Seznam vymyšlených hadísů

Vyprávěl 'Ali: Prorok řekl, "Neříkejte o mě lži, neboť kdokoliv o mě řekne lež (záměrně) skonči v ohni pekelném."

Vyprávěl 'Abdullah bin Az-Zubair: Řekl jsem svému otci: "Neslyším od tebe žádné vyprávění (hadís) o Aláhově apoštolu, které jsem slyšel od toho a toho?" Az-Zubair odpověděl: Byl jsem vždy s ním (s prorokem) a slyšel jsem ho říkat "Kdokoliv řekne lež proti mě (záměrně), nechte jej zabrat jeho sedadlo v ohni pekelném.

Otázka: Jaký je rozsudek ohledně vyprávění příběhů, které jsem slyšel, ale neuvědomuji si jejich autenticitu, když dávám da’wah (vyzývání k víře) některým lidem, a rovněž vyprávění příběhů o kterých vím, že jsou smyšlené (lži)? A jaký je rozsudek ohledně vyprávění hadísu, když nevím jestli je autentický nebo slabý?

Odpověď: Není dovolenu člověku, vypravěči nebo rádci, aby vyprávěl hadís a přisoudil jej poslovi (sal-Allaahu `alayhe wa sallam) zatímco neví jestli je autentický. A není to (také) povoleno, vyprávět hadís o kterém ví, že je slabý. Nicméně, pokud vypráví slabý hadís, aby ukázal jeho slabost a varoval před ním lidi, poté je to povinností.

Rovněž, by neměl vyprávět příběhy o kterých předpokládá, že jsou věrohodná, aniž by zkontroloval (jejich autenticitu), a neměl by vyprávět příběhy o kterých ví, že jsou smyšlené, protože to znamená, že je neupřímný a svádí lidi.^[1]

Rozšířování da’wah zpráv a dopisů, které obsahují vysvětlení šaríjských rozhodnutí, nebo kázající a prospěšné příběhy, je důležitým způsobem konání dobra, protože spousta lidí je příjme, a je snadné je poslat. Ale měli bychom se ujistit, že obsah je solidní a že hadísy v něm jsou sahíh (spolehlivé), protože někteří lidé zneužívají toto velké požehnání (jednoduché komunikace) a šíří smyšlené hadísy a lživé příběhy.

Není dovoleno komukoliv říct, "Posel Aláhův (mír a požehnání Aláhovy nad ním) řekl…", když ví, že ten hadís je mawdú’ (smyšlený) nebo lživý. Prorok (mír a požehnání s ním) řekl: “Kdokoliv o mě řekne záměrně lež, nechte jej vzít si jeho místo v pekle.” ... Je to harám, vyprávět smyšlený hadís někomu, kdo ví, že je smyšlený nebo kdo si myslí že je pravděpodobně smyšlený. Kdokoliv vypráví hadís, o kterém ví, nebo si myslí, že je pravděpodobně smyšlený a nevysvětlí, že byl smyšlený je zahrnut v tomto varování a je zahrnut mezi lidmi, kteří říkají lži o poslu Aláhovu (mír a požehnání s ním).^[2]

Tento hadís má mnoho řetězů vyprávění z pověření více než dvanácti Společníků, včetně dvaceti Následníků zdánlivě oznamujících od samotného Anse. Jsou posbírány Ibn Majahem, al-Bahihaqem, al-Tabaranem a dalšími, ale všechny z nich jsou da'íf, podle Ahmad bin Hanbala, Ishaq bin Rahuwaiha, Ibn Abd al-Barra a dalších, přestože někteří učenci ověřili několik řetězů. Al-Baihaqi řekl, že jeho text je mashhur zatímco jeho isnad je da'íf, zatímco al-Hakim a Ibn al-Salah jej považovali za ukázkový příklad mashhur hadís, který není sahíh. Nicméně, je považováno pozdějšími učenci hadísů, že má dostatek řetězů vyprávění, aby byl posílen na úroveň hasan nebo sahíh, názor, který má al-Mizzi, al-Iraqi, Ibn Hajr, al-Suyuti a al-Albani.^[4]

Co je zde myšleno, je poznání šaríe (islámských znalostí). Al-Thawri řekl: "Je to poznání, pro které nikdo nemá žádnou výmluvu, že to neví." A Aláh ví nejlíp.^[5]

Umar ibn al-Khattab...řekl, že pokud kdokoli zaplatí více jako věno, než co platíval prorok, dá ten přebytek do veřejné pokladny. Žena z Kurajš za ním přišla a řekla: "Ó vůdče věrných, má větší právo být následována kniha Aláhova nebo tvé tvrzení?" Odpověděl: "Kniha Aláhova." A tak mu řekla, "Právě jsi lidem zakázal dát nadměrné množství věna, ale Aláh řekl ve své knize: "A pokud jsi jim dal velké množství zlata jako věno, neber si ani trochu z toho zpět.'" [4:20] A poté Umar řekl dvakrát nebo třikrát: "Každý tomu rozumí líp, než Umar." [Jiná vyprávění říkají, "Ta žena má pravdu a Umar udělal chybu." - poznámka] Poté šel zpět na stupínek a řekl: "Ó lide, zakazoval jsem vám platit nadměrné věna ženám. Věru, muž může dělat to, co uzná za vhodné se svým bohatstvím."^[6]

Tento příběh byl vyprávěn jak al-Baihaqi v Sunan al-Kubra tak Abdul Razzaq v al-Mussanaf. Řetězy obou al-Baihaqi i Abdul Razzaq jsou slabé. Al-Baihaqi ve skutečnosti upozorňuje, že řetěz je porušen. [Abu Bakr al-Baihaqi, Sunan al Kubra, Beirut, Dar al-Fikr, nd., vol 7, p 233] Popravdě, al-Baihaqi vypadá, že preferuje jiné vyprávění od Umara, které zaznamenal hned před předchozím vyprávěním. V tom vyprávění se říká, že Umar řekl, že chtěl omezit věna pro ženy, dokud si nepřečetl tento verš: "Velké množství zlata jako věno." V komentáři na toto vyprávění, al-Baihaqi řekl: "Je to dobrý mursal řetěz." [Poznámka: Mursal znamená, že spojení mezi Umarem a člověkem, který to vyprávěl je přerušeno.]

Al-Albani poukazuje na to, že nejen že jsou řetězy al-Baihaqi a Abdul Razzaq slabé, protože jsou přerušené, zároveň obsahují slabé vypravěče, které dále oslabují jejich řetězy. Takže, dospěl k závěru, že toto vyprávění od Umar ibn al-Khattaba je rozhodně slabé. [Footnote: Muhammad Nasir al-Din al-Albani, Irwa al-Ghalil fi Takhrij Ahadit Manar al-Sabeel Beirut, al-Maktab al-Islami, 1979, vol 6, p 347.]

Popravdě, je to potvrzeno v autentickém hadísu od Abu Dawud, al-Nasai, al-Tirmidhi a dalších, že Umar ibn al-Khattab opravdu radil lidem nedávat ženám nadměrná věna.

Incident výše, z časů Umar ibn al-Khattaba, je citován mnoha dnešními lidmi, aby demonstroval, že se ženy zúčastňovaly politických a jiných aktivit během doby Společníků. Měly aktivní roli ve společnosti a jak jeden řečník řekl, byly součástí "kongresových setkání" (!) probíhajících v mešitě v průběhu té doby. Z toho přejdou k povzbuzování žen, aby braly více atraktivní role ve společnosti a nebyly spokojeny s tím, že jsou doma, dobrými ženami a matkami. Říkají, že tak to nebylo během časů Společníků jak tento incident za časů Umara ibn al-Khattab jasně demonstruje. Zřejmě, abyste mohli použít takový incident jako důkaz, musíte první dokázat autenticitu vyprávění. To v tomto případě není možné, a proto tento incident nemůže být použit jako důkaz.^[6]

Oznamují, že prorok (mír a požehnání s ním) řekl, "Kdokoli špatně zachází s dhimmim (žid nebo křesťan pod nadvládou islámu), Aláh bude jeho oponentem v Den zmrtvýchvstání" nebo "Já budu jeho oponent v Den zmrtvýchvstání." Toto je da'íf (slabé). Co je však od něj známo je, že řekl: "Kdokoli zabije mu’aahid (člen káfirského národa, který má mírovou dohodu s muslimy) bez oprávněného důvodu, neucítí vůni ráje.”^[7]

Bylo vyprávěno osvobozeným Aišiným otrokem, že: Aiša řekla: "Nikdy jsem se nepodívala (nebo nikdy jsem neviděla) soukromé oblasti posla Aláhova." (Da'if)(Jeden z vypravěčů) Abú Bakr (Ibn Abu Shaibah) řekl: "Abu Nu'aim by řekl: '(Od) osvobozeného Aišiného otroka"^[8]

Bylo vyprávěno od Abu Hurairah, že posel Aláhův řekl: "Vyhýbejte se legálním trestům, jak jen můžete."

Hodnocení: Da'íf (Darussalam)^[10]

Bylo nám řečeno od Layth, z pověření 'Ata', z pověření Abu Rabah, z pověření Jabir, který řekl, 'Prorok (salallaahu 'alayhee wa sallam) se vrátil z jedné ze svých bitev, a tehdy nám řekl, 'Přišli jste s výborným příchodem, přišli jste z menšího džihádu do většího džihádu - usilování služebníka (Aláhova) proti jeho tužbám.'^[12]

(To) je ve skutečnosti lež, vymyšlený hadís, který nemá podklady. Je to pouze rčení Ibrahim Ibn Abi `Abalah, jednoho z Následovníků, a odporuje textovým důkazům a realitě... Slovo "džihád", zmíněno samo o sobě, znamená pouze boj se zbraněmi, jak bylo zmíněno Ibn Rushdem, a na tomto se Čtyři imámové shodli.^[13]

Existuje hadís, související se skupinou lidí, který říká, že prorok (mír s ním) řekl po bitvě: 'Vrátili jsme se z džihádu asghar (menší džihád) k džihádu akbar (větší džihád).' Tento hadís nemá zdroj, vůbec nikdo z oblasti islámských znalostí jej nevyprávěl. Džihád proti nevěřícím je tím nejvznešenějším činem, a navíc je to tím nejdůležitějším chováním pro lidstvo.^[14]

Otázka:

Je džihád ve prospěch Aláha na stejné úrovni, nezávisle na tom, jestli je to s vlastním životem, bohatstvím nebo prosením, i když je někdo schopen toho typu, který zahrnuje vlasní život?

Odpověď:

Jsou různé typy džihádu - vlastním životem, bohatstvím, prosením, učením, dáváním pokynů nebo pomocí ostatním v jakémkoliv dobru. Nejvyšší formou džihádu, nicméně, je ten s vlastním životem (účelem zde není sebevražda, neboť to je v islámu zakázáno), poté přichází džihád s vlastním bohatstvím a džihád s učením a vedením, a touto cestou, da'wah je formou džihádu, ale džihád vlastním životem je nejvyšší formou.

Toto rčení je široce rozšířeno a je to rčení od Ibrahim ibn Ablaha podle Nisa'i v al-Kuna. Ghazali jej zmiňuje v Ihya' a al-`Iraqi řekl, že Bayhaqi to vztahoval k autoritě Jabira a řekl: Je zde slabost, v řetězu předávání.^[15]

Jeho řetěz vyprávění je slabý. Ibn Hajr řekl, že toto bylo rčení Ibraaheem bin Abee Ablaha, Taabi’ee, a nikoliv poslův hadís.^[4][16]

Zmínil al-Manjaniqi ve své kolekci hadísů pozdějších vypravěčů oznamujících od mladších, z pověření al-Hasan al-Basri. Al-Khatib al-Baghdadi řekl, že je to maudu jako vyprávění od proroka, ale je to rčení od al-Hasan al-Basri.^[4]

Uvedl Khateeb v The History of Baghdad 2/193. Také řekl, že to byl vymyšlený hadís.

Výše zmíněný vymyšlený hadís dává přednost metodě da'wah před džihádem pro rozšiřování islámu. Nicméně, nejlepší metodou pro šíření islámu je džihád, a ne da'wah. Neboť, svatý prorok strávil třináct let v Mekce dáváním da'wah a pouze asi sto lidí přijalo islám. Ale když přišel do Mekky s vojenskou silou a Shawka (silou) dvou tisíc, dostal jejich šahádu v jediný den.

Mudžahídové dobývají území a zachraňují celé populace před vstupem do pekelného ohně, tím, že jím doručují islám. Dosažení tohoto, je mnohem větší, než co mohou udělat knihy.

Zároveň tento vymyšlený hadís odporuje svatému Koránu:

Súra Ženy, verš 95:

"Nejsou si rovni ti věřící, kteří zůstali sedět doma - kromě těch, kdož jsou neschopní, s těmi, kdož usilovně bojují na stezce Boží majetkem svým i osobami svými. Bůh povýšil ty, kdož usilovně bojují majetkem svým i osobami svými, o stupeň výše než ty, kdož zůstali sedět doma. Všem Bůh přislíbil odměnu překrásnou, avšak vyznamenal ty, kdož usilovně bojují, nad těmi, kdož sedí doma, udělením Své odměny nesmírné."^[17]

“Jeho text je slavný, nicméně je to slabý hadís; byl vyprávěn přes řetězy, které jsou zcela slabé…” (Shu’ab al-Iman)^[18]

“Obsahuje Abu Atikah Tarif ibn Salman on je zcela odmítnut v hadísu (Munkar al Hadith jiddan)…” (Tadhkirat al-Huffadh)^[18]

“Není autentický…” (al-Mawdu’at)^[18]

Zmiňuje Abu Atikah Tarif ibn Salman a ty, kteří jej znevažovali a tento hadís (MIzan al-’Itidal)^[18]

“…je slabý…” (al-Maqasid al-Hasanah)^[18]

“(Je) vymyšlený.” (Da’eef al-Jaami’ no. 906).^[5]

Hadith 20

Myslet hodinu je lepší, než se zúčastnit uctívání po dobu šedesáti let.

Klasifikován jako vymyšlený Ibn Jawzeem.^[17]

Stát hodinu v boji je lepší, než stát v modlitbě šedesát let.

Ráno nebo večer stráven na cestě Aláhově je lepší, než svět a všechno co obsahuje.

As-Sakhaawee řekl, "Abu al-Mudhaffar as-Sama’aanee řekl, toto není známo jako hadís posla, spíše se to vztahuje ke rčení Yahya bin Mu’aadh ar-Raazee.’ A podobně an-Nawawee řekl, ‘není to stanoveno’" [‘al-Maqaasid al-Hasanah’ (pg. 491 no.1149)]

As-Suyutee řekl, "tento hadís není autentický" [‘Haawee lil Fataawee’ (2/351)]

Alee al-Qaaree citoval z ibn Taymiyyah říkajíc, "smyšlený" [‘al-Asraar al-Marfoo’ah’ (pg. 83)]

Al-Allaamaa Fairozabaadee řekl, "toto není z prorokova hadísu, navzdory faktu, že většina lidí si myslí, že ano, a není v žádném případě autentický. Vztahuje se pouze k židovským tradicím jako ‘O lidstvo! Poznej sebe a poznáš svého pána’" [‘ar-Radd alaa al-Mu’tarideen’ (2/37)]

Al-Albaanee říká, "nemá to základ" [‘Silsilah ad-Da’eefah’ (1/165 no.66)]

Prorok (mír a požehnání s ním) měl židovskou sousedku, která mu házela odpadky před dveře každý den. Byl trpělivý a nedělal nic. Jednoho dne si všiml, že nebyly žádné odpadky před jeho dveřmi, tak šel zkontrolovat jeho sousedku a ukázalo se, že je nemocná. Zeptala se ho, jak ví, že je nemocná a on řekl, protože nebyly žádné odpadky před jeho dveřmi toho dne, takže žena byla tak dojatá, že přijala islám.^[19]

Authenticita: Smyšlený (neautentický)

Reference: Tento hadís se nenachází v žádné z knih hadísů.^[19]

Ó lidi, poslouchejte mě, protože nevím jestli po tomto roce, tu s Vámi ještě budu. Proto poslouchejte, co Vám říkám velmi pozorně a předejte tyto slova těm, kteří tu dnes nebyli.

Ó lidi, tak jako ty považuješ tento měsíc, tento den, toto město jako Posvátné, tak považujte život a majetek každého muslima za posvátné svěření. Vracejte zboží, které Vám bylo svěřeno, jeho právoplatným majitelům. Neubližujte nikomu, aby nikdo neubližoval vám. Pamatujte, že věru potkáte svého Pána, a on věru pode počítat vaše skutky. Bůh vám zakázal brát úrok, takže od všech úroků by mělo být upuštěno. Váš kapitál je však pro vás. Nebudete se dopouštět, ani trpět žádnou nespravedlností. Bůh rozsoudil, že nesmí být žádné úroky a že všechny úroky pro Abbase ibn 'Abd'al Muttaliba (prorokův strýc) by měly být odpuštěny...

Dejte si pozor na Satana, pro bezpečí vašeho náboženství. Ztratil veškerou naději, že by se mu někdy povedlo vás svést na dělání zlých věcí, takže dávejte pozor, aby vás nevedl v malých věcech.

Ó lidi, je to pravda, že máte nějaká práva co se týče vašich žen, ale i ony mají práva nad vámi. Pamatujte, že jste si je vzali za manželky, pouze pod boží důvěrou a svolením. Pokud se řídí vaším právem, tak jim patří právo být nakrmeny a oblečeny s laskavostí. Chovejte se k ženám pěkně a buďte na ně hodní, neboť ony jsou vašimi partnerkami a oddanými pomocnicemi. A je vaším právem, že se nebudou kamarádit s nikým, koho jim nepovolíte, steně tak, že nikdy nebudou necudné.

Ó lide, poslouchejte mě vážně, uctívejte boha, dělejte pět modliteb (salát), držte půst během měsíce Ramadánu a dávejte bohatství v zakátu. Vykonejte hadž, pokud si to můžete dovolit.

Všechno lidstvo je z Adama a Evy, arab není nadřazen nad ne-arabem ani ne-arab není nadřazen nad arabem; také bílý není nadřazen nad černým a ani černý není nadřazen nad bílým až na zbožnost a dobré chování. Vězte, že každý muslim je bratrem každému muslimovi a že muslimové znamenají jedno bratrství. Nic nemá být přístupné pro muslima, co patří jinému muslimovi, leda že by mu to dal zdarma a ochotně. Nepáchejte tedy nespravedlnost na sobě.

Pamatujte, jednoho dne se zjevíte před bohem a budete zodpovídat za vaše hříchy. Takže pozor, nesejděte z cesty spravedlnosti až tu nebudu.

Ó lide, žádný prorok ani apoštol po mě již nepříjde a žádná nová víra se nenarodí. Myslete dobře, proto, Ó lidi, a chápejte slova, která vám dávám. Nechávám za sebou dvě věci, Korán a moji Ahl al-Bayt a pokud je budete následovat, tak nikdy nesejdete z cesty.

Všichni, kteří mě poslouchají nechť předají má slova druhým a ti zase dalším; a nechť ti poslední chápou má slova lépe, než ti, kteří mě poslouchali přímo. Buď mým svědkem, bože, že jsem doručil tvou zprávu lidem.

Tato kniha je kolekcí některých vybraných kázání svatého proroka, která zahrnuje jak dlouhá tak krátká kázání, podle situace. Nebyla dostupná ve formě Khutbas, ale byla odvozena z různých knih hadísů a historie. Je to jen nedávno, kdy se některé zjevily v knižní formě spolu s původními texty a překlady do urdštiny; ale autenticita těch textů je stále zpochybňována ulemou. V anglickém jazyce, jsou ztěží dostupné. Takže byl pokus nejen je přeložit do angličtiny, ale také najít okolnosti, při kterých byly sepsány, abychom zjistili datum jejich napsání a udělali si jasno. Jak moc jsem v tom uspěl v mém závazku, záleží na posouzení mých čtenářů. Jakékoliv nápady nebo komentáře, jsou vítány pro zlepšení.

Ó lidé, poslouchejte moje slova. Nevím jestli se s vámi ještě někdy setkám na tomto místě po tomto roce. Ó lide, vaše krev a váš majetek jsou posvátné, do té doby, než potkáte svého Pána, tak jako tento den a tento váš měsíc jsou posvátné. Jistě potkáte svého Pána a on se vás bude ptát na vaše skutky. Již jsem vám to zmínil. Nechte toho, kdo si půjčil, ať vrátí tomu, kdo mu to svěřil; všechny úroky jsou zakázány, ale váš kapitál patří vám. Nekřivděte a nebude vám křivděno. Aláh rozhodl, že nebudou žádné úroky, a úroky od Abbase b. Abd al-Muttaliba jsou všechny zrušeny. Všechno krveprolití v před-islámském období nechte bez pomsty. Prvním případem, který ruším je Ibn Rabiah b. al-Harith b. Abd al-Muttalib, který byl opatrován u Banu Layth a byl zabit Banu Hudhayl. Jeho krveprolití je první v před-islámských dnech, které bych chtěl uvést jako příklad. Ó lidé, opravdu je Satan zoufalý, že nikdy nebude uctíván v této vaší zemi. Bude však potěšen pokud bude poslouchán v jiných věcech, ve věcech, které podceňujete. Takže si na něj dávejte pozor ve svém náboženství, Ó lide, vkládání měsíce je zvýšení nevíry, kde nevěřící sejdou z cesty; jeden rok to dělají rouhavě, a druhý svatě, aby to souhlasilo s počtem, které Aláh posvětil, a tak znesvěcují, to co Aláh posvětil, a posvěcují, co Aláh zakázal. Čas dokončil svůj cyklus a je jako v den, kdy Aláh stvořil nebe a zemi. Počet měsíců s Aláhem je 12; [byly] v knize Aláhově v den, kdy stvořil nebe a zem. Čtyři z nich jsou posvátné, tři po sobě jdoucí měsíce a Rajab [což je měsíc] Mudar, který je mezi Jumada a Sha’ban.

A teď, lide, máte právo nad svými ženami a ony mají právo nad vámi. Máte právo, aby ony nenechaly nikoho, koho nemáte rádi, šlapat na vaší posteli; a neměly by spáchat žádnou veřejnou neslušnost. Pokud spáchají, poté Aláh dovoluje uzavřít je do oddělených místností a bít je, ale ne těžce. Pokud přestanou dělat zlo, mají právo na své jídlo a oblečení dle zvyku. Chovejte se k ženám dobře, neboď ony jsou jako vaše domácí zvířata a ony nemají žádné vlastnictví. Vzali jste si je jen jako půjčku od Aláha, a udělali jste požitek z nich zákonným slovem Aláhovým, takže chápejte a poslouchejte má slova, Ó lidi. Doručil jsem zprávu, a nechal jsem vám něco, co, pokud se toho budete držet, nikdy nesejdete z cesty; to je, kniha Aláhova a sunna jeho proroka. Poslouchejte moje kecy, lidi, protože já jsem doručil zprávu, a chápejte ji. Vězte, že každý muslim je bratrem jiného muslima a že všichni muslimové jsou si bratry. Není dovoleno nikomu brát si od svého bratra, kromě toho, co mu ochotně dal. Ó Aláhu, cožpak jsem nedoručil zprávu?

Fakt, že Aláh nejvyšší si vybral araby před jinými národy je potvrzen v důsledně autentikovaných hadísech proroka, nechť ho Aláh požehná a dá mu mír; dosvědčil Bukhari a Muslim ve svých sahíh na začátku kapitoly o zásluhách, # 5897, z pověření Wathilah ibn al-Asqa` který řekl, “Slyšel jsem posla Aláhova, nechť ho Aláh požehná a dá mu mír, říkat, ‘Věru, Aláh si vybral Kinanah od syna Isma`il, a vybral si Quraysh od Kinanah a vybral si Hashim od Quraysh a vybral si mě od Bani Hashim.’”

Takže tento hadís je hlavním textem o preferenci arabů nad jinými a preferencí arabů nad jinými araby. A to je to, co si imámové vybrali z ………jejich knih, a dokonce i v jednotlivých knihách, jako je kniha Qurb o zásluhách arabů, od autora Imam al-Hafiz Zayn al-din al-`Iraqi. A je to shrnuto Shaykh al-Islam Ibn Hajar al-Haytami a dašími.

Proto preference arabů před jinými národy, a preference některých arabů nad jinými araby je potvrzena ve svatém právu. Aláh dokonce preferoval některé měsíce nad jinými měsíci a některé dny a noci nad jinými, stejně tak místa. Takže stejným způsobem, Aláh je skvělý a vysoký, si vybral některé lidi nad jinými, jako třeba proroky nad jinými a dokonce některé proroky nad jinými proroky. Muslimové by k tomu neměli mít žádné námitky, protože tohle všechno vychází z moudrosti Nejmoudřejšího, Skvělý on je, kterého se neptáme, co dělá, ale raději, oni jsou ti, kterých se bude ptát. Takže poté, co muslim uvěřil v Aláha jako svého Pána a že není jiný bůh než on, pak by měl vědět, že tohle je jednou z jeho záležitostí, požehnán a vysoký on jest, a není zde nic, než obrovská moudrost, kterou můžeme anebo nemusíme vidět. Každopádně, my jsme pouze povinni podřídit se jeho nadvládě, on je skvělý. A mezi jeho rozhodnutí patří to, že arabové jsou nadřazeni jiným a že někteří arabové jsou lepší, než jiní arabové, jak hadís výše, jasně vysvětlil. Takže není vhodné., aby s tím kdokoliv nesouhlasil, když důkaz je plně validní.

A neměla by být žádná neshoda v tom, co právě předcházelo, ani žádná neshoda v tom, co je ve velkolepé Knize a v sunně, kde najdeme, že opravdovým zdrojem Aláhových preferencí je strach z boha (taqwa), jehož výsledkem jsou dobré skutky, které lidi sbírají a za které jsou uznáni. Takže kdokoli pro sebe sbírá dobro, Aláh jej preferuje nad těmi, kteří sbírali zlo. Co se týče preference arabů nad ne-araby, a preferencí některých arabů nad jinými, to není skutek, který může někdo nasbírat. Raději, je to dar, který Aláh dává tomu, komu chce. Takže může chtít něco pro tyto lidi, a nejsou žádné námitky pro vládu tvého Pána. Je to jako preference některých dnů nad jinými, přestože mysl říká, že všechny dny jsou v podstatě stejné a neexistují rozdíly, které by v nich byly vidět. Nicméně, mysl může chápat, proč je něco lepší, pokud tam není……….. Takže svaté právo přišlo a potvrdilo preferenci některých nad jinými, a pro některé z těchto věcí, byly důvody a moudra, jako třeba preference noci Moci nad jinými, protože majestátní Korán byl během ní zjeven. A v některých věcech, v nich moudrost nevidíme a tím to spadá do kapitoly absolutní poslušnosti, tak jako počet cyklů (rak`ah) v motlitbě.

Je povinností muslima věřit, že arabové jsou preferovaní, před jinými národy, protože pro to existuje důkaz. Nicméně, toto není jedním z pilířů našeho náboženství, takových, že kdyby to někdo odmítnul, byli by považování za odpadlíky. Ale pokud to někdo odmítá, tak se dopustil hříchu za to, že tomu nevěřil, protože je to potvrzená záležitost, podle jasných důkladně ověřených hadísů. Zároveň, tato záležitost není něco, co by bylo běžně známo mezi muslimy, takže pro tohle, byste neměli moc rychle obviňovat někoho, kdo s tím nesouhlasí. Je nutné, raději, mu říct o této záležitosti.

A fakt, že arabové jsou preferovaní před jinými neznamená, že ne-arab nemůže mít vyšší zásluhy v náboženství, než arab, protože člověk sbírá dobré skutky, které Aláh doporučil, abychom o ně soutěžili. To je nejvyšší zásluhou strachu z boha a tohle bude základ na kterém budou věci rozhodnuty v posmrtném životě. Nicméně, hodnota arabů stále zůstane, co se týče jejich respektu a povýšení, že jsou výš, než ostatní. A z těchto hadísů jsme se naučili o kmenu Kurajš, který byl umístěn první do Chalífátu, před druhými, jako třeba v hadísu v Bucharí (#3500) z pověření Mu`awiyah, nechť Aláh je jím potěšen, který řekl: "Slyšel jsem posla Aláhova, nechť jej Aláh požehná a dá mu mír, říct: Tato záležitost vlády náleží Kurajš. Kdokoliv kdo má nepřátelský postoj k nim bude shozen na obličej, dokud budou poslušně věřit." A Buchárí také dosvědčil (#3501) z pověření Ibn Umara od proroka, nechť ho Aláh požehná a dá mu mír, že řekl, "Vláda nadále bude patřit Kurajš, i kdyby jich bylo méně, než dva."

Takže já říkám, že ctnost strachu z boha je to, co se počítá, podle důkladně ověřených hadísů, "A ten, kdo je pomalý v dělání dobrých skutků, jeho vznešený rodokmen jej nezrychlí (ve vstupu do ráje)"^[25].

Sláva Aláhu.

Tento hadís je mawdoo’ (smyšlený).

Viz al-Asraar al-Marfoo’ah, 506; Tanzeeh al-Sharee’ah, 2/402; al-Silsilah al-Da’eefah, 11.^[26]

Laa Asla Lahu (bez základu). Muhadditheen se snažili najít pro něj isnaad, ale žádný nenašli, do té míry, že Suyooti řekl ve svém al-Jaami` as-Sagheer, "Možná to bylo zahrnuto v některé z knih huffaadh, které se k nám nedostaly!"

Tento návrh je hodně přehnaný, jelikož by to znamenalo, že některé rčení proroka (sallallaahu `alaihi wa sallam) bylo ztraceno pro ummu navždy, což není dovoleno muslimovi, aby tomu věřil.

Manaawi citoval Subki, že řekl: "Toto (rčení) není známo muhadditheen a nemůžu pro něj najít žádný isnaad, ať už sahíh, da`íf nebo mawdú", a to bylo potvrzeno Shaykhem Zakareeyyah al-Ansaari v jeho poznámkách k Tafseer al-Baidaawi [92/2].

Dále, význam tohoto hadísu je také špatný, jak je ukázáno ověřujícími učenci, proto Ibn Hazm říká v al-Ihkaam fi Usool al-Ahkaam [5/64] po náznaku, že to není hadís,

"Tohle je jedno z nejvíce nekorektních tvrzení jaké může být, jelikož pokud ikhtilaaf je milosrdenství, poté shoda by byla trestem, což by žádný muslim neřekl, protože může být jen shoda nebo neshoda, a může být jen milosrdenství nebo trest."^[27]

Věru, když se muž podívá na svoji maželku a ona se podívá na něj, Aláh se na oba podívá pohledem milosrdným, když si vezme její ruku, jejich hříchy budou setřeny skrze jejich prsty.” (Toto je) smyšlené, oznámeno Ar-Raafi’iy v jeho Taarikh (2/47) v komentáři na Maysara bin ‘Aliy v jeho Mashaykha s řetězem vyprávění od Al-Hussain bin Mu’aadh Al-Khurasaaniy, který vyprávěl od Ismaa’eel bin Yahya At-Taymiy od Mis’ar bin Kidaam od Al-‘Awfiy od Abiy Sa’eed Al-Khudriy který řekl: Posel Aláhův, mír a boženhnání nad ním: a zmínil hadís: Říkám (ohledně tohoto hadísu): Tohle je vymyšlené, poškozeno At-Taymiy, je známý pro vymýšlení hadísů a má lživé a problematické vyprávění, některé již byly zmíněny a Husain bin Mu’aadh je skoro jako on, Al-Khateeb řekl (o něm): Není důvěryhodný a jeho hadís je smyšlený.^[28]

Oznamují, že prorok (mír a požehnání Aláha nad ním) řekl, “Buďte laskaví k chudým, neboť zítra budou mít moc, a jakou moc!” a, “Chudoba je moje hrdost a chlubím se s ní.” Oboje jsou lži a nejsou nijak známy ve známých muslimských knihách.
. . .
Oznamují, že prorok (mír a požehnání Aláha nad ním) řekl, “Chudý bude sedět v den vzkříšení a Aláh řekne: U mé slávy a velikosti, nevzal jsem ti světské věci, protože jsi nedůležitý. Spíše jsem chtěl zvednout tvůj status v tento Den. Jdi na místo, kde lidé stojí, a kdokoliv ti dal kus chleba, nebo vodu k pití, nebo oblečení na nošení, vem jej do Ráje.’”Shaykh řekl: toto oznámení je lež, která nebyla vyprávěna žádným učencem hadísů. Je to baatil (lež) a jde proti Koránu a sunně a učeneckém konsenzu. (ijmaa’).^[7]

Hadith 43

Milovat svoji zemi je součástí vašeho Iman.

Saghaani klasifikoval jako vymyšlený.^[17]

Hadith 67

Aláh přísahal, že nikdy nepovolí lakomému člověku vstoupit do ráje.

Dosvědčeno Ibn Asaakir a klasifikováno za smyšlené ad-Daar Qutnee, který řekl, že lhář byl nalezen v řetězu předavačů jménem Muhammad Ibn Zakaria Al Ghulaabi.^[17]

Neexistuje sahíh hadís, který by říkal, že Aláh vzal prorokovy rodiče zpět k životu a že oni v něj uvěřili a pak zemřeli. Naopak máme sahíh hadísy, které naznačovaly, že zemřeli jako nevěřící a že jsou mezi lidmi pekla.^[30]

Tento pohled, že rodiče proroka (mír a požehnání Aláhovy nad ním) budou zachráněni (před peklem), a že Aláh je vzkřísil poté, co zemřeli a oni v něj uvěřili, byl odmítnut většinou učenců, kteří rozhodli, že hadísy, které to naznačují jsou smyšlené (mawdú) nebo velmi slabé (da’íf jiddan).

Je řečeno v ‘Awn al-Ma’bood:

Většina oznámení, která byla vyprávěna v tom smyslu, že rodiče proroka (mír a požehnání Aláhovy nad ním) byli vzkříšeni k životu a uvěřili v něj a byli zachránění jsou vymyšlené a lživé. Některé z nich jsou velmi slabé a nemohou být sahíh za žádných okolností, jelikož hadísoví imámové jednoznačně souhlasili, že jsou smyšlné, jako třeba al-Daaraqutni, al-Jawzaqaani, Ibn Shaheen, al-Khateeb, Ibn ‘Asaakir, Ibn Naasir, Ibn al-Jawzi, al-Suhayli, al-Qurtubi, al-Muhibb, al-Tabari, Fath al-Deen ibn Sayyid al-Naas, Ibraaheem al-Halabi a další. Učenec Ibraaheem al-Halabi vysvětlitl obšírně fakt, že rodiče proroka (mír a požehnání Aláhovy nad ním) nebyli zachránění od pekla v samostatné eseji, stejně jako ‘Ali al-Qaari v Sharh al-Fiqh al-Akbar a v samostatné eseji. Základem pro tento názor je spolehlivost tohoto hadísu: "Můj otec a tvůj otec jsou v pekle". Shaykh Jalaal al-Deen al-Suyooti se lišil od huffaaz a učenců a tvrdil, že uvěřili a byli zachráněni, a napsal několik esejí na toto téma, včetně al-Ta’zeem wa’l-Minnah fi anna Abaway Rasool-Illaah (mír a požehnání Aláhovy nad ním) fi’l-Jannah.

Shaykh al-Islam Ibn Taymiyah (nechť nad ním má Aláh slitování) byl tázán: Existuje sahíh vyprávění od proroka (mír a požehnání Aláhovy nad ním), že Aláh vzkřísil jeho rodiče, aby se mohli stát muslimy a poté zemřeli znova?

Odpověděl: Neexistuje sahíh vyprávění v tomto smyslu, dle učenců hadísů. Spíše se učenci shodli, že je to vymyšlená lež… Neexistuje žádný spor mezi učenci o tom, že tohle je jeden z nejzřejmějších výmyslů, jak bylo řečeno těmi, kteří mají vzdělání. Nenachází se to v žádné ze spolehlivých knih hadísů, ani v sahíh ani v sunanech ani musnadech ani žádné jiné dobře známé knize hadísů. Nebylo to zmíněno autory knihy Maghaazi nebo Tafseer, i přesto, že vyprávěli da’íf (slabé) vyprávění spolu se sahíh (spolehlivými). Fakt, že toto je lež, je jasný každému kdo je nábožensky vzdělaný. Pokud by se taková věc stala, byl by tu velký zájem a motivace to předat, protože by to bylo mimořádné hned ve dvou ohledech: vzkříšení mrtvých a věření po smrti. Taková věc by si zasloužila být předána, více než cokoli jiného. Jelikož žádný spolehlivý zdroj jej nevyprávěl ani nepředal, může to být považováno za lež.

Navíc, tohle jde proti Koránu a sahíh sunně, a konsenzu učenců. Aláh říká (interpretace významu): "Aláh akceptuje pouze pokání od těch, kteří dělají zlo z neznalosti a hlouposti a kají se hned po tom; jsou to oni, kterým Aláh promine a Aláh je vševědoucí a všemourý.

18. A žádný vliv nemá kání těch, kteří dále dělají zlé skutky až dokud nepříjde smrt a poté řeknou: ‘Teď se kaju;’ ani od těch, kteří zemřou, když byli nevěřící."

(súra Ženy 4:17-18)

Takže Aláh říká, že neexistuje kání pro toho, kdo zemře jako nevěřící. A Aláh říká:

"Poté jim jejich víra (v islámský monoteismus) nepomůže, když spatří náš trest. Toto byla způsob Aláhův, jak jedná se svými služebníky. A tehdy nevěřící ztrátu utrpí (když budou prožívat utrpení)!"

(súra Odpouštějící 40:85)

Takže nám říká, že způsobem, kterým jedná se svými otroky je, že víra nebude k užitku poté, co viděli trest, takže co po smrti? A jsou zde i jiné podobné texty. Poté citoval dva hadísy, které citoval na začátku naší odpovědi.

Majmoo’ al-Fataawa, 4/325-327.^[31]