Na pravou míru: Nezázrak islámské vědy: Difference between revisions

[checked revision]

Revision as of 23:45, 1 March 2016

Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination

---NA PŘEKLADU SE DĚLÁ---

Toto je vyvrácení "Setting the Record Straight: The Miracle of Islamic Science" (Na pravou míru: Zázrak islámské vědy) od Dr K. Ajram.

Úvod

Islámský Zlatý věk trval od 750 n. l. minimálně do 11. až 12. století, kdy se Al Ghazalimu povedlo úspěšně prosadit náboženství před rozumem; dle některých to trvalo až do doby, kdy mongolové vyplenili Bagdád v roce 1258. Většina toho času splývala s Abbásovskou říší a vytvořila několik velkých muslimských vědců. Nicméně, někteří apologetové nadhodnotili úspěchy těchto muslimských vědců, podhodnotili úspěchy ne-muslimských vědců, nebo přivlastnili muslimům úspěchy druhých. Někteří dokonce tvrdí, že Zlatý věk skončil ve 14. století. Nicméně, rozšíření Zlatého věku o další dvě století je chybné, protože dokonce už před rokem 1258, se Abbásovská říše rozpadala a upadala.

Účelem této analýzy je umístit úspěchy muslimských vědců Zlatého věku do správné perspektivy, nikoliv je pošpinit, nebo nafouknout. Veškerého vědeckého a technologického pokroku je dosahováno postupně; úspěchy muslimů jsou jen články v řetězu. Několik muslimských vědeckých úspěchů byly samostatné, ale byly odvozeny muslimskými vědci, kteří stáli na ramenou těch, kteří přišli před nimi. Zároveň předáváním řeckých, římských, indických, perských a egyptských znalostí (některé z nich mohly být ztraceny, nebýt jejich arabských překladů), tito muslimové udělali lidstvu velkou službu.

Zatímco my nemáme problém s muslimskými vědci, kde někteří z nich jsou uznáváni, myslíme si, že absence následného pokroku je krutým důsledkem vlivu islámu. Například, Newton (ne-muslimský vědec, který byl hodnocen jako druhý nejvlivnější člověk v historii, Michaelem H. Hartem) a jeho práce o optice vedly k vynalezení teleskopu a mikroskopu a přispěly k velkým krokům v astronomii, geografii a mikrobiologii. Na rozdíl od Alhazenovy práce o optice, která nevedla k žádnému vědeckému průlomu.

Ve většině případů, původní objev (základní věda) nestačí pro tvoření vědeckého pokroku, základní objev musí následovat aplikace vědy, v čemž většina muslimských vědců selhávala. Například, pan Alexander Fleming objevil penicilin, ale zároveň bylo potřeba pana Howarda Florey a Ernsta Chaina pro vytvoření cesty jak antibiotikum produkovat v terapeutických kvantitách. Islámskému zlatému věku většinou chyběly tyto vědecké následky a práce velkých vědců vadla ve vinici, nebo zemřela po narození.

Analýza

Létání lidí

Co je učeno: První zmínka o létání lidí byla od Rogera Bacona, který nakreslil létací zařízení. Leonardo da Vinci si také představoval leteckou dopravu a nakreslil několik prototypů.

Co by se mělo učit: Ibn Firnas z islámského Španělska vymyslel, zkonstruoval a otestoval létající zařízení, někdy po roce 800. Roger Bacon se naučil o létacích zařízeních od arabských referencí k Ibn Firnasově zařízení. Tento vznález tu byl 500 let před Baconem a 700 let před Da Vincim.^[1]

V Číně roku 202 př. n. l., generál Han Xin, pod císařem Liu Bang, udělal létacího "draka" nesoucího muže pro vojenské účely. To je první zaznamenaný důkaz o létání lidí.^[2]

Skleněná zrcadla

Co se učí: Skleněná zrcadla byla poprvé vyrobena roku 1291 ve Venice.

Co by se mělo učit: Skleněná zrcadla byly používány v islámském Španělsku už od 11. století. Benátčané se naučili umění produkce jemného skla od syrských řemeslníků během 9. a 10. století.^[1]

Římané vynalezli skleněné zrcadlo v Sidonu v prvním století našeho letopočtu.^[3]

Mechanické hodiny

Co je učeno: Až do čtrnáctého století, jediným typem dostupných hodin byly vodní hodiny. Roku 1335 byly v Milánu, v Itálii, vztyčeny velké mechanické hodiny. To byly pravděpodobně první hodiny, založené na váze.

Co by se mělo učit: Různé mechanické hodiny byly vytvořeny španělskými muslimskými inženýry, jak velké, tak malé, a tato znalost se přenesla do Evropy skrze latinské překlady islámských knih o mechanice. Tyto hodiny byly založeny na váze. Designy a ilustrace planetové převodovky byly také poskytnuty. Jediny takové hodiny měly krokové ústrojí. Pozdější typ byl přímo zkopírován evropany během 15. století. Navíc, během devátého století, Ibn Firnas z islámského Španělska, podle Willa Duranta, vynalezl něco jako hodinky, co udržovalo aktuální čas. Muslimové také zkonstruovali mnoho velmi přesných orlojů ve svých hvězdárnách.^[1]

První plně mechanické hodiny (poháněné vodou) byly postavěny Liang Ling-Can, v Číně roku 724.^[4]^[5] Dle některých, první hodiny založené na váze vynalezl Pacificus, arcijáhen z Verony, v devátém století.^[6]

Kyvadlo

Co je učeno: V 17. století, bylo kyvadlo vynalezeno Galileem v jeho mládí. Všiml si jak se lustr houpe, když zafouká vítr. Nakonec přišel domů a vynalezl kyvadlo.

Co by se mělo učit: Kyvadlo vynalezl Ibn Yunus al-Masri během desátého století, který byl prvním, kdo studoval a dokumentoval jeho kmitavý pohyb. Jeho hodnota pro použití v hodinách byla uvedena muslimskými fyziky během 15 století.^[1]

Římané věděli o kyvadlech, jelikož je používali pro věštění a jejich metody byly popsány ve spisech římského historika Ammianus Marcellinus.^[7] První ověřené kyvadlové hodiny postavil Christian Huygens roku 1657 přestože Galileo o tom přemýšlel již kolem roku 1602. Někteří si myslí, že Gerbert z Aurillac (c.945 - 1003 n. l.), který se později stal Pope Sylvester II vynalezl kyvadlové hodiny kolem roku 996.^[8]

Tisk pohyblivými písmeny

Co je učeno: Tisk pohyblivými písmeny byl vynalezen na západě Johannesem Gutenbergem v Německu během 15. století.

Co by se mělo učit: Roku 1454, Gutenberg vyvinul nejsofistikovanější tiskařský lis ve středověku. Nicméně, tisk pohyblivými mosaznými písmeny používalo islámské Španělsko o 100 let dřív a tam byly vytvořeny první tiskárny na západě.^[1]

Číňané vynalezli tisk pohyblivými písmeny. Roku 1041, Pi-Sheng vyvinul tisková písmena z tvrzené hlíny, ale nebyl moc úspěšný. Na počátku 13. století, Korea vymyslela tisková písmenka z bronzu. Nejstarší tisk kovovými písmenky je ‘Baegun Hwasang Chorok Buljo jikji simche yojeol,’ který byl publikován v Korei roku 1377 a je momentálně uchován v národní knihovně Francie.^[9]^[10]

Optika

Co je učeno: Isaac Newtonovo studium čoček v 17. století, světla a hranolu postavilo základy moderní optiky.

Co by se mělo učit: V 11. století, al-Haytham objevil v podstatě všechno, co objevil Newton a je považován mnoha autoritami za zakladatele optiky. Není téměř pochyb, že ovlivnil Newtona. Al-Haytham byl nejcitovanějším fyziekm ve středověku. Jeho práce byly používány a citovány mnoha evropskými učenci během 16. a 17. století, více než díla Newtona a Galilea dohromady.^[1]

al-Haytham (aka Alhazen) byl velkým vědcem, který ale stavěl na práci řeckých vědců.^[11]

Paprsky

Co je učeno: Isaac Newton během 17. století objevil, že bílé světlo se skládá z různých paprsků barevného světla.

Co by se mělo učit: Tento vynález by zcela vynalezen al-Haythamem v 11. století a Kamal ad-Dinem ve 14. století. Newton udělal nějaké původní objevy, ale tohle mezi ně nepatří.^[1]

V tomhle mají apologetové pravdu. Alhazen byl velkým vědcem. Někteří si myslí, že možná musel předstírat, že je blázen, aby se vyhnul nemožnému úkolu od chalífa al-Hakima a odešel do exilu, aby mohl pokračovat ve svém zájmu o optiku.^[12]

Povaha hmoty

Co je učeno: Koncept konečné povahy hmoty byl poprvé představen Antionem Lavoisierem během osmnáctého století. Objevil, že i když hmota mění svoji formu nebo tvar, její objem zůstává stejný. Proto například, pokud je voda zahřátá a vznikne pára, pokud je sůl rozpuštěná ve vodě nebo pokud je kus dřeva spálen na popel, celkový objem zůstává stejný.

Co by se mělo učit: Principy tohoto objevu byly popsány o několik staletí dříve islámským, perským, velkým učencem al-Birunim (d. 1050). Lavoisier byl učencem muslimských chemiků a fyziků a často se odkazoval na jejich knihy.^[1]

al-Biruni byl velký vědec, a také stál na ramenou předešlých generací vědců. Byl velkým překladatelem sanskrtských vědeckých textů, včetně indické astronomie a matematiky o které se především zajímal. Al-Biruni byl velmi sečtělý, měl vědomosti o astrologii, astronomii, chronologii, geografii, gramatice, matematice, medicíně, filozofii, náboženství ze sanskrtské literatury.^[13]

Trigonometrie

Co je učeno: Řekové vyvinuli trigonometrii.

Co by se mělo učit: Trigonometrie zůstala z větší části jen teoretickou vědou mezi řeky. Byla vyvinuta k dokonalosti až muslimskými učenci, přestože uznání patří také al-Battanimu. Slova popisující základní funkce této vědy, sinus, kosinus a tangent jsou všechny odvozeny z arabských slov. Proto, původní přínost řeckých vědců byl minimální.^[1]

Muslimové přispěli k trigonometrii jen jako článek v řetězu objevitelů, počínaje od egypťanů a babyloňanů, k řekům, indiánům, poté muslimům až k západním matematikům.^[14] Tvrdit, že to muslimové "dovedli k dokonalosti" je emotivní a není to pravda. Ve skutečnosti slovo "sinus" má indické kořeny a bylo pouhou transliterací pro araby.

Tvrdit, že trigonometrie byla z větší čáasti jen teoretickou vědou mezi řeky je také emotivní. Řekové vyvinuli trigonometrii pro astronomické výpočty.^[15] Tvrdit, že původní přínos řeků k trigonometrii byl minimální je také velmi nelaskavé vzhledem k tomu co ukazují reference v tomto textu.

Desetinná čísla

Co je učeno: Použití desetinných zlomkmů v matematice bylo poprvé vyvinuto holanďanem Simon Stevin, v 1589. Pomohl pokročit matematice tím, že nahradil těžkopádné zlomky, jako je 1/2 desetinnými zlomky jako je 0,5.

Co by se mělo učit: Muslimští matematikové byli první, kteří používali desetinná čísla namísto zlomků ve velkém měřítku. Al-Kashiho kniha Key to Arithmetic, byla napsána na počátku 15. století a byla stimulem pro systematickou aplikaci desetinných čísel. Je velmi pravděpodobné, že Stevin importoval tuto myšlenku do evropy od al-Kashiho.^[1]

Zlomky vymysleli babyloňané. Přestože muslimští matematici odvodili teoretické základy pro používání desetinných čísel, byl to číňan jménem Yang Hui která již v roce 1261 n.l. poprvé použil desetinná čísla v moderní formě. al-Kashi napsal hodnotu pí v desetinné formě více než o století později.^[16]

Algebra

Co je učeno: První muž, který používal algebraické symboly byl francouzský matematik Francois Vieta. Roku 1591, napsal knihu o algebře, která vysvětlovala rovnice s písmenky jako jsou dnes známé x a y. Asimov říká, že tento objev měl dopad podobný jako přechod z římských číslic na arabské.

Co by se mělo učit: Muslimští matematikové, vynálezci algebry, uvedli koncept používání proměnných v rovnicích už v devátém století. Tímto způsobem řešili mnoho složitých rovnic, všetně kvadratických a kubických. Používali symboly pro vývoj binomické věty.^[1]

Indové vymysleli algebru. Prvním textem o algebře je Bakhshali Manuscript. Západní učenci odhadují její datum na 3. nebo 4. století. Věnuje se většinou aritmetice a algebře, s několika problémy o geometrii. Brahmagupta (598 - 665 AD) poskytla pravidla pro řešení kvadratických rovnic.

Kubické rovnice

Co je učeno: Složité kubické rovnice (x na třetí) zůstaly nedořešené až do 16. století, kdy je Niccolo Tartaglia, italský matematik, vyřešil.

Co by se mělo učit: Kubické rovnice, stejně jako mnoho rovnic i vyšších řádů byly hravě řešeny muslimskými matematiky již v 10. století.^[1]

Apologetické tvrzení neposkytuje žádné příklady ani odkazy nebo zdroje, proto nemůže být tvrzeno. Omar Khayyam je uznáván za vyřešení obecných kubických rovnic geometrickými konstrukcemi a kónickými sekcemi, ale on byl svobodomyslný agnostik, ne muslim.

Záporná čísla

Co je učeno: Koncept, že by čísla mohly být nižší, než nula, tedy záporná čísla, byl neznámý až do roku 1545, kdy jej Geronimo Cardano vymyslel.

Co by se mělo učit: Muslimští matematici uvedli záporná čísla pro použití v mnoha aritmetických funkcích minimálně 400 let před Cardanem.^[1]

Záporná čísla vynalezl Brahmagupta (598 – 665 AD).^[17] Jeho hlavní dílo bylo Brahmasphutasiddhanta, které bylo později přeloženo do arabštiny jako Sind Hind.

Logaritmy

Co je učeno: Roku 1614, John Napier vymyslel logaritmy a logaritmické tabulky.

Co by se mělo učit: Muslimští matematici vymysleli logaritmi a vytvořili logaritmické tabulky o mnoho staletí dřív. Takové tabulky byly běžné v islámském světě již v 13. století.^[1]

Toto apologetické tvrzení neuvádí žádný příklad ani zdroje, a proto nemůže být posouzen.

Geometrie

Co je učeno: Během 17. století Rene Descartes udělal objev, že algebra by mohla být použita k řešení geometrických problémů. Tím udělal velký pokrok v geometrii.

Co by se mělo učit: Matematici v islámské říši dokázali přesně tohle již v 9. století. Thabit bin Qurrah byl prvním a následoval jej Abu'l Wafa, jehož kniha z 10. století používala algebru k vylepšení geometrie.^[1]

Apologetové spoléhají na ignorantní předpoklad, že kdokoliv se středo-východním jménem musí být muslim. Thabit Ibn Qurrah (stejně tak Omar Khayyam) nenásledovali islámskou víru. Byl členem sábijské sekty (kteří uctívali hvězdy) z Harran.^[18]

Binomická věta

Co je učeno: Isaac Newton, během 17. století, vynalezl binomickou větu, která je stěžejním bodem v algebře.

Co by se mělo učit: Stovky muslimských matematiků používalo a zdokonalilo binomickou větu. Začali ji používat pro systematické řešení algebraických problémů během 10. století (nebo dříve).^[1]

Toto apologetické tvrzení neuvádí žádný příklad ani zdroje a proto nemůže být posouzen.

Astronomie

Co je učeno: V astronomii neproběhl žádný pokrok během středověku, co se týče pohybu planet, až do 13. století. Poté Alphonso moudrý z Castile (střední Španělsko) vynalezl Aphonsine Tabulky, které byli přesnější, než Ptolemyho.

Co by se mělo učit: Muslimští astronomové udělali mnoho vylepšení Ptolemových objevů již v 9. století. Byli prvními astronomy, kteří vyvrátili jeho archaické myšlenky. V jejich kritice řeků, udělali důkaz, že je slunce centrem sluneční soustavy a, že oběžné dráhy Země a jiných planet mohou být elipsoidní. Vytvořili stovky velmi přesných astronomických tabulek a map hvězdné oblohy. Mnoho z jejich výpočtů jsou tak přesné, že jsou považovány za aktuální i dnes. Alphonsinovy tabulky jsou jen o trochu víc, než kopie astronomických spisů, které byly předány Evropě skrze islámské Španělsko, Toledo tabulkami.^[1]

Král Alphoso nevymyslel Alphonsinské tabulky. On jen objednal jejich vytvoření týmu astronomů (vedených židem jménem Isaac Ibn Said). Byly založeny na principech, které zavedl Ptolemy, ale zahrnovaly nové pozorování (takže přirozeně, byly přesnější).

Toldo tabulky byly ve skutečnosti vytvořeny 12 židovskými astronomy, přestože byly vedeny Cordovským arabským astronomem Ibn Arzarkali ("Azarchel").^[19]

Optické čočky

Co je učeno: Anglický učenec Roger Bacon (zemřel 1292) poprvé zmínil optické čočky pro zlepšení zraku. Téměř ve stejnou dobu jsme mohli najít brýle v Číně i Evropě.

Co by se mělo učit: Ibn Firnas z islámského Španělska vynalezl brýle během 9. století a byly vyráběny a prodávany po celém Španělsku po dvě staletí. Jakákoliv zmínka o brýlích od Roger Bacon byla jednoduše kopie díla od al-Haytham (zemřel 1039), na jehož výzkum se Bacon často odkazoval.^[1]

Číňané byli první, kteří používali optické čočky pro zlepšení zraku mezi lety -250 a +100.^[20]

Římský spisovatel Seneca, narozen kolem roku -4, údajně přečetl "všechny knihy v Římě" tím, že se na ně díval skrze skleněnou kouli vody, což produkovali zvětšení. Nicméně Ibn Firnas mohl vynalézt brýle (navzdory důkazu o dřívějším vynálezu u číňanů), přestože jsme pro to nenašli žádné důkazy. Roger Bacon si hodně vzal od Kindi a Alhazen, ale říct, že jeho práce je jen kopírování prací minulých není pěkné.

Střelný prach

Co je učeno: Střelný prach byl vyvinut na západě jako výsledek práce Rogera Bacona roku 1242. První použití střelného prachu pro zbraně bylo, když jej číňané stříleli z bambusu, aby postrašili mongolské dobyvatele. Vyráběli je přidáním síry a uhlí do ledku.

Co by se mělo učit: Číňané vyvinuli ledek pro použití v ohňostrojích a nevěděli o vojenském použití střelného prachu, ani nevynalezli jeho výrobu. Výzkum který udělal Reinuad a Fave jasně ukázal, že střelný prach byl formulován poprvé muslimskými chemiky. Navíc, tito historikové tvrdí, že muslimové vyvinuli první střelné zbraně. Zejména, muslimské armády používaly granáty a další zbraně v jejich obraně Algericusu před franky během 14. století. Jean Mathes naznačuje, že muslimští vládci měli zásoby granátů, pušek, děl, zápalných zařízení, sírových bomb a pistolí desítky let před tím, než byly tyto zařízení použity v Evropě. První zmínka o dělu byla v arabském textu kolem roku 1300 A.D. Roger Bacon se naučil postup pro výrobu střelného prachu z latinských překladů arabských knih. Nepřinesl v tomto ohledu nic nového.^[1]

Celý tento apologetický případ je lež. Číňané znali postup pro výrobu střelného prachu a používali jej pro vojenské účely, včetně granátů, raket a dokonce raných forem zbraní/děl ve 12. století dynastie Sung.^[21]

Kompas

Co je učeno: Kompas vynalezli číňané, kteří mohli být prvními, kteří jej poprvé používali pro účely navigace, někdy mezi lety 1000 a 1100 A.D. První zmínka o jeho použití byla od anličana Alexander Neckam (1157-1217).

Co by se mělo učit: Muslimští geografové a mořeplavci se naučili o střelce, možná od číňanů, a byli prvními, kdo použil střelku pro navigaci. Vynalezli kompas a předali znalosti o jeho použití Západu. Evropští mořeplavci byli závislí na muslimských kormidelnících a jejich nářadí, když prozkoumávali neznámé oblasti. Gustav Le Bon tvrdí, že střelka a kompas byly zcela vynalezeny muslimy a že číňané s tím neměli skoro nic společného. Neckam, stejně tak jako číňané se o tom pravděpodobně naučili od muslimských obchodníků. Stojí také za zmínku, že číňané zlepšili jejich plavební zkušenosti poté, co začali jednat s muslimy v 8. století.^[1]

Další přivlastnění čínského vynálezu.^[22] První nalezený kompas byl nalezen v Číně, z 1. století (minimálně pět století před příchodem muslimů).^[23] Někteří říkají, že kompas představili číňané arabům (ne naopak) během dynastie Sung (960 - 1127 AD).^[24]

Rasy

Co je učeno: Prvním člověkem, který klasifikoval rasy byl němec, Johann F. Blumenbach, který rozdělil lidi na bílé, žluté, hnědé, černé a červené lidi.

Co by se mělo učit: Muslimští učenci devátého až čtrnáctého století vynalezli vědu etnografie. Mnoho muslimských geografů rozdělilo rasy, psali detailní vysvětlení jejich zvláštních kulturních zvyků a fyzických vzhledů. Napsali tisíce stran o tomto tématu. Blumenbachovy práce jsou ve srovnání s tím bezvýznamné.^[1]

Přestože nebudeme oponovat tvrzení, že muslimové vynalezli rozdělení na rasy, jejich vysvětlení je chybné.Rasovou diskriminaci použil mnohem dříve Mohamed bin Abdullah (asi 570 - 632 AD), když nazval černé lidi ‘rozinko-hlavami’.^[25]

Geografie

Co je učeno: Věda geografie byla oživena během 15., 16., a 17. století, když byly objeveny díla Ptolemyho. Křížáci a portugalské/španělské expedice také pomohly tomuto probuzení. Prvním vědecká pojednání o geografii byly vytvořeny v tomto období evropských učenců.

Co by se mělo učit: Muslimští geografové vytvořili velký objem knih o geografii Afriky, Asie, Indie, Číny a Antil během 8. až 15. století. Tyto spisy zahrnovaly první geografické encyklopedie světa, almanachy a mapy cest. Ibn Battutahovy mistrovksá díla ze 14. století poskytují detailní pohled na geografii starověkého světa. Muslimští geografové mezi 10. a 15. stoletím, měli mnohem větší výstup, co se týče geografie, než Evropané, co se týče geografie těchto oblastí, až do 18. století. Křížové výpravy vedly k destrukci vzdělávacích zařízení, jejich učenců a knih. Nepřinesli nic důležitého ohledně geografie západnímu světu.^[1]

Druhý bod pro apologety. Muslimští geografové byli předními vědci, před tím, než se o to začal zajímat západní svět.

Chemie

Co je učeno: Robert Boyle, v 17. století, založil vědu chemii.

Co by se mělo učit: různí muslimští chemikové, včetně ar-Razi, al-Jabr, al-Biruni a al-Kindi, dělali vědecké experimenty v chemii asi 700 let před Boyle. Durant píše, že muslimové uvedli experimentální metodu do této vědy. Humboldt považuje muslimy za zakladatele chemie.^[1]

Nepopíráme přínost muslimských alchymistů, ale vynález chemie by měl být připsán starověkým egypťanům, jak dokazuje Leyden Papyrus (reference: Prof. Hamed Abdel-reheem Ead, Professor of Chemistry at Faculty of Science-University of Cairo Giza-Egypt and director of Science Heritage Center.)^[26]

Geologie

Co je učeno: Leonardo da Vinci (16. století) byl otcem geologie, když si všiml, že fosílie v nalezené v horách indikovaly vodnatý původ země.

Co by se mělo učit: Al-Biruni (1l. století) udělal přesně toto pozorování a mnoho k němu přidal, včetně velké knihy o geologii, stovky let před Da Vincim. Ibn Sina si toho všiml také (viz strana 100-101). Je pravděpodobné, že Da Vinci se poprvé naučil o tomto konceptu od latinských překladů islámských knih. Nepřidal k nim nic.^[1]

Neexistují žádné důkazy, že by da Vinci používal arabské texty pro tuto záležitost. Říct, že nepřidal nic k původnímu arabskému originálu je dost nelaskavé.

Kolem roku -500, Xenophanes popsal fosílie ryb a skořábky nalezené v horách. Podobné fosílie byly zaznamenány Herodotusem (kolem -490) a Aristotelem (-384 až -322 ). Aristoteles věřil, že sopečné erupce a zemětřesení byly způsobeny násilnými větry vycházejícími ze středu Země, čímž nejspíš udělal první průlom v lidském chápání geologie.

Formace údolí

Co je učeno: První zmínka o geologické formaci údolí byla roku 1756, když Nicolas Desmarest prohlásil, že se formovaly během velkého období pomocí proudů.

Co by se mělo učit: Ibn Sina a al-Biruni udělali přesně tanto objev během 11. století (viz strana 102 a 103), 700 let dříve, než Desmarest.^[1]

Malý bod. Připušťeno.

První velký experimentátor

Co je učeno: Galileo (17. století) byl prvním velkým experimentátorem světa.

Co by se mělo učit: Al-Biruni (zemřel 1050) byl prvním velkým experimentátorem světa. Napsal přes 200 knih, kde mnoho z nich mluví o přesných experimentech. Jeho literární výstup ve vědě je si 13,000 stran, což je mnohem víc, než co napsal Galileo nebo dokonce Galileo a Newton dohromady.^[1]

Necheme ponižovat Al-Birunihu, ale mělo by být řečeno, že kvantita není kvalita. A Archimedes (287 – 212 př. n. l.) byl také docela velkým experimentátorem na svoji dobu.

Medicína

Co je učeno: Ital Giovanni Morgagni je považován za otce patologie, protože byl prvním, kdo korektně popsal povahu nemoci.

Co by se mělo učit: Islámští chirurgové byly prvními patology. Plně si uvědomovali povahu nemoci a popsali detailně různé nemoci. Ibn Zuhr korektně popsal povahu zánětu pohrudnice, tuberkulózy a perikarditidy. Az-Zahrawi přesně zdokumentoval patologii hydrocefalusu (vody v mozku) a další kongenitální nemoci. Ibn al-Quff a Ibn an-Nafs podali dokonalé popisy oběhových nemocí. Další muslimští chirurgové podali první přesné popisy některých malignancí, včetně rakoviny žaludku, střev a jícnu. Tito chirurgové byli zakladateli patologie, ne Giovanni Morgagni.^[1]

Oblast islámské medicíny má svůj původ u dvou křesťanů, Yahya ibn Masawayh a Hunain ibn Ishaq. Nesoriánský křesťan Yahya ibn Masawayh, napsal mnoho prací o horečkách, hygieně, a dietetice. Napsal první pojednání o oftalmologii, ale byl brzy překonán ve své oblasti jeho slavným žákem, Hunain ibn Ishaq, aka Johannitius, kterého někteří považují za otce arabské medicíny. Razi, geniální lékař známý ve středověké Evropě jako Rhazes, čerpal hodně z práce Hunain ibn Ishaq.^[27]

Mikrobi

Co je učeno: Paul Ehrlich (19. století) je zakladatelem chemoterapie, použití různých léčiv pro zabíjení mikrobů.

Co by se mělo učit: Muslimští lékaři používali široké spektrum různých látek pro ničení mikrobů. Používali síru lokálně pro zabíjení roztočů. Ar-Razi (10. století) používal sloučeniny rtuti jako antiseptikum.^[1]

Nejsou žádné důkazy, že by muslimští lékaři věděli o existenci mikrobů. Ve skutečnosti, před-římské civilizace používaly síru jako lék a používali "kostky" síry jako dezinfekci, bělidla, a kadidla pro náboženské rituály. Pliny (23 - 27 AD) oznámil, že síra byla "nejvíce singulární druh zeminy a měla silné účinky," a měla "léčivé ctnosti”. Římané používali síru nebo výpary z jejího hoření jako insekticid a pro očištění nemocné místnosti a vyčištění jejího vzduchu od zla. Stejné použití oznamuje Homér v Odyssey v roce -1000.^[28]

Destilovaný alkohol

Co je učeno: Čištěný alkohol, udělaný skrze destilaci, poprvé vyrobil Arnau de Villanova, španělský alchymista, roku 1300

Co by se mělo učit: Mnoho muslimských chemiků vytvořilo zdravotnický alkohol skrze destilaci již od 10. století a vyráběli ve velkém první destilační chemické pomůcky. Používali alkohol jako rozpouštědlo a antiseptikum.^[1]

Destilované víno bylo známé v Číně již od 7. století.^[29]

Chirurgická anestetika

Co je učeno: První operace provedená pod inhalační anestezií byla provedena C.W. Long, američanem, roku 1845.

Co by se mělo učit: Šest set let před Longem, Az-Zahrawi a Ibn Zuhr v islámském Španělsku, spolu s dalšími muslimskými chirurgy, vykonali stovky operací s inhalační anestezií s použitím narkotiky-nasáklých hub, které byly umístěny na obličej.^[1]

Dioscorides (40 - 90 AD), byl řecký chirurg u armády císaře Nera. Napsal vynikající popis téměř 600 rostlin, včetně cannabis, colchicum, vodního bolehlavu a máty peprné, obsažených v jeho De materia medica. Napsáno v pěti knihách kolem roku 77, tato práce se zabývá asi 1,000 jednoduchými léky.

Použití živočišných deriváů, jako jsou mléko a med pro lékařské a detetické účely je popsáno v druhé knize a přehled chemických léčiv jako rtuť (s instrukcemi pro jeho přípravu z rumělky), arzenik (popsaný jako auripigmentum), octan olovnatý, hydrát vápenatý, a oxid měďnatý je popsán v jeho páté knize. Jasně se zmiňuje o spacích lektvarech připravených z opia a mandragory jako chirurgických anesteticích “lidem, kteří budou řezáni nebo kauterizovaní.... Neboť oni neucítí bolest, protože jsou přeneseni smrtelným spánkem.... ale když toho použijete moc, může to udělat člověka němým.”

Co se týče chirurgických anestetik Hua T'o (asi 100 - 145 AD) byl hlavním chirurgem jeho doby a je hodně ctěný čínskými historickými texty. Byl prvním, kdo použil anestezii pro chirurgickou praxi. Jednou směsí, kterou použil jako lokální anestetikum byla směs vína a konopného extraktu.^[30]

Hua T'o byl více, než 1000 let před Az-Zahrawi a Ibn Zuhr.

Opium Extracts

Co je učeno: During the 16th century Paracelsus invented the use of opium extracts for anesthesia.

Co by se mělo učit: Muslim physicians introduced the anesthetic value of opium derivatives during the Middle Ages. Opium was originally used as an anesthetic agent by the Greeks. Paracelus was a student of Ibn Sina's works from which it is almost assured that he derived this idea.^[1]

Dioscorides (40 - 90 AD), wrote about the use of opium and mandragora as surgical anesthetics. The Ancient Egyptians also use mandrake and hashish as pain-killers.^[31]

Modern Anesthesia

Co je učeno: Modern anesthesia was invented in the 19th century by Humphrey Davy and Horace Wells.

Co by se mělo učit: Modern anesthesia was discovered, mastered and perfected by Muslim anesthetists 900 years before the advent of Davy and Wells. They utilized oral as well as inhalant anesthetics.^[1]

Again, Dioscorides (40 - 90 AD), wrote about the use of opium and mandragora as surgical anesthetics.

In India, Sushruta is the father of surgery. 2,600 years ago he and health scientists of his time conducted complicated surgeries like cesareans, cataract, artificial limbs, fractures, urinary stones and even plastic surgery and brain surgery. Usage of anesthesia was well known in ancient India. Over 125 surgical equipment were used. Deep knowledge of anatomy, physiology, etiology, embryology, digestion, metabolism, genetics and immunity is also found in many texts.^[32]

Medical Quarantine

Co je učeno: The concept of quarantine was first developed in 1403. In Venice, a law was passed preventing strangers from entering the city until a certain waiting period had passed. If, by then, no sign of illness could be found, they were allowed in.

Co by se mělo učit: The concept of quarantine was first introduced in the 7th century A.D. by the prophet Muhammad, who wisely warned against entering or leaving a region suffering from plague. As early as the 10th century, Muslim physicians innovated the use of isolation wards for individuals suffering with communicable diseases.^[1]

Quarantine was first proposed by Moses who ordered that cases of leprosy should be segregated, that dwellings from which infected Jews had gone should be inspected before again being occupied, and that persons recovering from contagious disease were not to be allowed to go abroad until examined. The modern quarantine harks back to these sanitary regulations of the Old Testament.^[33]

Antiseptikum

Co je učeno: Vědecké použití antiseptik v chirurgii objevil britský chirurg Joseph Lister roku 1865.

Co by se mělo učit: Již od 10. století, muslimští lékaři a chirurgové používali čistý alkohol pro zranění. Chirurgové v islámském Španělsku používali speciální metody udržení antisepse před i během operace. Také vymysleli specifické protokoly pro udržení hygieny po operaci. Jejich míra úspěchu byla tak velká, že hodnostáři z celé Evropy chodili do Cordova, Španělsko, aby byli léčeni v místě které bylo "Mayo Clinic" středního východu.^[1]

Starověcí egypťané používali ‘olej z jedle’ jako antiseptikum.^[31]

Co se týče Cordoba a Mayo Clinic, starověcí egyptští lékaři byli také hodně žádaní ve starověkém světě. Ramses II posílal lékaře králi Hatti a mnoho vládcům, perský Achaemenids mezi nimi, měl egyptské doktory. Egyptské teorie a praktiky ovlivnily řeky, kteří inspirovali mnoho lékařků římského impéria a později lékaže arabské a západní.

Surgery

Co je učeno: In 1545, the scientific use of surgery was advanced by the French surgeon Ambroise Pare. Prior to him, surgeons attempted to stop bleeding through the gruesome procedure of searing the wound with boiling oil. Pare stopped the use of boiling oils and began ligating arteries. He is considered the "father of rational surgery." Pare was also one of the first Europeans to condemn such grotesque "surgical" procedures as trepanning (see reference #6, pg. 110).

Co by se mělo učit: Islamic Spain's illustrious surgeon, az-Zahrawi (d. 1013), began ligating arteries with fine sutures over 500 years prior to Pare. He perfected the use of Catgut, that is suture made from animal intestines. Additionally, he instituted the use of cotton plus wax to plug bleeding wounds. The full details of his works were made available to Europeans through Latin translations.

Despite this, barbers and herdsmen continued be the primary individuals practicing the "art" of surgery for nearly six centuries after az-Zahrawi's death. Pare himself was a barber, albeit more skilled and conscientious than the average ones.

Included in az-Zahrawi's legacy are dozens of books. His most famous work is a 30 volume treatise on medicine and surgery. His books contain sections on preventive medicine, nutrition, cosmetics, drug therapy, surgical technique, anesthesia, pre and post-operative care as well as drawings of some 200 surgical devices, many of which he invented. The refined and scholarly az-Zahrawi must be regarded as the father and founder of rational surgery, not the uneducated Pare.^[1]

The Ancient Egyptians were quite advanced in surgical medicine. The Edwin Smith Papyrus describing surgical diagnosis and treatments, the Ebers Papyrus on ophthalmology, diseases of the digestive system, the head, the skin and specific diseases like abdominal aortic aneurysm (AAA), which some think may be a precursor of AIDS. As early as 3,000 BC evidence of brain surgery is found in papyrus writings in Egypt. "Brain," the actual word itself, is used here for the first time in any language (Edwin Smith Papyrus).^[31]

Blood Circulation

Co je učeno: William Harvey, during the early 17th century, discovered that blood circulates. He was the first to correctly describe the function of the heart, arteries and veins. Rome's Galen had presented erroneous ideas regarding the circulatory system, and Harvey was the first to determine that blood is pumped throughout the body via the action of the heart and the venous valves. Therefore, he is regarded as the founder of human physiology.

Co by se mělo učit: In the 10th century, Islam's ar-Razi wrote an in-depth treatise on the venous system, accurately describing the function of the veins and their valves. Ibn an-Nafs and Ibn al-Quff (13th century) provided full documentation that the blood circulates and correctly described the physiology of the heart and the function of its valves 300 years before Harvey. William Harvey was a graduate of Italy's famous Padua University at a time when the majority of its curriculum was based upon Ibn Sina's and ar-Razi's textbooks.^[1]

Blood circulation appears discussed in full and complex form in The Yellow Emperor's Manual of Corporeal Medicine in China by the 2^nd century BC.^[29]

Pharmacopeia

Co je učeno: The first pharmacopeia (book of medicines) was published by a German scholar in 1542. According to World Book Encyclopedia, the science of pharmacology was begun in the 1900's as an off-shoot of chemistry due to the analysis of crude plant materials. Chemists, after isolating the active ingredients from plants, realized their medicinal value.

Co by se mělo učit: According to the eminent scholar of Arab history, Phillip Hitti, the Muslims, not the Greeks or Europeans, wrote the first "modern" pharmacopeia. The science of pharmacology was originated by Muslim physicians during the 9th century. They developed it into a highly refined and exact science. Muslim chemists, pharmacists and physicians produced thousands of drugs and/or crude herbal extracts one thousand years prior to the supposed birth of pharmacology. During the 14th century Ibn Baytar wrote a monumental pharmacopeia listing some 1400 different drugs. Hundreds of other pharmacopeias were published during the Islamic Era. It is likely that the German work is an offshoot of that by Ibn Baytar, which was widely circulated in Europe.^[1]

Pliny the Elder, Caius Plinius Secundus, (23 - 79 AD) wrote 10 books on drugs and medicines in his compendium ‘Natural History’.

Dioscorides (40 - 90 AD), was a Greek surgeon with the armies of the Roman Emperor Nero. He wrote excellent descriptions of nearly 600 plants, including cannabis, colchicum, water hemlock, and peppermint, contained in his De materia medica. Written in five books around the year 77, this work deals with approximately 1,000 simple drugs.

Medical Theories

Co je učeno: The discovery of the scientific use of drugs in the treatment of specific diseases was made by Paracelsus, the Swiss-born physician, during the 16th century. He is also credited with being the first to use practical experience as a determining factor in the treatment of patients rather than relying exclusively on the works of the ancients.

Co by se mělo učit: Ar-Razi, Ibn Sina, al-Kindi, Ibn Rushd, az-Zahrawi, Ibn Zuhr, Ibn Baytar, Ibn al-Jazzar, Ibn Juljul, Ibn al-Quff, Ibn an-Nafs, al-Biruni, Ibn Sahl and hundreds of other Muslim physicians mastered the science of drug therapy for the treatment of specific symptoms and diseases. In fact, this concept was entirely their invention. The word "drug" is derived from Arabic. Their use of practical experience and careful observation was extensive. Muslim physicians were the first to criticize ancient medical theories and practices. Ar-Razi devoted an entire book as a critique of Galen's anatomy. The works of Paracelsus are insignificant compared to the vast volumes of medical writings and original findings accomplished by the medical giants of Islam.^[1]

The Muslim physicians listed above made great contributions to medical science. For many centuries after the fall of the Roman Empire, the Arabic world was the center of scientific and medical knowledge. Texts from Greece and Rome were translated into Arabic and studied by Islamic scholars. They developed and refined Hippocrate's theories and Islamic physicians began to use the regulation of diet, exercise and the prescription of medicinal herbs in the treatment of their patients. Arabic pharmacists became skilled in the formulation of medicines from plants and minerals.

One of the most important medical books of its time was written by the physician Ali al-Husayn Abd Allah Ibn Sina (also known as Avicenna). His massive manuscript, called the Laws of Medicine, was completed around 1030 AD and translated into Latin in the 12^th Century. This encyclopaedia of medicine contained five books detailing the formulation of medicines, diagnosis of disorders, general medicine and detailed therapies. It continued to be a great influence in the development of medicine in medieval Europe for hundreds of years.^[34]

However, it must be noted that the Muslim physicians did not invent medicine. They owed a great debt to two Christians in the court of the Caliph Mamun; Yahya ibn Masawayh and his student, Hunain ibn Ishaq who translated Greek medical texts and laid the foundations of Arab medicine.

Development of Medical Science

Co je učeno: The first sound approach to the treatment of disease was made by a German, Johann Weger, in the 1500's.

Co by se mělo učit: Harvard's George Sarton says that modern medicine is entirely an Islamic development and that Setting the Record Straight the Muslim physicians of the 9th through 12th centuries were precise, scientific, rational and sound in their approach. Johann Weger was among thousands of Europeans physicians during the 15th through 17th centuries who were taught the medicine of ar-Razi and Ibn Sina. He contributed nothing original.^[1]

The Muslim physicians are generally acknowledged to have made great contributions to medical science, particularly ar-Razi and Ibn Sina. However, while not diminishing their greatness, once again, it must be noted that the foundation of Arab medicine was laid by two Christians; Yahya ibn Masawayh and Hunain ibn Ishaq.

Insane Asylums

Co je učeno: Medical treatment for the insane was modernized by Philippe Pinel when in 1793 he operated France's first insane asylum.

Co by se mělo učit: As early as the 1lth century, Islamic hospitals maintained special wards for the insane. They treated them kindly and presumed their disease was real at a time when the insane were routinely burned alive in Europe as witches and sorcerers. A curative approach was taken for mental illness and, for the first time in history, the mentally ill were treated with supportive care, drugs and psychotherapy. Every major Islamic city maintained an insane asylum where patients were treated at no charge. In fact, the Islamic system for the treatment of the insane excels in comparison to the current model, as it was more humane and was highly effective as well.^[1]

There is evidence that the institution of the hospital, including the wards for the insane, was inherited by the Muslims from both the Persians and the Byzantines. Already before the rise of Islam, the hospital at Jundhapur, near the present Persian city of Ahvaz, was a major medical institution which, in addition to the care of patients, medical instruction was carried out on an extensive basis. There were also hospitals established by Byzantines in their eastern provinces such as Syria which became rapidly integrated into the Islamic world.^[35]^[36]

The hospital was first introduced into Islamic societies in the reign of the sixth Ummayid caliph, Al-Walid Bin Abdul-Malik (705 - 715 AD) in Jundishapur, a Persian city in the province of Ahwaz.^[37]

The early Islamic hospital, the bimaristan, was "an institution built by Muslim caliphs, sultans and kings and by benevolent persons in general, as an act of charity, such as mosques and hospices. Its function was not restricted to the treatment of the ill; it also served as a place for instruction in the sciences and medicine from which students would graduate much as they do from our modern medical schools today." The term “maristan” is a later abbreviation of the original Persian, bimaristan, meaning "house of the ill."

The commonly held view which prevails to this day was that the bimaristan was an asylum for the insane. This misconception derives from the abbreviation of one of the institution's functions. "Bimaristans were public hospitals for the treatment of all illnesses, whether those requiring surgery or medication, whether physical or mental. With the passage of time, however, these institutions fell into disrepair and were abandoned by all their patients with the exception of the mentally ill. As a result, in recent times the term, if used at all, refers only to a madhouse."^[38]

Petrolej

Co je učeno: Petrolej poprvé vytvořil angličan Abraham Gesner, roku 1853. Destiloval jej z asfaltu.

Co by se mělo učit: Muslimští chemikové vyráběli petrolej jako destilát z ropných produktů 1000 let před Gesnerem .^[1]

Apologetici mají další jeden bod.

Závěr

Opravdovým účelem tohoto článku bylo vybalancova některé z těchto chybných pohledů se kterými se čtenáři mohou setkat na jiných stránkách a fórech, které používají díla (nebo díla odvozená) od Dr. K. Ajram. Myslíme si, že muslimští vědci ve Zlatém věku (ať už opravdoví stoupenci islámu nebo ne) udělali důležité kroky ve vědě a technologiích, což výrazně přispělo lidskému poznání. Vědecké úspěchy jsou často vyvrcholením nahromaděných vědomostí, spíše než samotné "zázračné" objevy lidmi, kvůli jejich náboženství a kultuře. Je zaznamenáno, že západní vědci, kteří přišli po vědcích zlatého věku, například Roger Bacon a Sir Isaac Newton, si byli vědomi jejich práce a hodně se od nich naučili. Nicméně, analýza tvrzení apologetů ohledně jejich významnosti ukazuje velké přehánění. V tomto spěchu přehánět, Ajram podceňuje příspěvky jiných kultur, podceňuje velikost ne-muslimských vědců, nebo přivlastňuje jejich práci jiným.

Tato analýza zároveň zvýrazňuje největší chybu islámského zlatého věku. Proběhlo jen několik průlomů ve vědě, založených na práci velkých muslimských vědců. Popravdě, ummah povolovala nebo podporovala, aby se tyto objevy dále nerozvíjely, ještě před vzestupem mysticismu na úkor racionálního myšlení, události připisované al-Ghazzalimu na přelomu 12. století. Tedy, islám není důvodem vědeckého pokroku ve zlatém věku. Mnoho lidí zastává názor, že zlatý věk vědeckého pokroku probíhal navzdory islámu, ne kvůli němu.

Skvělým příkladem je velký filozof-fyzik Ibn Sina (Avicenna), na jehož práci se Ajram neustále odkazuje. Je pravdou, že Ibn Sina byl jedním z nejvlivnějších středověkých filozofů, ale byl také jedním z nejčastěji napadaných. Sunitští teologové oponovali jeho názorům na duši a tvoření. Nicméně, byl to již zmíněný Algazali (Abu Hamid ibn Muhammad al-Ghazali, 1058 - 1111), kdo byl jeho hlavním oponentem. V díle "Nesoudržnost filozofů", al-Ghazzali zaútošil na Ibn Sinaovu tendenci odmítat to, že by Aláh měl nějakou sílu nad světem, jeho nevíru ve vzkříšení těla, a víru, že Aláh znal jen svět obecný, (tedy např. pes, strom, racionální zvíře) ne individualitu. Dokonce používal prasata ve svých vědeckých snahách, ^[39] což je něco, co rozhodně proti-muslimské chování. Dnes, pokud by jej muslimové nepropagovali jako svého velkého vědce, by jej považovali za ateistu.^[40] Bez pochyby mnoho dalších islámských vědců by bylo považováno za heretické odpadlíky za své názory.^[41]

This page is featured in the core article, Islam and Propaganda which serves as a starting point for anyone wishing to learn more about this topic