Pozměněnost Koránu

Korán je prohlašován za zjevení od Aláha proroku Mohamedovi skrze anděla Gabriela. Byl Mohamedovi zjeven postupně, po dobu 23 let.

Nikdy během jeho života nepřikázal tyto údajné zjevení sestavit do jedné knihy.^[1] Pokud byl Mohamed, jak tvrdil, posel pro lidstvo, je zvláštní, že jej nikdy nenapadlo zamyslet se nad zachováním jeho zprávy.

Pouze jeho následovníci byli zodpovědní za to, že Korán dodnes existuje a za šíření dalším lidem, které si sám Mohamed nepodrobil. Nicméně muslimové by namítli, že Korán je zachován Aláhem, jak slíbil.^[2]

Můžeme najít důkaz, který naznačuje, že Korán byl pozměněn skrze mnoho zdrojů, ale nejvíce šokující je důkaz z Koránu samotného. Korán nám říká "Někteří z těch, kdož vyznávají židovství, překrucují smysl slov Písma (přesněji: přemisťují slova z jejich správného místa)..."^[3]

Takže, podle Koránu, poškození se dosahuje skrze změnu umístění slov.

Byl Korán vystaven takovým změnám? Bez jakýchkoliv pochyb, byl. Pokud si přečteme súru 5:3, ta říká "Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství."^[4]

Toto bylo citováno z kapitoly 5 a Korán obsahuje celkem 114 kapitol. Jak může být islámské náboženství dovršeno v kapitole 5, když 109 kapitol má teprve přijít? Pokud bylo dovršeno v kapitole 5, tak není potřeba dalších 109 kapitol.

Někteří muslimové tvrdí, že tento verš byl posledním zjeveným veršem. Pokud je to pravda, bylo zjevení nedokonalé, dokud tento verš nebyl zjeven? Zároveň, proč tedy není umístěn až v závěru? Toto ukazuje, že muslimové změnili umístěni slov z jejich správných míst a podle Koránu, to je Tahreef (poškození).

První zjevená súra byla Al-Alaq(Kapka přilnavá), nicméně je to súra al-Fatiha (Otevíratelka), kterou najdeme na začátku Koránu. Místo toho, muslimové umístili první zjevenou kapitolu (Al-Alaq), jako kapitolu 96, až ke konci koránu.

Jak může tohle nebýt změnou umístění slov? Tohle je 'Tahreef'. Muslimové neposkládali súry chronologicky. Poskládali si zjevení podle sebe, namísto toho, aby o tom rozhodl Aláh.

Řekli bychom, že ne, jelikož sám Mohamed zapomínal části Koránu a potřeboval své následovníky, aby mu pomohli si vzpomenout.^[5] Tohle vedlo k tomu, že měl "právě včas" zjevení^[6] tvrdící, že některé verše měly být zapomenuty.

A co velcí pamětníci islámu, možná oni si jej úspěšně zapamatovali? No, to by neposloužilo jako argument. Nejlepší Qurra' (recitátoři) zemřeli před jeho sestavením.^[7] Abú Bakr dokonce věděl, že bude těžké Korán sestavit ^[8] a že Mohamed nikdy nepřikázal činnost.^[1]

Vlastně, Korán nebyl memorizován společníky celý, a pro důkaz se jen stačí podívat na slova Zaid bin Thabit, společníka, který byl pověřen sestavením.

On řekl: "Začal jsem hledat kousky Koránu a shromažďovat jej z palmových listů, tenkých bílých kamenů, a také od lidí, kteří jej znali nazpaměť, až jsem našel poslední verš súry at-Tauba (Pokání) s Abi Khuzaima al-Ansari, a nenašel jsem to nikoho, než u něj."^[9]

Pokud by si jej Společníci celý pamatovali, proč by hledali verše z listí a kamenů? Súra Pokání byla nalezena jen u jednoho člověka.

Během Uthmanova chalífátu, Uthman slyšel, že se mnoho lidí hádalo o tom, kdo recituje Korán správnějí a že v nich mají rozdíly.^[10]

Když to slyšel, Uthman rychle přikázal spálit jak útržky, tak celé kopie Koránu^[11] a poslal zprávu Hafse (jedné z Mohamedových manželek) žádající o rukopisy, které měla u sebe.^[12] Udělal knihu z toho co Zayd bin thabit sestavil a^[9] dal to lidem.

I po konečné revizi Koránu během Uthmanovy vlády, hádky stále vznikaly ohledně autenticity textu. Dobrým příkladem je varianta čtení súry 2:238.

Korán tak jak jej známe dnes, říká "Dodržujte modlitby a (především) modlitbu prostřední (as-salaatil wustaa) a stůjte před Bohem, pokorně mu oddáni!".^[13]

Odlišná verze tohoto verše byla dána Aišou, podle které, tento verš říká 'modlitbu Asr' (salaatiil 'asri).^[14] Nicméně, podle Hafsiny verze,^[15] to tak nikdy nebylo.

Mohamed přikázal muslimům naučit se Korán od čtyřech lidí a prvním z nich byl Abdullah bin Mas'ud.^[16] Takže, podle Mohameda, Ibn Mas'ud byl autoritou ohledně Koránu.

Ibn Mas'ud přísahal, že zná všechny súry Koránu, říkajíc: "U Aláha, kde nikdo jiný nemá právo být uctíván! Není súry v Aláhově knize než ty u kterých vím, kde byly zjeveny; a nejsou zjeveny verše v Aláhově knize, než ty o kterých vím o kom byly zjeveny. A pokud bych věděl o někom, kdo zná Aláhovu knihu lépe, než já, a je v místě, ke kterému velbloudi mohou dojet, šel bych za ním".^[17]

To je docela grandiózní výrok od Ibn Mas'ud, se kterým nemůžeme nesouhlasit. Vždyť podle Mohamedových slov, on byl jeden z vybraných učitelů, ke kterým muslimové měli jít, když se chtěli naučit Korán.

Po Mohamedově volbě Abdullah bin Mas'ud, následoval Salim, osvobozený otrok Abu Hudhaifa, Mu'adh bin Jabal a Ubai bin Ka'b.^[16] Co je divné je, že nenacházíme žádnou zmínku o Zayd Bin Thabit, kterému nakonec Uthman svěřil úkol poskládat Korán z útržků.

Korán, který měl Ibn Mas'ud byl známý a uznávaný mnoha muslimy. Když Uthman přikázal všechny kodexy zničit a že pouze Zaydin kodex má být zachován, reakce Abdallaha ibn Masud byla velká.

"Nesvedl jsem je [lidi z Kufa] na zcestí. Neexistuje verš v knize Aláhově, u kterého bych nevěděl kde byl zjeven a proč byl zjeven a kdybych věděl o někom učenějším v knize Aláhově a mohl bych se k němu transportovat, vyrazil bych za ním".^[18]

Ohledně svěření autority Zaid bin thabitovi, Abdullah ibn Mas'ud řekl: "Recitoval jsem od posla Aláhova (saw) sedmdesát súr, které jsem uměl dokonale, dřív než Zaid ibn Thabit přijal islám".^[19]

Když Uthman přikázal zničení Ibn Mas'udova kodexu, Ibn Mas'ud dal kázání v Kufa a řekl: "Lidé se provinili manipulací ve čtení Koránu. Raději bych jej četl podle jeho recitace (prorokovy), než podle Zayd Ibn Thabita. Od něho, kromě kterého jiný bůh není! Naučil jsem se více než sedmdesát súr z úst Aláhova apoštola (nechť jej Aláh požehná), zatímco Zayd Ibn Thabit byl mladý a hrál si s mládeží.".^[20]

Zaid bin thabit nemohl nijak konkurovat velkému učenci a učiteli, Ibn Mas'ud, a takové kázání je devastující pro historii islámu a autenticitu Koránu.

Ibn Mas'udův text Koránu neměl súru Otevíratelku a mu'awwithatayni (súra 113 a 114).^[21]

Když se podíváme na zbytek Koránu, zjistíme, že zde bylo mnoho rozdílů mezi texty Zaid a Ibn Mas'ud. Záznamy v Ibn Abu Dawudově Kitab al-Masahif nezaplňují více, než devatenáct stran^[22] a ze všech dostupných zdrojů, můžeme najít minimálně 101 variant súry Baqarah (Kráva).

Poskytneme vám zde jen několik rozdílů pro ilustraci odlišností mezi texty:

Súra 2:275 začíná slovy Allathiina yaakuluunar-ribaa laa yaquumuuna, to znamená "ti, kteří pohltí lichvu nebudou stát". Ibn Mas'udův text měl stejný úvod, ale po posledním slově bylo přidáno yawmal qiyaamati, to je, nebudou moci stát v "Den zmrtvýchvstání.

Tato varianta je zmíněna v Abu Ubaidově Kitab Fadhail al-Qur'an.^[23] Tato varianta byla také zaznamenána v kodexu Talha ibn Musarrif, vedlejším kodexu závislém na Ibn Mas'udově textu, Taiha podobně sídlící v Kufa v iráku, kde Ibn Mas'ud sídlil jako guvernér a kde byl jeho kodex široce následován.^[24]

Súra 5:91, ve standardní verzi, obsahuje napomenutí fasiyaamu thalaathati ayyaamin, to znamená "drže půst tři dny". Ibn Mas'udův text měl, po posledním slově, přídavné jméno mutataabi'aatin, znamenající tři "postupné" dny.

Tato varianta se odvozuje z at-Tabari^[25] a byla také zmíněna Abú Ubaidem. Tato varianta byla, z velké části, nalezena v Ubayy ibn Ka'bově textu také^[26] a v textech Ibn Abbase^[27] a Ibn Mas'udově žáku Ar-Rabi ibn Khuthaim.^[28]

Korán, který máme dnes byl odmítnut Ibn Masudem, kterého schválil sám prorok. To nám říká, že Korán, který máme není slovem Aláhovým.

Ubay ibn Ka'b, jeden ze čtyř, které jmenoval Mohamed,^[16] byl považován za nejlepšího recitátora Koránu.^[29] Byl známý jako Sayidul Qura' (Mistr recitátorů). Chalífa Umar také souhlasil, že also Ubay byl nejlepším recitátorem.^[30]

Ubay souhlasil s Ibn Mas'udem a nesouhlasil s Zayd ohledně následujícího:

1. Pro standardní čtení wa yush-hidullaaha v súře 2:204 on četl wa yastash-hidullaaha.^[31]
2. Neměl slova in khiftum ze súry 4:101.^[32]
3. Četl mutathab-thibiina místo muthabthabiina v súře 4:143.^[33]

Je mnoho případů, kde se lišily celé věty v jeho textu. V súře 5:48, kde standardní text říká wa katabnaa 'alayhim fiiha, znamenající "a napsali jsme tam pro ně (židy)", čtení od Ubayy ibn Ka'b bylo wa anzalallaahu alaa banii Isra'iila fiiha, znamenající "a Aláh seslal dětem Izraele"^[34]

Od Abú Ubaid zjistíme, že zatímco 17:16 ve standardním textu říká amarnaa mutrafiihaa fafasaquu, Ubay čte tuto větu ba'athnaa akaabira mujri-miihaa fdmakaruu.^[35]

Víme, že zatímco Ibn Mas'ud vynechal dvě súry (113 a 114) z jeho kodexu, Ubayy zahrnul další dvě súry, al-Hafd (Spěch)^[36] a al-Khal' (Oddělení).^[37][38]

Súra at-Tawba (Pokání) měla původně stejnou délku jako al-Baqara (Kráva), takže ztratila 157 veršu.^[39]

Abu Musa al-Ash'ari, jeden z raných autorit o textu Koránu a Mohamedův společník, tvrdil, že súra podobná délkou a krutostí at-Tawba byla zapomenuta a ztracena.^[40]

Podle Abu Waqid al-Laithii, Mohamed mu recitoval verš o "lidské chamtivosti" který se četl "Seslali jsme bohatství pro udržení motlitby a charitativní skutky a pokud by syn Adama měl údoli, opustil by jej v hledání pro jiné, podobné a pokud by našel další podobné, chtěl by třetí a nic by neuspokojilo žaludek syna Adamova, než prach, ale Aláh je mírný vůči těm, kteří jsou mírní."^[41] Tento verš neexistuje v dnešním Koránu.

Ztracený verš radžm (kamenování), který četl "Nevěrníci od ženatých mužů (ash-shaikh) a vdaných žen (ash-shaikhah), ukamenujte je jako exemplární trest od Aláha, a Aláh je mocný a moudrý"^[42] byl původně v súře al-Ahzab (Spojenci) ^[43].

Tento verš, spolu s verši ohledně kojení dospělých, byly napsány na kusu papíru a byly ztraceny, když je snědla koza.^[44] Ztráta kamenovacího verše je potvrzena chalífou Umarem v sahíh hadísu.^[45]

Text, který máme dnes, není ani verze po Uthmanově revizi Koránu, ale zahrnuje změny od Al-Hajjaj Ibn Yusuf Al-Thakafi.

Al-Hajjaj Ibn Yusuf Al-Thakafi, který žil v letech AD 660-714, byl učitel arabského jazyka ve městě Taif. Poté se přidal k armádě a stal se nejmocnějším člověkem během vlády chalífa Abd al-Malik Ibn Marawan a po něm jeho synovi al-Waleed Ibn Abd al-Malik. Protože Al-Hajjaj učil arabštinu, udělil si svobodu změnit některé slova Uthmanovského Koránu, což naznačuje, že nevěřil, že byl Korán zjeven doslovně nebo napsaný na zachované desce.

Pro stručnost se zmíníme jen o několiak změnách:

1. V súře Yunus 10:22, změnil slovo yanshorokom, které znamená "rozšířit," na yousayerokom, což znamená "nechává tě pokračovat."

2. V súře Ash-Shuara 26:116, změnil slovo Al-Mukhrageen, které znamená "vyhnat," na Al-Margoomeen, což znamená "ti kteří mají být ukamenování."

3. V súře Ash-Shuara 26:167, změnil slovo Min Al-Margoomeen, což znamená "ti, kteří mají být ukamenováni" na Al-Mukhrageen, což znamená "ti, kteří budou vyhnáni."

4. V súře Muhammad 47:15, změnil slovo yasen, což je špatnou arabštinou Asen, což znamená "neznečištěn."

5. V súře al-Hadid 57:7, změnil slovo wataqu, což znamená "bál se Aláha," na Wa-anfaqu, což znamená "utracen v charitě."

Pokud si přečtete Koránové tafsíry jako al-Jalalayn a další o těchto verších, všimnete si, že řeknou, že jsou zde jiná čtení slov, což dokazuje, že byly pozměněny.

Na této stránce uvidíte rozdíly mezi kodexem Samarqanda a Uthmana.

Kromě raných variant textu, jsou dva rozdílné texty Koránu momentálně tisknuty, pojmenované podle jejich přenašečů Hafs (z Kufy) a Warsh (z Medíny).

Text Hafs je běžnější a je použit ve většině oblastí islámského světa. Warsh je použit především na Západě a severozápadní Africe, stejně tak v Zaydiya v Jemenu. Zde jsou některé rozdíly:

Korán byl napsán bez diakritických znamének. V době Mohameda, arabský pravopis se teprve vyvíjel.

Pro rané interprety, kteří přidali diakritická znaménka, číst Korán tak jak byl původně zapsán, vedlo čtenáře k interpretaci a výběru sami pro sebe z mnoha možných dostupných významů.

Muslimové začali používat diakritická znaménka, protože se začaly objevovat "chyby" ve čtení,^[46] a rozdíly v tomto vedly k rozdílům v islámském právu.^[47]

Následuje jen několik ukázek mezi mnoha gramatickými mistakes, které ukazují, že Korán není bezchybný.

1. Sabi'een nebo Sabi'oon, jeden musí být špatně (5:69, 22:17)

2. Butunihi je chyba v 16:66. Musí to být Butuniha, protože se to vztahuje k plurálu (dobytek).

3. Kon fayakoon, znamená "buď a je to", musí být kon fakana, znamenající "buď a byl" v 3:59, protože se to vztahuje k minulosti a ne přítomnosti.

Mnoho muslimů chybně věří, že Korán tvrdí, že předešlé texty byly pozměněny. Nicméně s touto chybnou vírou přichází nová sada problémů.

Korán říká v 15:9, "Zjevili jsme dhikr (připomínač) a jistě jej zachováme," ale jaký "připomínač" má Aláh na mysli, a kdo rozhodl, že se to vztahuje jen na text Koránu?

Taurat a Injil jsou také popsány jako dhikr v 21:48, 21:7, a 40:53-54. Takže pokud Aláh nemohl ochránit tyto dhikr jak slíbil v 15:9, jak můžeme čekat, že ochrání poslední dhikr?

Aláh řekl, že zachová dhikr, buď zachová všechny dhikr (Taurat, Injil, a Korán) nebo žádné.

Co jsme se zde naučili? Naučili jsme se, že některé verše chybí, některé výklady se liší, a ti nejlepší učenci a recitátoři islámu, které sám Mohamed schválil, odmítli Uthmanův Korán.

Co nám zbylo? Zbyl nám velmi lidský text, tak náchylný ke změně, jak jakýkoliv jiný středověký text a muslimové, kteří to popírají, jsou v neobhajitelné pozici.

• Jam' Al-Qur'an: The Codification of the Qur'an Text - A Comprehensive Study of the Original Collection of the Qur'an Text and the Early Surviving Qur'an Manuscripts