53. ↑ Geoffrey Ernest Maurice De Ste. Croix, The class struggle in the ancient Greek world (pg. 38), Cornell University Press, 1989, ISBN 9780801495977
  54. ↑ Donald Routledge Hill, A history of engineering in classical and medieval times (pg. 172), London: Croom Helm & La Salle, Illinois: Open Court, 1984, ISBN 0875484220
  55. ↑ Darrell M. Dodge, Illustrated History of Wind Power Development: Part 1, TelosNet Web Development
  56. ↑ Joseph Needham, Science and Civilization in China: Volume 6, Biology and Biological Technology, Part 6, Medicine, Cambridge University Press, 2000, pg. 134, ISBN 9780521632621
  57. ↑ Christopher S. W. Koehler Ph.D., Science, “society”, and immunity, The American Chemical Society, MDD Vol. 4, No. 10, pp 59–60., October 2001
  58. ↑ Dennis B. Smith, Conrad Gessner, Leadholder: The Online Drafting Pencil Museum
  59. ↑ Daniel Schwenter, Academic dictionaries and encyclopedias
  60. ↑ Fountain pen, Quido Magazine
  61. ↑ Golyó a tollban - megemlékezés Bíró László Józsefről (in Hungarian), Hungarian Patent Office
  62. ↑ Ballpen, The Great Idea Finder, May 5, 2006
  63. ↑ Dirk J. Struik, A Concise History of Mathematics, Dover Publications; 4 Rev Sub edition, 1987, ISBN 9780486602554
  64. ↑ Berat Jusufi, Jon-Fredrik Stryker, Vegard Larsen, The history of Indian numerals, Comenius Maths Project, a Europeen Education Project (EEP)
  65. ↑ Joel Achenbach, "Take a Number, Please", The Washington Post, September 16, 1994
  66. ↑ Russ Rowlett, Roman and "Arabic" Numerals, The University of North Carolina at Chapel Hill, March 14, 2001, updated July 14, 2004
  67. ↑ Erich Friedman, What's special about this number?, Stetson University
  68. ↑ Steven Galovich, Introduction to Mathematical Structures, Harcourt Brace Javanovich, 1989, ISBN 0154534683
  69. ↑ Paul Halmos, Naive Set Theory Springer, 1974, ISBN 0387900926
  70. ↑ Morris Kline, Mathematical Thought from Ancient to Modern Times, Oxford University Press, 1972
  71. ↑ Whitehead and Russell, Principia Mathematica to *56, Cambridge University Press, 1910
  72. ↑ Simon Singh, The Black Chamber: Cracking the substitution cipher, Simon Singh.net
  73. ↑ Adam Hart Davis, Discovering Roman Technology: Food and baths, BBC History, May 11, 2009
  74. ↑ Roman cuisine, Wikipedia, accessed November 16, 2009
  75. ↑ The dinner party, The Romans in Britain
  76. ↑ A Brief History of Glass, Glass Online
  77. ↑ Mary Bellis, The History of Glass, About.com: Inventors
  78. ↑ Karen S. Rubinson, "Animal Style" Art & the Image of the Horse and Rider, The Circle of Ancient Iranian Studies, July 24, 2004
  79. ↑ "History", The Carpet Encyclopedia
  80. ↑ Haider, R., Carpet that Captive
  81. ↑ Collection Highlights, Pile Carpet (fragment), The State Hermitage Museum
  82. ↑ Tony Sidney, History of the Pazaryk Rug, Collectibles-Articles.com
  83. ↑ 83.0 83.1 Roman Civilization: CMS 206 /History 206 The Roman House, Bates College
  84. ↑ Faculty of Arts & Letters, Images of Pompeii, The University at Buffalo, The State University of New York
  85. ↑ Sharon J. Huntington, "A not-so-boring history of flooring", The Christian Science Monitor, May 18, 2004
  86. ↑ Durant, Will. Caesar and Christ : a history of Roman civilization and of Christianity from their beginnings to A.D. 325. 3. New York: Simon & Schuster. The story of civilization. p. 749, 1944. 
  87. ↑ Melanie Wright, "Just write me a 'sakk'..", The Sunday Mirror, February 23, 2009
  88. ↑ The British Library
  89. ↑ The Silk Road Foundation Website
  90. ↑ The Franklin Institute Online
  91. ↑ Globus cruciger, Wikipedia, accessed September 9, 2009
  92. ↑ "Myth of the Flat Earth", Wikipedia, accessed June 12, 2013 (archived), http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Myth_of_the_Flat_Earth&oldid=556807448. 
  93. ↑ Flat Earth: Middle Ages, Wikipedia
  94. ↑ Immanuel Velikovsky, Aristarchus, The Immanuel Velikovsky Archive
  95. ↑ J J O'Connor and E F Robertson, Aryabhata the Elder, The MacTutor History of Mathematics archive, November 2000
  96. ↑ William J. Gongol, The Aryabhatiya: Foundations of Indian Mathematics, University of Northern Iowa, December 14, 2003
  97. ↑ Youssef M. Ibrahim, "Muslim Edicts Take on New Force", New York Times, February 12, 1995
  98. ↑ Iraqi Researcher Defies Scientific Axioms: The Earth Is Flat and Much Larger than the Sun (Which Is Also Flat), MEMRI TV, Video No. 1684, Al-Fayhaa TV (Iraq), October 31, 2007
  99. ↑ Saltpetre definition, The Mondofacto Online Medical Dictionary
  100. ↑ Technology of the Song Dynasty: Gunpowder warfare, Wikipedia
  101. ↑ Cliff Lethbridge, History of Rocketry: Ancient Times Through the 17th Century, Spaceline
  102. ↑ Karen Polinger Foster, Gardens of Eden: Exotic Flora and Fauna in the Ancient Near East, Department of Near Eastern Languages and Civilizations, Yale University
  103. ↑ Suzhou gardens, China Internet Information Center, May 19, 2004
  104. ↑ Domestic garden, GardenVisit
  105. ↑ The Scientific 100: A Ranking of the Most Influential Scientists, Past and Present, Adherents.com, accessed December 16, 2012
Retrieved from "http://wikiislamica.net/index.php?title=Jak_islámští_vynálezci_nezměnili_svět&oldid=115006"