WikiIslam

Mohamedova časová osa

Revision as of 18:17, 28 February 2016 by Prekladator (talk | contribs) (→‎Viz také)
Tato časová osa ukazuje důležité události v životě proroka Mohameda. Všechny datumy jsou přibližné.


Datum Událost Popis
570 n. l. Narození Mohameda Mohamed ibn Abdul je narozen "v roce Slona". Jeho otec, Abdul ibn Abdul-Mutalib, zemřel před jeho narozením, a jeho matka Amina bint Uahb, jej rychle předala do péče chůvy jménem Halíma.
575 n. l. Návrat k matce Protože věřila, že je malý Mohamed posedlý démonem, předala Halíma Mohameda zpět k jeho matce.[1]
577 n. l. Smrt matky Po smrti jeho matky si Mohameda vezme jeho děda, Abd Al-Mutalib. A po jeho smrti, strýc z otcovy strany, Abú Talib.
595 n. l. Svatba s Chadídžou Mohamed si vezme svoji bohatou, dvakrát rovedenou vzdálenou sestřenici, Chadídžu, která se později stane jeho prvním následovatelem. Měla již dva syny a dceru z předešlých manželství a svazek s "nedůležitým" je tak kontroverzní, že téměř vede ke krveprolití.[2] (více zde)
610 n. l. První "zjevení" Mohamed dostává, co je podle něj, jeho první nadpřirozenou návštěvou, kterou později nazývá andělem Gabrielem a zjevením Aláhovým. První věří tomu, že je posedlý démonem a pokouší se spáchat sebevraždu, ale je zastaven tím andělem.[3]
613 n. l. Islám kázán veřejně Poprvé Mohamed káže islám veřejně v Mekce. Lidi jsou skeptičtí a je podezřen z kopírování "starých příběhů".[4] Jedním z jeho nejpřísnějších kritiků je jeho vlastní strýc, Abú Lahab, který je jménem proklen v Koránu.[5] Mekkané požadovali aby jim ukázal nějaký zázrak, ale Mohamed nedává žádný.(více zde)
615 n. l. Komplikace s kmenem Kurajš Mohamedovy "hanebné" útoky[6] na rodnou pohanskou víru způsobují konflikty mezi jeho následovníky a Kurajšem. Mohamed povoluje muslimům opustit Arábii pro Abyssínii, zatímco on zůstává a pokračuje v kázání.
619 n. l. Chadídžina smrt Po smrti jeho bohaté a jediné manželky Chadídže, přichází smrt jeho strýce a ochránce Abú Taliba. Krátce poté, požádá Abú Bakra o ruku jeho šestileté dcery.
619 n. l. Incident Satanských veršů Mohamed nakonec uznává Al-lát, Manat, a al-Uzza, bohyně pohanských mekkáců ve zjevení. Když to mekkánci uslyšeli, měli radost. Později, po údajné návštěvě anděla Džibríla, to Mohamed odvolává a trdí, že to byla slova od Satana. (více zde)
620 n. l. Burak a noční cesta Mohamed oznamuje, že byl přenesen do Jeruzaléma a poté do nebe na mytologickém létajícím oři jménem Burak,[7] a potkal jiné proroky. Nad šestým nebem, potkal Mojžíše, který pláče, protože bude v nebi víc muslimů, než židů.[8] (více zde)
622 n. l. Hidžra Vzhledem k rostoucímu nepřátelství mezi pohany a muslimskými Mekkánci, Mohamed a jeho následovatelé utíkají do Medíny, čímž začíná éra hidžry islámského lunárního kalendáře a také dláždí cestu pro Mohamedovu přeměnu z kazatele na politického a vojenského vůdce.
622 n. l. Završení manželství s Aišou Mohamed završuje své manželství s Aišou, svou devítiletou manželkou. Původně, když Mohamed požádal o Aišinu ruku, Abú Bakr nesouhlasil.[9] (více zde)
624 n. l. Nájezd Nachla Mohamed přikazuje sedmý nájezd na karavany pohanských Mekkánců, nájezd, kterým začalo násilí v islámu. Bylo to v době čtyř posvátných měsíců, ve kterých je bojování zakázáno, velitel Mekkánského karavanu je zabit a dva další jsou zajati.
624 n. l. Bitva u Badru Po přepadání karavanů se Mekánci rozhodli pomstít se. Nicméně, byli proti přesile a muslimové Mekkánce porazili; alespoň sedmdesát jich zabili a asi sedmdesát si nechali pro výkupné.[10] Mezi vojenskými zajatci je také Al Nadir, vypravěč a básník, který si dělal srandu z Mohameda. Ali uřeže Al Nadirovi hlavu na Mohamedův příkaz.[11] Mohamed také přikazuje aby dalších dvacet čtyři lidí bylo hozeno do studny v Badru.[12]
624 n. l. Vyhnanství židovského kmene Kajnuka Porušujíce mírovou dohodu, Mohamed a muslimové obléhají židovský kmen Kajnuka. Mohamed původně zamýšlí popravit všechny muže,[13] ale po emocionální prosbě od Abdullah bin Ubaj, si jen vezme jejich majetek a vyhostí je z Medíny.
625 n. l. Bitva u Uhudu Druhé vojenské střetnutí mezi Mekkánci (vedenými Abú Sufjanem) a muslimy. Vzhledem k zaměření muslimů na plenění, raději než na vítězství,[14] tentokrát pohanští Mekkánci porazili muslimy u Medíny a sám Mohamed je poraněn útokem Chalid ibin al-Ualida.
625 n. l. Obléhání a vyhnanství židovského kmene Nadir Muslimské obléhání židovského kmene Nadir trvá dva týdny, poté se vzdají. Mohamed si vezme jejich zbraně a vyžene je z Medíny.
627 n. l. Bitva u příkopu Bitva u příkopu vlastně nebyla žádnou bitvou, ale čtrnáctidenním obléháním. Když uslyšel o síle přicházející Mekkánské armády, Mohamedův společník, Salman Peršan, mu radí, že by měl vykopat příkopy kolem severní části Medíny aby nemohli Mekkánci vejít na muslimské území. Přicházejíc nepřipraveni pro obléhání, Mekkánská armáda se po dvou týdnech vrací.
627 n. l. Genocida židovského kmene Kurajš Po bitvě u příkopů, Mohamed obviňuje židy z Banu Kurajš ze zrady. Ženy a malé děti, které ještě nedosáhly puberty jsou vzati jako zajatci muslimy, kteří je poté prodají jako otroky, za koně a zbraně,[15] a všem mužům, kteří dosáhli puberty jsou uřezány hlavy na Mohamedův rozkaz.[16] (více zde)
628 n. l. Hudajbíjská smlouva Mohamed a jeho muži se pokouší o pouť do Mekky. Jeho lidi se setkali před Mekkou s pohany. Mohamed a pohanští Mekkánci sepíší Hudajbíjskou smlouvu o desetiletém příměří.
628 n. l. Dobývání Chajbaru Mohamed a muslimové dobývají oázu Chajbar. Bojovníci zabiti a ženy a děti vzati jako kořist. Židovský vůdce Kinana je mučen a je mu uřezána hlava a jeho mladou vdovu Safijah, si vzal Mohamed. (více zde)
628 n. l. Otráven v Chajbaru Ihned po dobytí Chajbaru je Mohamedovi a jeho mužům nabídnuto otrávené jídlo židovskou ženou jménem Zajnab bint al-Harith a Mohamed z toho onemocní. Mohamed se jí zeptá, proč to udělala,[17] a poté ji dal popravit.[18]
630 n. l. Dobývání Mekky Muslimové dobydou Mekku. Mohamed přijíždí na velbloudovi ke Ka'bě, poté začne recitovat verše z Koránu, zatímco jeho muži ničí všechno co považovali za modly v Ka'bě. Tohle je první z mnoha ne-muslimských posvátných míst, které byly násilně přeměněny na mešitu. (více zde)
630 n. l. Mohamed ovládá Arábii Muslimové vytrvají v bitvě u Hunajn proti bedujínskému kmenu Hauazin a dobyjí Ta'if. Tímto, získají velký majetek, 6 000 žen a dětí a 24 000 velbloudů. Mohamed se stává vládcem Arábie.
631 n. l. Všichni arabové jsou muslimové Mohamed vyslal (konvertovaného) Chalid ibin al-Ualida a další válečníky do zbývajících ne-muslimských arabských kmenů, donutit je k akceptování islámu.[19]
631 n. l. Nájezd na Tabuk Expedice na Tabuk značí první velký agresivní akt proti křesťanům. Dvě třetiny křesťanského světa byly dobyty, před velmi opožděnou a slabou reakcí formou křížových výprav. V čase, kdy Mohamed přijíždí do Tabuku, Byzantské vojsko se již stáhlo. Místní křesťanští velitelé jsou donucení platit džizju a podrobit se islámské navládě.
632 n. l. Pouť na rozloučenou Po dokončení poutě, Mohamed přináší své slavné kázání, které vede k začátku nájezdů proti křesťanům a zoroastriánům. (více zde)
632 n. l. Mohamedova smrt Mohamed své poslední dny strávil s Aišou v jejím domě, odkud pokračuje ve vydávání rozkazů a proklíná křesťany a židy.[20][21] Skloněn proti jejím ňadrům,[22] nakonec zemře osmého července. Ali (Mohamedův nevlastní syn a bratranec) oznamuje, že Mohamed měl posmrtnou erekci.[23] (více zde)


Viz také

  • Časové osy - A hub page that leads to other articles related to {{{2}}}
  • Mohamed - A hub page that leads to other articles related to {{{2}}}

Překlady

  • Verze této stránky je také dostupná v těchto jazycích: anglicky, italsky. Další jazyky si můžete zvolit na liště vlevo.

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Guillaume, Alfred, The Life of Muhammad: A Translation of Ibn Ishaq's Sirat Rasul Allah. Oxford University Press, 1955. ISBN 0-1963-6033-1; p. 72.
  2. ↑ LIFE OF MAHOMET. Volume II. Chapter 2,WIlliam Muir, [Smith, Elder, & Co., London, 1861], pg. 15-17 23-24
  3. ↑ "...Ale po pár dnech Waraqa zemřel a boží inspirace se také zastavila na určitou dobu a prorok (Mohamed) začal být smutný, jelikož jsme slyšeli, že se chtěl několikrát shodit z vrcholku hory a pokaždé když vyšel nahoru, aby s ní skočil, Gabriel se mu zjevil a řekl "Ó Mohamede! Ty jsi opravdu Aláhův posel v pravdě", nacož jeho srdce se zklidnilo a vrátil se domů. A kdykoliv to trvalo dlouho, než přišlo další zjevení, dělal to co drív, ale kdykoliv vyšel na tu horu, Gabriel se mu zjevil a řekl mu to co předtím." - Sahih Bukhari 9:87:111
  4. ↑ "Takové věci nám byly slíbeny nám i našim otcům již dřív! Není to nic víc, než příběhy našich předků!" - Quran 23:83
  5. ↑ "...Zhyňte obě ruce Abú Lahaba, a zhynul již i on!. A nebylo mu k ničemu jmění jeho ani to, co si vysloužil, však hořet bude v ohni plném plamenů on i žena jeho, jež dříví palivové nosí a jíž kol hrdla provaz z vláken palmových visí...." - Quran 111:1-5
  6. ↑ Francis Edwards Peters, Muhammad and the Origins of Islam, SUNY Press, p.169
  7. ↑ "...Poté bílé zvíře, které bylo menší než mezek, ale větší než osel bylo ke mě přineseno." (Na to se Al-Džarud zeptal, "Byl to Burak, Ó Abú Hamzo?"Já (Anas) jsem odpověděl kladně). Prorok řekl,"Chůze toho zvířete byla tak široká, že dosáhla na nejvzdálenější místo, které zvíře vidělo. Byl jsem na něm nešen a Gabriel byl se mnou, než jsme dorazili do nejbližšího nebe...." - Sahih Bukhari 5:58:227
  8. ↑ "...Když jsem jej opustil (Mojžíše), plakal. Někdo se ho zeptal, 'Proč pláčeš?' Mojžíš odpověděl, 'Pláču, protože po mě byl seslán prorok, jehož následovatelé dosáhnou nebe ve větším počtu, než moji následovatelé.'..." - Sahih Bukhari 5:58:227
  9. ↑ "....Prorok požádal Abú Bakra o Aišinu ruku. Abú Bakr řekl "Ale já jsem tvůj bratr."...." - Sahih Bukhari 7:62:18
  10. ↑ "....V den té bity u Badru, prorok a jeho společníci způsobili, že 'Pohané ztratili 140 mužů, sedmdesát jich bylo zajato a sedmdesát zabito....." - Sahih Bukhari 4:52:276
  11. ↑ Jake Neuman - God of Moral Perfection; A Stark Message from God for All Mankind - (2008) Blackwell, p. 211
  12. ↑ "....on (Mohamed) přikázal víc, než dvacet lidí, v některých hadísech je psáno dvacet čtyři, z nevěřících v Kurajš, aby byly hozeni do studny v Badru....." - Sahih Muslim 40:6870
  13. ↑ Tabari, vol. VII, 86.
  14. ↑ "I Bůh splnil vůči vám slib Svůj, když z dovolení Jeho jste je poráželi, dokud jste neztratili odvahu a neupadli mezi sebou do sporu o tu věc a nebyli neposlušní poté, když ukázal vám to, co máte rádi. A jsou mezi vámi ti, kdož touží po životě pozemském, a jsou mezi vámi jiní, kdož touží po životě budoucím. A potom vás od nich odvrátil, aby vás vyzkoušel, a věru vám již nyní odpustil - a Bůh je pln laskavosti vůči věřícím." - Quran 3:152
  15. ↑ Haykal, Muhammad Husayn (Author). Al-Faruqi, Ismail Raji (Translator). (2002). The Life of Muhammad. (p. 338). Selangor, Malaysia: Islamic Book Trust.
  16. ↑ Tafsir Ibn Kathir - The Campaign against Banu Qurayzah
  17. ↑ "Aláhův posel poslal pro Zajnab a řekl jí: "Co tě k tomu vedlo?" Ona řekla, "Udělal jsi mým lidem, to co jsi jim udělal. Zabil jsi mého otce, strýce a manžela, tak jsem si řekla "Pokud jsi prorokem, tak se nenecháš otrávit; a ostatní řekli "Pokud jsi králem, zbavíme se tě" - Ibn Sa'd p. 252
  18. ↑ "...Aláhův posel poté přikázal ji zabít...." - Sunan Abu Dawud 39:4496 and Sunan Abu Dawud 39:4498
  19. ↑ Ibn Ishaq, 645-646
  20. ↑ "....Poté jim [Mohamed] přikázal udělat tři věci. Řekl, "Vyžeňte pohany z Arabského poloostrova; respektujte a dávejte dary zahraničním delegacím, tak jako jste viděli mě, to dělat." (Said bin Džubair, podvypravěč řekl, že Ibn Abbas byl zticha, co se týče třetího rozkazu, nebo řekl, "Zapoměl jsem to.")" - Sahih Bukhari 5:59:716
  21. ↑ "Vyprávěla Aiša a Ibn 'Abbas: Na jeho smrtelné posteli, Aláhův posel položil deku přes svůj obličej a bylo mu horko, poté si to sundal. V tomto stavu (dávání a odkládání deky) řekl, "Kéž Aláh prokleje židy a křesťany, protože postavili posvátná místa na hrobech proroků." (Tímto) chtěl varovat muslimy před tím, co židé a křesťané udělali." - Sahih Bukhari 4:56:660
  22. ↑ "...'Aiša dodala: Zemřel v den, kdy jsem byla na řadě. Aláh si ho vzal když jeho hlava byla mezi mými ňadry a můj krk a jeho sliny byly smíchány s mými slinami..." - Sahih Bukhari 7:62:144
  23. ↑ "....Abulfeda zmiňuje výkřik Aliho, který omýval jeho tělo po smrti, "Ó proroku, tvůj penis míří do nebe!" (in Vit. Mohammed. p. 140)....." - Edward Gibbon, "The Decline and Fall of the Roman Empire", Vol. 9 Footnote 175
Retrieved from "http://wikiislamica.net/index.php?title=Mohamedova_časová_osa&oldid=114673"