Jak islámští vynálezci nezměnili svět: Difference between revisions

From WikiIslam, the online resource on Islam
Jump to navigation Jump to search
[checked revision][checked revision]
No edit summary
No edit summary
 
(33 intermediate revisions by 2 users not shown)
Line 1: Line 1:
<metadesc>Důkladné vyvrácení "How Islamic inventors changed the world" (Jak islámští vynálezci změnili svět) od Paul Vallelyho </metadesc>
<metadesc>Důkladné vyvrácení "How Islamic inventors changed the world" (Jak islámští vynálezci změnili svět) od Paul Vallelyho </metadesc>
== -----NA PŘEKLADU SE DĚLÁ---------- ==


''Poznámka: [[w:Paul Vallely|Paul Vallely]], autor "How Islamic inventors changed the world" (Jak islámští vynálezci změnili svět), byl kontaktován ohledně tvrzení v tomto článku, nicméně dosud jsme nedostali odpověď.''  
''Poznámka: [[w:Paul Vallely|Paul Vallely]], autor "How Islamic inventors changed the world" (Jak islámští vynálezci změnili svět), byl kontaktován ohledně tvrzení v tomto článku, nicméně dosud jsme nedostali odpověď.''  
Line 15: Line 13:
==Vynálezy==
==Vynálezy==
===Kafe===
===Kafe===
{{Quote||The story goes that an Arab named Khalid was tending his goats in the Kaffa region of southern Ethiopia, when he noticed his animals became livelier after eating a certain berry. He boiled the berries to make the first coffee. Certainly the first record of the drink is of beans exported from Ethiopia to Yemen where Sufis drank it to stay awake all night to pray on special occasions. By the late 15th century it had arrived in Mecca and Turkey from where it made its way to Venice in 1645. It was brought to England in 1650 by a Turk named Pasqua Rosee who opened the first coffee house in Lombard Street in the City of London. The Arabic qahwa became the Turkish kahve then the Italian caffé and then English coffee.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Legenda praví, že arab jménem Khalid pásl své kozy v regionu Kaffa, v jižní Etiopii, když si všiml, že jeho zvířata se staly živější poté co snědly určité bobule. Uvařil bobule, aby udělal první kafe. Rozhodně prvním záznamem o tomto nápoji byl záznam o bobech exportovaných z Etiopie do Jemenu, které súfisté pili, aby mohli být vzhůru celou noc a mohli se modlit. Konecem patnáctého století to přišlo do Mekky a Turecka a z tama se to dostalo do Benátek roku 1645. Do anglie se to dostalo roku 1650 turkem jménem Pasqua Rosee, který otevřel první kavárnu  v Lombard Street v Londýně. Arabská qahwa se stala tureckou kahve, poté italskou caffé a poté anglickou coffee.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:Christian monks in Ethiopia.jpg|thumb|left|Christian monks at the monastery on the island of Daga Estephanos, Ethiopia, still produce and market coffee today under the "Lake Tana Monastery Island Coffee" brand.]]  
[[File:Christian monks in Ethiopia.jpg|thumb|left|Křesťanští mnichové v klášteře na ostrově Daga Estephanos, Etiopie, stále produkují a prodávají kafe pod značkou "Lake Tana Monastery Island Coffee".]]  


The legend being referred to by Paul Vallely is expounded upon in the Coffee History, found on [{{Reference archive|1=http://www.decentcoffee.com/CoffeeHistory.html|2=2011-02-07}} decentcoffee.com]:
Legenda, na kterou se odkazuje Paul Vallely je probrána na [{{Reference archive|1=http://www.decentcoffee.com/CoffeeHistory.html|2=2011-02-07}} decentcoffee.com] (anglicky):


<blockquote>"''Arabian coffee-drinking began almost 12 centuries ago (850 A.D.) when an Abyssinian goat herder named Khalid noticed that while the afternoon sun made him drowsy, his flock frolicked and skipped about after nibbling at some berries. Khalid either ate the berries whole, or ground and boiled them.''<BR><BR>''When his wife saw how energetic the normally exhausted Khalid was, she urged him to share this miraculous discovery with the local holy man at the monastery. The chief monk did not share Khalid's enthusiasm. Declaring the berries "the work of the Devil," he flung them into a fire to banish their offending presence. Soon the room filled with the delicious aroma of roasting berries, and other monks hurried in to discover the source of this new delight.''"</blockquote>
<blockquote>"''Arabské pití kávy začalo téměř před dvanácti sty lety (850 n. l.), když si etiopský pastevec jménem Khalid povšimnul, že když když jej odpolední slunce udělalo unaveným, jeho stádo skotačilo poskakovalo, poté co okusovalo nějké bobule. Khalid buď snědl bobule celé, nasbíral a uvařil je.''<BR><BR>''Když jeho žena uviděla jak je energický je, přičemž normálně by byl unavený, donutila jej aby se podělil o jeho zázračný vynález s místním duchovním v klášteře. Vedoucí mnich nesdílel jeho nadšení. Popsal bobule jeko "satanovo dílo" a hodil je do ohně aby zaplašil jejich hříšnou přítomnost. Brzy se místnost naplnila lahodnou vůní pečených bobulí, a další mnichové přispěchali, aby zjistili zdroj této nové slasti.''"</blockquote>


Notice above, that the passage says the goat herder named Khalid (or Kaldi as he is named in another version of the story) was an Abyssinian. [[w:Habesha people|Abyssinians]] were predominantly Orthodox Christians. In addition, there is no such thing as monasteries or monks in Islam. In fact, it is forbidden ({{Quran|57|027}}). Therefore, if this legend were to be true, Khalid (or Kaldi) would not have been a Muslim, but a Christian.  
Všimněme si výše, že tato pasáž říká, že pastevec jménem Khalid (nebo Kaldi v jiné verzi příběhu) byl z Etopie. [[w:Habesha people|Etiopané]] byli převážně pravověrní křesťané. Navíc, v islámu neexistují kláštery nebo mnichové v islámu. Ve skutečnosti, je to zakázáno ({{Quran|57|027}}). Proto, pokud je tato legenda pravdivá, Khalid (nebo Kaldi) by nebyl muslim, ale křesťan.  


Also, the discovery of coffee, according to the maronite monk ''Antonius Faustus Naironus'' (1635–1707 AD), differs somewhat from the above tale. In "De saluberrima potione Cahue, seu Cafe nuncupata discursus" (1671) he writes, that a herdsman complained to the Prior of a nearby monastery in Abyssinia, that his animals could not sleep. Two monks, together with the herdsman, were sent by their superior to investigate what it was the animals were eating. They discovered coffee plants which they took back to the monastery, where they brewed a beverage from its fruits. They passed the whole night in pleasant conversation, without any fatigue.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.seaislandcoffee.com/lake-tana-monastery-island-coffee-ethiopia.html|2=2011-02-07}} Lake Tana Monastery Island Coffee - Ethiopia], Sea Island Coffee</ref>
Zároveň, objevení kafe, podle maronitského mnicha ''Antonius Faustus Naironus'' (1635–1707), proběhlo jinak, než říká výše napsaný příběh. V "De saluberrima potione Cahue, seu Cafe nuncupata discursus" (1671) píše, že pastevec si stěžoval převorovi blízkého habešského kláštera, že jeho zvířata nemohou spát. Dva mniši, společně s pastevcem byli vysláni nadřízeným, aby zjistili co zvířata jedly. Objevili kávovník, který donesli do kláštera, kde si z něj uvařili nápoj. Celou noc trávili příjemným povídáním, bez jakékoliv únavy.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.seaislandcoffee.com/lake-tana-monastery-island-coffee-ethiopia.html|2=2011-02-07}} Lake Tana Monastery Island Coffee - Ethiopia], Sea Island Coffee</ref>


===Vidění===
===Vidění===
{{Quote||The ancient Greeks thought our eyes emitted rays, like a laser, which enabled us to see. The first person to realise that light enters the eye, rather than leaving it, was the 10th-century Muslim mathematician, astronomer and physicist Ibn al-Haitham. He invented the first pin-hole camera after noticing the way light came through a hole in window shutters. The smaller the hole, the better the picture, he worked out, and set up the first Camera Obscura (from the Arab word qamara for a dark or private room). He is also credited with being the first man to shift physics from a philosophical activity to an experimental one.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Řekové si mysleli, že oči vyzařují paprsky, jako laser, které jim umožňují vidět. Prvním člověkem, kterého napadlo, že světlo jde do oka a ne z oka byl muslimský matematik, astronom a fyzik z 10. století, Ibn al-Haitham. Vynalezl první temnou komoru, poté co si všiml, jak světlo prochází skrze díru v žaluziích. Čím menší díra, tím lepší obraz. Camera Obscura je z arabského slova qamara pro temnou nebo soukromou místnost. Zároveň je prvním člověkem, který posunul fyziku z filozofické aktivity do experimentální.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:De Radio Astronomica et Geometrica.jpg|thumb|right|The first picture of a pin-hole camera; an illustration from De Radio Astronomica et Geometrica (1545).]]
[[File:De Radio Astronomica et Geometrica.jpg|thumb|right|První obrázek z dírkové komory; ilustrace od De Radio Astronomica et Geometrica (1545).]]
The basic optical principles of the pinhole are commented on in Chinese texts from the 5<sup>th</sup> century BC..<ref name="The camera obscura">John H. Hammon, "The camera obscura," CRC Press, January 1, 1981</ref> Both the claims, that he created [[w: visual perception|intromission theory]], and that he invented the pin-hole camera, are false. Intromission theory (opposing emission theory) originated in Greek philosophy, and its proponents included [[w: Aristotle|Aristotle]], [[w: Galen|Galen]], and [[w: Empedocles|Empedocles]]. Giovanni Battista della Porta (1538–1615), a scientist from Naples, was long thought to have been the inventor, due to his description found inside Magia naturalis (1558). However, the first published picture of a pin-hole camera is a drawing in Gemma Frisius' De Radio Astronomica et Geometrica (1545).<ref name="Pinhole Photography"></ref>  
Základní optické principy dírky můžeme nalézt v čínských textech z pátého století př. n. l. <ref name="The camera obscura">John H. Hammon, "The camera obscura," CRC Press, January 1, 1981</ref> Obě tvrzení, jak to, že vytvoři teorii paprsků jdoucích do oka a že vymyslel dírkovou komoru, jsou lži. Teorie, že světlo jde do oka vzešla z řecké filozofie a jejími podpůrci byli [[w: Aristotle|Aristoteles]], [[w: Galen|Galen]], a [[w: Empedocles|Empedocles]]. Giovanni Battista della Porta (1538–1615), vědec z Neapole byl dlouho považován za vynálezce, díky jeho popisu nalezeném v Magia naturalis (1558). Nicméně prvním publikovaným obrázkem dírkové komory je kresba v Gemma Frisius' De Radio Astronomica et Geometrica (1545).<ref name="Pinhole Photography"></ref>  


While both the Latin and Arabic languages have borrowed from each other, the Latin language actually pre-dates classic Arabic (the precursor to modern Arabic) by at least 1,600 years. The term “camera” was not derived from the Arabic word “qamara”. “Camera” is a Latin word meaning a vaulted or arched space, derived from the Greek καμαρα, which refers to anything with an arched cover. The Italian word "camera", the French word "chambre", and the English word "chamber" all share the same Latin root. "Camera obscura" literally meaning a “dark room”.<ref>Michael Quinion, [{{Reference archive|1=http://www.worldwidewords.org/topicalwords/tw-cam1.htm|2=2011-02-07}} CAMERA/ˈkæmərə], World Wide Words, November 15, 1997</ref><ref>Lynn H. Nelson, [{{Reference archive|1=http://www.the-orb.net/latwords.html|2=2011-02-07}} Latin Word List], University of Kansas, June 18, 1997</ref> The term “camera”, as applied today, was first coined by Johannes Kepler (1571–1630). The Arabic word “qamara” has almost certainly been borrowed from the Latin word "camera", and at best the similarity between the two words is a coincidence.<ref name="Pinhole Photography">Jon Grepstad, [http://web.archive.org/web/20080801053633/http://photo.net/learn/pinhole/pinhole Pinhole Photography], Photo.net, first published 1996, last updated December 18, 2003</ref>
Zatímco latinština i arabština si mezi sebou půjčovaly slovíčka, latinský jazyk je starší, než arabština alespoň o tisíc šest set let. Slovo “kamera” nebylo odvozeno z arabského "qamara". "Camera" je latinské slovo, které znamená klenutý nebo zahnutý prostor, odvozené z řeckého καμαρα, které se vztahuje k čemukoliv, co má zahnutý povrch. Italské slovo "camera", francouzské "chambre", a anglické slovo "chamber" všechny sdílí stejný latinský kořen. "Camera obscura" doslova znamená “temná místnost”.<ref>Michael Quinion, [{{Reference archive|1=http://www.worldwidewords.org/topicalwords/tw-cam1.htm|2=2011-02-07}} CAMERA/ˈkæmərə], World Wide Words, November 15, 1997</ref><ref>Lynn H. Nelson, [{{Reference archive|1=http://www.the-orb.net/latwords.html|2=2011-02-07}} Latin Word List], University of Kansas, June 18, 1997</ref> Slovo “kamera”, používané dnes, poprvé nadhodil Johannes Kepler (1571–1630). Arbské slovo “qamara” bylo téměř určitě půjčeno z latinského slova "camera", anebo je podobnost těchto slov náhodná.<ref name="Pinhole Photography">Jon Grepstad, [http://web.archive.org/web/20080801053633/http://photo.net/learn/pinhole/pinhole Pinhole Photography], Photo.net, first published 1996, last updated December 18, 2003</ref>


===Šachy===
===Šachy===
{{Quote||A form of chess was played in ancient India but the game was developed into the form we know it today in Persia. From there it spread westward to Europe - where it was introduced by the Moors in Spain in the 10th century - and eastward as far as Japan. The word rook comes from the Persian rukh, which means chariot.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Určitá forma šachů byla hrána ve starověké indii, ale hra byla vyvinuta do podoby, jak ji známe dnes v Persii. Z tama se rozšířila na západ do Evropy - kde byla představena maury ve španělsku v desátém století - a také na východ do Japonska.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:Albanian chesspiece.jpg|thumb|100px|left| The 6th Century chess piece found in Butrint, Albania.]]
[[File:Albanian chesspiece.jpg|thumb|100px|left| Šachová figurka z 6. století nalezená v Butrint, Albania.]]
British archaeologists in July 2002 unearthed an ivory chess piece, at a Byzantine palace in southern Albania proving that Europeans were playing chess a lot earlier than what was previously thought. The recent discoveries, dating back to the 6<sup>th</sup> Century (500 years older than any other), seem to have been largely ignored to allow Muslims to claim that they were the real brains that introduced chess to the idiotic West 400 years later, through Spain in the 10<sup>th</sup> Century.<ref>"[{{Reference archive|1=http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/2155916.stm|2=2011-02-07}} Ancient chess history unearthed]", BBC News, July 27, 2002</ref> And while the form of chess we know today was largely (though not completely) developed in Persia, it was by Zoroastrian (rather than Islamic) Persians prior to the Muslim Arab invasions. Also ironic is the fact that chess is forbidden in Islam, as it was condemned by [[Muhammad]] who compared playing chess with dying ones hand with the flesh and blood of swine.<ref>"''Buraida reported on the authority of his father that Allah's Apostle (may peace be upon him) said: He who played chess is like one who dyed his hand with the flesh and blood of swine.''" - {{Muslim|28|5612}}</ref><ref> "''Yahya related to me from Malik from Nafi from Abdullah ibn Umar that when he found one of his family playing dice he beat him and destroyed the dice.''  
Britští archeologové v červenci 2002 vykopali šachovou figurku ze slonoviny, u byzantského paláce v jižní Albánii, čímž dokázali, že evropané hráli šachy mnohem dříve, než se předpokládalo. Nedávné objevy z šestého století jsou zřejmě ignorovny pro to, aby mohli tvrdit, že vymysleli šachy pro hloupý západ o 400 let později, skrze Španělsko v 10. stoeltí.<ref>"[{{Reference archive|1=http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/2155916.stm|2=2011-02-07}} Ancient chess history unearthed]", BBC News, July 27, 2002</ref> A i když forma šachů tak, jak je známe dnes byla z větší části vyvinuta v Persii, byli to zoroastriánští peršané (ne islámští), před muslimskými invazemi. Zároveň je ironickým faktem, že šachy jsou v islámu zakázány, jelikož byly odsouzeny Mohamedem, který přirovnal hraní šachů k barvení rukou prasečím tělem a krví.<ref>"''Buraida oznámil z pověření jeho otce, že Aláhův apoštol (swt) řekl: Ten kdo hraje šachy je jako ten, kdo obarvil své ruce prasečí krví.''" - {{Muslim|28|5612}}</ref><ref> "''Yahya mi řekl od Malik od Nafi od Abdullah ibn Umar, že když našel někoho ze své rodiny hrát kostky, zbil ho a rozbil je.''  


''Yahya said that he heard Malik say, "There is no good in chess, and he disapproved of it." Yahya said, "I heard him disapprove of playing it and other worthless games. He recited this ayat, 'What is there after the truth except going the wrong way.' " (Sura l0 ayat 32).''" -{{Muwatta|52|2|7|}}</ref> So in reality, Paul Vallely and Muslims themselves claiming Islam was the cause of the spread of chess to Europe is an offence to the pious, and would no doubt have Muhammad rolling in his grave.  
''Yahya řekl, že lsyšel Malika říkat: "Není nic dobrého na šachách a on je zakázal." Yahya řekl: "Slyšel jsem ho zakázat hraní a jiné zbytečné hry. Recitoval tento verš: ' co zůstane jiného, odejde-li pravda, než bloudění?' " (Sura l0 ayat 32).''" -{{Muwatta|52|2|7|}}</ref> Takže ve skutečnosti Paul Vallely a samotní muslimové tvrdící, že islám byl důvodem rozšiřování šachů v Evropě je urážkou zbožným a jistě se díky tomu Mohamed obrací v horbě.
    
    
===Létání===
===Létání===
{{Quote||A thousand years before the Wright brothers a Muslim poet, astronomer, musician and engineer named Abbas ibn Firnas made several attempts to construct a flying machine. In 852 he jumped from the minaret of the Grand Mosque in Cordoba using a loose cloak stiffened with wooden
{{Quote||Tisíc let před bratry Wrightovými, muslimský básník, astronom, hudebník a inženýr jménem Abbas ibn Firnas udělal několik pokusů o sestrojení létajícího stroje. Roku 852 skočil z minaertu Velké mešity v Cordobě s použitím pláště podepřeného kousky dřeva. Doufal, že bude létat jako pták. Nelétal. Ale plášť zpomalil jeho pád, čímž stvořil to, co je považováno za první padák a vyvázl jen s lehkými zraněními. Roku 875, ve věku  70 let, vytvořil zařízení z hedvábí a orlího peří to zkusil znova, skočit z hory. Vyletěl do velké výšky a zůstal nahoře deset minut, ale narazil při dopadu - z čehož korektně vyvodil, že to bylo kvůli tomu, že svému zařízení nedal ocas aby při dopadu stálo. Jsou po něm pojmenovány letiště v Bagdádu a kráter na Měsíci.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
struts. He hoped to glide like a bird. He didn't. But the cloak slowed his fall, creating what is thought to be the first parachute, and leaving him with only minor injuries. In 875, aged 70, having perfected a machine of silk and eagles' feathers he tried again, jumping from a mountain. He flew to a significant height and stayed aloft for ten minutes but crashed on landing - concluding, correctly, that it was because he had not given his device a tail so it would stall on landing. Baghdad international airport and a crater on the Moon are named after him.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
 


To get to the root of the facts concerning who was the first to fly, one must go to the very basics first. As far as flying is concerned, at the beginning were the kites, and these were a Chinese invention. They date back as far as 3,000 years, where they were made from bamboo and silk in China. The earliest written account of kite flying was about 200 BC. In 478 BC a Chinese Philosopher, Mo Zi, spent three years making a hawk from light wood or bamboo which sailed with the wind. It could fly, but after one day’s trial it was wrecked. Kites were also used in Chinese warfare for years. They carried hideously painted faces, pipes and strings that gave noises to frighten the enemy.
Co se týče létání, první byli draci, a ty vynalezli číňané. Jsou staré až 3000 let a byly dělány z bambusu a hedvábí. Prvním případem lidského letu bylo létáni na draku kolem roku -200. Roku -478 čínský filozof Mo Zi, strávil tři roky děláním jestřába z lehkého dřeva nebo bambusu, který plaval s větrem. Mohl létat, ale po jednom dnu zkoušení se zničil. Draci byli také používáni v čínské armádě po léta. Nesly čeredně nakreslené obličeje, trubky a provázky, které vytvářely zvuky a měly zastrašit nepřítele.


Many attempts to use kites to fly men were also made, the earliest recorded success was very brutal. In AD 550 Emperor Kao Yang overcome his powerful enemies the Thopa and Yuan families. He ordered that the surviving Thopas and Yuan to be fitted out with bamboo-mat wings and cast from the top of the Tower of the Golden phoenix. All died. Other captives were attached to kites cut out in the form of owls and launched from the tower. Only one of the captives survived after flying 2.5 Km. Later that survivor, named Yuan Huang-Thou was starved to death. The Chinese also tried to produce flying machines. In the book ''Pao Phu Tzu'', dated AD 320, Ko Hung states: “Some have made flying cars with wood, using ox-leather straps fastened to returning blades to set the machines in motion”. He is clearly describing rotating blades attached to a spinning axle and driven by a (leather) belt that is a rotor top the principal of which underlie the modern-day helicopter. It seems that the system worked because flying cars had been used. The machine, known as “bamboo dragonfly”, is still used today as a child’s toy.<ref name="The Genius of China">''The Genius of China, 3,000 Years of Science, Discovery and Invention'' written by Robert K.G.Temple and published by Simon and Schuster, 1986. Currently out-of-print</ref><ref>''Encyclopedia Brittanica'', 2004</ref><ref>Oracle Bones, Stars, and Wheelbarrows, Ancient Chinese Science and Technology by Frank Ross,Jr., Houghton Miffin Company, New York, 1982</ref>
Bylo provedeno mnoho pokusů použít draky k létání lidí, první zaznamenaný úspěch byl velmi brutální. Roku +550 císař Kao Yang překonal své mocné nepřátele, rodiny Thopa a Yuan. Přikázal aby přeživší Thopas a Yuan byli vylepšeni křídly z bambusu a shozeni z vrcholu věže Zlatého Fénixe. Všichni zemřeli. Další zajatci byli přidělaní k drakům udělaným ve formě sov a spuštění dolů. Jen jeden zajatec přežil, poté co letěl 2,5 km. Později tento člověk, Yuan Huang-Thou zemřel hladem. Číňané se také snažili vyrobit létací stroje. V knize ''Pao Phu Tzu'', z roku +320, Ko Hung říká: “Někteří udělali létající vozy z dřeva, s použitím řemenů z volí kůže, upevněných k vracejícím se lopatkám, které uvádějí přístroj do chodu”. Jasně popisuje rotující lopatky připevněné k točící se nápravě a poháněné řemenem z kůže, který je rotor <!--nevim top the principal -->, což je základ moderní helikoptéry. Zdá se, že tento systém fungoval, protože létající vozy byly použity. Stroj, známý jako “bamboo dragonfly” (bambuso-koptéra), je stále používán jako dětská hračka.<ref name="The Genius of China">''The Genius of China, 3,000 Years of Science, Discovery and Invention'' written by Robert K.G.Temple and published by Simon and Schuster, 1986. Currently out-of-print</ref><ref>''Encyclopedia Brittanica'', 2004</ref><ref>Oracle Bones, Stars, and Wheelbarrows, Ancient Chinese Science and Technology by Frank Ross,Jr., Houghton Miffin Company, New York, 1982</ref>


In the West, the ancient Greek engineer, Hero of Alexandria, worked with air pressure and steam to create sources of power. One experiment that he developed was the aeolipile, which used jets of steam to create rotary motion. The importance of the aeolipile is that it marks the start of engine invention—engine created movement will later prove essential in the history of flight.<ref>[{{Reference archive|1=http://inventors.about.com/library/inventors/blearlyflight.htm|2=2011-02-07}} Early History of Flight - Hero and the Aeolipile], About.com: Inventors</ref>
Na západě, inženýr se starověkého řecka, Hero z Alexandria, pracoval s tlakem vzduchu a páry, aby vytvořil zdroj energie. Jedním jeho experimentem byl aeolipile, který používal proudy páry pro vytvoření rotačního pohybu. Důležitostí aeolipile je, že značí počátek vývoje motoru — pohyb vytvořen motorem se později stane základem historie létání.<ref>[{{Reference archive|1=http://inventors.about.com/library/inventors/blearlyflight.htm|2=2011-02-07}} Early History of Flight - Hero and the Aeolipile], About.com: Inventors</ref>


Given all of the above information, how can anyone possibly accredit the invention of flight to a 9<sup>th</sup> century Muslim jumping off a mosque in Spain?  
Pokud uvážíme všechny informace napsané výše, jak bychom mohli připsat vynález létání muslimovi, který v 9. století skočil z mešity ve Španělsku?


===Mytí===
===Mytí===
{{Quote||Washing and bathing are religious requirements for Muslims, which is perhaps why they perfected the recipe for soap which we still use today. The ancient Egyptians had soap of a kind, as did the Romans who used it more as a pomade. But it was the Arabs who combined vegetable oils with sodium hydroxide and aromatics such as thyme oil. One of the Crusaders' most striking characteristics, to Arab nostrils, was that they did not wash. Shampoo was introduced to England by a Muslim who opened Mahomed's Indian Vapour Baths on Brighton seafront in 1759 and was appointed Shampooing Surgeon to Kings George IV and William IV.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Umývání a koupání jsou náboženskými požadavky pro muslimy, což je možná důvodem, proč zdokonalili způsob jak dělat mýdlo, které používáme dodnes. Starověcí egypťané již používali mýdlo, stejně tak jako řekové, kteří jej používali jako pomádu. Ale byli to arabové, kdo zkombinoval rostlinné oleje s hydroxidem sodným a aromaty jako je tymián. Jednou z nejvíce zarážejících charakteristik křízáků pro arabské nosy bylo, že se neumývali. šampón byl představen Anglii muslimem, který si otevřel Mahomed's Indian Vapour Baths v Brightonu roku 1759 a byl jmenován šampónovým operatérem pro krále George IV a William IV.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


[[File:Trajan bath house.jpeg|thumb|left|Partially restored Trajan (98–117 AD) bath house in Rome.]]The first issue we need to address here, is the "Muslim" that Paul Vallely is referring to. His name was [[W:Sake Dean Mahomed|Sake Dean Mahomed]] and he was not a Muslim, but a convert to Christianity.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.ucpress.edu/book.php?isbn=9780520207172|2=2011-02-07}} The Travels of Dean Mahomet], University of California press, ISBN 9780520207172</ref> Born to Muslim parents in 1759, He converted to Christianity and married the Anglo-Irish gentlewoman, Jane Daly, in an Anglican ceremony in 1786<ref>"[{{Reference archive|1=http://www.indianmuslims.info/book/export/html/183|2=2011-02-07}} Deen Mahomed (1759–1851): soldier, writer, businessman]", ''The Oxford Dictionary of National Biography''</ref> (long before opening "Mahomed's Indian Vapour Baths" in 1821).<ref>[{{Reference archive|1=http://www.movinghere.org.uk/galleries/roots/asian/tracingasianroots/dean_mahomed3.htm#|2=2011-02-07}} Tracing Your Roots > South Asian > Tracing South Asian Roots: Dean Mahomed Shampooing Surgeon in Brighton], Moving Here</ref> Two of his children (Amelia and Henry) were also baptised into the Anglican faith, and one of his grandsons, Rev. James Kerriman Mahomed, was appointed as the vicar of Hove, Sussex.<ref>Ansari, Humayun (2004), ''The Infidel Within: The History of Muslims in Britain, 1800 to the Present'', C. Hurst & Co. Publishers, pp. 57–8, ISBN 1850656851</ref> Also worthy of mention is the fact that Islam is not the only religion which dictates rules on personal cleanliness. The Jews too have rules governing [[Qur'an, Hadith and Scholars:Health and Hygiene|hygiene]].
[[File:Trajan bath house.jpeg|thumb|left|Částečně rekonstruovaný Trajan (98–117 AD) koupací dům v Římě.]]První věci, kterou musíme zmínit, je "muslim" o kterém se Paul Vallely zmiňuje. Jeho jméno bylo [[W:Sake Dean Mahomed|Sake Dean Mahomed]] a on nebyl muslim, ale konvertitou ke křesťanství.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.ucpress.edu/book.php?isbn=9780520207172|2=2011-02-07}} The Travels of Dean Mahomet], University of California press, ISBN 9780520207172</ref> Narodil se muslimským rodičům roku 1759, konvertoval ke křesťanství a vzal si anglo-irskou ušlechtilo ženu, Jane Daly, v anglickém obřadu roku 1786<ref>"[{{Reference archive|1=http://www.indianmuslims.info/book/export/html/183|2=2011-02-07}} Deen Mahomed (1759–1851): soldier, writer, businessman]", ''The Oxford Dictionary of National Biography''</ref> (dlouho před otevřením "Mahomed's Indian Vapour Baths" roku 1821).<ref>[{{Reference archive|1=http://www.movinghere.org.uk/galleries/roots/asian/tracingasianroots/dean_mahomed3.htm#|2=2011-02-07}} Tracing Your Roots > South Asian > Tracing South Asian Roots: Dean Mahomed Shampooing Surgeon in Brighton], Moving Here</ref> Dvě z jeho dětí (Amelia a Henry) byly také pokřťeny do anglikánské víry, a jeden z jeho vnuků, Rev. James Kerriman Mahomed, byl jmenován vikářem v Hove, Sussex.<ref>Ansari, Humayun (2004), ''The Infidel Within: The History of Muslims in Britain, 1800 to the Present'', C. Hurst & Co. Publishers, pp. 57–8, ISBN 1850656851</ref> Zároveň stojí za to zmínit fakt, že islám není jediným náboženstvím, které dává pravidla osobní hygieny. Židé mají také pravidla ohledně [[Korán, hadísy a učenci:Zdraví a hygiena|hygieny]].


A soap-like material found in clay cylinders during the excavation of ancient Babylon is evidence
Materiál podobný mýdlu byl nalezen v hlíněných cylindrech během vykopávek ve starověkém Babylonu, jako důkaz, že výroba mýdla byla známá již od roku -2800. Nápisy na láhvích nám říkají, že byly tuky uvařeny s popelem, což je metoda výroby mýdla, ale nemluví o účelu tohoto "mýdla". Takové materiály byly později použity pro tvorbu účesů. Stejně jako starověcí egypťané, denní mytí bylo důležitou událostí ve starověkém Řecku<ref>Barbara F. McManus, [{{Reference archive|1=http://www.vroma.org/~bmcmanus/baths.html|2=2011-02-07}} Roman Baths and Bathing], The College of New Rochelle, revised July 2003</ref> a podobný zvyk v Japonsku ve středověku. A na islandu, bazény zahřáté vodou z teplých pramenů byly populárními místy pro setkávání o sobotních večerech. Výroba mýdla byla zavedeným řemeslem v Evropě od 7. století. Spolek tvůrců mýdla si střežil své výrobní tajemství. Zelenina a živočišné oleje byly použity s popelem rostlin, s vůní. Postupně více druhý mýdla přibývalo pro holení a šampónování, stejně tak koupání a praní. Angličané začali dělat mýdlo během 12. století. Mýdlový byznys byl tak dobrý, že roku 1622, King James I udělil monopol výrobci mýdla za $100,000 ročně. Až do 19. století bylo mýdlo těžce zdaněno jako luxusní zboží v mnoha zemích. Když byly vysoké daně odstraněny, bylo mýdlo dostupné obyčejným lidem a standard čistoty byl zvýšen. Komerční mýdla v amerických koloniích začly roku 1608 s příchodem několika výrobců z drué lodi z Anglie, která příjela do Jamestown, VA. Věda moderní výroby mýdla se zrodila 1820 s vynálezem francouzského chemika Michel Eugene Chevreul, ohedně chemické povahy a vzahů tuků, glycerolu a mastných kyselin. Jeho studie postavily základ jak pro tukovou tak mýdlovou chemii.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.cleaninginstitute.org/clean_living/soaps__detergent_history_3.aspx|2=2011-02-07}} Soaps & Detergent: History], The American Cleaning Institute, Washington, DC</ref>  
that soapmaking was known as early as 2800 BC. Inscriptions on the cylinders say that fats were
boiled with ashes, which is a method of making soap, but do not refer to the purpose of the "soap." Such materials were later used as hair styling aids. Like the ancient Egyptians before them, daily bathing was an important event in the ancient Roman world<ref>Barbara F. McManus, [{{Reference archive|1=http://www.vroma.org/~bmcmanus/baths.html|2=2011-02-07}} Roman Baths and Bathing], The College of New Rochelle, revised July 2003</ref> and a common custom in Japan during the Middle Ages. And in Iceland, pools warmed with water from hot springs were popular gathering places on Saturday evenings. Soapmaking was an established craft in Europe by the 7<sup>th</sup> century. Soapmaker guilds guarded their trade secrets closely. Vegetable and animal oils were used with ashes of plants, along with fragrance. Gradually more varieties of soap became available for shaving and shampooing, as well as bathing and laundering. The English began making soap during the 12<sup>th</sup> century. The soap business was so good that in 1622, King James I granted a monopoly to a soapmaker for $100,000 a year. Well into the 19<sup>th</sup> century, soap was heavily taxed as a luxury item in several countries. When the high tax was removed, soap became available to ordinary people, and cleanliness standards improved. Commercial soapmaking in the American colonies began in 1608 with the arrival of several soapmakers on the second ship from England to reach Jamestown, VA. The science of modern soapmaking was bom in the 1820's with the discovery by French chemist Michel Eugene Chevreul, of the chemical nature and relationship of fats, glycerine and fatty acids. His studies established the basis for both fat and soap chemistry.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.cleaninginstitute.org/clean_living/soaps__detergent_history_3.aspx|2=2011-02-07}} Soaps & Detergent: History], The American Cleaning Institute, Washington, DC</ref>  


===Destilace===
===Destilace===
{{Quote||The means of separating liquids through differences in their boiling points, was invented around the year 800 by Islam's foremost scientist, Jabir ibn Hayyan, who transformed alchemy into chemistry, inventing many of the basic processes and apparatus still in use today - liquefaction, crystallisation, distillation, purification, oxidisation, evaporation and filtration. As well as discovering sulphuric and nitric acid, he invented the alembic still, giving the world intense rosewater and other perfumes and alcoholic spirits (although drinking them is haram, or forbidden, in Islam). Ibn Hayyan emphasised systematic experimentation and was the founder of modern chemistry.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Způsob separace kapalin skrze rozdíl v jejich teplotě varu, byl vymyšlen kolem roku 800 předním islámským vědcem, Jabir ibn Hayyan, který transformoval alchymii na chemii, vynalezl mnoho základních procesů a aparát, který používáme dodnes- zkapalňování, krystalizace, destilace, čištění, oxidace, odpaření a filtraci. Stejně tak objevil sírovou a dusičnou kyselinu, vynalezl alembik, dal světu intenzivní růžovou vodu a další parfémy a alkoholické nápoje (přestože pití je harám, nebo zakázané, v islámu). Ibn Hayyan zdůrazňoval systematické experimentování a byl zakladatelem moderní chemie.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:Distillation apparatus.jpg|thumb|right| Distillation apparatus from the Chinese Han dynasty, dated around the first century AD.<ref>R. Talon, ''La Science antique et medievale'', Presses Universitaires de France, Paris, 1957, plate 16. Photo: Sir J. Needham.</ref>]]
[[File:Distillation apparatus.jpg|thumb|right| Destilační aparát z čínské dynastie Han, z prvního století.<ref>R. Talon, ''La Science antique et medievale'', Presses Universitaires de France, Paris, 1957, plate 16. Photo: Sir J. Needham.</ref>]]
Speculation has linked some Egyptian illustrations with distillation, but the earliest evidence for its invention so far is a distillation apparatus and terra-cotta perfume containers recently identified in the Indus Valley (pre-Islamic Pakistan) dating from around 3,000 BC, and Miriam the Prophetess (also known as “Maria the Jewess”) invented the kerotakis, an early still dated around  the 1<sup>st</sup> century AD.<ref>[http://web.archive.org/web/20080822204500/http://www.chemheritage.org/EducationalServices/pharm/antibiot/activity/distil.htm Fractional Distillation], The Chemical Heritage Foundation, 2002</ref> The first firm documentary evidence for distillation in the West comes from Greek historian Herodotus' record of the method of distilling turpentine dated 425 BC.<ref>John Ferguson, [http://web.archive.org/web/20011224081242/http://www.dunromin.demon.co.uk/aromatherapy/oils_history.htm History of distillation and essential oils], Aromatherapy Organisation Council</ref> Also, the origins of whisky is dated to the 5<sup>th</sup> century AD, introduced to Ireland by Saint Patrick (390–461 AD), the patron of the Irish.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.celtic-whisky.com/histrya.htm|2=2011-02-07}} History of Whisky and of Distillation (I)], Celtic Whisky Compagnie</ref>So the Arabs may have improved upon the process of distillation some 3500 years later, but they most definitely did not invent it.
Spekulace spojovala některé egyptské ilustrace s destilací, ale nejstarším důkazem vynalezení je destilační aparát a terakota parfém obal, nedávno nalezený v Indus Valley (před-islámský Pákistán) datovaný kolem 3,000 př.n.l., a prorokyně Miriam (aka “Maria židovka”) vynalezla kerotakis, kolem 1. století.<ref>[http://web.archive.org/web/20080822204500/http://www.chemheritage.org/EducationalServices/pharm/antibiot/activity/distil.htm Fractional Distillation], The Chemical Heritage Foundation, 2002</ref> První pořádně zdokumentovaný důkaz pro destilaci na Západě pochází od záznamu řeckého historika Herodóta o medotě destilace terpentýnu kolem roku 425 př.n.l..<ref>John Ferguson, [http://web.archive.org/web/20011224081242/http://www.dunromin.demon.co.uk/aromatherapy/oils_history.htm History of distillation and essential oils], Aromatherapy Organisation Council</ref> Zároveň, počátky whisky jsou datovány k 5. století, představil je Irsku Saint Patrick (390–461 AD), irský patron.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.celtic-whisky.com/histrya.htm|2=2011-02-07}} History of Whisky and of Distillation (I)], Celtic Whisky Compagnie</ref>Takže arabové vylepšili proces destilace asi 3500 let později, ale rozhodně jej nevynalezli.


It is also of great interest to note that the authorship of many books previously attributed to Jabir ibn Hayyan (including "his" most famous work, ''Summa Perfectionis'') have now been attributed to an unknown European alchemist, sometimes to the little-known Paul of Taranto, writing shortly after 1300 AD.<ref>Newman, William (1985). "New Light on the Identity of Geber", Sudhoffs Archiv fuer die Geschichte der Medizin und der Naturwissenschaften.</ref> According to the Encyclopædia Britannica:
Je také velmi zájimavé se povšimnout, že autorství mnoha knih dříve přisuzovaných Jabir ibn Hayyanovi (včetně "jeho" nejznámější práce, ''Summa Perfectionis'') byly nyní přisuzovány neznámému evropskému alchymistovi, někdy méně známému Paulu z Taranto, píšícím krátce po roce 1300 AD.<ref>Newman, William (1985). "New Light on the Identity of Geber", Sudhoffs Archiv fuer die Geschichte der Medizin und der Naturwissenschaften.</ref> Podle Encyclopædia Britannica:


"''[Geber was an] unknown author of several books that were among the most influential works on alchemy and metallurgy during the 14th and 15th centuries.''
"''[Geber byl] neznámým autorem několika knih, které byly mezi nejvlivnějšími pracemi o alchymii a metalurgii během 14. a 15. století.''


''The name Geber, a Latinized form of Jābir, was adopted because of the great reputation of the 8th-century Arab alchemist Jābir ibn Ḥayyān. A number of Arabic scientific works credited to Jābir were translated into Latin during the 11th to 13th centuries. Thus, when an author who was probably a practicing Spanish alchemist began to write in about 1310, he adopted the westernized form of the name, Geber, to give added authority to his work, which nevertheless reflected 14th-century European alchemical practices rather than earlier Arab ones.''
''Jméno Geber, latinizovaná forma Jābir, bylo použito kvůli velké reputaci arabského alchymisty z 8. století Jābir ibn Ḥayyān. Mnoho arabských vědeckých prací přisozovaných Jabirovi, bylo přeloženo do latiny během 11. a 13. století. Proto, když autor, který byl pravděpodobně praktikujcí španělský alchymista začal psát kolem roku 1310, adoptoval západní formu jména Geber, aby přidal autoritu jeho práci, která nicméně odpovídala evropským alchymistickým praktikám 14. století, více, než těm od dřívějších arabů.''


''Four works by Geber are known: Summa perfectionis magisterii (The Sum of Perfection or the Perfect Magistery, 1678), Liber fornacum (Book of Furnaces, 1678), De investigatione perfectionis (The Investigation of Perfection, 1678), and De inventione veritatis (The Invention of Verity, 1678). They are the clearest expression of alchemical theory and the most important set of laboratory directions to appear before the 16th century. Accordingly, they were widely read and extremely influential in a field where mysticism, secrecy, and obscurity were the usual rule.''"<ref>[{{Reference archive|1=http://www.britannica.com/EBchecked/topic/227632/Geber|2=2011-02-07}} Geber], ''Encyclopædia Britannica''.</ref>
''Čtyři práce od Gebera jsou známy: Summa perfectionis magisterii (Suma dokonalosti, 1678), Liber fornacum (Kniha pecí, 1678), De investigatione perfectionis (Vyšetřování dokonalosti, 1678), a De inventione veritatis (Vynález pravdy, 1678). Jsou čistým vyjádřením alchymické teorie a nejdůležším seznamem laboratorních instrukcí, které se objevily před 16. stoletím. Tudíž, byly hodně čteny a měly velký vliv pro sféru mysticismu, tajemství a neznáma.''"<ref>[{{Reference archive|1=http://www.britannica.com/EBchecked/topic/227632/Geber|2=2011-02-07}} Geber], ''Encyclopædia Britannica''.</ref>


===The crank-shaft===
===Kliková hřídel===
{{Quote||A device which translates rotary into linear motion and is central to much of the machinery in the modern world, not least the internal combustion engine. One of the most important mechanical inventions in the history of humankind, it was created by an ingenious Muslim engineer called al-Jazari to raise water for irrigation. His 1206 Book of Knowledge of Ingenious Mechanical Devices shows he also invented or refined the use of valves and pistons, devised some of the first mechanical clocks driven by water and weights, and was the father of robotics. Among his 50 other inventions was the combination lock.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Zařízení, které převádí rotační pohyb na lineární a je důležité pro mnoho strojů moderního světa, například pro motory s vnitřním spalováním. Jeden z nejdůležitějších technických objevů lidstva, byl vynalezen muslimem al-Jazari pro zvedání vody pro zavlažování. Jeho kniha z roku 1206 ukazuje, že také vynaletl a vylepšil použití ventilů a pístů, vymyslel jedny z prvních mechanických hodin poháněných vodou a závažím a byl otcem robotiky. Jedním z jeho padesáti dalších vynálezů byl heslový zámek.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


Unfortunately for our ingenious Muslim engineer al-Jazari, the crank-shaft was known to the Chinese of the Han Dynasty.<ref name="crank shaft">[{{Reference archive|1=http://www.trivia-library.com/a/major-engineering-events-in-history-first-use-of-the-crank-834-ad.htm|2=2011-02-07}} Major Engineering Events in History: First Use of the Crank 834 A.D.], Trivia-Library, Inc.</ref> The Han Dynasty lasted from 206 BC to 220 AD. By the 1<sup>st</sup> century AD cranks were used on Roman medical devices, but it was not until 834 AD where we find proof of the crank in Europe. A picture in a graphic codex of a man sharpening a sword on a grindstone turned by a crank.<ref name="crank shaft"></ref><ref>[{{Reference archive|1=http://patentpending.blogs.com/patent_pending_blog/2005/04/the_invention_o.html|2=2011-02-07}} The Invention of the Crank, The Crank Powered Bicycle], Patent Pending Blog, April 7, 2005</ref> 206 BC to 834 AD is certainly a lot earlier than when Paul Vallely claims a 12<sup>th</sup> century Muslim invented 'one of the most important mechanical inventions in the history of humankind'. What Al-Jazari described was a crank and connecting rod system in a water pump. He incorporated a crankshaft, but it was unnecessarily complex indicating that he did not fully understand the concept of power conversion.<ref> White Jr., Lynn (1962), Medieval Technology and Social Change, Oxford: At the Clarendon Press p.170 ''However, that al-Jazari did not entirely grasp the meaning of the crank for joining reciprocating with rotary motion is shown by his extraordinarily complex pump powered through a cog-wheel mounted eccentrically on its axle.''</ref>
Naneštěstí pro našeho geniálního muslima al-Jazari, kliková hřídel byla známá již číňanům z dynastie Han.<ref name="crank shaft">[{{Reference archive|1=http://www.trivia-library.com/a/major-engineering-events-in-history-first-use-of-the-crank-834-ad.htm|2=2011-02-07}} Major Engineering Events in History: First Use of the Crank 834 A.D.], Trivia-Library, Inc.</ref> Dynastie Han trvala od roku 206 př.n.l. do 220 n.l. Již v prvním století byly hřídele používány v římských zdravotních zařízeních, ale až roku 834 můžeme najít zmínku o hřídeli v Evropě. Obrázek v grafickém kodexu muže brousícího meč na brusu poháněném klikou.<ref name="crank shaft"></ref><ref>[{{Reference archive|1=http://patentpending.blogs.com/patent_pending_blog/2005/04/the_invention_o.html|2=2011-02-07}} The Invention of the Crank, The Crank Powered Bicycle], Patent Pending Blog, April 7, 2005</ref> 206 BC až 834 AD je rozhodně mnohem dříve, než kdy Paul Vallely tvrdí, že ve 12. století muslimové vynalezli 'jeden z nejdůležitějších mechanických vynálezů v historii lidstva'. Co Al-Jazari popsal byla klika a systém ojnice ve vodní pumpě. Použil klikovou hřídel, ale bylo to zbytečně složité, což naznačuje, že plně nechápal princip přeměny energie.<ref> White Jr., Lynn (1962), Medieval Technology and Social Change, Oxford: At the Clarendon Press p.170 ''Nicméně, že al-Jazari úplně nechápal význam kliky pro spojení střídavého s rotačním pohybem je ukázáno jeho extrémě složitou pumpou poháňenou pomocí ozubeného kola připevněného excentricky na nápravu.''</ref>


Piston technology was also used by Hero of Alexandria in the 1<sup>st</sup> century AD with the creation of the worlds first steam-powered engine—the aeolipile, more than a thousand years before al-Jazari. (please refer to [[20 Islamic Inventions#Flying|Invention 4: Flying]] for further details.) In his works "Pneumatica" and "Automata" he also described over a hundred machines and automata, including mechanical singing birds, puppets, a fire engine, a wind organ (please refer to [[20 Islamic Inventions#Flying|Invention 11: The windmill]] for further details), and a coin-operated machine, so if anyone deserves the title given to al-Jazari by Paul Vallely as the "father of robotics" it's Hero of Alexandria. It must also be noted that Hero's works "Mechanica" (in three books) survive only in their Arabic translations, so the Muslims had access to all this pre-Islamic genius,<ref>"[{{Reference archive|1=http://www.britannica.com/EBchecked/topic/263417/Heron-of-Alexandria#ref=ref218225|2=2011-02-07}} Science & Technology: Heron of Alexandria]", ''Encyclopædia Britannica''</ref> yet writing a factually accurate article on Islamic achievements seems to have proved too much for some.
Technologie pístu byla také používána Heroem z Alexandrie v 1. století s vytvořením prvního párou poháňeného motoru na světě, více než tisíc let před al-Jazarim. (viz[[20 Islamic Inventions#Flying|Invention 4: Flying]] pro další detaily.) V jeho pracích "Pneumatica" a "Automata" také popsal přes sto strojů a automatů, včetně mechanických zpívajících ptáků, loutky, ohňový motor, větrný orgán (viz [[20 Islamic Inventions#Flying|Invention 11: větrný mlýn]] pro další detaily), a mincovní stroj, takže pokud si někdo zaslouží dostat titul daný al-Jazarimu Paulem Vallely jako "otec robotiky" je to Hero z Alexandrie. Musí být také povšimnuto, že Herova práce "Mechanica" (ve třech knihách) přežila pouze ve svém arabském překladu, takže muslimové měli přístup ke všem předislámským géniům,<ref>"[{{Reference archive|1=http://www.britannica.com/EBchecked/topic/263417/Heron-of-Alexandria#ref=ref218225|2=2011-02-07}} Science & Technology: Heron of Alexandria]", ''Encyclopædia Britannica''</ref> nicméně napsat přesný článek o islámských úspěších se ukázalo příliš, pro některé.


As for the water clock, the ancient Egyptians used a time mechanism run by flowing water. One of the oldest was found in the tomb of an Egyptian pharaoh buried in 1500 BC, and the Chinese began developing mechanized clocks from around 200 BC. The Greeks also measured time with various types of water clocks. The more impressive mechanized water clocks were developed between 100 BC and 500 AD by Greek and Roman horologists and astronomers.<ref>[http://web.archive.org/web/20080531063139/http://physics.nist.gov/GenInt/Time/early.html A walk through time - Early Clocks], The National Institute of Standards and Technology (NIST) Physics Laboratory</ref> What we now know as the Antikythera mechanism was discovered among a shipwreck in 1900 off the island of Antikythera. [[File:Chinese combination lock.jpg|thumb|left| An ancient Chinese letter-combination padlock.]]Science historian Derek Price, concluded that it was an ancient computer used to predict the positions of the sun and moon on any given date. Michael Wright, the curator of mechanical engineering at the Science Museum in London, thinks that the original device modelled the entire known solar system. Ancient Greek sources make references to such devices so this is highly plausible. Roman philosopher Marcus Tullius Cicero (106–43 BC), writes of a device “recently constructed by our friend Poseidonius, which at each revolution reproduces the same motions of the sun, the moon and the five planets.” Greek mathematician, physicist, engineer, inventor, and astronomer Archimedes of Syracuse (287–212 BC) is also said to have made such a device.<ref>"[{{Reference archive|1=http://www.world-mysteries.com/sar_4.htm|2=2011-02-07}} An Ancient Greek Computer?]", World-Mysteries, The Economist Newspaper Limited 2002</ref><ref>Michael Lahanas - [{{Reference archive|1=http://www.mlahanas.de/Greeks/Kythera.htm|2=2011-02-07}} The Antikythera computing device, the most complex instrument of antiquity], Hellenica<!--  --></ref> By the 9<sup>th</sup> century AD a mechanical timekeeper had been developed that lacked only an escapement mechanism.
Co se týče vodních hodin, starověcí egypťané používali měřič času, který byl poháněn vodou. Jeden z nejstarších byl nalezen v hrobce Egyptského faraona z let -1500 a číňané začali vyvíjet mechanické hodiny kolem roku 200. Řekové také měřili čas pomocí různých druhů vodních hodin. Dojemnější mechanické vodní hodiny byly vyvinuy mezi lety -100 a +500 řeckými a římskými horology a astronomy.<ref>[http://web.archive.org/web/20080531063139/http://physics.nist.gov/GenInt/Time/early.html A walk through time - Early Clocks], The National Institute of Standards and Technology (NIST) Physics Laboratory</ref> Víme, že mechanismus Antikythera byl objeven v troskách lodi roku 1900 u ostrova Antikythera. [[File:Chinese combination lock.jpg|thumb|left| Starověký čínský zámek s kombinací znaků.]]Historik vědy Derek Price, dospěl k závěru, že to byl starověký počítač, používaný k předpovědi pozice slunce a měsíce v jakýkoliv čas. Michael Wright, správce mechaického inženýrství ve vědeckém muzeu v Londýně si myslí, že původní zařízení modelovalo celou sluneční soustavu. Zdroje starověkého Řecka se odkazují na taková zařízaní, takže je to dost možné. Římský filozof Marcus Tullius Cicero (106–43 př. n. l.), píše o zařízení “nedávno konstruovaném naším kamarádem Poseidonius, které při každé obrátce produkuje stejný pohyb Slunce, měsíce a pěti planet.” Řecký matemati, fyzik, inženýr, vynálezce a astronom Archimedes ze Syracuse (287–212 př. n. l.) prý také udělal takové zařízení. <ref>"[{{Reference archive|1=http://www.world-mysteries.com/sar_4.htm|2=2011-02-07}} An Ancient Greek Computer?]", World-Mysteries, The Economist Newspaper Limited 2002</ref><ref>Michael Lahanas - [{{Reference archive|1=http://www.mlahanas.de/Greeks/Kythera.htm|2=2011-02-07}} The Antikythera computing device, the most complex instrument of antiquity], Hellenica<!--  --></ref> V 9. století byly vyvinuty mechanické hodiny, kterým chyběl pouze krokový mechanismus.


And what of the Combination Lock, did al-Jazari invent it? Again, the answer is an emphatic ''no''. The earliest known combination lock was unearthed in a Roman period tomb in Kerameikos, Athens.<ref>Hoepfner, Wolfram (1970), "Ein Kombinationsschloss aus dem Kerameikos", ''Archäologischer Anzeiger'' 85(2):210–213</ref> The ancient Chinese were also responsible for the creation of some of the earliest key-operated padlocks and beautiful letter-combination padlocks.<ref>[{{Reference archive|1=http://140.116.71.92/lock/english/first.htm|2=2011-02-07}} The Beauty of Ancient Chinese Locks], The Ancient Chinese Machinery Cultural Foundation</ref><ref>[{{Reference archive|1=http://www.locks.ru/germ/informat/schlagehistory.htm|2=2011-02-07}} Schlage's History of Locks/ Inventive Ingenuity], Schlage Lock</ref>
A co ten heslový zámek, vynalezl jej al-Jazari? Opět, odpovědí je jasné ''ne''. Nejstarší známý heslový zámek byl vykopán v římské hrobce v Kerameikos, Athény.<ref>Hoepfner, Wolfram (1970), "Ein Kombinationsschloss aus dem Kerameikos", ''Archäologischer Anzeiger'' 85(2):210–213</ref> Starověcí číňané byli také zpodpovědní za vytvoření prvních heslových visacích zámků.<ref>[{{Reference archive|1=http://140.116.71.92/lock/english/first.htm|2=2011-02-07}} The Beauty of Ancient Chinese Locks], The Ancient Chinese Machinery Cultural Foundation</ref><ref>[{{Reference archive|1=http://www.locks.ru/germ/informat/schlagehistory.htm|2=2011-02-07}} Schlage's History of Locks/ Inventive Ingenuity], Schlage Lock</ref>


===Quilting===
===Prošívání===
{{Quote||A method of sewing or tying two layers of cloth with a layer of insulating material in between. It is not clear whether it was invented in the Muslim world or whether it was imported there from India or China. But it certainly came to the West via the Crusaders. They saw it used by Saracen warriors, who wore straw-filled quilted canvas shirts instead of armour. As well as a form of protection, it proved an effective guard against the chafing of the Crusaders' metal armour and was an effective form of insulation - so much so that it became a cottage industry back home in colder climates such as Britain and Holland.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Metoda šití nebo pokus o dvě vrstvy látky s prostřední vrstvou byla vynalezena v muslimském světě anebo možná byla importována z Indie nebo Číny. Ale každopádně přišla na západ skrze křižáky. Viděli, že to používají saracénští válečníci, kteří nosili slámou plněné prošívané trička místo brnění. Tak jako forma protekce, stejně tak to bylo efektivní jako forma izolace - tak moc, že se to stalo domáckým průmyslem u nich doma, v chaldnějších klimatech, jako třeba v Británii nebo Holandsku.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


It is interesting that the author states himself that it is "not clear whether it was invented in the Muslim world", yet still chose to include quilting as an Islamic invention. However, the evidence against quilting being a Muslim invention is very clear, though it may have come to Europe through the middle East. The actual origins of quilting remains unknown, but its history can so far be traced to ancient China and Egypt as long ago as 3400 BC<ref>Averil Colby, ''[http://www.amazon.com/Quilting-Averie-Colby/dp/0684160587/ref=ntt_at_ep_dpi_2 Quilting]'', Macmillan Pub Co, 1979, ISBN 9780684160580</ref> with the discovery of a quilted mantle on a carved ivory figure of a Pharaoh of the Egyptian First Dynasty. Moreover, in 1924 archaeologists discovered a quilted floor covering in Mongolia.<ref name="Julie Johnson's History of Quilting"></ref> The estimated age somewhere between the 1<sup>st</sup> century BC to the 2<sup>nd</sup> century AD. There are also numerous references to quilts in literature and inventories of estates,<ref name="Julie Johnson's History of Quilting">Julie Johnson, [{{Reference archive|1=http://www.emporia.edu/cgps/tales/quilte~1.htm|2=2011-02-08}} History of Quilting], Emporia State University</ref> and more recently in September 2007 an ancient male mummy was discovered in Xinjiang, China, wrapped in a cotton quilt.<ref>Chen Lin, [{{Reference archive|1=http://china.org.cn/english/culture/225190.htm|2=2011-02-08}} Male mummy found in Xinjiang], china.org.cn, September 20, 2007</ref>
Je zajímavé, že autor sám tvrdí, že "není jasné, jestli to bylo vynalezeno v muslimském světě" a přesto uvádí prošívání jako islámský vynález. Nicméně důkazy proti tvrzení, že muslimové vynalezli prošívání jsou jasné, přestože to mohlo projít do Evropy skrze střední východ. Opravdový původ zůstává neznámý, ale pokud půjdeme po stopách historie, dojdeme až do starověké Číny a Egypta, kolem roku -3400<ref>Averil Colby, ''[http://www.amazon.com/Quilting-Averie-Colby/dp/0684160587/ref=ntt_at_ep_dpi_2 Quilting]'', Macmillan Pub Co, 1979, ISBN 9780684160580</ref> s nálezem prošívaného pláště s vyřezanou figurkou faraone ze slonoviny z egyptské první dynastie. Navíc roku 1924 archeologové objevili prošívaný koberec v Mongolsku.<ref name="Julie Johnson's History of Quilting"></ref> Odhadované stáří je mezi prvním a druhým stoletím. Je zde také mnoho odkazů na prošívání v literatuře <ref name="Julie Johnson's History of Quilting">Julie Johnson, [{{Reference archive|1=http://www.emporia.edu/cgps/tales/quilte~1.htm|2=2011-02-08}} History of Quilting], Emporia State University</ref> a nedávno v září 2007 byla nalezena mužská mumie v Xinjiang, Číně, zabalená do prošívaného hedvábí.<ref>Chen Lin, [{{Reference archive|1=http://china.org.cn/english/culture/225190.htm|2=2011-02-08}} Male mummy found in Xinjiang], china.org.cn, September 20, 2007</ref>


===Architektura===
===Architektura===
{{Quote||The pointed arch so characteristic of Europe's Gothic cathedrals was an invention borrowed from Islamic architecture. It was much stronger than the rounded arch used by the Romans and Normans, thus allowing the building of bigger, higher, more complex and grander buildings. Other borrowings from Muslim genius included ribbed vaulting, rose windows and domebuilding techniques. Europe's castles were also adapted to copy the Islamic world's - with arrow slits, battlements, a barbican and parapets. Square towers and keeps gave way to more easily defended round ones. Henry V's castle architect was a Muslim.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Gotický oblouk, který je tak charakteristický pro evropské gotické katedrály byl vynálezem půjčeným od islámské architektury. Byl mnohem silnější, než oblouk používaný římany a normany, čímž umožňoval stavět větší, vyšší a mnohem složitější a velkolepější stavby. Dalšími výpujčkami od muslimských géniů byly žebrové klenby, rozety a and metody stavění kupolí. Evropské hrady byly také přizpůsobeny tak, aby kopírovaly ty z islámského světa - se střílnami, cimbuřím, barbakánem a hradbami. Čtvercové věže a pevnosti se přeměnily na lépe ochranitelné kulaté. Architekt hradu Jindřiha V byl muslim.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


When it comes to revolutionary architectural inventions, nothing is greater than the creation of concrete, a material perfected by the Romans. This enabled them to erect buildings that would have been impossible to construct using the traditional stone post-and-lintel system. This development made possible the construction of the amphitheatres, baths and hillside temples of the Roman world.<ref>[http://encarta.msn.co.uk/text_761556319___2/Roman_Art_and_Architecture.html Roman Art and Architecture], MSN Encarta</ref> With that said and done, although the pointed arch only came into general use in the 13<sup>th</sup> century, it was in fact the Assyrians (not the Muslims) who first used it as early as 722 BC.<ref>{{cite web|url=http://encyclopedia2.thefreedictionary.com/arch|title=arch|publisher=The Columbia Electronic Encyclopedia 2007, Columbia University Press|author=|date=|archiveurl=http://archive.is/jUvJO|deadurl=no}}</ref>  
Co se týče revolučních architektonických vynálezů, nic není větší, než vytvoření betonu, materiálu zdokonaleném římany. To jim umožnilo stavět budovy, které nebylo možno postavit s použitím tradičních kamenů a stavebních překladů. Tento vynález udělal možnost konstruovat amfiteátry, koupelny a chrámy v horách v římském světě.<ref>[http://encarta.msn.co.uk/text_761556319___2/Roman_Art_and_Architecture.html Roman Art and Architecture], MSN Encarta</ref> Když si ujasníme tohle, přestože gotický oblouk začal být používán až ve 13. století, byli to habešové (ne muslimové), kdo jej první používal již od roku -722.<ref>{{cite web|url=http://encyclopedia2.thefreedictionary.com/arch|title=arch|publisher=The Columbia Electronic Encyclopedia 2007, Columbia University Press|author=|date=|archiveurl=http://archive.is/jUvJO|deadurl=no}}</ref>  
[[File:Dome-pantheon-.jpg|thumb|left|A view of the impressive dome from inside the Pantheon in Rome, which was built almost 500 years before Islam in 118–135 AD.]]
[[File:Dome-pantheon-.jpg|thumb|left|Ukázka působivé kopule zevnitř panteonu v Římě, která byla postavena téměř 500 let před islámem, kolem roku 118–135 n. l.]]
As for the Islamic techniques of domebuilding; the best example of a dome in the ancient world is the Pantheon in Rome, built almost 500 years before Islam in 118–135 AD by Apollodorus of Damascus and again only made possible through the concrete mixture perfected by the Romans. Originally a temple to the Roman deities, it has been a Christian church since the 7<sup>th</sup> century. It is an important and impressive feat of design, a building which after almost 2,000 years of continuous use has its original roof intact. The dome has a span of 43.2 metres (142 feet). It remained as the greatest dome in the world until the 15th century construction of the Florence Cathedral (1420–36).
Co se týče islámských technik stavění kupolí, nejlepším příkladem kupole ve starověkém světě je panteon v Římě, postaven téměř 500 let před islámem v roce 118–135 Apollodorusem z Damašku a opět, bylo to možné jen díky vynálezu betonu, který byl zdokonalen římany. Původně chrám pro římské bytosti, stal se křesťanským kostelem od 7. století. Je to důležitý a dojemný příklad designu, budova, která má už více, než 2000 let při nepřetržitém používání, svoji původní střechu. Kopule má rozpětí 43.2 metrů. Byla největší kopulí ve světě, až do 15. století, kdy byla postavena katedrála ve Florenci (1420–36).


The second most impressive pre-Islamic dome is that of the Hagia Sophia (the Church of the Holy Wisdom) in Istanbul, Turkey. Built under the supervision of Byzantine Emperor Justinian during the years 532–537 AD, it was converted into a mosque by the invading Muslims who conquered Constantinople in 1453 AD. The dome has a breadth of 31 metres (102 feet) and opposed to the article's claims, we find Muslims borrowing from older Christian architecture. It was in fact this 6<sup>th</sup> century Byzantine church which was used over a thousand years later as a model for many of the Ottoman mosques including the Sultan Ahmed Mosque (completed 1616 AD), the Şehzade Mosque (completed 1548 AD), the Süleymaniye Mosque (completed 1557 AD), the Rüstem Pasha Mosque (completed 1563 AD), and the Kılıç Ali Paşa Mosque (completed 1580 AD).<ref>Holly Hayes, [{{Reference archive|1=http://www.sacred-destinations.com/turkey/istanbul-hagia-sophia|2=2011-02-08}} Hagia Sophia, Istanbul], Sacred Destinations, September 19, 2009</ref>
Druhou nejpůsobivější před-islámskou kopulí, je ta u Hagia Sophia (kostel svaté moudrosti) v Istanbulu, Turecko. Postavena pod dohledem byzantského císaře Justiniána během let 532–537 AD, byla konvertována na mešitu po invazi muslimů, kteří dobyli Konstantinopol roku 1453 AD. Kopule má šířku 31 metrů a narozdíl od tvrzení v článku, muslimové si půjčovali nápady od starší křesťanské architektury. Byl to ve skutečnosti tento byzantský kostel ze 6. století, který byl používán o tisíc let později jako model pro mnoho Ottomanských mešit, včetně Sultan Ahmed Mosque (dokončena v 1616 AD), Şehzade Mosque (dokončená 1548 AD), Süleymaniye Mosque (dokončená 1557 AD), Rüstem Pasha Mosque (dokončená 1563 AD), a Kılıç Ali Paşa Mosque (dokončená 1580 AD).<ref>Holly Hayes, [{{Reference archive|1=http://www.sacred-destinations.com/turkey/istanbul-hagia-sophia|2=2011-02-08}} Hagia Sophia, Istanbul], Sacred Destinations, September 19, 2009</ref>


The Article also mentions that rose windows are an Islamic invention, but its origins may be traced back to the Roman oculus, again found on top of the dome of the Pantheon. Also, the invention of rose windows depend entirely on glass and craftsmanship. Glass making originated in the Near East around 2,000 BC. The earliest makers pressed glass into crude molds. Around 1500 BC, finer vessels were being made in Egypt. The best glass manufacturers and exporters of this time were the Phoenicians who had a great supply of silica rich sands. Glass blowing developed around the 1<sup>st</sup> century BC in Palestine.<ref>Jamie Humphrey and Linda Phelps, [{{Reference archive|1=http://www.smith.edu/hsc/museum/ancient_inventions/stainedglass2.html|2=2011-02-08}} Stained Glass, Europe, Medieval], Smith College History of Science, Museum of Ancient Inventions</ref> The earliest known stained glass is Saxon (7<sup>th</sup> century, Jarrow), and the making of it was regarded as a mystery.
Článek se také zmiňuje o tom, že rozety jsou islámským vynálezem, přestože jejich původ lze vystopovat k římkému okulusu, opět nalezeném v kopuli Panteonu. Navíc, vynález rozet zcela záleží skle a řemeslnictví. Výroba skla vzešla z blízkého východu kolem roku -2000. První tvůrci tlačili sklo do surové formy. Kolem roku -1500, jemnější nádoby byly vytvářeny v Egyptě. Nejlepšími výrobci a vývozci skla tehdy byli féničané, kteří měli velké zásoby křemenatých písků. Foukání skla se vyvinulo kolem 1. století př. n. l. v Palestině.<ref>Jamie Humphrey and Linda Phelps, [{{Reference archive|1=http://www.smith.edu/hsc/museum/ancient_inventions/stainedglass2.html|2=2011-02-08}} Stained Glass, Europe, Medieval], Smith College History of Science, Museum of Ancient Inventions</ref> První známe vitráže dělali saxoné v 7. století a jejich výroba byla považována za záhadu.


And finally, we have ribbed vaulting which was developed from Romanesque architecture by medieval European builders<ref>[{{Reference archive|1=http://www.britannica.com/EBchecked/topic/624158/vault#ref=ref749739|2=2011-02-08}} Vault (architecture)], ''Encyclopædia Britannica'', accessed February 8, 2011</ref> and which was first used in St. Etienne, France. The earliest surviving example of ribbed vaulting can be found in Durham Cathedral (built from 1093–1133 AD) in Durham, England.<ref> John Julius Norwich, ''[http://www.amazon.com/World-Atlas-Architecture-Julius-Norwich/dp/0517668750 The World Atlas of Architecture]''. Publisher: Crescent, pg.202, ISBN 9780517668757 </ref>
A nakonec, tu máme žebrové klenby, které byly vyvinuty z římské architektury středověkými evropskými staviteli<ref>[{{Reference archive|1=http://www.britannica.com/EBchecked/topic/624158/vault#ref=ref749739|2=2011-02-08}} Vault (architecture)], ''Encyclopædia Britannica'', accessed February 8, 2011</ref> a které byly poprvé použity v in St. Etienne, Francie. První přeživší ukázka žebrové klenby může být nalezena v Durham Cathedral (postavěna od 1093–1133 AD) Durhamu v Anglii.<ref> John Julius Norwich, ''[http://www.amazon.com/World-Atlas-Architecture-Julius-Norwich/dp/0517668750 The World Atlas of Architecture]''. Publisher: Crescent, pg.202, ISBN 9780517668757 </ref>


With all these facts considered, we think it's safe to assume that architectural development in Europe and the rest of the non-Islamic world would and indeed did move along fine without the so-called 'Muslim genius'.
Když se zamyslíme nad těmito fakty, myslíme si, že je v pořádku předpokládat, že vývoj architektury v Evropě a zbytku ne-islámského světa by se, a taky že se obešlo bez té údajné "muslimské geniality".


===Nástroje===
===Nástroje===
{{Quote||Many modern surgical instruments are of exactly the same design as those devised in the 10th century by a Muslim surgeon called al-Zahrawi. His scalpels, bone saws, forceps, fine scissors for eye surgery and many of the 200 instruments he devised are recognisable to a modern surgeon. It was he who discovered that catgut used for internal stitches dissolves away naturally (a discovery he made when his monkey ate his lute strings) and that it can be also used to make medicine capsules. In the 13th century, another Muslim medic named Ibn Nafis described the circulation of the blood, 300 years before William Harvey discovered it. Muslims doctors also invented anaesthetics of opium and alcohol mixes and developed hollow needles to suck cataracts from eyes in a technique still used today.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Mnoho moderních chirurgických nástrojů má úplně stejný design jako ty, které vymyslel v 10. století muslim jménem al-Zahrawi. Jeho skalpely, kostní pily, kleště, jemné nůžky pro chirurgii oka a mnoho z 200 nástrojů, které vymyslel, jsou známé modernímu chirurgovi. Byl to on, kdo objevil, že nit z vnitřností použitá pro interní stehy se přirozeně rozpustí (objev, který udělal, když jeho opice snědla struny jeho loutny) a že to může být také použito pro vytvoření kapsulí pro léky. Ve 13. století, další muslimský lékař jménem Ibn Nafis popsal krevní oběh, 300 let před William Harvey. Muslimští doktoři také vyvinuli anestetika, ze směsi opia a alkoholu a vyvinuli duté jehly pro vycucnutí zákalu v technice, která se používá dodnes.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:Ancient scalpels.jpg|thumb|right|Ancient pre-Islamic scalpels had almost the same form and function as their modern-day counterparts. These are dated to 79 AD, found in Pompeii, Italy.]]
[[File:Ancient scalpels.jpg|thumb|right|Starověké před-islámské skalpely měly téměř stejnou formu a funkci jako jejich moderní protějšky. Jsou z roku 79 nalezené v Pompeii, Itálie.]]
More than a thousand years before al-Zahrawi, the Greek and Roman physicians in the Classical World had access to a variety of surgical instruments. This is known through several ancient texts which give brief descriptions and also from a 1887 find in the ruins of Pompeii. A house that belonged to a Greek surgeon in 79 AD was identified by its large stores of surgical equipment numbering over a hundred. These medical instruments, which are now on display in museums around the world, were all available to the ancient Greek physician Hippocrates (460–370 BC) who lived more than a thousand years before Islam, and many of them in a similar form are still being used today. These instruments include a variety of scalpels, hooks, uvula-crushing forceps, bone drills, bone forceps, catheters and bladder sounds, vaginal speculum, and even a portable medicine chest to carry them in.<ref>Prof. Nancy Demand, Indiana University, Bloomington, [{{Reference archive|1=http://ablemedia.com/ctcweb/consortium/demandinstruments.html|2=2011-02-08}} The Asclepion], AbleOne Education Network, Classics Technology Center</ref> It was also the Greek physician and medical researcher Claudius Galenus (129–217 AD), someone who greatly influenced Western medical science, who first used catgut to close wounds and not al-Zahrawi. In fact "[[Qur'an, Hadith and Scholars:Atheists#Ibn Sina was an atheist|Muslim]]" physician Ibn Sīnā (Avicenna) 700 years later (920 AD) used a pig product.<ref>Professor David J. Leaper, "[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20071111074025/http://www.ewma.org/pdf/fall01/04-WoundClosure.pdf|2=2011-02-08}} Wound Closure Basic Techniques]", presented at EWMA Stockholm 2000, The European Wound Management Association</ref> The actions of a pious Muslim, we're sure.
Více, než tisíc let před al-Zahrawi, řečtí a římští lékaři v klasickém světě měli přístup k širokému spektru chirurgických nástrojů. Tohle je známo skrze mnoho starověkých textů, které dávají stručné popisy a také z nález z roku 1887 nalezeném v ruinách v Pompeii. Dům, který patřil řeckému chirurgovi roku 79 byl identifikován díky jeho velkým zásobám chirurgického nářadí, kterého bylo více, než sto. Tyto lékařské nástroje, které jsout teď k prohlédnutí v muzeích po celém světě, byly všechny přístupné starověkému řeckému lékaři Hippocrates (460–370 př. n. l.), který žil více než tisíc let, před islámem a mnoho z nich v podobné formě se používá dodnes. Tyto nástroje zahrnují široké spektrum skalpelů, háků, uvulu držící kleště, kostní vrtáky, kostní kleště, katetry <!-- co to je ty vole // a bladder sounds, vaginal speculum, --> a dokonce i přenostnou tašku pro jejich přenášení.<ref>Prof. Nancy Demand, Indiana University, Bloomington, [{{Reference archive|1=http://ablemedia.com/ctcweb/consortium/demandinstruments.html|2=2011-02-08}} The Asclepion], AbleOne Education Network, Classics Technology Center</ref> Zároveň to byl řecký lékař a zkoumatel Claudius Galenus (129–217), kdo obrovsky ovlivnil západní zdravotnictví, kdo poprvé použil nit z vnitřností pro zašití ran a ne al-Zahrawi. Ve skutečnosti "[[Korán, hadísy a učenci: Ateisté#Ibn Sina byl ateista|Muslimský]]" lékař Ibn Sīnā (Avicenna) o 700 let později (920 AD) používal produkt z prasete.<ref>Professor David J. Leaper, "[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20071111074025/http://www.ewma.org/pdf/fall01/04-WoundClosure.pdf|2=2011-02-08}} Wound Closure Basic Techniques]", presented at EWMA Stockholm 2000, The European Wound Management Association</ref> Čin zbožného muslima, rozhodně.


As for the circulation of the blood, it may have been described by Muslim medic Ibn Nafis 300 years before William Harvey, but the Chinese Book of Medicine describes this 1,600 years before Ibn Nafis.<ref>Janet Koenig, [{{Reference archive|1=http://www.repohistory.org/circulation/ci_factoids.php3|2=2011-02-08}} A Brief and Selective History of Blood], REPOhistory</ref>  
Co se týče krevního oběhu, mohl být popsán muslimským medikem Ibn Nafis 300 led před William Harvey, ale čínská kniha medicíny toto popisuje 1600 let před Ibn Nafis.<ref>Janet Koenig, [{{Reference archive|1=http://www.repohistory.org/circulation/ci_factoids.php3|2=2011-02-08}} A Brief and Selective History of Blood], REPOhistory</ref>  


The article also alleges that Muslim doctors first developed hollow needles to suck cataracts from the eye, and anaesthetics of opium and alcohol mixes. This is not so. Cataract surgery has been performed for many centuries. The earliest reference to cataract surgery was written by the Hindu surgeon Susruta in manuscripts dating from the 5<sup>th</sup> century BC. In Rome, archaeologists found surgical instruments used to treat cataract dating back to the 1<sup>st</sup> and 2<sup>nd</sup> century AD. Hollow needles were used to break up the cataract and remove it with suction.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.lasersurgeryforeyes.com/cataracthistory.html|2=2011-02-08}} The History of Cataract Surgery], LaserSurgeryForEyes</ref> Anaesthetics of opium and alcohol mixes were used both by the ancient Chinese and Romans. Greek physician, pharmacologist, and botanist Pedanius Dioscorides (40–90 AD) in his work ''Materia Medica'' (one of the most influential herbal books in history) referred to the taking of an alcoholic extract before an operation. This would suggest that it was typical for the surgeons of ancient Rome to decrease pain of an operation by giving their patients sedative drugs.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.wordsources.info/words-mod-anesthesiaPt1.html|2=2011-02-08}} Facts about Anesthesia’s Past and Present], Word Sources</ref>
Článek zároveň uvádí, že muslimští doktoři poprvé vyvinuli duté jehly pro vycucnutí zákalu z oka, a anestetika ze směsi opia a alkoholu. Není tomu tak. Chirurgie zákalu byla vykonávána po mnoho století. První zmínka o chirurgii zákalu byla napsáno hinduistickým chirurgem Susruta v rukopisech z 5. století př. n. l. V Římě, archeologové našli chirurgické nástroje používané pro léčbu zákalu, z 1. a 2. století. Duté jehly byly používány pro zrušení zákalu a odstranění vycucnutím.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.lasersurgeryforeyes.com/cataracthistory.html|2=2011-02-08}} The History of Cataract Surgery], LaserSurgeryForEyes</ref> Anestetika z opia a alkoholu byly používána jak číňany tak římany. Řecký lékař, farmakolog a botanik Pedanius Dioscorides (40–90 AD) v jeho práci ''Materia Medica'' (jedna z nejvlivnějších knih o rostlinách v historii) se zmiňoval o použití extraktu alkoholu před operací. To naznačuje, že to bylo typické pro chirurgy ve starověkém římě, zmírňovat bolest při operaci tím, že jím dají sedativa.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.wordsources.info/words-mod-anesthesiaPt1.html|2=2011-02-08}} Facts about Anesthesia’s Past and Present], Word Sources</ref>


===Větrný mlýn===
===Větrný mlýn===
{{Quote||Invented in 634 for a Persian caliph and was used to grind corn and draw up water for irrigation. In the vast deserts of Arabia, when the seasonal streams ran dry, the only source of power was the wind which blew steadily from one direction for months. Mills had six or 12 sails covered in fabric or palm leaves. It was 500 years before the first windmill was seen in Europe.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Vynalezen roku 634 pro perského chalífu a byl používán pro mletí obilí a zvedání vody pro zavlažování. V širokých pouštích Arábie, když sezónní potoky vyschly, jediným zdrojem energie byl vítr, který foukal konstantně z jedné strany, po dobu několika měsíců. Mlýny měly 6 nebo 12 lopatek pokrytých tkaninou nebo palmovými listy. Bylo to 500 let před tím, než byl první mlýn viděn v Evropě.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
 
[[File:Heron's Windwheel.jpg|thumb|left| Rekonstrukce větrného kola, popsaného Heroem z Alexandrie v prvním století.]]
Větrný mlýn nebyl vynalezen roku 634 pro perského chalífu. Přestože arabové napadli Persii roku 634 AD, navzdory tomu, co článek tvrdí, nebyl zde žádný chalífa v Persii v té době, byl v Medíně, Saudské Arábii. Chalífa Abu Bakr zemřel dřív toho roku a Umar ibn al-Khattab převzal velení. Fīrūz (Abu-Lu'lu'ah), ne-muslimský otrok vlastněný araby, který byl roku 644 AD zavražděn chalífou Umarem v mešitě v Medíně, je popisován islámskými zdroji jako perský stavitel větrných mlýnů.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.islambasics.com/view.php?bkID=150&chapter=6|2=2011-02-08}} Al-Farouq Omar Ibnul- Khattab/ Omar's Martyrdom], IslamBasics, The Online Islamic Library</ref> Proto, konstrukce větrných mlýnů bylo již založené řemeslo v Persii, před příchodem islámu.


[[File:Heron's Windwheel.jpg|thumb|left| Reconstruction of the windwheel described by Hero of Alexandria in the first century A.D.]]
Pokud se podíváme na historii větrných mlýnů, první rotační mlýn byl oběven v Catal Hayuk v Turecku a existoval asi před 8000 lety,<ref>[{{Reference archive|1=http://www.historyworld.net/wrldhis/PlainTextHistories.asp?groupid=1222|2=2011-02-08}} History of Technology: Mills], History World</ref> zatímco nejstarší větrné mlýny byly vyvinuty mnohem později pro automatizaci mletí obilí a čerpání vody. Jeden z prvních větrných mlýnů o kterém máme zmínku, může být nalezen v řeckých textech z 1. století, kde je větrný mlýn nazván ''hydraletēs'', ale díky těžkému použití otrocké práce, nenacházíme archeologické důkazy o větrných mlýnech až do 4. století. <ref>Geoffrey Ernest Maurice De Ste. Croix, ''[http://books.google.com/books?id=MSPttWbUPZsC The class struggle in the ancient Greek world]'' (pg. 38), Cornell University Press, 1989, ISBN 9780801495977</ref> Nejstarší zmínka o typu větrného mlýna může být nalezena v knize ''Pneumatica'' napsané v 1. století pisatelem jménem Hero, v ní je popisováno tvoření druhu ústrojí poháněného větrem. <ref>Donald Routledge Hill, [http://books.google.nl/books?id=MqSXc5sGZJUC&dq=hero+windmill+greek&source=gbs_navlinks_s A history of engineering in classical and medieval times (pg. 172)], London: Croom Helm & La Salle, Illinois: Open Court, 1984, ISBN 0875484220</ref> Myšlenka nicméně nebyla nikdy realizována a nenacházíme nejstarší design vertikální osy, až do jeho vyvinutí v Persii v letech 500–900 AD. Čína je také často považována za vynálezce větrných mlýnů. Víra, že to bylo vynalezeno v Číně před více než 2000 lety je široce rozšířená a možná i přesná, ale nejstarší vlastní dokumentace čínského mlýna byla až roku 1219 AD čínským státníkem Yehlu Chhu-Tshai.<ref>Darrell M. Dodge, [{{Reference archive|1=http://telosnet.com/wind/early.html|2=2011-02-08}} Illustrated History of Wind Power Development: Part 1], TelosNet Web Development</ref>  
The windmill was not invented in the year 634 for a Persian caliph. Although the Arabs invaded Persia in 634 AD, contrary to the articles claims, there was no caliph in Persia at that time; he was in Medina, Saudi Arabia. Caliph Abu Bakr died early that year and Umar ibn al-Khattab took over. Fīrūz (Abu-Lu'lu'ah), the Arab-owned non-Muslim slave, who in 644 AD assassinated Caliph Umar in the mosque at Medina, is described by Islamic sources as a Persian builder of windmills.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.islambasics.com/view.php?bkID=150&chapter=6|2=2011-02-08}} Al-Farouq Omar Ibnul- Khattab/ Omar's Martyrdom], IslamBasics, The Online Islamic Library</ref> Therefore, the construction of windmills was an already established craft in Persia, antedating the presence of Islam.


If we look to the history behind the development of windmills, the first rotary mills were discovered in Catal Hayuk in Turkey and existed 8,000 years ago,<ref>[{{Reference archive|1=http://www.historyworld.net/wrldhis/PlainTextHistories.asp?groupid=1222|2=2011-02-08}} History of Technology: Mills], History World</ref> while the first windmills were developed much later to automate the tasks of grain-grinding and water-pumping. One of the earliest watermills mentioned can be found in 1<sup>st</sup> century BC Greek writings, where a watermill was called a ''hydraletēs'', but because of the heavy use of slave labor we do not find the first archeological evidence of watermills until the 4<sup>th</sup> and 5<sup>th</sup> century AD. <ref>Geoffrey Ernest Maurice De Ste. Croix, ''[http://books.google.com/books?id=MSPttWbUPZsC The class struggle in the ancient Greek world]'' (pg. 38), Cornell University Press, 1989, ISBN 9780801495977</ref> The earliest mention of a type of windmill can be found in the book ''Pneumatica'' written by a 1<sup>st</sup> century AD writer called Hero, in it he describes the creation of a type of windpowered organ. <ref>Donald Routledge Hill, [http://books.google.nl/books?id=MqSXc5sGZJUC&dq=hero+windmill+greek&source=gbs_navlinks_s A history of engineering in classical and medieval times (pg. 172)], London: Croom Helm & La Salle, Illinois: Open Court, 1984, ISBN 0875484220</ref> The idea was never worked out however and we don't find the earliest-known design of the vertical axis system until developed in Persia about 500–900 AD. China is also often claimed as the  birthplace of the windmill. The belief that it was invented in China more than 2,000 years ago is widespread and may be accurate, but the earliest actual documentation of a Chinese windmill was in 1219 AD by the Chinese statesman Yehlu Chhu-Tshai.<ref>Darrell M. Dodge, [{{Reference archive|1=http://telosnet.com/wind/early.html|2=2011-02-08}} Illustrated History of Wind Power Development: Part 1], TelosNet Web Development</ref>
===Inokulace===
{{Quote||Technika inokulace nebyla vynalezena dvojicí Jenner a Pasteur, ale byla vynalezena v muslimském světě a přivedena do Evropy z Turecka manželkou anglického ambasadora v Istanbulu roku 1724. Děti v Turecku byly vakcinovány kravskými neštovicemi, aby bojovaly proti smrtícím neštovicím minimálně 50 let před tím, než to objevil Západ.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


===Inoculation===
Byly to neštovice, co bylo používáno pro očkování Turky, ne kraví neštovice. Očkování bylo široce rozšířené v té době a zahrnovalo použití strupu neštovic. Použití mnohém méně nebezpečných kravských neštovic pro vyvolání imunity není inokulace, ale vakcinace. Byl to ve skutečnosti Jenner kdo poprvé oznámil použití kravských neštovic pro vakcinaci proti mnohem smrtelnějším neštovicím, tedy vynalezl vakcinaci. A ano, Jenner a Pasteur nevynalezli inokulaci, ale také to nebyli muslimové. To co Paul zřejmě neustále dělá je přisuzovat cokoliv co vzešlo z východní polokoule (nezávisle na tom, jestli to bylo před nebo po vzniku islámu nebo ne) jako vzešlé z 'muslimského světa', přestože i ten nejméně informovaný z nás si uvědomuje, že Čína a Indie nejsou součástí tzv. muslimského světa. Bylo řečeno, že inokulace proti neštovicím začala v Číně během 10. století,<ref name="The Genius of China"></ref> ale nejstarší dokumentovaná inokulace v Číně přicházi z textu z roku 1549.<ref>Joseph Needham, ''[http://amazon.com/dp/0521632625 Science and Civilization in China: Volume 6, Biology and Biological Technology]'', Part 6, Medicine, Cambridge University Press, 2000, pg. 134, ISBN 9780521632621</ref> První známé pokusy pro vytvoření umělé imunity zahrnovaly práškové neštovice fouknuté do dutin, a v 17. století, připravili pilulky z kravích much ve snaze předejít této nemoci. V Indii, lékaři zelpšovali imunitu použitím neštovicových strupů na potrhanou kůži zdravých. Technika inokulace se rozšířila na západ do Turecka a poté do Evropy.<ref>Christopher S. W. Koehler Ph.D., [{{Reference archive|1=http://pubs.acs.org/subscribe/journals/mdd/v04/i10/html/10timeline.html|2=2011-02-08}} Science, “society”, and immunity], The American Chemical Society, MDD Vol. 4, No. 10, pp 59–60., October 2001</ref>
{{Quote||The technique of inoculation was not invented by Jenner and Pasteur but was devised in the Muslim world and brought to Europe from Turkey by the wife of the English ambassador to Istanbul in 1724. Children in Turkey were vaccinated with cowpox to fight the deadly smallpox at least 50 years before the West discovered it.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


It was smallpox that was used for inoculation by the Turks, not cowpox. Inoculation was widespread at the time, and involved the use of smallpox scabs. The use of the much less dangerous cowpox virus to induce immunity is known not as inoculation, but as vaccination. It was in fact Jenner who first reported the use of cowpox to vaccinate against the much more lethal smallpox, hence he invented vaccination. And Yes, Jenner and Pasteur were not the inventors of inoculation but neither were the Muslims. What Paul seems to be continually doing is referring to anything that originated from the Eastern hemisphere (regardless of whether it was before or after the advent of Islam or not) as originating from 'the Muslim world' when even the most unenlightent amongst us will realize that China and India are not a part of this so-called Muslim world. It has been said that Inoculation against smallpox began in China during the 10<sup>th</sup> century,<ref name="The Genius of China"></ref> but the earliest documented reference to smallpox inoculation in China comes from text written in 1549.<ref>Joseph Needham, ''[http://amazon.com/dp/0521632625 Science and Civilization in China: Volume 6, Biology and Biological Technology]'', Part 6, Medicine, Cambridge University Press, 2000, pg. 134, ISBN 9780521632621</ref> The earliest known attempts to produce artificial immunity involved powdered smallpox scabs being blown into the sinuses, and in the 17<sup>th</sup> century, they prepared pills made from the fleas of cows in an effort to prevent the disease. In India, physicians conferred immunity by applying scabs to the scarified skin of the healthy. The technique of inoculation spread west to Turkey and then Europe.<ref>Christopher S. W. Koehler Ph.D., [{{Reference archive|1=http://pubs.acs.org/subscribe/journals/mdd/v04/i10/html/10timeline.html|2=2011-02-08}} Science, “society”, and immunity], The American Chemical Society, MDD Vol. 4, No. 10, pp 59–60., October 2001</ref>
===Plnicí pero===
{{Quote||Vynalezeno pro egyptského sultána roku 953 poté co požadoval pero, které by nazašpinilo jeho ruce nebo šaty. Drželo inkoust v nádrži a jako moderní pera, krmila hrot kombinací gravitace a vzlínání.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


===The fountain pen===
Historie plnícího pera nemůže začít jinak, než brkem. Brk byl používán pro psaní egyptských králů před 4000 lety. Většinou používali husí brk se zabroušenou špičkou a ponořovali jej do inkoustu ze zeleniny. Přestože první tužka byla vynalezena Conrad Gessnerem roku 1567<ref>Dennis B. Smith, [{{Reference archive|1=http://www.leadholder.com/lh-non-gesner.html|2=2011-02-08}} Conrad Gessner], Leadholder: The Online Drafting Pencil Museum</ref>, zůstalo to tak až do 18. století, kdy bylo vymyšleno kovové pero. Daniel Schwenter napsal o jeho nápadu vytvořit plnicí pero v jeho ''Delicia Physic-Mathematicae'' roku 1636 <ref>[{{Reference archive|1=http://en.academic.ru/dic.nsf/enwiki/1881235|2=2011-02-08}} Daniel Schwenter], Academic dictionaries and encyclopedias</ref>; pokusy o výrobu pera s jeho vlastní zásobou inkoustu začalo roku 1656. Například Samuel Pepys měl jedno v roce 1663. Fungovalo tím způsobem, že malá roura nad špičkou brku byla naplněna pomocí malého pístu. Ale o něco více použitelné pero přišlo na svět v 19. století. Plnící pero, které fungovalo na stejném principu (pero s pístem) vynalezl Folsch roku 1809.<ref>[http://web.archive.org/web/20070808094427/http://www.quido.cz/objevy/pero.a.htm Fountain pen], Quido Magazine</ref> Později roku 1931, László Bíró prezentoval první kuličkové pero v Budapešti,<ref>[{{Reference archive|1=http://www.sztnh.gov.hu/kiadv/ipsz/199608/biro.html|2=2011-02-08}} Golyó a tollban - megemlékezés Bíró László Józsefről (in Hungarian)], Hungarian Patent Office<!--  --></ref> kuličkové pero bylo designováno pro lepší použití inkoustu, který by se nerozmazával a nedělal kaňky.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.ideafinder.com/history/inventions/ballpen.htm|2=2011-02-10}} Ballpen], The Great Idea Finder, May 5, 2006</ref>
{{Quote||Invented for the Sultan of Egypt in 953 after he demanded a pen which would not stain his hands or clothes. It held ink in a reservoir and, as with modern pens, fed ink to the nib by a combination of gravity and capillary action.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


The history of the fountain pen cannot begin otherwise than with the quill pen. The quill pen was used for the writings of Egyptian kings 4,000 years ago. They most often used a goose feather carved into a sharp tip and dipped into ink of vegetable origin. Though the first pencil was invented by Conrad Gessner in 1567<ref>Dennis B. Smith, [{{Reference archive|1=http://www.leadholder.com/lh-non-gesner.html|2=2011-02-08}} Conrad Gessner], Leadholder: The Online Drafting Pencil Museum</ref>, it remained like this until the end of the 18<sup>th</sup> century when the metal pen was invented. Daniel Schwenter wrote about the idea of creating a fountain pen in his ''Delicia Physic-Mathematicae'' in 1636 <ref>[{{Reference archive|1=http://en.academic.ru/dic.nsf/enwiki/1881235|2=2011-02-08}} Daniel Schwenter], Academic dictionaries and encyclopedias</ref>; efforts to manufacture a pen with its own ink supply began in the year 1656. For example, Samuel Pepys had one in the year 1663. It functioned in such a way that a small pipe above the tip of the feather was filled with ink by means of a small piston. But a slightly more practically usable pen came to the world in the 19<sup>th</sup> century. A fountain pen which functioned on the same principle (a pen with a piston) was created by the inventor Folsch in 1809.<ref>[http://web.archive.org/web/20070808094427/http://www.quido.cz/objevy/pero.a.htm Fountain pen], Quido Magazine</ref> Later in 1931, László Bíró presented the first ballpoint pen at the Budapest world fair,<ref>[{{Reference archive|1=http://www.sztnh.gov.hu/kiadv/ipsz/199608/biro.html|2=2011-02-08}} Golyó a tollban - megemlékezés Bíró László Józsefről (in Hungarian)], Hungarian Patent Office<!--  --></ref> the ballpoint pen was designed to use better ink that would not clog or smear.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.ideafinder.com/history/inventions/ballpen.htm|2=2011-02-10}} Ballpen], The Great Idea Finder, May 5, 2006</ref>
Ti, kteří tvrdí, že kuličkové pero bylo vynalezeno roku 953 muslimem potřebují uvést nějaký důkaz plnicího pera a důkaz o typu použitého inkoustu.


Those who claim that the fountain pen was invented in AD 953 by a Muslim need to produce both the evidence of a fountain pen, and evidence of the type of ink used.
===Systém číslování===
{{Quote||Systém číslování, který používáme po celém světě je pravděpodobně z Indie, ale styl číslic je arabský a poprvé se objevuje v tisku v práci muslimských matematiků al-Khwarizmi a al-Kindi kolem roku 825. Algebra byla pojmenovány po al-Khwarizmiově knize, Al-Jabr wa-al-Muqabilah, většina jejího obsahu se stále používá. Práce muslimských učenců matematiky byla importována do Evropy o 300 let později italským matematikem Fibonaccim. Algoritmy a většina teorie trigonometria přišla z muslimského světa. A Al-Kindiho objev analýzy frekvence ukázal všechny šifry starověkého světa rozpustné a vytvořil základy moderní kryptologie.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:Brahmi numerals.jpg|thumb|right|Dnešní systém číslování se vyvinul z indických Brahmi číslic, které byly vyvinuty na začátku prvního století. Před jejich uvedením, arabové stále používali řecký systém číslování, a dokonce sami arabové nazývají to co mnoho lidí špatně nazývá "arabskými číslicemi" jako "hinduistické číslice."]]
Algebra mohla být pojmenována podle knihy al-Khwarizmiho zvané ''Al-Jabr wa-al-Muqabilah'', ale kořeny algebry samotné mohou být vystopovány až ke starověkým babyloňanům, kteří byli schopni dělat výpočty algoritmickým způsobem.<ref>Dirk J. Struik, ''[http://amazon.com/dp/0486602559 A Concise History of Mathematics]'', Dover Publications; 4 Rev Sub edition, 1987, ISBN 9780486602554</ref> Pokud máte něco pojmenováno po něčem co to zpopularizovalo nebo vylepšilo, ještě neznamená, že jste vynálezce. Navíc byste museli nepočítat práci matematika Diophantus z Alexandrie (200 a 214 AD–284 a 298 AD), který napsal sérii knih jménem "Arithmetica" a je běžně označován za "otce algebry".  


===The system of numbering===
Paul Vallely s nevolí přiznává, že systém číslování, který se používá po celém světě je 'pravděpodobně' z Indie, nicméně titulek tohoto údajného islámského vynálezu je stále "Systém číslování". První známé použití čísel bylo kolem roku -30 000 , ale je obecně uznáváno, že číselný systém, který používáme dnes (čísla 0 až 9) byl vynalezen v Indii.<ref>Berat Jusufi, Jon-Fredrik Stryker, Vegard Larsen, [{{Reference archive|1=http://home.c2i.net/greaker/comenius/9899/indiannumerals/india.html|2=2011-02-08}} The history of Indian numerals], Comenius Maths Project, a Europeen Education Project (EEP)</ref><ref>Joel Achenbach, "[{{Reference archive|1=http://www.highbeam.com/doc/1P2-909875.html|2=2011-02-08}} Take a Number, Please]", The Washington Post, September 16, 1994</ref> Důvodem, proč se jím říká "arabská" na Západě, je že byly představeny evropanům skrze araby, kteří je přijali dríve od hinduistů. Podobně, sami arabové je běžně nazývají "hindské číslice".<ref>Russ Rowlett, [{{Reference archive|1=http://www.unc.edu/~rowlett/units/roman.html|2=2011-02-08}} Roman and "Arabic" Numerals], The University of North Carolina at Chapel Hill, March 14, 2001, updated July 14, 2004</ref>  
{{Quote||The system of numbering in use all round the world is probably Indian in origin but the style of the numerals is Arabic and first appears in print in the work of the Muslim mathematicians al-Khwarizmi and al-Kindi around 825. Algebra was named after al-Khwarizmi's book, Al-Jabr wa-al-Muqabilah, much of whose contents are still in use. The work of Muslim maths scholars was imported into Europe 300 years later by the Italian mathematician Fibonacci. Algorithms and much of the theory of trigonometry came from the Muslim world. And Al-Kindi's discovery of frequency analysis rendered all the codes of the ancient world soluble and created the basis of modern cryptology.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:Brahmi numerals.jpg|thumb|right|Todays system of numbering evolved from the Indian Brahmi numerals which were developed in the beginning of the first century. Before their introduction, Arabs were still using the Greek numeral system, and even the Arabs themselves refer to what many mistakenly call "Arabic numerals" as "Hindu numerals."]]
Algebra may have been named after a book by al-Khwarizmi titled ''Al-Jabr wa-al-Muqabilah'', but the origins of algebra itself can be traced to the ancient Babylonians who were able to do calculations in an algorithmic fashion.<ref>Dirk J. Struik, ''[http://amazon.com/dp/0486602559 A Concise History of Mathematics]'', Dover Publications; 4 Rev Sub edition, 1987, ISBN 9780486602554</ref> Having something named after what popularised or refined it by no means makes it the inventor, and by doing so you would have to discount the works of mathematician Diophantus of Alexandria (200 and 214 AD–284 and 298 AD) who authored a series of books called "Arithmetica" and is commonly referred to as "the father of algebra".


Paul Vallely begrudgingly admits that the system of numbering in use all round the world is 'probably' Indian in origin, yet the title of the supposed Islamic invention still remains "The system of numbering". The first known use of numbers dates back to around 30,000 BC, but it is universally accepted that the system of numbering we use today (the digits 0 to 9) was invented in India.<ref>Berat Jusufi, Jon-Fredrik Stryker, Vegard Larsen, [{{Reference archive|1=http://home.c2i.net/greaker/comenius/9899/indiannumerals/india.html|2=2011-02-08}} The history of Indian numerals], Comenius Maths Project, a Europeen Education Project (EEP)</ref><ref>Joel Achenbach, "[{{Reference archive|1=http://www.highbeam.com/doc/1P2-909875.html|2=2011-02-08}} Take a Number, Please]", The Washington Post, September 16, 1994</ref> The reason why they are referred to as "Arabic" numerals in the West is due to them being introduced to the Europeans through the Arabs, who in the same way had earlier received them from the Hindus. Likewise, the Arabs themselves commonly refer to them as "Hindu numerals".<ref>Russ Rowlett, [{{Reference archive|1=http://www.unc.edu/~rowlett/units/roman.html|2=2011-02-08}} Roman and "Arabic" Numerals], The University of North Carolina at Chapel Hill, March 14, 2001, updated July 14, 2004</ref>  
Použití nuly jako čísla je nalezeno v mnoha starověkých indických textech. Koncept negativních čísel byl uznán mezi lety 100-500 př. n. l. číňany. Řečtí a indičtí matematikové studovali teorii racionálních čísel. (Nejznámější z těchto děl je Euklidovy elementy, datované 300 př. n. l.. Euclid ja často také označován za "Otce geometrie".) První použití iracionálních čísel je v indické Sulba Sutras (800–500 př. n. l.). První výsledky ohledně transcendentních čísel udělal Johann Heinrich Lambert roku 1761. První známý koncept matematického nekonečna se objevuje v hindském textu Yajur Veda (1,400 a 1,000 př. n. l.). První zmínka o odmocnině ze záporného čísla udělal řecký matematik a vynálezce Heron z Alexandrie (10–70 AD). Prvočísla byly studovány celou psanou historii. Matematická větev trigonometrie byla studována starověkým egypťany a babyloňany, ale byli to až starověcí řekové, kteří dokázali teorémy, které jsou shodné s moderní trigonometrií. A nakonec, první známé algoritmy byly vyvinuty starověkýmy babylónany (1600 BC).<ref>Erich Friedman, [http://www2.stetson.edu/~efriedma/numbers.html What's special about this number?], Stetson University</ref><ref>Steven Galovich, ''[http://amazon.com/dp/0155434683 Introduction to Mathematical Structures]'', Harcourt Brace Javanovich, 1989, ISBN 0154534683</ref><ref>Paul Halmos, ''[http://amazon.com/dp/0387900926 Naive Set Theory]'' Springer, 1974, ISBN 0387900926</ref><ref>Morris Kline, ''[http://amazon.com/dp/0195061357 Mathematical Thought from Ancient to Modern Times]'', Oxford University Press, 1972</ref><ref>Whitehead and Russell, ''[http://amazon.com/dp/0521626064 Principia Mathematica to *56]'', Cambridge University Press, 1910</ref>


The use of zero as a number is found in many ancient Indian texts. The concept of negative numbers was recognised between 100–50 BC by the Chinese. Greek and Indian mathematicians studied the theory of rational numbers. (The best known of these works is Euclid's Elements, dated 300 BC. Euclid is also often referred to as the "Father of Geometry".) The earliest use of irrational numbers is in the Indian Sulba Sutras (800–500 BC). The first results concerning transcendental numbers were made by Johann Heinrich Lambert in 1761. The earliest known conception of mathematical infinity appears in the Hindu text Yajur Veda (1,400 and 1,000 BC). The earliest reference to square roots of negative numbers were made by Greek mathematician and inventor Heron of Alexandria (10–70 AD). Prime numbers have been studied throughout recorded history. The mathematical branch of Trigonometry has been studied by the ancient Egyptians and Babylonians, but it was the ancient Greeks who proved theorems that are equivalent to modern trigonometric formulae. And finally, the earliest known algorithms were developed by ancient Babylonians (1600 BC).<ref>Erich Friedman, [http://www2.stetson.edu/~efriedma/numbers.html What's special about this number?], Stetson University</ref><ref>Steven Galovich, ''[http://amazon.com/dp/0155434683 Introduction to Mathematical Structures]'', Harcourt Brace Javanovich, 1989, ISBN 0154534683</ref><ref>Paul Halmos, ''[http://amazon.com/dp/0387900926 Naive Set Theory]'' Springer, 1974, ISBN 0387900926</ref><ref>Morris Kline, ''[http://amazon.com/dp/0195061357 Mathematical Thought from Ancient to Modern Times]'', Oxford University Press, 1972</ref><ref>Whitehead and Russell, ''[http://amazon.com/dp/0521626064 Principia Mathematica to *56]'', Cambridge University Press, 1910</ref>
Co se týče al-Kindi, zatímco je považován za prvního, kdo popsal analýzu frekvence, samotná technika možná nebyla objevena al-Kindim jak je tvrzeno. Nikdo neví, kdo vlastně objevil/vynalezl/uvědomil si, že frekvence písmen mohou být použity pro dešifrování,<ref>Simon Singh, [{{Reference archive|1=http://www.simonsingh.net/The_Black_Chamber/crackingsubstitution.html|2=2011-02-08}} The Black Chamber: Cracking the substitution cipher], Simon Singh.net</ref> a sama kryptologie může být vystopována až do časů Julia Cesara.


As for al-Kindi, while he is thought to be the earliest to describe frequency analysis, the technique itself may not have been discovered by al-Kindi as claimed. Nobody knows who actually discovered/invented/realized that the frequencies of letters could be used to break ciphers,<ref>Simon Singh, [{{Reference archive|1=http://www.simonsingh.net/The_Black_Chamber/crackingsubstitution.html|2=2011-02-08}} The Black Chamber: Cracking the substitution cipher], Simon Singh.net</ref> and cryptology itself can be traced back to the time of Julius Caesar.
===Tří chodové jídlo===
{{Quote||Ali ibn Nafi, aka Ziryab (Černý pták) přišel z Iráku do Kordoby v 9. století a přinesl s sebou koncept jídla o třech chodech – polévka, po ní ryba nebo aso, poté ovoce a ořechy. Zátoveň představil křišťálové sklo (které bylo objeveno po experimentech s křišťálem Abbas ibn Firnas - viz č. 4).<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


===Three course meal===
Muset zahrnout ''jídlo o třech chodech'' mezi top 20 invencí náboženství je trapné. Vypadá to jako výsledek bezradnosti. A vlastně, vynalezli to muslimové doopravdy? Není překvapením, že odpovědí je ''ne''. Římané obsadili Británii roku 43 AD (téměř 600 let před příchodem islámu) a s sebou přinesli koncept jídla o třech chodech <ref>Adam Hart Davis, [{{Reference archive|1=http://www.bbc.co.uk/history/ancient/romans/tech_04.shtml|2=2011-02-10}} Discovering Roman Technology: Food and baths], BBC History, May 11, 2009</ref> který se skládal z prvnícho chodu, hlavnícho chodu a dezertu.<ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Roman_cuisine&oldid=325786557 Roman cuisine], Wikipedia, accessed November 16, 2009</ref> Typickým prvním chodem byl treska, sleď, parmice, nebo makrela; hlavním chodem pečené hovězí, vepřové, nebo zvěřina podávané s připravenou omáčkou a vařenou zeleninou; následoval dezert jako plněné smažené datle, jablka namočené ve krémové omáčce, nebo pečivo na které se přidal med a pepř; a pro spláchnutí, spoustas vína.<ref>[http://web.archive.org/web/20080525094754/http://www.romans-in-britain.org.uk/arl_dinner_party.htm The dinner party], The Romans in Britain</ref> Byli to před-islámští peršané kdo představil dezert od Asia Minor až po Ephesus (odsuzující řeky za jejich vynechání v jídle).
{{Quote||Ali ibn Nafi, known by his nickname of Ziryab (Blackbird) came from Iraq to Cordoba in the 9th century and brought with him the concept of the three-course meal – soup, followed by fish or meat, then fruit and nuts. He also introduced crystal glasses (which had been invented after experiments with rock crystal by Abbas ibn Firnas - see No 4).<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


Having to include the ''three course meal'' in any religion's top 20 list of inventions is embarrassing. The expression ''scraping the barrel'' comes to mind, but did a Muslim actually invent it? Unsurprisingly, the answer is ''no''. The Romans invaded Britain in 43 AD (almost 600 years before the advent of Islam) and with them they brought the concept of the three-course meal<ref>Adam Hart Davis, [{{Reference archive|1=http://www.bbc.co.uk/history/ancient/romans/tech_04.shtml|2=2011-02-10}} Discovering Roman Technology: Food and baths], BBC History, May 11, 2009</ref> which consisted of a first course, main course, and dessert.<ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Roman_cuisine&oldid=325786557 Roman cuisine], Wikipedia, accessed November 16, 2009</ref> A typical starter/first course would be haddock, herring, mullet, or mackerel; the main course roasted beef, pork, or venison served with a prepared sauce and boiled vegetables; followed by a dessert of stuffed fried dates, apples soaked in a cream sauce, or pastries covered in honey and pepper; and to wash it all down, plenty of wine.<ref>[http://web.archive.org/web/20080525094754/http://www.romans-in-britain.org.uk/arl_dinner_party.htm The dinner party], The Romans in Britain</ref> It was the pre-Islamic Persians who introduced the dessert into Asia Minor as far as Ephesus (condemning the Greeks for its omission in meals).
Zároveň, Abbas ibn Firnas nevynalezl křišťálové sklo. Čisté sklo bylo objeveno během 15. století ve Vídni a bylo nazváno cristallo. Křišťál byl vynalezen o 175 let později, poté co sklář George Ravenscroft přidal olovný oxid ke sklu, čímž vytvořil olověné křišťálové sklo.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.glassonline.com/infoserv/history.html|2=2011-02-10}} A Brief History of Glass], Glass Online</ref>; <ref>Mary Bellis, [{{Reference archive|1=http://inventors.about.com/od/gstartinventions/a/glass.htm|2=2011-02-10}} The History of Glass], About.com: Inventors</ref>


Also, Abbas ibn Firnas did not invent crystal glass. Clear glass appeared during the 15<sup>th</sup> century in Venice, and was called cristallo. Crystal was invented 175 years later, after glassmaker George Ravenscroft added lead oxide to glass, creating lead crystal glass.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.glassonline.com/infoserv/history.html|2=2011-02-10}} A Brief History of Glass], Glass Online</ref>; <ref>Mary Bellis, [{{Reference archive|1=http://inventors.about.com/od/gstartinventions/a/glass.htm|2=2011-02-10}} The History of Glass], About.com: Inventors</ref>
===Koberce===
{{Quote||Koberce byly považovány za součást ráje středověkými mumslimy, díky jejich pokročilým tkalcovským technikám s novými tinkturami z islámské chemie a velmi vysokým smyslem pro vzory a arabesky, které byly základem islámského ne-zobrazovacího umění. Narozdíl od Evropy, kde byly podlahy zřetelně pozemské, nebo spíše zemité, dokud se nedozvěděli o arabským a perských kobercích. V Anglii, jak Erasmus zaznamenal, podlahy byly "pokryty rákosem, výjimečně vyměněny, ale tak nedokonale, že spodní vrstva je ponechána neupravená, někdy i 20 let, vhodná na plivání, odtok pro psy a lidi, rozlitá piva, kousky ryb, a další ohavnosti, které nejsou vhodné pro zmínění". Koberce se samozřejmě rychle uchytily.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:Pazyryk Carpet.jpg|thumb|right|Rohožka Pazyryk, datovaná k -5. století, je nejstarším známým kobercem světa. Více, než tisíc let před islámem.]]


===Carpets===
První známy koberec byl objeven ruským profesorem Rudenko roku 1949 během vykopávek mohzlů v horách Altai v Sibérii. Zvaná rohožka Pazyryk,<ref>Karen S. Rubinson, [{{Reference archive|1=http://www.transoxiana.org/Eran/Articles/rubinson_abs.html|2=2011-02-10}} "Animal Style" Art & the Image of the Horse and Rider], The Circle of Ancient Iranian Studies, July 24, 2004</ref><ref>"[{{Reference archive|1=http://www.carpetencyclopedia.com/pages/History-184.html|2=2011-02-10}} History]", The Carpet Encyclopedia</ref> datuje se od -5. století<ref>Haider, R., ''Carpet that Captive''</ref> a je nyní uchována v Hermitage museum of St. Petersburg.<ref>Collection Highlights, [http://www.hermitagemuseum.org/html_En/03/hm3_2_7d.html Pile Carpet (fragment)], The State Hermitage Museum</ref> Byla zachována před rozkladem, díky prosakující vodě do mohylu a mrazu. <ref>Tony Sidney, [{{Reference archive|1=http://www.collectibles-articles.com/Article/History-of-the-Pazaryk-Rug/117|2=2011-02-10}} History of the Pazaryk Rug], Collectibles-Articles.com</ref> Pokročilá tkalcovská technika použitá pro koberec Pazyryk naznačuje dlouhou historii evoluce a zkušenosti s tímto uměním. Většina expertů věří, že koberec Pazyryk je pozdním úspěchem nejméně tisíceleté evoluce techniky. Důkazy ukazují, že některé formy tkaní koberců byly používány v Egyptě, Mezopotámii, a na středním východě a v Asii asi před 4000 lety. Tedy, koberec je před-islámským vynálezem.
{{Quote||Carpets were regarded as part of Paradise by medieval Muslims, thanks to their advanced weaving techniques, new tinctures from Islamic chemistry and highly developed sense of pattern and arabesque which were the basis of Islam's non-representational art. In contrast, Europe's floors were distinctly earthly, not to say earthy, until Arabian and Persian carpets were introduced. In England, as Erasmus recorded, floors were "covered in rushes, occasionally renewed, but so imperfectly that the bottom layer is left undisturbed, sometimes for 20 years, harbouring expectoration, vomiting, the leakage of dogs and men, ale droppings, scraps of fish, and other
abominations not fit to be mentioned". Carpets, unsurprisingly, caught on quickly.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:Pazyryk Carpet.jpg|thumb|right|The Pazyryk rug, dated from the fifth century BC, is the oldest known surviving carpet in the world. Pre-dating Islam by over a millennium.]]
The earliest known carpet was discovered by Russian Professor Rudenko in 1949 during excavations of burial mounds in the Altai Mountains in Siberia. Called the Pazyryk rug,<ref>Karen S. Rubinson, [{{Reference archive|1=http://www.transoxiana.org/Eran/Articles/rubinson_abs.html|2=2011-02-10}} "Animal Style" Art & the Image of the Horse and Rider], The Circle of Ancient Iranian Studies, July 24, 2004</ref><ref>"[{{Reference archive|1=http://www.carpetencyclopedia.com/pages/History-184.html|2=2011-02-10}} History]", The Carpet Encyclopedia</ref> it dates from the fifth century BC<ref>Haider, R., ''Carpet that Captive''</ref> and is now kept in the Hermitage museum of St. Petersburg.<ref>Collection Highlights, [http://www.hermitagemuseum.org/html_En/03/hm3_2_7d.html Pile Carpet (fragment)], The State Hermitage Museum</ref> It was preserved from decay, due to water seeping into the burial mound and freezing.<ref>Tony Sidney, [{{Reference archive|1=http://www.collectibles-articles.com/Article/History-of-the-Pazaryk-Rug/117|2=2011-02-10}} History of the Pazaryk Rug], Collectibles-Articles.com</ref> The advanced weaving technique used in the Pazyryk carpet indicates a long history of evolution and experience in this art. Most experts believe that the Pazyryk carpet is a late achievement of at least one thousand years of technique evolution and history. Evidence suggests that some forms of rug-weaving were used in Egypt, Mesopotamia, and the Middle East and Asia about 4,000 years ago. Therefore, the carpet is a pre-Islamic invention.  


What of the West and the flooring being referred to by Paul Vallely? The Colosseum in Rome which was completed in 80 AD had wooden (not earthy) flooring. In fact, the typical Roman home as early as the 2<sup>nd</sup> century BC had mosaic flooring, as found in the "House of the Tragic Poet" in Pompeii, Italy.<ref name="The Roman House">[{{Reference archive|1=http://abacus.bates.edu/~mimber/Rciv/house.htm|2=2011-02-10}} Roman Civilization: CMS 206 /History 206 The Roman House], Bates College</ref>; <ref>Faculty of Arts & Letters, [{{Reference archive|1=http://wings.buffalo.edu/AandL/Maecenas/italy_except_rome_and_sicily/pompeii/thumbnails_contents.html|2=2011-02-10}} Images of Pompeii], The University at Buffalo, The State University of New York</ref> The Romans also made use of rugs on the floors and the walls of their palaces. In 47 BC when the Egyptians banished Queen Cleopatra from Egypt, replacing her with her brother, she had herself delivered to the Roman Emperor Julius Caesar, smuggled inside a rolled up carpet. Their love for carpets was so great that many considered them to be more valuable than money and they even used them to pay their taxes.<ref>Sharon J. Huntington, "[{{Reference archive|1=http://www.csmonitor.com/2004/0518/p18s02-hfks.html|2=2011-02-10}} A not-so-boring history of flooring]", The Christian Science Monitor, May 18, 2004</ref>
A co Západ a podlahy o kterých se zmiňuje Paul Vallely? Koloseum v Římě, které bylo dokončeno roku 80 AD mělo dřevěnou (ne zemitou) podlahu. Ve skutečnosti, typický řecký dům již od 2. století měl mozaikovou podlahu, jak můžeme nalézt v "House of the Tragic Poet" v Pompeii, Itálie.<ref name="The Roman House">[{{Reference archive|1=http://abacus.bates.edu/~mimber/Rciv/house.htm|2=2011-02-10}} Roman Civilization: CMS 206 /History 206 The Roman House], Bates College</ref>; <ref>Faculty of Arts & Letters, [{{Reference archive|1=http://wings.buffalo.edu/AandL/Maecenas/italy_except_rome_and_sicily/pompeii/thumbnails_contents.html|2=2011-02-10}} Images of Pompeii], The University at Buffalo, The State University of New York</ref> Římané také používali rohožky na podlahách a stěnách jejich paláců. Roku -47 když egypťané vyhostili královnu Kleopatru z Egypta, nahradili jí jejím bratram, nechala se doručit císaři Juliu Césarovi, propašovaná v zabaleném koberci. Jejich láska ke kobercům byla tak velká, že mnoho z nich je považovalo za cennější, než peníze a mohli je dokonce používat pro placení daní.<ref>Sharon J. Huntington, "[{{Reference archive|1=http://www.csmonitor.com/2004/0518/p18s02-hfks.html|2=2011-02-10}} A not-so-boring history of flooring]", The Christian Science Monitor, May 18, 2004</ref>


===The modern cheque===
===Moderní šek===
{{Quote||The modern cheque comes from the Arabic saqq, a written vow to pay for goods when they were delivered, to avoid money having to be transported across dangerous terrain. In the 9th century, a Muslim businessman could cash a cheque in China drawn on his bank in Baghdad.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Moderní šek vychází z arabského saqq, psaná přísaha zaplatit za zboží, když je dodáno, aby se předešlo nutnosti transportovat peníze přes nebezpečný terén. V 9. století, muslimský byznysmen mohl proplatit šek v Číně, vypsaný v jeho bance v Bagdádu<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


The ancient Romans are believed to have used an early form of cheque known as ''praescriptiones'' in the first century BC,<ref name="Durant">{{cite book|last=Durant|first=Will|title=Caesar and Christ : a history of Roman civilization and of Christianity from their beginnings to A.D. 325|series=The story of civilization|volume=3|year=1944|publisher=Simon & Schuster|location=New York|page=749}}</ref> and the saqq (or sakk, which developed into the modern word cheque)<ref>Melanie Wright, "[{{Reference archive|1=http://www.mirror.co.uk/sunday-mirror/2009/02/22/just-write-me-a-sakk-115875-21142872/|2=2011-02-10}} Just write me a 'sakk'..]", The Sunday Mirror, February 23, 2009</ref> system being referred to by Paul Vallely was a 3<sup>rd</sup> century pre-Islamic innovation of the Persian Sassanid Empire. Modern cheques need paper to be written, so clues to the invention of cheques can be traced following the lead of the invention of paper. Closely related is also the history of money and banking.
Starověcí římané nejspíš používali ranou formu šeku zvanou ''praescriptiones'' v prvním století př. n. l.,<ref name="Durant">{{cite book|last=Durant|first=Will|title=Caesar and Christ : a history of Roman civilization and of Christianity from their beginnings to A.D. 325|series=The story of civilization|volume=3|year=1944|publisher=Simon & Schuster|location=New York|page=749}}</ref> a saqq (nebo sakk, který se vyvinul do moderního šeku)<ref>Melanie Wright, "[{{Reference archive|1=http://www.mirror.co.uk/sunday-mirror/2009/02/22/just-write-me-a-sakk-115875-21142872/|2=2011-02-10}} Just write me a 'sakk'..]", The Sunday Mirror, February 23, 2009</ref> systém o kterém mluví Paul Vallely byl před-islámskou inovací ze 3. století perské Sassanid říše. Moderní šeky potřebují papír, aby byly napsány, takže indície pro vynález šeku mohou být vystopovány po vynálezu papíru. Úzce to také souvisí s historií peněz a bankovnictví.


Paper is thought to have been invented in China 1<sup>st</sup> century BC. It was kept as a secret for five centuries and went to Japan in AD 610. It was not used only for writing and books (The Chinese are also responsible for the invention of printing, possibly between the 4<sup>th</sup> and 7<sup>th</sup> century AD.) but also for making umbrellas, flags, house holds, toilet paper, and even armour so strong as to resist arrows. More to the point of cheques, they used it for the first promissory note, the first paper money. The invention was necessitated by the highway men who became so numerous that the merchants were not able to pay their taxes to the state. The state machinery was vital to the Chinese Empire to survive for so many thousand years. The civil servants brought the idea of notes marked with certain value that can be exchanged to gold at the end of the journey. Thus was developed the first cheques in history.<ref name="The Genius of China"></ref><ref>The British Library</ref><ref>The Silk Road Foundation Website</ref><ref>The Franklin Institute Online</ref>
Papír byl nejspíš vynalezen v Číně v -1. století. Bylo to utajováno pět století a přišlo do Japonska roku 610. Nebylo to používáno pouze pro psaní a knihy (číňané jsou také zodpovědní za vynález tisku, nejspíš mezi 4. a 7. stoletím) ale také pro vytváření deštníků, vlajek, domácností, toaletního papíru a dokonce brnění tak silného, že odolá šípům. Ale vraťme se k šekům, používale je jako první směnky, první papírové peníze. Invence byla nutná kvůli lupičům, kterých bylo tolik, že obchodníci nemohli zaplatit daně státu. Technika státu byla živoucí v čínské říši a přežila po mnoho tisíciletí. Úředníci přivedli nápad lístků označených určitou hodnotou, která může být přeměněna na zlato na konci cesty. Takže byly vyvinuty první šeky v historii.<ref name="The Genius of China"></ref><ref>The British Library</ref><ref>The Silk Road Foundation Website</ref><ref>The Franklin Institute Online</ref>


===Země je kulatá===
===Země je kulatá===
{{Quote||By the 9th century, many Muslim scholars took it for granted that the Earth was a sphere. The proof, said astronomer Ibn Hazm, “is that the Sun is always vertical to a particular spot on Earth”. It was 500 years before that realisation dawned on Galileo. The calculations of Muslim astronomers were so accurate that in the 9th century they reckoned the Earth’s circumference to be 40,253.4km –less than 200 km out. The scholar al-Idrisi took a globe depicting the world to the court of King Roger of Sicily in 1139.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||V 9. století, mnoho učenců vědělo, že Země byla kulatá. Důkazem, jak řekl astronom Ibn Hazm, “je, že Slunce je vždy vertikální vůči určitém bodu na Zemi”. Bylo to 500 let předtím, než to napadlo Galileo. Výpočty muslimských astronomů byly tak přesné, že v 9. století spočítali obvod Země jako 40,253.4km – lišili se jen o 200 km. Učenec al-Idrisi vzal globus ukazující svět soudu králi Rogeru Sicilskému roku 1139.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:Byzantine Coin.jpg|thumb|right|A pre-Islamic Byzantine coin struck 607–609 AD. It features the depiction of a crowned emperor Focas holding a globus cruciger (an orb representing the spherical Earth) more than 400 years before the realisation dawned on Ibn Hazm and 532 years before al-Idrisi took a globe to the court of King Roger.]]
[[File:Byzantine Coin.jpg|thumb|right|Před-islámská byzantská mince z roku 607–609 AD. Zahrnuje znázornění korunovaného císaře Focas držícího královské jablko (koule reprezentující kulatou Zemi) více než 400 let před tím, než si to uvědomil Ibn Hazm a 532 let před tím, než al-Idrisi ukazoval globus soudu krále Rogera.]]
The fact that the Earth is spherical was common knowledge among medieval Europeans as proven by the dominant textbooks of the Early Middle Ages, the orb (globus cruciger; Latin for "cross-bearing orb") a Christian symbol representing Christ's (the cross) dominion over the world (the orb) used in the regalia of many kingdoms and of the Holy Roman Empire from as early as 395 and throughout the Middle Ages,<ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Globus_cruciger&oldid=312872920 Globus cruciger], Wikipedia, accessed September 9, 2009</ref> and the writings of early Christian scholars including Anicius Boëthius (480–524 AD), Bishop Isidore of Seville (560–636 AD), Bishop Rabanus Maurus (780–856 AD), the monk Bede (672–735 AD), Bishop Vergilius of Salzburg (700–784 AD) and the most important and widely taught theologian of the Middle Ages; Thomas Aquinas (1225–1274 AD). The belief that medieval Christians believed in a [[Flat Earth and the Quran|flat earth]] is false,<ref>{{cite web|url=http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Myth_of_the_Flat_Earth&oldid=556807448|title=Myth of the Flat Earth|publisher=Wikipedia|author=|date=accessed June 12, 2013|archiveurl=http://www.webcitation.org/query?url=http%3A%2F%2Fen.wikipedia.org%2Fwiki%2FMyth_of_the_Flat_Earth&date=2013-06-12|deadurl=no}}</ref> and was listed by the ''Historical Association of Britain'' in 1945 as the second of twenty in a pamphlet on common errors in history.<ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Flat_Earth&oldid=317745046 Flat Earth: Middle Ages], Wikipedia</ref> This should not really come as much of a surprise when you consider that the Ancient Greeks Pythagoras (570–495 BC), Aristotle (384–322 BC) and Hipparchus (190–120 BC) also concluded that the earth is spherical half a millennium earlier.  
Fakt, že je Země kulatá byl běžnou znalostí mezi středověkými evropany, což je dokázáno většinou učebnic raného středověku, koule (globus cruciger; latinský název pro "kouli s křížem") křesťanský symbol reprezentující Kristovu (kříž) vládu nad světem (koule) použitá v korunovačních klenotech mnoha království a ve svaté říši římsé již od roku 395 a skrze celý středověk,<ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Globus_cruciger&oldid=312872920 Globus cruciger], Wikipedia, accessed September 9, 2009</ref> a psaní raných křesťanských učenců, včetně Anicius Boëthius (480–524 AD), biskupa Isidore ze Seville (560–636 AD), biskupa Rabanus Maurus (780–856 AD), mnicha Bede (672–735 AD), biskupa Vergilius ze Salzburg (700–784 AD) a nejdůležitější teolog středověku: Tomáš Akvinský (1225–1274 AD). Víra, že středověcí křesťané věřili v [[Placatá Země a Korán|placatou Zemi]] je chybná,<ref>{{cite web|url=http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Myth_of_the_Flat_Earth&oldid=556807448|title=Myth of the Flat Earth|publisher=Wikipedia|author=|date=accessed June 12, 2013|archiveurl=http://www.webcitation.org/query?url=http%3A%2F%2Fen.wikipedia.org%2Fwiki%2FMyth_of_the_Flat_Earth&date=2013-06-12|deadurl=no}}</ref> a byla jmenována druhou největší chybnou představou v historii, podle ''Historical Association of Britain'' roku 1945.<ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Flat_Earth&oldid=317745046 Flat Earth: Middle Ages], Wikipedia</ref> Což by nemělo být žádným překvapením, když uvážíme, že řecký vědec Pythagoras (570–495 BC), Aristoteles (384–322 BC) a Hipparchus (190–120 BC) také dospěli k závěru, že je Země kulatá ještě o tisíc let dříve.


Eratosthenes (275–194 BC) in 240 BC measured the circumference of the earth to a figure very close to what we know of at present. He measured the distance between Alexandria and Aswan by pacers and also measured the curvature of the earth between these two points on the surface of the sphere (earth) and came to the figure of the circumference of the earth. Eratosthenes' method was later to be employed by Hermannus Contractus (1013–1054 AD) a medieval Christian scholar. The Greek philosopher and mathematician Aristarchus (320–230 BC) even knew the Earth revolves around the Sun and not the other way around (i.e. [[Geocentrism and the Quran|geocentrism]]).<ref>Immanuel Velikovsky, [{{Reference archive|1=http://www.varchive.org/ce/orbit/arisam.htm|2=2011-02-10}} Aristarchus], The Immanuel Velikovsky Archive</ref>
Eratosthenes (275–194 BC) roku 240 BC změřil obvod Země číslu velmi blízkému tomu, které známe dnes. Změřil vzdálenost mezi Alexandrií a Aswanem a také změřil zakřivení země mezi těmito dvěma body na povrchu koule (Země) a došel k číslu udávajícím obvod Země. Eratosthenovu metodu později použil Hermannus Contractus (1013–1054 AD), středověký křesťanský učenec. Řecký filozof a matematik Aristarchus (320–230 BC) dokonce věděl, že se Země točí kolem Slunce a ne naopak (viz [[Geocentrismus a Korán|geocentrismus]]).<ref>Immanuel Velikovsky, [{{Reference archive|1=http://www.varchive.org/ce/orbit/arisam.htm|2=2011-02-10}} Aristarchus], The Immanuel Velikovsky Archive</ref>


In the East, the works of the classical Indian astronomer and mathematician Aryabhata (476–550 AD) also deal with the sphericity of the Earth and the motion of the planets. The final two parts of his Sanskrit magnum opus the ''Aryabhatiya'', which were named the "Kalakriya" (reckoning of time) and the "Gola" (ball), state that the earth is spherical and that its circumference is 4,967 yojanas, which in modern units is 39,968 km (24,835 mi), which is close to the current equatorial value of 40,075 km (24,901 mi).<ref>J J O'Connor and E F Robertson, [{{Reference archive|1=http://www-history.mcs.st-andrews.ac.uk/Biographies/Aryabhata_I.html|2=2011-02-10}} Aryabhata the Elder], The MacTutor History of Mathematics archive, November 2000</ref> He also stated that the apparent rotation of the celestial objects was due to the actual rotation of the earth, calculating the length of the sidereal day to be 23 hours, 56 minutes, and 4.1 seconds.<ref>William J. Gongol, [{{Reference archive|1=http://www.gongol.com/research/math/aryabhatiya|2=2011-02-10}} The Aryabhatiya: Foundations of Indian Mathematics], University of Northern Iowa, December 14, 2003</ref>  
Na východě, práce klasických indického indického astronoma a metematika Aryabhata (476–550 AD) se také zabývá kulatostí Země a pohybem planet. Poslední dva díly jeho sanskrtského magnum opus ''Aryabhatiya'', které byly nazvány "Kalakriya" (počítání času) a "Gola" (míč), říkají, že Země je kulatá a že její obvod je 4,967 yojanas, což je v moderních jednotkách 39,968 km, což je blízko dnešní hodnotě 40,075 km.<ref>J J O'Connor and E F Robertson, [{{Reference archive|1=http://www-history.mcs.st-andrews.ac.uk/Biographies/Aryabhata_I.html|2=2011-02-10}} Aryabhata the Elder], The MacTutor History of Mathematics archive, November 2000</ref> Zároveň prohlásil, že zdánlivá rotace objektů na obloze je způsobena rotací Země, vypočítal délku hvězdného dne na 23 hodin, 56 minut, a 4.1 sekund.<ref>William J. Gongol, [{{Reference archive|1=http://www.gongol.com/research/math/aryabhatiya|2=2011-02-10}} The Aryabhatiya: Foundations of Indian Mathematics], University of Northern Iowa, December 14, 2003</ref>  


In conclusion; everything that has been attributed to Muslim Arabs by Paul Vallely, had already  been discovered by not only the pre-Islamic East, but also by the preChristian Greeks. The Islamic faith stifles scientific progress and nothing demonstrates this as well as the modern-day belief that the Earth is flat. As recently as 1993 the supreme religious authority of Saudi Arabia ''Sheik Abdul-Aziz Ibn Baaz'' declared "The earth is flat. Whoever claims it is round is an atheist deserving of punishment."<ref>Youssef M. Ibrahim, "[{{Reference archive|1=http://www.nytimes.com/1995/02/12/world/muslim-edicts-take-on-new-force.html|2=2011-02-10}} Muslim Edicts Take on New Force]", New York Times, February 12, 1995</ref> and in October 2007 on Al-Fayhaa TV in Iraq, a Muslim scientist also declared that the Earth is flat as evidenced by Qur'anic verses and that the Sun is much smaller than the Earth and revolves around it.<ref>[http://www.youtube.com/watch?v=nPrEaFmtZww Iraqi Researcher Defies Scientific Axioms: The Earth Is Flat and Much Larger than the Sun (Which Is Also Flat)], MEMRI TV, Video No. 1684, Al-Fayhaa TV (Iraq), October 31, 2007</ref>
Shrnuto: všechno co bylo připisováno arabským muslimům Paulem Vallelym, bylo nejen objeveno před-islámským východem, ale také před-křesťanskými řeky. Islámská víra brzdí vědecký pokrok a nic to nedemonstruje lépe, než moderní víra, že Země je plochá. Bylo to roku 1993, kdy nejvyšší náboženská autorita Saudské Arábie ''Sheik Abdul-Aziz Ibn Baaz'' prohlásila, že "Země je plochá. Kdokoliv tvrdí, že je kulatá je ateista, zasluhující trest."<ref>Youssef M. Ibrahim, "[{{Reference archive|1=http://www.nytimes.com/1995/02/12/world/muslim-edicts-take-on-new-force.html|2=2011-02-10}} Muslim Edicts Take on New Force]", New York Times, February 12, 1995</ref> a v říjnu 2007 na Al-Fayhaa TV v Iráku, muslimský vědec také deklaroval, že je Země plochá, což dokazují Koránové verše a také že Slunce je mnohem menší, než Země a točí se kolem něj.<ref>[http://www.youtube.com/watch?v=nPrEaFmtZww Iraqi Researcher Defies Scientific Axioms: The Earth Is Flat and Much Larger than the Sun (Which Is Also Flat)], MEMRI TV, Video No. 1684, Al-Fayhaa TV (Iraq), October 31, 2007</ref>


===Střelný prach===
===Střelný prach===
{{Quote||Though the Chinese invented saltpetre gunpowder, and used it in their fireworks, it was the Arabs who worked out that it could be purified using potassium nitrate for military use. Muslim incendiary devices terrified the Crusaders. By the 15th century they had invented both a rocket, which they called a "self-moving and combusting egg", and a torpedo - a self-propelled pearshaped bomb with a spear at the front which impaled itself in enemy ships and then blew up.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Přestože číňané vynalezli střelný prach z ledku a používali jej pro své ohňostroje, byli to arabové, kteří přišli na to, že by to mohlo být očištěno pomocí dusičnanu draselného pro vojenské účely. Muslimské zápalné zařízení děsily křižáky. V 15. století vynalezli jak rakety, kterým říkali "samo-pohybující spalovací vejce", a torpédo - samohybná bomba ve tvaru hrušky s hrotem vepředu, který se nabodl do nepřátelksé lodi a poté vybouchl.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}


As the article readily admits; the Chinese invented saltpetre (from Medieval Latin sal petrae: "stone salt" or possibly "salt of Petra") gunpowder, and saltpetre ''is'' in fact potassium nitrate.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.mondofacto.com/facts/dictionary?saltpetre|2=2011-02-10}} Saltpetre definition], The Mondofacto Online Medical Dictionary</ref> There is also only one reference from the Crusade of the Muslims launching a missile of some kind, but it did no damage. Were gunpowder in actual military use by the times of the Crusades, the first device to apply it in would have been a cannon, but it was in fact the Chinese who fired the first cannon.<ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Technology_of_the_Song_Dynasty&oldid=316487757 Technology of the Song Dynasty: Gunpowder warfare], Wikipedia</ref>
Jak článek již přiznává, číňané vynalezli ledkový střelný prach, a ledek ''je'' ve skutečnosti dusičnan draselný.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.mondofacto.com/facts/dictionary?saltpetre|2=2011-02-10}} Saltpetre definition], The Mondofacto Online Medical Dictionary</ref> Je zde také pouze jeden odkaz z křížové výpravy mluvící o jakémsi druhu střely, který však nezpůsobil žádné škody. Pokud byl v době křížových výprav opravdu použit střelný prach, prvním zařízením, kde by byl použit by byl kanén, ale byli to ve skutečnosti číňané, kteří vystřelili z prvního kanónu.<ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Technology_of_the_Song_Dynasty&oldid=316487757 Technology of the Song Dynasty: Gunpowder warfare], Wikipedia</ref>
[[File:10th century chinese cave mural.jpg|thumb|left|A cave mural from Dunhuang, China, dated 950 AD. It features the earliest known representation of a gun (a fire lance) and a grenade.]]
[[File:10th century chinese cave mural.jpg|thumb|left|Stěna jeskyně v Dunhuang, Čína, 950 n. l.. Zobrazuje první známou reprezentaci zbraně a granátu.]]
Although the date of their introduction is uncertain, writings indicate that in 994 AD the Chinese used fire arrows in battle. Fire arrows were traditional arrows tipped with flammable materials like pitch, bitumen, or resin. In 994 AD the Chinese city of Tzu T'ung was attacked by an army of 100,000 men. The commander of the defensive forces, named Chang Yung, ordered a response to the attack using artillery fire made up of catapulted stones and fire arrows launched by bows.
Přestože datum uvedení není znám, psaní naznačují, že roku 994 AD číňané použili ohnivé šípy v bitvě. Ohnivé šípy byly tradiční šípy zakončené hořlavými materiály jako pryskyřice. Roku 994 AD čínské město Tzu T'ung bylo napadeno armádou 100,000 mužů. Vůdce obranných sil, jménem Chang Yung, přikázal odpovědět na útok s pomocí ohnivého střelectva, katapultovaného kamení a ohnivíš šípů střílených z luků.


In 1045, a Chinese government official named Tseng Kung-Liang wrote a complete account of the Chinese use of gunpowder, ''including its adaptation to weaponry''. Called "Wu-ching Tsung-yao" (Complete Compendium of Military Classics) the work detailed the use of ballistic fire arrows not launched by bows, but by charges of gunpowder. While the date of their introduction is uncertain, the fire arrows launched by gunpowder are considered to be the first true rockets. These fire arrows were traditional feathered arrows propelled by ignited gunpowder housed in a tube tied to the arrow. The fire arrows carried flammable materials or sometimes poison-coated heads. In a form more closely resembling modern rockets, the gunpowder tube was lengthened to the tip of the arrow and given a pointed nose, eliminating the need for a traditional arrowhead.  
Roku 1045, úředník čínské vlády jménem Tseng Kung-Liang napsal kompletní kompletní výčet událostí, kdy číňané použili střelný prach, ''včetně jeho adaptace pro zbraně''. Zavné "Wu-ching Tsung-yao" práce podrobně popisovala použití balistických ohnivých šípů, nevystřelených luky, ale pomocí střelného prachu. Zatímco datum jejich uvedení zůstává nejasné, ohnivé šípy vystřelené střelným prachem jsou považovány za první opravdové rakety. Tyto ohnivé šípy byly tradičně okřídlené šípy poháněné zapáleným střelným prachem umístěným v trubici přidělaném k šípu. Ohnivé šípy nesly vznětlivé materiály nebo někdy jedovatou špičku. Ve formě více podobné moderním raketám, trubice byla prodloužena až ke špičce šípu a dostala kulatý nos, byla zrušena potřeba tradiční šípové špičky.


In 1258, the Mongols were reported to have used gunpowder-propelled fire arrows in their effort
Roku 1258, mongolové používali ohnivé šípy poháňené střelným prachem ve svém úsilí dobýt arabské město Bagdád. Mongolové vypustili ohnivé šípy poháněné střelným prachem z jejich lodí během jejich útoků na Japonskoroku 1274 a 1281. Ke konci 13. století, armády Japonska, Jávy, Koreji a Indie údajně získaly dostatečné znalosti o ohnivých šípech poháňených střelným prachem aby je začli používat proti mongolům. Použití těchto zbraní se rychle rozšířilo skrze Asii a východní Evropu.
to capture the Arab city of Baghdad. The Mongols reportedly launched gunpowder propelled fire
arrows from ships during their attacks on Japan in 1274 and 1281. By the end of the 13th century, armies of Japan, Java, Korea, and India are believed to have acquired sufficient knowledge of gunpowder propelled fire arrows to begin using them against the Mongols. Use of the weapons quickly spread throughout Asia and Eastern Europe.  


At the same time gunpowder propelled fire arrows were blazing in battle, scientific papers on the subject of the preparation of gunpowder and its application in weaponry were being published in Europe. Notable works were prepared by Roger Bacon, Albertus Magnus, and Marchus Graecus before the close of the 13<sup>th</sup> Century. In 1379, an Italian named Muratori used the word "rochetta" when he described types of gunpowder propelled fire arrows used in medieval times. This is believed to be the first use of the word later translated in English as "rocket".<ref>Cliff Lethbridge, [{{Reference archive|1=http://www.spaceline.org/history/1.html|2=2011-02-10}} History of Rocketry: Ancient Times Through the 17th Century], Spaceline</ref>
Zároveň ohnivé šípy poháňené střelným prachem byly plápolající v bitvě, vědecké práce na téma přípravy ohnivých šípů poháňených střelným prachem a jeho aplikace pro zbraně byly publikovány v Evropě. Významné práce připravili Roger Bacon, Albertus Magnus, a Marchus Graecus před koncem 13. století. Roku 1379, ital jménem Muratori používal slovo "rochetta" když popisoval typy ohnivých šípů poháněných střelným prachem používaných ve středověku. Tohle se považuje za první použití slova "raketa".<ref>Cliff Lethbridge, [{{Reference archive|1=http://www.spaceline.org/history/1.html|2=2011-02-10}} History of Rocketry: Ancient Times Through the 17th Century], Spaceline</ref>


===Zahrady===
===Zahrady===
{{Quote||Medieval Europe had kitchen and herb gardens, but it was the Arabs who developed the idea of the garden as a place of beauty and meditation. The first royal pleasure gardens in Europe were opened in 11th-century Muslim Spain. Flowers which originated in Muslim gardens include the carnation and the tulip.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
{{Quote||Středověká Evropa měla kuchyni a zahrádky s rostlinami, ale byli to arabové, koho první napadlo udělat zahradu jako místo krásy a pro meditaci. První královské zahrady v Evropě byly otevřeny v 11. století, v muslimském Španělsku. Květiny, které měly původ v muslimských zahradách zahrnují karafiát a tulipán.<ref name="Paul Vallely"></ref>}}
[[File:Egyptian tomb painting.jpg|thumb|right|A painting of a garden. Taken from the Egyptian tomb chapel of Nebamun, an accountant at the Temple of Amun at Karnak, who died around 1350 BC—almost two thousand years before Muhammad's first alleged 'revelation'.]]
[[File:Egyptian tomb painting.jpg|thumb|right|Kresba zahrady. Vzato z egyptské hrobky Nebamun, u Chrámu Amun v Karnak, který zemřel kolem 1350 př. n. l. — téměř dva tisíce let před Mohamedovým prvním údajným 'zjevením'.]]
Gardens were an Arab tradition long before Islam, so for Islam to claim this as an invention ignores thousands of years of pre-Islamic Arab culture, not to mention the legendary Hanging Gardens of Babylon which were built by the Chaldean king Nebuchadnezzar II around 600 BC to please his sick wife, Amytis of Media.<ref>Karen Polinger Foster, [{{Reference archive|1=http://environment.research.yale.edu/documents/downloads/0-9/103foster.pdf|2=2011-02-10}} Gardens of Eden: Exotic Flora and Fauna in the Ancient Near East], Department of Near Eastern Languages and Civilizations, Yale University</ref> It also ignores the Roman tradition of gardens and fountains used for meditation and the beautifully artistic Chinese Suzhou gardens (770–476 BC) which were designed specifically for relaxation.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.china.org.cn/english/e-sz/jtnr.htm?infoid=95977|2=2011-02-10}} Suzhou gardens], China Internet Information Center, May 19, 2004</ref> The oldest pictorial records of gardens are from Ancient Egyptian tomb paintings. Much like modern gardens, they came complete with shelters, pools, shady walks, pergolas, and plants growing in terracotta pots. In ancient times, temples contained what would be recognised as gardens. When they were closed to the public they became compounds for priests. Planting positions have been located in the Egyptian Temples of Hatshseput and Mentuhotep, and the Greek Temple of Hephaistos.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.gardenvisit.com/history_theory/garden_landscape_design_articles/garden_types/domestic_garden|2=2011-02-10}} Domestic garden], GardenVisit</ref> Also one of the centerpieces of a Roman period home was the ''oeci'' or (peristyle) garden. Sometimes the center included a fish pond or swimming pool instead of a garden. Depending on the size of the home, the floorplan could continue indefinitely, with gardens leading to rooms leading to other gardens.<ref name="The Roman House"></ref>  
Zahrady byly arabskou tradicí dlouho před islámem, takže aby islám tvrdil, že je to jeho vynález je ignorace tisíců let před-islámské arabské kultury, a navíc legendární Hanging Gardens v Babylonu, které byly postaveny králem Nebuchadnezzar II kolem -600 pro potěšení jeho nemocné ženy, Amytis of Media.<ref>Karen Polinger Foster, [{{Reference archive|1=http://environment.research.yale.edu/documents/downloads/0-9/103foster.pdf|2=2011-02-10}} Gardens of Eden: Exotic Flora and Fauna in the Ancient Near East], Department of Near Eastern Languages and Civilizations, Yale University</ref> Zároveň to ignoruje římskou tradici zahrad a fontán použitých pro meditaci a krásně artistické čínské Suzhou zahrady (770–476 př.n.l.) které byly designovány speciálně pro relaxaci.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.china.org.cn/english/e-sz/jtnr.htm?infoid=95977|2=2011-02-10}} Suzhou gardens], China Internet Information Center, May 19, 2004</ref> Nejstarší obrázkový záznam o zahradě je z kresby ze starověké egyptské kobky. Tak jako moderní zahrady, jsou kompletní, se přístřeším, bazénem, stíněnými chodníky, besídkami, a rostlinami rostoucími na terakotových květináčích. Ve starověku, chrámy obsahovaly něco, co by mohlo být považováno za zahrady. Když byly zavřeny pro veřejnost, staly se místem pro kněze. Místa pro výsadbu byly nalezeny v egyptských chrámech Hatshseput a Mentuhotep, a řeckém chrámu Hephaistos.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.gardenvisit.com/history_theory/garden_landscape_design_articles/garden_types/domestic_garden|2=2011-02-10}} Domestic garden], GardenVisit</ref> Zároveň jedním z centrálních objektů římského období byla ''oeci'' zahrada se sloupořadím. Někdy centrum zahrnovalo rybník nebo plavecký bazén místo zahrady. V závislosti na velikosti domu, půdorys mohl pokračovat dokekonečna, se zahradami vedoucími k pokojům vedoucím k dalším zahradám.<ref name="The Roman House"></ref>  


==Závěr==
==Závěr==
Článek, který napsal Paul Vallely je zcela zavádějící. Vynechává, zkresluje a dělá chyby ohledně nejzákladnějších historických faktů, aby dal čtenáři falešný dojem. Nechá vás to přemýšlet nad tím, co ho mohlo vést k napsání takového klamného žurnalistického kousku? Tato ukázka měla ukázat 1001 islámských vynálezů. Pokud prvních dvacet jsou prokazatelně špatně, jak na tom asi bude zbylých 981? Neměly by Museum of Science and Industry a University of Manchester raději pátrat a zachovávat přesnou historii, než pomáhat stránkám jako ''MuslimHeritage.com'', zvěčňovat chyby o historii a okrádat jiné civilizace, jako je starověká Čína, starověký Řím, Indie a před-islámský Egypt o uznání, které si právem zaslouží?  
Článek, který napsal Paul Vallely je zcela zavádějící. Vynechává, zkresluje a dělá chyby ohledně nejzákladnějších historických faktů, aby dal čtenáři falešný dojem. Nechá vás to přemýšlet nad tím, co ho mohlo vést k napsání takového klamného žurnalistického kousku? Tato ukázka měla ukázat 1001 islámských vynálezů. Pokud prvních dvacet jsou prokazatelně špatně, jak na tom asi bude zbylých 981? Neměly by Museum of Science and Industry a University of Manchester raději pátrat a zachovávat přesnou historii, než pomáhat stránkám jako ''MuslimHeritage.com'', zvěčňovat chyby o historii a okrádat jiné civilizace, jako je starověká Čína, starověký Řím, Indie a před-islámský Egypt o uznání, které si právem zaslouží?  


Regardless of Paul Vallely's factually devoid attempt at altering the world's history in order to show Islam in a better light and his backhanded attempt to belittle non-Islamic civilizations and their historical heritage, it remains painfully obvious that scientific and literary progress is slow or stagnant in the Islamic world specifically due to the Islamic faith and its restrictions upon adherents.
Nezávisle na Paul Vallelyově pokusu (kterému chybí fakta) změnit historii světa, aby ukázal islám v lepším světle a jeho levým pokusem bagatelizovat ne-islámské civilizace a jejich historické dědictví, zůstává to bolestivě jasné, že vědecký a literární pokrok je pomalý anebo stagnující v islámském světě, specificky kvůli islámské víře a jejím restrikcím na její stoupence.
 
Navíc, pan Isaac Newton, který byl Michaelem H. Hartem označen za druhého [[Mohamed a 100 nejvlivnějších lidí historie|nejvlivnějšího člověka v historii]], byl oddaným křesťanem,<ref>[{{Reference archive|1=http://www.adherents.com/people/100_scientists.html|2=2012-12-16}} The Scientific 100: A Ranking of the Most Influential Scientists, Past and Present], Adherents.com, accessed December 16, 2012</ref> ale jeho objevy nejsou nikdy popisovány jako "křesťanské objevy". Popravdě, toto nedávné označování vynálezů údajnými náboženskými přesvědčeními jejich vynálezců je docela zvláštní praktika. Pokud bychom měli udělat to samé pro vynálezy od následovatelů křesťanství, židovství, hinduismu nebo i řecko-římského pohanství, seznam by byl téměř nekonečný.
==Viz také==
 
*[[Clanky v ceskem jazyce - Articles in Czech|Články v českém jazyce (Articles in Czech)]] ''- Přehled všech článků v českém jazyce na WikiIslam''
{{Hub4|Vyvrácení|Vyvrácení}}


Additionally, Sir Isaac Newton, who was listed by Michael H. Hart as the second [[Muhammad and Historys 100 Most Influential People|most influential figure in history]], was a devout Christian,<ref>[{{Reference archive|1=http://www.adherents.com/people/100_scientists.html|2=2012-12-16}} The Scientific 100: A Ranking of the Most Influential Scientists, Past and Present], Adherents.com, accessed December 16, 2012</ref> but his discoveries are never referred to as "Christian discoveries." Indeed this recent labeling of inventions by the supposed religious beliefs of their inventors is a rather peculiar practice. If the same were to be done for inventions created by the followers of Christianity, Judaism, Hinduism, or even Graeco-Roman Paganism, the list would be endless.
{{Hub4|Zlatý věk|"Zlatý věk"}}


{{Core Propaganda}}
{{Translation-links-czech|[[How Islamic Inventors Did Not Change The World|anglicky]]}}
==Viz také==
{{Hub4|Refutations|Refutations}}
{{Hub4|Golden Age|the "Golden Age"}}


==Externí odkazy==
==Externí odkazy==
*[http://islam-watch.org/index.php?option=com_content&task=view&id=214&Itemid=60 Islam’s Gifts to the World] - ''A pictorial presentation of some of Islam's great contributions to the world. (satire)''
*[http://islam-watch.org/index.php?option=com_content&task=view&id=214&Itemid=60 Islam’s Gifts to the World] - ''A pictorial presentation of some of Islam's great contributions to the world. (satire)''
*[http://www.paulvallely.com/ paulvallely.com] - ''Paul Vallely's official site''
*[http://www.paulvallely.com/ paulvallely.com] - ''Paul Vallely's official site''
Line 217: Line 215:
{{reflist|30em}}
{{reflist|30em}}


[[Category:Islámská propaganda]]
[[Category:Islám a věda]]
[[Category:Islám a věda]]
[[Category:Literatura]]
[[Category:Literatura]]
[[Category:Incomplete translations]]
__NOEDITSECTION__
__NOEDITSECTION__

Latest revision as of 01:06, 20 February 2021


Poznámka: Paul Vallely, autor "How Islamic inventors changed the world" (Jak islámští vynálezci změnili svět), byl kontaktován ohledně tvrzení v tomto článku, nicméně dosud jsme nedostali odpověď.

Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination

Úvod

Za posledních pár let bylo mnoho vynálezů připisováno islámským vynálezcům, které ve skutečnosti existovaly v před-islámské době, nebo byly vynalezeny jinými kulturami, nebo oboje. Tato tvrzení byla také vnucována veřejnosti v rámci národního turné, které se otevřelo u exhibice v Museum of Science a Industry v Manchesteru a University of Manchester v Anglii.

Pro oslavu této série událostí, byl Paulem Vallelyem napsán článek s názvem “How Islamic inventors changed the world” (Jak islámští vynálezci změnili svět), publikovaný u The Independent 11. března 2006. Tento nepřesný článek získal velkou chválu od muslimů a hojně koluje po islámských stránkách, fórech, blozích a je dokonce používán jako zdroj (pro potvrzení lživých tvrzení o islámských vynálezech) ve více, než dvaceti [1] různých článků na Wikipedii.


Paul Vallely odvážně začal s následujícím tvrzením: "Od kafe, přes šachy, až ke třem hodům, muslimský svět nám dal mnoho inovací, které bereme jako samozřejmost v každodenním životě. Při otevření nové výstavy, Paul Vallely nominuje 20 nejvlivnějších- a identifikuje jejich geniální vynálezce."[2] Tento článek vyjmenovává a zkoumá všech dvacet “Islámských vynálezů, které změnily svět”, a při tom ukáže jejich opravdové vynálezce a opravdovou roli islámu/muslimů, pokud tam vůbec nějaká byla.

Vynálezy

Kafe

Legenda praví, že arab jménem Khalid pásl své kozy v regionu Kaffa, v jižní Etiopii, když si všiml, že jeho zvířata se staly živější poté co snědly určité bobule. Uvařil bobule, aby udělal první kafe. Rozhodně prvním záznamem o tomto nápoji byl záznam o bobech exportovaných z Etiopie do Jemenu, které súfisté pili, aby mohli být vzhůru celou noc a mohli se modlit. Konecem patnáctého století to přišlo do Mekky a Turecka a z tama se to dostalo do Benátek roku 1645. Do anglie se to dostalo roku 1650 turkem jménem Pasqua Rosee, který otevřel první kavárnu v Lombard Street v Londýně. Arabská qahwa se stala tureckou kahve, poté italskou caffé a poté anglickou coffee.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Křesťanští mnichové v klášteře na ostrově Daga Estephanos, Etiopie, stále produkují a prodávají kafe pod značkou "Lake Tana Monastery Island Coffee".

Legenda, na kterou se odkazuje Paul Vallely je probrána na decentcoffee.com (anglicky):

"Arabské pití kávy začalo téměř před dvanácti sty lety (850 n. l.), když si etiopský pastevec jménem Khalid povšimnul, že když když jej odpolední slunce udělalo unaveným, jeho stádo skotačilo poskakovalo, poté co okusovalo nějké bobule. Khalid buď snědl bobule celé, nasbíral a uvařil je.

Když jeho žena uviděla jak je energický je, přičemž normálně by byl unavený, donutila jej aby se podělil o jeho zázračný vynález s místním duchovním v klášteře. Vedoucí mnich nesdílel jeho nadšení. Popsal bobule jeko "satanovo dílo" a hodil je do ohně aby zaplašil jejich hříšnou přítomnost. Brzy se místnost naplnila lahodnou vůní pečených bobulí, a další mnichové přispěchali, aby zjistili zdroj této nové slasti."

Všimněme si výše, že tato pasáž říká, že pastevec jménem Khalid (nebo Kaldi v jiné verzi příběhu) byl z Etopie. Etiopané byli převážně pravověrní křesťané. Navíc, v islámu neexistují kláštery nebo mnichové v islámu. Ve skutečnosti, je to zakázáno (Quran 57:027). Proto, pokud je tato legenda pravdivá, Khalid (nebo Kaldi) by nebyl muslim, ale křesťan.

Zároveň, objevení kafe, podle maronitského mnicha Antonius Faustus Naironus (1635–1707), proběhlo jinak, než říká výše napsaný příběh. V "De saluberrima potione Cahue, seu Cafe nuncupata discursus" (1671) píše, že pastevec si stěžoval převorovi blízkého habešského kláštera, že jeho zvířata nemohou spát. Dva mniši, společně s pastevcem byli vysláni nadřízeným, aby zjistili co zvířata jedly. Objevili kávovník, který donesli do kláštera, kde si z něj uvařili nápoj. Celou noc trávili příjemným povídáním, bez jakékoliv únavy.[3]

Vidění

Řekové si mysleli, že oči vyzařují paprsky, jako laser, které jim umožňují vidět. Prvním člověkem, kterého napadlo, že světlo jde do oka a ne z oka byl muslimský matematik, astronom a fyzik z 10. století, Ibn al-Haitham. Vynalezl první temnou komoru, poté co si všiml, jak světlo prochází skrze díru v žaluziích. Čím menší díra, tím lepší obraz. Camera Obscura je z arabského slova qamara pro temnou nebo soukromou místnost. Zároveň je prvním člověkem, který posunul fyziku z filozofické aktivity do experimentální.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
První obrázek z dírkové komory; ilustrace od De Radio Astronomica et Geometrica (1545).

Základní optické principy dírky můžeme nalézt v čínských textech z pátého století př. n. l. [4] Obě tvrzení, jak to, že vytvoři teorii paprsků jdoucích do oka a že vymyslel dírkovou komoru, jsou lži. Teorie, že světlo jde do oka vzešla z řecké filozofie a jejími podpůrci byli Aristoteles, Galen, a Empedocles. Giovanni Battista della Porta (1538–1615), vědec z Neapole byl dlouho považován za vynálezce, díky jeho popisu nalezeném v Magia naturalis (1558). Nicméně prvním publikovaným obrázkem dírkové komory je kresba v Gemma Frisius' De Radio Astronomica et Geometrica (1545).[5]

Zatímco latinština i arabština si mezi sebou půjčovaly slovíčka, latinský jazyk je starší, než arabština alespoň o tisíc šest set let. Slovo “kamera” nebylo odvozeno z arabského "qamara". "Camera" je latinské slovo, které znamená klenutý nebo zahnutý prostor, odvozené z řeckého καμαρα, které se vztahuje k čemukoliv, co má zahnutý povrch. Italské slovo "camera", francouzské "chambre", a anglické slovo "chamber" všechny sdílí stejný latinský kořen. "Camera obscura" doslova znamená “temná místnost”.[6][7] Slovo “kamera”, používané dnes, poprvé nadhodil Johannes Kepler (1571–1630). Arbské slovo “qamara” bylo téměř určitě půjčeno z latinského slova "camera", anebo je podobnost těchto slov náhodná.[5]

Šachy

Určitá forma šachů byla hrána ve starověké indii, ale hra byla vyvinuta do podoby, jak ji známe dnes v Persii. Z tama se rozšířila na západ do Evropy - kde byla představena maury ve španělsku v desátém století - a také na východ do Japonska.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Šachová figurka z 6. století nalezená v Butrint, Albania.

Britští archeologové v červenci 2002 vykopali šachovou figurku ze slonoviny, u byzantského paláce v jižní Albánii, čímž dokázali, že evropané hráli šachy mnohem dříve, než se předpokládalo. Nedávné objevy z šestého století jsou zřejmě ignorovny pro to, aby mohli tvrdit, že vymysleli šachy pro hloupý západ o 400 let později, skrze Španělsko v 10. stoeltí.[8] A i když forma šachů tak, jak je známe dnes byla z větší části vyvinuta v Persii, byli to zoroastriánští peršané (ne islámští), před muslimskými invazemi. Zároveň je ironickým faktem, že šachy jsou v islámu zakázány, jelikož byly odsouzeny Mohamedem, který přirovnal hraní šachů k barvení rukou prasečím tělem a krví.[9][10] Takže ve skutečnosti Paul Vallely a samotní muslimové tvrdící, že islám byl důvodem rozšiřování šachů v Evropě je urážkou zbožným a jistě se díky tomu Mohamed obrací v horbě.

Létání

Tisíc let před bratry Wrightovými, muslimský básník, astronom, hudebník a inženýr jménem Abbas ibn Firnas udělal několik pokusů o sestrojení létajícího stroje. Roku 852 skočil z minaertu Velké mešity v Cordobě s použitím pláště podepřeného kousky dřeva. Doufal, že bude létat jako pták. Nelétal. Ale plášť zpomalil jeho pád, čímž stvořil to, co je považováno za první padák a vyvázl jen s lehkými zraněními. Roku 875, ve věku 70 let, vytvořil zařízení z hedvábí a orlího peří to zkusil znova, skočit z hory. Vyletěl do velké výšky a zůstal nahoře deset minut, ale narazil při dopadu - z čehož korektně vyvodil, že to bylo kvůli tomu, že svému zařízení nedal ocas aby při dopadu stálo. Jsou po něm pojmenovány letiště v Bagdádu a kráter na Měsíci.[2]


Co se týče létání, první byli draci, a ty vynalezli číňané. Jsou staré až 3000 let a byly dělány z bambusu a hedvábí. Prvním případem lidského letu bylo létáni na draku kolem roku -200. Roku -478 čínský filozof Mo Zi, strávil tři roky děláním jestřába z lehkého dřeva nebo bambusu, který plaval s větrem. Mohl létat, ale po jednom dnu zkoušení se zničil. Draci byli také používáni v čínské armádě po léta. Nesly čeredně nakreslené obličeje, trubky a provázky, které vytvářely zvuky a měly zastrašit nepřítele.

Bylo provedeno mnoho pokusů použít draky k létání lidí, první zaznamenaný úspěch byl velmi brutální. Roku +550 císař Kao Yang překonal své mocné nepřátele, rodiny Thopa a Yuan. Přikázal aby přeživší Thopas a Yuan byli vylepšeni křídly z bambusu a shozeni z vrcholu věže Zlatého Fénixe. Všichni zemřeli. Další zajatci byli přidělaní k drakům udělaným ve formě sov a spuštění dolů. Jen jeden zajatec přežil, poté co letěl 2,5 km. Později tento člověk, Yuan Huang-Thou zemřel hladem. Číňané se také snažili vyrobit létací stroje. V knize Pao Phu Tzu, z roku +320, Ko Hung říká: “Někteří udělali létající vozy z dřeva, s použitím řemenů z volí kůže, upevněných k vracejícím se lopatkám, které uvádějí přístroj do chodu”. Jasně popisuje rotující lopatky připevněné k točící se nápravě a poháněné řemenem z kůže, který je rotor , což je základ moderní helikoptéry. Zdá se, že tento systém fungoval, protože létající vozy byly použity. Stroj, známý jako “bamboo dragonfly” (bambuso-koptéra), je stále používán jako dětská hračka.[11][12][13]

Na západě, inženýr se starověkého řecka, Hero z Alexandria, pracoval s tlakem vzduchu a páry, aby vytvořil zdroj energie. Jedním jeho experimentem byl aeolipile, který používal proudy páry pro vytvoření rotačního pohybu. Důležitostí aeolipile je, že značí počátek vývoje motoru — pohyb vytvořen motorem se později stane základem historie létání.[14]

Pokud uvážíme všechny informace napsané výše, jak bychom mohli připsat vynález létání muslimovi, který v 9. století skočil z mešity ve Španělsku?

Mytí

Umývání a koupání jsou náboženskými požadavky pro muslimy, což je možná důvodem, proč zdokonalili způsob jak dělat mýdlo, které používáme dodnes. Starověcí egypťané již používali mýdlo, stejně tak jako řekové, kteří jej používali jako pomádu. Ale byli to arabové, kdo zkombinoval rostlinné oleje s hydroxidem sodným a aromaty jako je tymián. Jednou z nejvíce zarážejících charakteristik křízáků pro arabské nosy bylo, že se neumývali. šampón byl představen Anglii muslimem, který si otevřel Mahomed's Indian Vapour Baths v Brightonu roku 1759 a byl jmenován šampónovým operatérem pro krále George IV a William IV.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Částečně rekonstruovaný Trajan (98–117 AD) koupací dům v Římě.

První věci, kterou musíme zmínit, je "muslim" o kterém se Paul Vallely zmiňuje. Jeho jméno bylo Sake Dean Mahomed a on nebyl muslim, ale konvertitou ke křesťanství.[15] Narodil se muslimským rodičům roku 1759, konvertoval ke křesťanství a vzal si anglo-irskou ušlechtilo ženu, Jane Daly, v anglickém obřadu roku 1786[16] (dlouho před otevřením "Mahomed's Indian Vapour Baths" roku 1821).[17] Dvě z jeho dětí (Amelia a Henry) byly také pokřťeny do anglikánské víry, a jeden z jeho vnuků, Rev. James Kerriman Mahomed, byl jmenován vikářem v Hove, Sussex.[18] Zároveň stojí za to zmínit fakt, že islám není jediným náboženstvím, které dává pravidla osobní hygieny. Židé mají také pravidla ohledně hygieny.

Materiál podobný mýdlu byl nalezen v hlíněných cylindrech během vykopávek ve starověkém Babylonu, jako důkaz, že výroba mýdla byla známá již od roku -2800. Nápisy na láhvích nám říkají, že byly tuky uvařeny s popelem, což je metoda výroby mýdla, ale nemluví o účelu tohoto "mýdla". Takové materiály byly později použity pro tvorbu účesů. Stejně jako starověcí egypťané, denní mytí bylo důležitou událostí ve starověkém Řecku[19] a podobný zvyk v Japonsku ve středověku. A na islandu, bazény zahřáté vodou z teplých pramenů byly populárními místy pro setkávání o sobotních večerech. Výroba mýdla byla zavedeným řemeslem v Evropě od 7. století. Spolek tvůrců mýdla si střežil své výrobní tajemství. Zelenina a živočišné oleje byly použity s popelem rostlin, s vůní. Postupně více druhý mýdla přibývalo pro holení a šampónování, stejně tak koupání a praní. Angličané začali dělat mýdlo během 12. století. Mýdlový byznys byl tak dobrý, že roku 1622, King James I udělil monopol výrobci mýdla za $100,000 ročně. Až do 19. století bylo mýdlo těžce zdaněno jako luxusní zboží v mnoha zemích. Když byly vysoké daně odstraněny, bylo mýdlo dostupné obyčejným lidem a standard čistoty byl zvýšen. Komerční mýdla v amerických koloniích začly roku 1608 s příchodem několika výrobců z drué lodi z Anglie, která příjela do Jamestown, VA. Věda moderní výroby mýdla se zrodila 1820 s vynálezem francouzského chemika Michel Eugene Chevreul, ohedně chemické povahy a vzahů tuků, glycerolu a mastných kyselin. Jeho studie postavily základ jak pro tukovou tak mýdlovou chemii.[20]

Destilace

Způsob separace kapalin skrze rozdíl v jejich teplotě varu, byl vymyšlen kolem roku 800 předním islámským vědcem, Jabir ibn Hayyan, který transformoval alchymii na chemii, vynalezl mnoho základních procesů a aparát, který používáme dodnes- zkapalňování, krystalizace, destilace, čištění, oxidace, odpaření a filtraci. Stejně tak objevil sírovou a dusičnou kyselinu, vynalezl alembik, dal světu intenzivní růžovou vodu a další parfémy a alkoholické nápoje (přestože pití je harám, nebo zakázané, v islámu). Ibn Hayyan zdůrazňoval systematické experimentování a byl zakladatelem moderní chemie.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Destilační aparát z čínské dynastie Han, z prvního století.[21]

Spekulace spojovala některé egyptské ilustrace s destilací, ale nejstarším důkazem vynalezení je destilační aparát a terakota parfém obal, nedávno nalezený v Indus Valley (před-islámský Pákistán) datovaný kolem 3,000 př.n.l., a prorokyně Miriam (aka “Maria židovka”) vynalezla kerotakis, kolem 1. století.[22] První pořádně zdokumentovaný důkaz pro destilaci na Západě pochází od záznamu řeckého historika Herodóta o medotě destilace terpentýnu kolem roku 425 př.n.l..[23] Zároveň, počátky whisky jsou datovány k 5. století, představil je Irsku Saint Patrick (390–461 AD), irský patron.[24]Takže arabové vylepšili proces destilace asi 3500 let později, ale rozhodně jej nevynalezli.

Je také velmi zájimavé se povšimnout, že autorství mnoha knih dříve přisuzovaných Jabir ibn Hayyanovi (včetně "jeho" nejznámější práce, Summa Perfectionis) byly nyní přisuzovány neznámému evropskému alchymistovi, někdy méně známému Paulu z Taranto, píšícím krátce po roce 1300 AD.[25] Podle Encyclopædia Britannica:

"[Geber byl] neznámým autorem několika knih, které byly mezi nejvlivnějšími pracemi o alchymii a metalurgii během 14. a 15. století.

Jméno Geber, latinizovaná forma Jābir, bylo použito kvůli velké reputaci arabského alchymisty z 8. století Jābir ibn Ḥayyān. Mnoho arabských vědeckých prací přisozovaných Jabirovi, bylo přeloženo do latiny během 11. a 13. století. Proto, když autor, který byl pravděpodobně praktikujcí španělský alchymista začal psát kolem roku 1310, adoptoval západní formu jména Geber, aby přidal autoritu jeho práci, která nicméně odpovídala evropským alchymistickým praktikám 14. století, více, než těm od dřívějších arabů.

Čtyři práce od Gebera jsou známy: Summa perfectionis magisterii (Suma dokonalosti, 1678), Liber fornacum (Kniha pecí, 1678), De investigatione perfectionis (Vyšetřování dokonalosti, 1678), a De inventione veritatis (Vynález pravdy, 1678). Jsou čistým vyjádřením alchymické teorie a nejdůležším seznamem laboratorních instrukcí, které se objevily před 16. stoletím. Tudíž, byly hodně čteny a měly velký vliv pro sféru mysticismu, tajemství a neznáma."[26]

Kliková hřídel

Zařízení, které převádí rotační pohyb na lineární a je důležité pro mnoho strojů moderního světa, například pro motory s vnitřním spalováním. Jeden z nejdůležitějších technických objevů lidstva, byl vynalezen muslimem al-Jazari pro zvedání vody pro zavlažování. Jeho kniha z roku 1206 ukazuje, že také vynaletl a vylepšil použití ventilů a pístů, vymyslel jedny z prvních mechanických hodin poháněných vodou a závažím a byl otcem robotiky. Jedním z jeho padesáti dalších vynálezů byl heslový zámek.[2]

Naneštěstí pro našeho geniálního muslima al-Jazari, kliková hřídel byla známá již číňanům z dynastie Han.[27] Dynastie Han trvala od roku 206 př.n.l. do 220 n.l. Již v prvním století byly hřídele používány v římských zdravotních zařízeních, ale až roku 834 můžeme najít zmínku o hřídeli v Evropě. Obrázek v grafickém kodexu muže brousícího meč na brusu poháněném klikou.[27][28] 206 BC až 834 AD je rozhodně mnohem dříve, než kdy Paul Vallely tvrdí, že ve 12. století muslimové vynalezli 'jeden z nejdůležitějších mechanických vynálezů v historii lidstva'. Co Al-Jazari popsal byla klika a systém ojnice ve vodní pumpě. Použil klikovou hřídel, ale bylo to zbytečně složité, což naznačuje, že plně nechápal princip přeměny energie.[29]

Technologie pístu byla také používána Heroem z Alexandrie v 1. století s vytvořením prvního párou poháňeného motoru na světě, více než tisíc let před al-Jazarim. (vizInvention 4: Flying pro další detaily.) V jeho pracích "Pneumatica" a "Automata" také popsal přes sto strojů a automatů, včetně mechanických zpívajících ptáků, loutky, ohňový motor, větrný orgán (viz Invention 11: větrný mlýn pro další detaily), a mincovní stroj, takže pokud si někdo zaslouží dostat titul daný al-Jazarimu Paulem Vallely jako "otec robotiky" je to Hero z Alexandrie. Musí být také povšimnuto, že Herova práce "Mechanica" (ve třech knihách) přežila pouze ve svém arabském překladu, takže muslimové měli přístup ke všem předislámským géniům,[30] nicméně napsat přesný článek o islámských úspěších se ukázalo příliš, pro některé.

Co se týče vodních hodin, starověcí egypťané používali měřič času, který byl poháněn vodou. Jeden z nejstarších byl nalezen v hrobce Egyptského faraona z let -1500 a číňané začali vyvíjet mechanické hodiny kolem roku 200. Řekové také měřili čas pomocí různých druhů vodních hodin. Dojemnější mechanické vodní hodiny byly vyvinuy mezi lety -100 a +500 řeckými a římskými horology a astronomy.[31] Víme, že mechanismus Antikythera byl objeven v troskách lodi roku 1900 u ostrova Antikythera.

Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Starověký čínský zámek s kombinací znaků.

Historik vědy Derek Price, dospěl k závěru, že to byl starověký počítač, používaný k předpovědi pozice slunce a měsíce v jakýkoliv čas. Michael Wright, správce mechaického inženýrství ve vědeckém muzeu v Londýně si myslí, že původní zařízení modelovalo celou sluneční soustavu. Zdroje starověkého Řecka se odkazují na taková zařízaní, takže je to dost možné. Římský filozof Marcus Tullius Cicero (106–43 př. n. l.), píše o zařízení “nedávno konstruovaném naším kamarádem Poseidonius, které při každé obrátce produkuje stejný pohyb Slunce, měsíce a pěti planet.” Řecký matemati, fyzik, inženýr, vynálezce a astronom Archimedes ze Syracuse (287–212 př. n. l.) prý také udělal takové zařízení. [32][33] V 9. století byly vyvinuty mechanické hodiny, kterým chyběl pouze krokový mechanismus.

A co ten heslový zámek, vynalezl jej al-Jazari? Opět, odpovědí je jasné ne. Nejstarší známý heslový zámek byl vykopán v římské hrobce v Kerameikos, Athény.[34] Starověcí číňané byli také zpodpovědní za vytvoření prvních heslových visacích zámků.[35][36]

Prošívání

Metoda šití nebo pokus o dvě vrstvy látky s prostřední vrstvou byla vynalezena v muslimském světě anebo možná byla importována z Indie nebo Číny. Ale každopádně přišla na západ skrze křižáky. Viděli, že to používají saracénští válečníci, kteří nosili slámou plněné prošívané trička místo brnění. Tak jako forma protekce, stejně tak to bylo efektivní jako forma izolace - tak moc, že se to stalo domáckým průmyslem u nich doma, v chaldnějších klimatech, jako třeba v Británii nebo Holandsku.[2]

Je zajímavé, že autor sám tvrdí, že "není jasné, jestli to bylo vynalezeno v muslimském světě" a přesto uvádí prošívání jako islámský vynález. Nicméně důkazy proti tvrzení, že muslimové vynalezli prošívání jsou jasné, přestože to mohlo projít do Evropy skrze střední východ. Opravdový původ zůstává neznámý, ale pokud půjdeme po stopách historie, dojdeme až do starověké Číny a Egypta, kolem roku -3400[37] s nálezem prošívaného pláště s vyřezanou figurkou faraone ze slonoviny z egyptské první dynastie. Navíc roku 1924 archeologové objevili prošívaný koberec v Mongolsku.[38] Odhadované stáří je mezi prvním a druhým stoletím. Je zde také mnoho odkazů na prošívání v literatuře [38] a nedávno v září 2007 byla nalezena mužská mumie v Xinjiang, Číně, zabalená do prošívaného hedvábí.[39]

Architektura

Gotický oblouk, který je tak charakteristický pro evropské gotické katedrály byl vynálezem půjčeným od islámské architektury. Byl mnohem silnější, než oblouk používaný římany a normany, čímž umožňoval stavět větší, vyšší a mnohem složitější a velkolepější stavby. Dalšími výpujčkami od muslimských géniů byly žebrové klenby, rozety a and metody stavění kupolí. Evropské hrady byly také přizpůsobeny tak, aby kopírovaly ty z islámského světa - se střílnami, cimbuřím, barbakánem a hradbami. Čtvercové věže a pevnosti se přeměnily na lépe ochranitelné kulaté. Architekt hradu Jindřiha V byl muslim.[2]

Co se týče revolučních architektonických vynálezů, nic není větší, než vytvoření betonu, materiálu zdokonaleném římany. To jim umožnilo stavět budovy, které nebylo možno postavit s použitím tradičních kamenů a stavebních překladů. Tento vynález udělal možnost konstruovat amfiteátry, koupelny a chrámy v horách v římském světě.[40] Když si ujasníme tohle, přestože gotický oblouk začal být používán až ve 13. století, byli to habešové (ne muslimové), kdo jej první používal již od roku -722.[41]

Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Ukázka působivé kopule zevnitř panteonu v Římě, která byla postavena téměř 500 let před islámem, kolem roku 118–135 n. l.

Co se týče islámských technik stavění kupolí, nejlepším příkladem kupole ve starověkém světě je panteon v Římě, postaven téměř 500 let před islámem v roce 118–135 Apollodorusem z Damašku a opět, bylo to možné jen díky vynálezu betonu, který byl zdokonalen římany. Původně chrám pro římské bytosti, stal se křesťanským kostelem od 7. století. Je to důležitý a dojemný příklad designu, budova, která má už více, než 2000 let při nepřetržitém používání, svoji původní střechu. Kopule má rozpětí 43.2 metrů. Byla největší kopulí ve světě, až do 15. století, kdy byla postavena katedrála ve Florenci (1420–36).

Druhou nejpůsobivější před-islámskou kopulí, je ta u Hagia Sophia (kostel svaté moudrosti) v Istanbulu, Turecko. Postavena pod dohledem byzantského císaře Justiniána během let 532–537 AD, byla konvertována na mešitu po invazi muslimů, kteří dobyli Konstantinopol roku 1453 AD. Kopule má šířku 31 metrů a narozdíl od tvrzení v článku, muslimové si půjčovali nápady od starší křesťanské architektury. Byl to ve skutečnosti tento byzantský kostel ze 6. století, který byl používán o tisíc let později jako model pro mnoho Ottomanských mešit, včetně Sultan Ahmed Mosque (dokončena v 1616 AD), Şehzade Mosque (dokončená 1548 AD), Süleymaniye Mosque (dokončená 1557 AD), Rüstem Pasha Mosque (dokončená 1563 AD), a Kılıç Ali Paşa Mosque (dokončená 1580 AD).[42]

Článek se také zmiňuje o tom, že rozety jsou islámským vynálezem, přestože jejich původ lze vystopovat k římkému okulusu, opět nalezeném v kopuli Panteonu. Navíc, vynález rozet zcela záleží skle a řemeslnictví. Výroba skla vzešla z blízkého východu kolem roku -2000. První tvůrci tlačili sklo do surové formy. Kolem roku -1500, jemnější nádoby byly vytvářeny v Egyptě. Nejlepšími výrobci a vývozci skla tehdy byli féničané, kteří měli velké zásoby křemenatých písků. Foukání skla se vyvinulo kolem 1. století př. n. l. v Palestině.[43] První známe vitráže dělali saxoné v 7. století a jejich výroba byla považována za záhadu.

A nakonec, tu máme žebrové klenby, které byly vyvinuty z římské architektury středověkými evropskými staviteli[44] a které byly poprvé použity v in St. Etienne, Francie. První přeživší ukázka žebrové klenby může být nalezena v Durham Cathedral (postavěna od 1093–1133 AD) Durhamu v Anglii.[45]

Když se zamyslíme nad těmito fakty, myslíme si, že je v pořádku předpokládat, že vývoj architektury v Evropě a zbytku ne-islámského světa by se, a taky že se obešlo bez té údajné "muslimské geniality".

Nástroje

Mnoho moderních chirurgických nástrojů má úplně stejný design jako ty, které vymyslel v 10. století muslim jménem al-Zahrawi. Jeho skalpely, kostní pily, kleště, jemné nůžky pro chirurgii oka a mnoho z 200 nástrojů, které vymyslel, jsou známé modernímu chirurgovi. Byl to on, kdo objevil, že nit z vnitřností použitá pro interní stehy se přirozeně rozpustí (objev, který udělal, když jeho opice snědla struny jeho loutny) a že to může být také použito pro vytvoření kapsulí pro léky. Ve 13. století, další muslimský lékař jménem Ibn Nafis popsal krevní oběh, 300 let před William Harvey. Muslimští doktoři také vyvinuli anestetika, ze směsi opia a alkoholu a vyvinuli duté jehly pro vycucnutí zákalu v technice, která se používá dodnes.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Starověké před-islámské skalpely měly téměř stejnou formu a funkci jako jejich moderní protějšky. Jsou z roku 79 nalezené v Pompeii, Itálie.

Více, než tisíc let před al-Zahrawi, řečtí a římští lékaři v klasickém světě měli přístup k širokému spektru chirurgických nástrojů. Tohle je známo skrze mnoho starověkých textů, které dávají stručné popisy a také z nález z roku 1887 nalezeném v ruinách v Pompeii. Dům, který patřil řeckému chirurgovi roku 79 byl identifikován díky jeho velkým zásobám chirurgického nářadí, kterého bylo více, než sto. Tyto lékařské nástroje, které jsout teď k prohlédnutí v muzeích po celém světě, byly všechny přístupné starověkému řeckému lékaři Hippocrates (460–370 př. n. l.), který žil více než tisíc let, před islámem a mnoho z nich v podobné formě se používá dodnes. Tyto nástroje zahrnují široké spektrum skalpelů, háků, uvulu držící kleště, kostní vrtáky, kostní kleště, katetry a dokonce i přenostnou tašku pro jejich přenášení.[46] Zároveň to byl řecký lékař a zkoumatel Claudius Galenus (129–217), kdo obrovsky ovlivnil západní zdravotnictví, kdo poprvé použil nit z vnitřností pro zašití ran a ne al-Zahrawi. Ve skutečnosti "Muslimský" lékař Ibn Sīnā (Avicenna) o 700 let později (920 AD) používal produkt z prasete.[47] Čin zbožného muslima, rozhodně.

Co se týče krevního oběhu, mohl být popsán muslimským medikem Ibn Nafis 300 led před William Harvey, ale čínská kniha medicíny toto popisuje 1600 let před Ibn Nafis.[48]

Článek zároveň uvádí, že muslimští doktoři poprvé vyvinuli duté jehly pro vycucnutí zákalu z oka, a anestetika ze směsi opia a alkoholu. Není tomu tak. Chirurgie zákalu byla vykonávána po mnoho století. První zmínka o chirurgii zákalu byla napsáno hinduistickým chirurgem Susruta v rukopisech z 5. století př. n. l. V Římě, archeologové našli chirurgické nástroje používané pro léčbu zákalu, z 1. a 2. století. Duté jehly byly používány pro zrušení zákalu a odstranění vycucnutím.[49] Anestetika z opia a alkoholu byly používána jak číňany tak římany. Řecký lékař, farmakolog a botanik Pedanius Dioscorides (40–90 AD) v jeho práci Materia Medica (jedna z nejvlivnějších knih o rostlinách v historii) se zmiňoval o použití extraktu alkoholu před operací. To naznačuje, že to bylo typické pro chirurgy ve starověkém římě, zmírňovat bolest při operaci tím, že jím dají sedativa.[50]

Větrný mlýn

Vynalezen roku 634 pro perského chalífu a byl používán pro mletí obilí a zvedání vody pro zavlažování. V širokých pouštích Arábie, když sezónní potoky vyschly, jediným zdrojem energie byl vítr, který foukal konstantně z jedné strany, po dobu několika měsíců. Mlýny měly 6 nebo 12 lopatek pokrytých tkaninou nebo palmovými listy. Bylo to 500 let před tím, než byl první mlýn viděn v Evropě.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Rekonstrukce větrného kola, popsaného Heroem z Alexandrie v prvním století.

Větrný mlýn nebyl vynalezen roku 634 pro perského chalífu. Přestože arabové napadli Persii roku 634 AD, navzdory tomu, co článek tvrdí, nebyl zde žádný chalífa v Persii v té době, byl v Medíně, Saudské Arábii. Chalífa Abu Bakr zemřel dřív toho roku a Umar ibn al-Khattab převzal velení. Fīrūz (Abu-Lu'lu'ah), ne-muslimský otrok vlastněný araby, který byl roku 644 AD zavražděn chalífou Umarem v mešitě v Medíně, je popisován islámskými zdroji jako perský stavitel větrných mlýnů.[51] Proto, konstrukce větrných mlýnů bylo již založené řemeslo v Persii, před příchodem islámu.

Pokud se podíváme na historii větrných mlýnů, první rotační mlýn byl oběven v Catal Hayuk v Turecku a existoval asi před 8000 lety,[52] zatímco nejstarší větrné mlýny byly vyvinuty mnohem později pro automatizaci mletí obilí a čerpání vody. Jeden z prvních větrných mlýnů o kterém máme zmínku, může být nalezen v řeckých textech z 1. století, kde je větrný mlýn nazván hydraletēs, ale díky těžkému použití otrocké práce, nenacházíme archeologické důkazy o větrných mlýnech až do 4. století. [53] Nejstarší zmínka o typu větrného mlýna může být nalezena v knize Pneumatica napsané v 1. století pisatelem jménem Hero, v ní je popisováno tvoření druhu ústrojí poháněného větrem. [54] Myšlenka nicméně nebyla nikdy realizována a nenacházíme nejstarší design vertikální osy, až do jeho vyvinutí v Persii v letech 500–900 AD. Čína je také často považována za vynálezce větrných mlýnů. Víra, že to bylo vynalezeno v Číně před více než 2000 lety je široce rozšířená a možná i přesná, ale nejstarší vlastní dokumentace čínského mlýna byla až roku 1219 AD čínským státníkem Yehlu Chhu-Tshai.[55]

Inokulace

Technika inokulace nebyla vynalezena dvojicí Jenner a Pasteur, ale byla vynalezena v muslimském světě a přivedena do Evropy z Turecka manželkou anglického ambasadora v Istanbulu roku 1724. Děti v Turecku byly vakcinovány kravskými neštovicemi, aby bojovaly proti smrtícím neštovicím minimálně 50 let před tím, než to objevil Západ.[2]

Byly to neštovice, co bylo používáno pro očkování Turky, ne kraví neštovice. Očkování bylo široce rozšířené v té době a zahrnovalo použití strupu neštovic. Použití mnohém méně nebezpečných kravských neštovic pro vyvolání imunity není inokulace, ale vakcinace. Byl to ve skutečnosti Jenner kdo poprvé oznámil použití kravských neštovic pro vakcinaci proti mnohem smrtelnějším neštovicím, tedy vynalezl vakcinaci. A ano, Jenner a Pasteur nevynalezli inokulaci, ale také to nebyli muslimové. To co Paul zřejmě neustále dělá je přisuzovat cokoliv co vzešlo z východní polokoule (nezávisle na tom, jestli to bylo před nebo po vzniku islámu nebo ne) jako vzešlé z 'muslimského světa', přestože i ten nejméně informovaný z nás si uvědomuje, že Čína a Indie nejsou součástí tzv. muslimského světa. Bylo řečeno, že inokulace proti neštovicím začala v Číně během 10. století,[11] ale nejstarší dokumentovaná inokulace v Číně přicházi z textu z roku 1549.[56] První známé pokusy pro vytvoření umělé imunity zahrnovaly práškové neštovice fouknuté do dutin, a v 17. století, připravili pilulky z kravích much ve snaze předejít této nemoci. V Indii, lékaři zelpšovali imunitu použitím neštovicových strupů na potrhanou kůži zdravých. Technika inokulace se rozšířila na západ do Turecka a poté do Evropy.[57]

Plnicí pero

Vynalezeno pro egyptského sultána roku 953 poté co požadoval pero, které by nazašpinilo jeho ruce nebo šaty. Drželo inkoust v nádrži a jako moderní pera, krmila hrot kombinací gravitace a vzlínání.[2]

Historie plnícího pera nemůže začít jinak, než brkem. Brk byl používán pro psaní egyptských králů před 4000 lety. Většinou používali husí brk se zabroušenou špičkou a ponořovali jej do inkoustu ze zeleniny. Přestože první tužka byla vynalezena Conrad Gessnerem roku 1567[58], zůstalo to tak až do 18. století, kdy bylo vymyšleno kovové pero. Daniel Schwenter napsal o jeho nápadu vytvořit plnicí pero v jeho Delicia Physic-Mathematicae roku 1636 [59]; pokusy o výrobu pera s jeho vlastní zásobou inkoustu začalo roku 1656. Například Samuel Pepys měl jedno v roce 1663. Fungovalo tím způsobem, že malá roura nad špičkou brku byla naplněna pomocí malého pístu. Ale o něco více použitelné pero přišlo na svět v 19. století. Plnící pero, které fungovalo na stejném principu (pero s pístem) vynalezl Folsch roku 1809.[60] Později roku 1931, László Bíró prezentoval první kuličkové pero v Budapešti,[61] kuličkové pero bylo designováno pro lepší použití inkoustu, který by se nerozmazával a nedělal kaňky.[62]

Ti, kteří tvrdí, že kuličkové pero bylo vynalezeno roku 953 muslimem potřebují uvést nějaký důkaz plnicího pera a důkaz o typu použitého inkoustu.

Systém číslování

Systém číslování, který používáme po celém světě je pravděpodobně z Indie, ale styl číslic je arabský a poprvé se objevuje v tisku v práci muslimských matematiků al-Khwarizmi a al-Kindi kolem roku 825. Algebra byla pojmenovány po al-Khwarizmiově knize, Al-Jabr wa-al-Muqabilah, většina jejího obsahu se stále používá. Práce muslimských učenců matematiky byla importována do Evropy o 300 let později italským matematikem Fibonaccim. Algoritmy a většina teorie trigonometria přišla z muslimského světa. A Al-Kindiho objev analýzy frekvence ukázal všechny šifry starověkého světa rozpustné a vytvořil základy moderní kryptologie.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Dnešní systém číslování se vyvinul z indických Brahmi číslic, které byly vyvinuty na začátku prvního století. Před jejich uvedením, arabové stále používali řecký systém číslování, a dokonce sami arabové nazývají to co mnoho lidí špatně nazývá "arabskými číslicemi" jako "hinduistické číslice."

Algebra mohla být pojmenována podle knihy al-Khwarizmiho zvané Al-Jabr wa-al-Muqabilah, ale kořeny algebry samotné mohou být vystopovány až ke starověkým babyloňanům, kteří byli schopni dělat výpočty algoritmickým způsobem.[63] Pokud máte něco pojmenováno po něčem co to zpopularizovalo nebo vylepšilo, ještě neznamená, že jste vynálezce. Navíc byste museli nepočítat práci matematika Diophantus z Alexandrie (200 a 214 AD–284 a 298 AD), který napsal sérii knih jménem "Arithmetica" a je běžně označován za "otce algebry".

Paul Vallely s nevolí přiznává, že systém číslování, který se používá po celém světě je 'pravděpodobně' z Indie, nicméně titulek tohoto údajného islámského vynálezu je stále "Systém číslování". První známé použití čísel bylo kolem roku -30 000 , ale je obecně uznáváno, že číselný systém, který používáme dnes (čísla 0 až 9) byl vynalezen v Indii.[64][65] Důvodem, proč se jím říká "arabská" na Západě, je že byly představeny evropanům skrze araby, kteří je přijali dríve od hinduistů. Podobně, sami arabové je běžně nazývají "hindské číslice".[66]

Použití nuly jako čísla je nalezeno v mnoha starověkých indických textech. Koncept negativních čísel byl uznán mezi lety 100-500 př. n. l. číňany. Řečtí a indičtí matematikové studovali teorii racionálních čísel. (Nejznámější z těchto děl je Euklidovy elementy, datované 300 př. n. l.. Euclid ja často také označován za "Otce geometrie".) První použití iracionálních čísel je v indické Sulba Sutras (800–500 př. n. l.). První výsledky ohledně transcendentních čísel udělal Johann Heinrich Lambert roku 1761. První známý koncept matematického nekonečna se objevuje v hindském textu Yajur Veda (1,400 a 1,000 př. n. l.). První zmínka o odmocnině ze záporného čísla udělal řecký matematik a vynálezce Heron z Alexandrie (10–70 AD). Prvočísla byly studovány celou psanou historii. Matematická větev trigonometrie byla studována starověkým egypťany a babyloňany, ale byli to až starověcí řekové, kteří dokázali teorémy, které jsou shodné s moderní trigonometrií. A nakonec, první známé algoritmy byly vyvinuty starověkýmy babylónany (1600 BC).[67][68][69][70][71]

Co se týče al-Kindi, zatímco je považován za prvního, kdo popsal analýzu frekvence, samotná technika možná nebyla objevena al-Kindim jak je tvrzeno. Nikdo neví, kdo vlastně objevil/vynalezl/uvědomil si, že frekvence písmen mohou být použity pro dešifrování,[72] a sama kryptologie může být vystopována až do časů Julia Cesara.

Tří chodové jídlo

Ali ibn Nafi, aka Ziryab (Černý pták) přišel z Iráku do Kordoby v 9. století a přinesl s sebou koncept jídla o třech chodech – polévka, po ní ryba nebo aso, poté ovoce a ořechy. Zátoveň představil křišťálové sklo (které bylo objeveno po experimentech s křišťálem Abbas ibn Firnas - viz č. 4).[2]

Muset zahrnout jídlo o třech chodech mezi top 20 invencí náboženství je trapné. Vypadá to jako výsledek bezradnosti. A vlastně, vynalezli to muslimové doopravdy? Není překvapením, že odpovědí je ne. Římané obsadili Británii roku 43 AD (téměř 600 let před příchodem islámu) a s sebou přinesli koncept jídla o třech chodech [73] který se skládal z prvnícho chodu, hlavnícho chodu a dezertu.[74] Typickým prvním chodem byl treska, sleď, parmice, nebo makrela; hlavním chodem pečené hovězí, vepřové, nebo zvěřina podávané s připravenou omáčkou a vařenou zeleninou; následoval dezert jako plněné smažené datle, jablka namočené ve krémové omáčce, nebo pečivo na které se přidal med a pepř; a pro spláchnutí, spoustas vína.[75] Byli to před-islámští peršané kdo představil dezert od Asia Minor až po Ephesus (odsuzující řeky za jejich vynechání v jídle).

Zároveň, Abbas ibn Firnas nevynalezl křišťálové sklo. Čisté sklo bylo objeveno během 15. století ve Vídni a bylo nazváno cristallo. Křišťál byl vynalezen o 175 let později, poté co sklář George Ravenscroft přidal olovný oxid ke sklu, čímž vytvořil olověné křišťálové sklo.[76]; [77]

Koberce

Koberce byly považovány za součást ráje středověkými mumslimy, díky jejich pokročilým tkalcovským technikám s novými tinkturami z islámské chemie a velmi vysokým smyslem pro vzory a arabesky, které byly základem islámského ne-zobrazovacího umění. Narozdíl od Evropy, kde byly podlahy zřetelně pozemské, nebo spíše zemité, dokud se nedozvěděli o arabským a perských kobercích. V Anglii, jak Erasmus zaznamenal, podlahy byly "pokryty rákosem, výjimečně vyměněny, ale tak nedokonale, že spodní vrstva je ponechána neupravená, někdy i 20 let, vhodná na plivání, odtok pro psy a lidi, rozlitá piva, kousky ryb, a další ohavnosti, které nejsou vhodné pro zmínění". Koberce se samozřejmě rychle uchytily.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Rohožka Pazyryk, datovaná k -5. století, je nejstarším známým kobercem světa. Více, než tisíc let před islámem.

První známy koberec byl objeven ruským profesorem Rudenko roku 1949 během vykopávek mohzlů v horách Altai v Sibérii. Zvaná rohožka Pazyryk,[78][79] datuje se od -5. století[80] a je nyní uchována v Hermitage museum of St. Petersburg.[81] Byla zachována před rozkladem, díky prosakující vodě do mohylu a mrazu. [82] Pokročilá tkalcovská technika použitá pro koberec Pazyryk naznačuje dlouhou historii evoluce a zkušenosti s tímto uměním. Většina expertů věří, že koberec Pazyryk je pozdním úspěchem nejméně tisíceleté evoluce techniky. Důkazy ukazují, že některé formy tkaní koberců byly používány v Egyptě, Mezopotámii, a na středním východě a v Asii asi před 4000 lety. Tedy, koberec je před-islámským vynálezem.

A co Západ a podlahy o kterých se zmiňuje Paul Vallely? Koloseum v Římě, které bylo dokončeno roku 80 AD mělo dřevěnou (ne zemitou) podlahu. Ve skutečnosti, typický řecký dům již od 2. století měl mozaikovou podlahu, jak můžeme nalézt v "House of the Tragic Poet" v Pompeii, Itálie.[83]; [84] Římané také používali rohožky na podlahách a stěnách jejich paláců. Roku -47 když egypťané vyhostili královnu Kleopatru z Egypta, nahradili jí jejím bratram, nechala se doručit císaři Juliu Césarovi, propašovaná v zabaleném koberci. Jejich láska ke kobercům byla tak velká, že mnoho z nich je považovalo za cennější, než peníze a mohli je dokonce používat pro placení daní.[85]

Moderní šek

Moderní šek vychází z arabského saqq, psaná přísaha zaplatit za zboží, když je dodáno, aby se předešlo nutnosti transportovat peníze přes nebezpečný terén. V 9. století, muslimský byznysmen mohl proplatit šek v Číně, vypsaný v jeho bance v Bagdádu[2]

Starověcí římané nejspíš používali ranou formu šeku zvanou praescriptiones v prvním století př. n. l.,[86] a saqq (nebo sakk, který se vyvinul do moderního šeku)[87] systém o kterém mluví Paul Vallely byl před-islámskou inovací ze 3. století perské Sassanid říše. Moderní šeky potřebují papír, aby byly napsány, takže indície pro vynález šeku mohou být vystopovány po vynálezu papíru. Úzce to také souvisí s historií peněz a bankovnictví.

Papír byl nejspíš vynalezen v Číně v -1. století. Bylo to utajováno pět století a přišlo do Japonska roku 610. Nebylo to používáno pouze pro psaní a knihy (číňané jsou také zodpovědní za vynález tisku, nejspíš mezi 4. a 7. stoletím) ale také pro vytváření deštníků, vlajek, domácností, toaletního papíru a dokonce brnění tak silného, že odolá šípům. Ale vraťme se k šekům, používale je jako první směnky, první papírové peníze. Invence byla nutná kvůli lupičům, kterých bylo tolik, že obchodníci nemohli zaplatit daně státu. Technika státu byla živoucí v čínské říši a přežila po mnoho tisíciletí. Úředníci přivedli nápad lístků označených určitou hodnotou, která může být přeměněna na zlato na konci cesty. Takže byly vyvinuty první šeky v historii.[11][88][89][90]

Země je kulatá

V 9. století, mnoho učenců vědělo, že Země byla kulatá. Důkazem, jak řekl astronom Ibn Hazm, “je, že Slunce je vždy vertikální vůči určitém bodu na Zemi”. Bylo to 500 let předtím, než to napadlo Galileo. Výpočty muslimských astronomů byly tak přesné, že v 9. století spočítali obvod Země jako 40,253.4km – lišili se jen o 200 km. Učenec al-Idrisi vzal globus ukazující svět soudu králi Rogeru Sicilskému roku 1139.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Před-islámská byzantská mince z roku 607–609 AD. Zahrnuje znázornění korunovaného císaře Focas držícího královské jablko (koule reprezentující kulatou Zemi) více než 400 let před tím, než si to uvědomil Ibn Hazm a 532 let před tím, než al-Idrisi ukazoval globus soudu krále Rogera.

Fakt, že je Země kulatá byl běžnou znalostí mezi středověkými evropany, což je dokázáno většinou učebnic raného středověku, koule (globus cruciger; latinský název pro "kouli s křížem") křesťanský symbol reprezentující Kristovu (kříž) vládu nad světem (koule) použitá v korunovačních klenotech mnoha království a ve svaté říši římsé již od roku 395 a skrze celý středověk,[91] a psaní raných křesťanských učenců, včetně Anicius Boëthius (480–524 AD), biskupa Isidore ze Seville (560–636 AD), biskupa Rabanus Maurus (780–856 AD), mnicha Bede (672–735 AD), biskupa Vergilius ze Salzburg (700–784 AD) a nejdůležitější teolog středověku: Tomáš Akvinský (1225–1274 AD). Víra, že středověcí křesťané věřili v placatou Zemi je chybná,[92] a byla jmenována druhou největší chybnou představou v historii, podle Historical Association of Britain roku 1945.[93] Což by nemělo být žádným překvapením, když uvážíme, že řecký vědec Pythagoras (570–495 BC), Aristoteles (384–322 BC) a Hipparchus (190–120 BC) také dospěli k závěru, že je Země kulatá ještě o tisíc let dříve.

Eratosthenes (275–194 BC) roku 240 BC změřil obvod Země číslu velmi blízkému tomu, které známe dnes. Změřil vzdálenost mezi Alexandrií a Aswanem a také změřil zakřivení země mezi těmito dvěma body na povrchu koule (Země) a došel k číslu udávajícím obvod Země. Eratosthenovu metodu později použil Hermannus Contractus (1013–1054 AD), středověký křesťanský učenec. Řecký filozof a matematik Aristarchus (320–230 BC) dokonce věděl, že se Země točí kolem Slunce a ne naopak (viz geocentrismus).[94]

Na východě, práce klasických indického indického astronoma a metematika Aryabhata (476–550 AD) se také zabývá kulatostí Země a pohybem planet. Poslední dva díly jeho sanskrtského magnum opus Aryabhatiya, které byly nazvány "Kalakriya" (počítání času) a "Gola" (míč), říkají, že Země je kulatá a že její obvod je 4,967 yojanas, což je v moderních jednotkách 39,968 km, což je blízko dnešní hodnotě 40,075 km.[95] Zároveň prohlásil, že zdánlivá rotace objektů na obloze je způsobena rotací Země, vypočítal délku hvězdného dne na 23 hodin, 56 minut, a 4.1 sekund.[96]

Shrnuto: všechno co bylo připisováno arabským muslimům Paulem Vallelym, bylo nejen objeveno před-islámským východem, ale také před-křesťanskými řeky. Islámská víra brzdí vědecký pokrok a nic to nedemonstruje lépe, než moderní víra, že Země je plochá. Bylo to roku 1993, kdy nejvyšší náboženská autorita Saudské Arábie Sheik Abdul-Aziz Ibn Baaz prohlásila, že "Země je plochá. Kdokoliv tvrdí, že je kulatá je ateista, zasluhující trest."[97] a v říjnu 2007 na Al-Fayhaa TV v Iráku, muslimský vědec také deklaroval, že je Země plochá, což dokazují Koránové verše a také že Slunce je mnohem menší, než Země a točí se kolem něj.[98]

Střelný prach

Přestože číňané vynalezli střelný prach z ledku a používali jej pro své ohňostroje, byli to arabové, kteří přišli na to, že by to mohlo být očištěno pomocí dusičnanu draselného pro vojenské účely. Muslimské zápalné zařízení děsily křižáky. V 15. století vynalezli jak rakety, kterým říkali "samo-pohybující spalovací vejce", a torpédo - samohybná bomba ve tvaru hrušky s hrotem vepředu, který se nabodl do nepřátelksé lodi a poté vybouchl.[2]

Jak článek již přiznává, číňané vynalezli ledkový střelný prach, a ledek je ve skutečnosti dusičnan draselný.[99] Je zde také pouze jeden odkaz z křížové výpravy mluvící o jakémsi druhu střely, který však nezpůsobil žádné škody. Pokud byl v době křížových výprav opravdu použit střelný prach, prvním zařízením, kde by byl použit by byl kanén, ale byli to ve skutečnosti číňané, kteří vystřelili z prvního kanónu.[100]

Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Stěna jeskyně v Dunhuang, Čína, 950 n. l.. Zobrazuje první známou reprezentaci zbraně a granátu.

Přestože datum uvedení není znám, psaní naznačují, že roku 994 AD číňané použili ohnivé šípy v bitvě. Ohnivé šípy byly tradiční šípy zakončené hořlavými materiály jako pryskyřice. Roku 994 AD čínské město Tzu T'ung bylo napadeno armádou 100,000 mužů. Vůdce obranných sil, jménem Chang Yung, přikázal odpovědět na útok s pomocí ohnivého střelectva, katapultovaného kamení a ohnivíš šípů střílených z luků.

Roku 1045, úředník čínské vlády jménem Tseng Kung-Liang napsal kompletní kompletní výčet událostí, kdy číňané použili střelný prach, včetně jeho adaptace pro zbraně. Zavné "Wu-ching Tsung-yao" práce podrobně popisovala použití balistických ohnivých šípů, nevystřelených luky, ale pomocí střelného prachu. Zatímco datum jejich uvedení zůstává nejasné, ohnivé šípy vystřelené střelným prachem jsou považovány za první opravdové rakety. Tyto ohnivé šípy byly tradičně okřídlené šípy poháněné zapáleným střelným prachem umístěným v trubici přidělaném k šípu. Ohnivé šípy nesly vznětlivé materiály nebo někdy jedovatou špičku. Ve formě více podobné moderním raketám, trubice byla prodloužena až ke špičce šípu a dostala kulatý nos, byla zrušena potřeba tradiční šípové špičky.

Roku 1258, mongolové používali ohnivé šípy poháňené střelným prachem ve svém úsilí dobýt arabské město Bagdád. Mongolové vypustili ohnivé šípy poháněné střelným prachem z jejich lodí během jejich útoků na Japonskoroku 1274 a 1281. Ke konci 13. století, armády Japonska, Jávy, Koreji a Indie údajně získaly dostatečné znalosti o ohnivých šípech poháňených střelným prachem aby je začli používat proti mongolům. Použití těchto zbraní se rychle rozšířilo skrze Asii a východní Evropu.

Zároveň ohnivé šípy poháňené střelným prachem byly plápolající v bitvě, vědecké práce na téma přípravy ohnivých šípů poháňených střelným prachem a jeho aplikace pro zbraně byly publikovány v Evropě. Významné práce připravili Roger Bacon, Albertus Magnus, a Marchus Graecus před koncem 13. století. Roku 1379, ital jménem Muratori používal slovo "rochetta" když popisoval typy ohnivých šípů poháněných střelným prachem používaných ve středověku. Tohle se považuje za první použití slova "raketa".[101]

Zahrady

Středověká Evropa měla kuchyni a zahrádky s rostlinami, ale byli to arabové, koho první napadlo udělat zahradu jako místo krásy a pro meditaci. První královské zahrady v Evropě byly otevřeny v 11. století, v muslimském Španělsku. Květiny, které měly původ v muslimských zahradách zahrnují karafiát a tulipán.[2]
Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination
Kresba zahrady. Vzato z egyptské hrobky Nebamun, u Chrámu Amun v Karnak, který zemřel kolem 1350 př. n. l. — téměř dva tisíce let před Mohamedovým prvním údajným 'zjevením'.

Zahrady byly arabskou tradicí dlouho před islámem, takže aby islám tvrdil, že je to jeho vynález je ignorace tisíců let před-islámské arabské kultury, a navíc legendární Hanging Gardens v Babylonu, které byly postaveny králem Nebuchadnezzar II kolem -600 pro potěšení jeho nemocné ženy, Amytis of Media.[102] Zároveň to ignoruje římskou tradici zahrad a fontán použitých pro meditaci a krásně artistické čínské Suzhou zahrady (770–476 př.n.l.) které byly designovány speciálně pro relaxaci.[103] Nejstarší obrázkový záznam o zahradě je z kresby ze starověké egyptské kobky. Tak jako moderní zahrady, jsou kompletní, se přístřeším, bazénem, stíněnými chodníky, besídkami, a rostlinami rostoucími na terakotových květináčích. Ve starověku, chrámy obsahovaly něco, co by mohlo být považováno za zahrady. Když byly zavřeny pro veřejnost, staly se místem pro kněze. Místa pro výsadbu byly nalezeny v egyptských chrámech Hatshseput a Mentuhotep, a řeckém chrámu Hephaistos.[104] Zároveň jedním z centrálních objektů římského období byla oeci zahrada se sloupořadím. Někdy centrum zahrnovalo rybník nebo plavecký bazén místo zahrady. V závislosti na velikosti domu, půdorys mohl pokračovat dokekonečna, se zahradami vedoucími k pokojům vedoucím k dalším zahradám.[83]

Závěr

Článek, který napsal Paul Vallely je zcela zavádějící. Vynechává, zkresluje a dělá chyby ohledně nejzákladnějších historických faktů, aby dal čtenáři falešný dojem. Nechá vás to přemýšlet nad tím, co ho mohlo vést k napsání takového klamného žurnalistického kousku? Tato ukázka měla ukázat 1001 islámských vynálezů. Pokud prvních dvacet jsou prokazatelně špatně, jak na tom asi bude zbylých 981? Neměly by Museum of Science and Industry a University of Manchester raději pátrat a zachovávat přesnou historii, než pomáhat stránkám jako MuslimHeritage.com, zvěčňovat chyby o historii a okrádat jiné civilizace, jako je starověká Čína, starověký Řím, Indie a před-islámský Egypt o uznání, které si právem zaslouží?

Nezávisle na Paul Vallelyově pokusu (kterému chybí fakta) změnit historii světa, aby ukázal islám v lepším světle a jeho levým pokusem bagatelizovat ne-islámské civilizace a jejich historické dědictví, zůstává to bolestivě jasné, že vědecký a literární pokrok je pomalý anebo stagnující v islámském světě, specificky kvůli islámské víře a jejím restrikcím na její stoupence.

Navíc, pan Isaac Newton, který byl Michaelem H. Hartem označen za druhého nejvlivnějšího člověka v historii, byl oddaným křesťanem,[105] ale jeho objevy nejsou nikdy popisovány jako "křesťanské objevy". Popravdě, toto nedávné označování vynálezů údajnými náboženskými přesvědčeními jejich vynálezců je docela zvláštní praktika. Pokud bychom měli udělat to samé pro vynálezy od následovatelů křesťanství, židovství, hinduismu nebo i řecko-římského pohanství, seznam by byl téměř nekonečný.

Viz také

  • Zlatý věk - A hub page that leads to other articles related to "Zlatý věk"

Překlady

  • Verze této stránky je také dostupná v těchto jazycích: anglicky. Další jazyky si můžete zvolit na liště vlevo.

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Wikipedia search term: "How Islamic inventors changed the world". Results: Inventions in medieval Islam, Timeline of historic inventions, Al-Jazari, Combination lock, Cheque, Islamic Golden Age, Al-Andalus, Science in medieval Islam, Medicine in medieval Islam, Alchemy and chemistry in medieval Islam, List of Muslim scientists, Paul Vallely, Pinhole camera, Timeline of science and engineering in the Islamic world, Inoculation, Ink, Timeline of medicine and medical technology, Science in the Middle Ages, History of medicine, History of technology, List of persons considered father or mother of a field, Wikipedia:Articles for deletion/Arab contributions to science. Retrieved December 24, 2009
  2. ↑ 2.00 2.01 2.02 2.03 2.04 2.05 2.06 2.07 2.08 2.09 2.10 2.11 2.12 2.13 2.14 2.15 2.16 2.17 2.18 2.19 2.20 Paul Vallely, "How Islamic inventors changed the world", The Independent, March 11, 2006
  3. ↑ Lake Tana Monastery Island Coffee - Ethiopia, Sea Island Coffee
  4. ↑ John H. Hammon, "The camera obscura," CRC Press, January 1, 1981
  5. ↑ 5.0 5.1 Jon Grepstad, Pinhole Photography, Photo.net, first published 1996, last updated December 18, 2003
  6. ↑ Michael Quinion, CAMERA/ˈkæmərə, World Wide Words, November 15, 1997
  7. ↑ Lynn H. Nelson, Latin Word List, University of Kansas, June 18, 1997
  8. ↑ "Ancient chess history unearthed", BBC News, July 27, 2002
  9. ↑ "Buraida oznámil z pověření jeho otce, že Aláhův apoštol (swt) řekl: Ten kdo hraje šachy je jako ten, kdo obarvil své ruce prasečí krví." - Sahih Muslim 28:5612
  10. ↑ "Yahya mi řekl od Malik od Nafi od Abdullah ibn Umar, že když našel někoho ze své rodiny hrát kostky, zbil ho a rozbil je. Yahya řekl, že lsyšel Malika říkat: "Není nic dobrého na šachách a on je zakázal." Yahya řekl: "Slyšel jsem ho zakázat hraní a jiné zbytečné hry. Recitoval tento verš: ' co zůstane jiného, odejde-li pravda, než bloudění?' " (Sura l0 ayat 32)." - Al-Muwatta 52:7
  11. ↑ 11.0 11.1 11.2 The Genius of China, 3,000 Years of Science, Discovery and Invention written by Robert K.G.Temple and published by Simon and Schuster, 1986. Currently out-of-print
  12. ↑ Encyclopedia Brittanica, 2004
  13. ↑ Oracle Bones, Stars, and Wheelbarrows, Ancient Chinese Science and Technology by Frank Ross,Jr., Houghton Miffin Company, New York, 1982
  14. ↑ Early History of Flight - Hero and the Aeolipile, About.com: Inventors
  15. ↑ The Travels of Dean Mahomet, University of California press, ISBN 9780520207172
  16. ↑ "Deen Mahomed (1759–1851): soldier, writer, businessman", The Oxford Dictionary of National Biography
  17. ↑ Tracing Your Roots > South Asian > Tracing South Asian Roots: Dean Mahomed Shampooing Surgeon in Brighton, Moving Here
  18. ↑ Ansari, Humayun (2004), The Infidel Within: The History of Muslims in Britain, 1800 to the Present, C. Hurst & Co. Publishers, pp. 57–8, ISBN 1850656851
  19. ↑ Barbara F. McManus, Roman Baths and Bathing, The College of New Rochelle, revised July 2003
  20. ↑ Soaps & Detergent: History, The American Cleaning Institute, Washington, DC
  21. ↑ R. Talon, La Science antique et medievale, Presses Universitaires de France, Paris, 1957, plate 16. Photo: Sir J. Needham.
  22. ↑ Fractional Distillation, The Chemical Heritage Foundation, 2002
  23. ↑ John Ferguson, History of distillation and essential oils, Aromatherapy Organisation Council
  24. ↑ History of Whisky and of Distillation (I), Celtic Whisky Compagnie
  25. ↑ Newman, William (1985). "New Light on the Identity of Geber", Sudhoffs Archiv fuer die Geschichte der Medizin und der Naturwissenschaften.
  26. ↑ Geber, Encyclopædia Britannica.
  27. ↑ 27.0 27.1 Major Engineering Events in History: First Use of the Crank 834 A.D., Trivia-Library, Inc.
  28. ↑ The Invention of the Crank, The Crank Powered Bicycle, Patent Pending Blog, April 7, 2005
  29. ↑ White Jr., Lynn (1962), Medieval Technology and Social Change, Oxford: At the Clarendon Press p.170 Nicméně, že al-Jazari úplně nechápal význam kliky pro spojení střídavého s rotačním pohybem je ukázáno jeho extrémě složitou pumpou poháňenou pomocí ozubeného kola připevněného excentricky na nápravu.
  30. ↑ "Science & Technology: Heron of Alexandria", Encyclopædia Britannica
  31. ↑ A walk through time - Early Clocks, The National Institute of Standards and Technology (NIST) Physics Laboratory
  32. ↑ "An Ancient Greek Computer?", World-Mysteries, The Economist Newspaper Limited 2002
  33. ↑ Michael Lahanas - The Antikythera computing device, the most complex instrument of antiquity, Hellenica
  34. ↑ Hoepfner, Wolfram (1970), "Ein Kombinationsschloss aus dem Kerameikos", Archäologischer Anzeiger 85(2):210–213
  35. ↑ The Beauty of Ancient Chinese Locks, The Ancient Chinese Machinery Cultural Foundation
  36. ↑ Schlage's History of Locks/ Inventive Ingenuity, Schlage Lock
  37. ↑ Averil Colby, Quilting, Macmillan Pub Co, 1979, ISBN 9780684160580
  38. ↑ 38.0 38.1 Julie Johnson, History of Quilting, Emporia State University
  39. ↑ Chen Lin, Male mummy found in Xinjiang, china.org.cn, September 20, 2007
  40. ↑ Roman Art and Architecture, MSN Encarta
  41. ↑ "arch", The Columbia Electronic Encyclopedia 2007, Columbia University Press (archived), http://encyclopedia2.thefreedictionary.com/arch. 
  42. ↑ Holly Hayes, Hagia Sophia, Istanbul, Sacred Destinations, September 19, 2009
  43. ↑ Jamie Humphrey and Linda Phelps, Stained Glass, Europe, Medieval, Smith College History of Science, Museum of Ancient Inventions
  44. ↑ Vault (architecture), Encyclopædia Britannica, accessed February 8, 2011
  45. ↑ John Julius Norwich, The World Atlas of Architecture. Publisher: Crescent, pg.202, ISBN 9780517668757
  46. ↑ Prof. Nancy Demand, Indiana University, Bloomington, The Asclepion, AbleOne Education Network, Classics Technology Center
  47. ↑ Professor David J. Leaper, "Wound Closure Basic Techniques", presented at EWMA Stockholm 2000, The European Wound Management Association
  48. ↑ Janet Koenig, A Brief and Selective History of Blood, REPOhistory
  49. ↑ The History of Cataract Surgery, LaserSurgeryForEyes
  50. ↑ Facts about Anesthesia’s Past and Present, Word Sources
  51. ↑ Al-Farouq Omar Ibnul- Khattab/ Omar's Martyrdom, IslamBasics, The Online Islamic Library
  52. ↑ History of Technology: Mills, History World
  53. ↑ Geoffrey Ernest Maurice De Ste. Croix, The class struggle in the ancient Greek world (pg. 38), Cornell University Press, 1989, ISBN 9780801495977
  54. ↑ Donald Routledge Hill, A history of engineering in classical and medieval times (pg. 172), London: Croom Helm & La Salle, Illinois: Open Court, 1984, ISBN 0875484220
  55. ↑ Darrell M. Dodge, Illustrated History of Wind Power Development: Part 1, TelosNet Web Development
  56. ↑ Joseph Needham, Science and Civilization in China: Volume 6, Biology and Biological Technology, Part 6, Medicine, Cambridge University Press, 2000, pg. 134, ISBN 9780521632621
  57. ↑ Christopher S. W. Koehler Ph.D., Science, “society”, and immunity, The American Chemical Society, MDD Vol. 4, No. 10, pp 59–60., October 2001
  58. ↑ Dennis B. Smith, Conrad Gessner, Leadholder: The Online Drafting Pencil Museum
  59. ↑ Daniel Schwenter, Academic dictionaries and encyclopedias
  60. ↑ Fountain pen, Quido Magazine
  61. ↑ Golyó a tollban - megemlékezés Bíró László Józsefről (in Hungarian), Hungarian Patent Office
  62. ↑ Ballpen, The Great Idea Finder, May 5, 2006
  63. ↑ Dirk J. Struik, A Concise History of Mathematics, Dover Publications; 4 Rev Sub edition, 1987, ISBN 9780486602554
  64. ↑ Berat Jusufi, Jon-Fredrik Stryker, Vegard Larsen, The history of Indian numerals, Comenius Maths Project, a Europeen Education Project (EEP)
  65. ↑ Joel Achenbach, "Take a Number, Please", The Washington Post, September 16, 1994
  66. ↑ Russ Rowlett, Roman and "Arabic" Numerals, The University of North Carolina at Chapel Hill, March 14, 2001, updated July 14, 2004
  67. ↑ Erich Friedman, What's special about this number?, Stetson University
  68. ↑ Steven Galovich, Introduction to Mathematical Structures, Harcourt Brace Javanovich, 1989, ISBN 0154534683
  69. ↑ Paul Halmos, Naive Set Theory Springer, 1974, ISBN 0387900926
  70. ↑ Morris Kline, Mathematical Thought from Ancient to Modern Times, Oxford University Press, 1972
  71. ↑ Whitehead and Russell, Principia Mathematica to *56, Cambridge University Press, 1910
  72. ↑ Simon Singh, The Black Chamber: Cracking the substitution cipher, Simon Singh.net
  73. ↑ Adam Hart Davis, Discovering Roman Technology: Food and baths, BBC History, May 11, 2009
  74. ↑ Roman cuisine, Wikipedia, accessed November 16, 2009
  75. ↑ The dinner party, The Romans in Britain
  76. ↑ A Brief History of Glass, Glass Online
  77. ↑ Mary Bellis, The History of Glass, About.com: Inventors
  78. ↑ Karen S. Rubinson, "Animal Style" Art & the Image of the Horse and Rider, The Circle of Ancient Iranian Studies, July 24, 2004
  79. ↑ "History", The Carpet Encyclopedia
  80. ↑ Haider, R., Carpet that Captive
  81. ↑ Collection Highlights, Pile Carpet (fragment), The State Hermitage Museum
  82. ↑ Tony Sidney, History of the Pazaryk Rug, Collectibles-Articles.com
  83. ↑ 83.0 83.1 Roman Civilization: CMS 206 /History 206 The Roman House, Bates College
  84. ↑ Faculty of Arts & Letters, Images of Pompeii, The University at Buffalo, The State University of New York
  85. ↑ Sharon J. Huntington, "A not-so-boring history of flooring", The Christian Science Monitor, May 18, 2004
  86. ↑ Durant, Will. Caesar and Christ : a history of Roman civilization and of Christianity from their beginnings to A.D. 325. 3. New York: Simon & Schuster. The story of civilization. p. 749, 1944. 
  87. ↑ Melanie Wright, "Just write me a 'sakk'..", The Sunday Mirror, February 23, 2009
  88. ↑ The British Library
  89. ↑ The Silk Road Foundation Website
  90. ↑ The Franklin Institute Online
  91. ↑ Globus cruciger, Wikipedia, accessed September 9, 2009
  92. ↑ "Myth of the Flat Earth", Wikipedia, accessed June 12, 2013 (archived), http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Myth_of_the_Flat_Earth&oldid=556807448. 
  93. ↑ Flat Earth: Middle Ages, Wikipedia
  94. ↑ Immanuel Velikovsky, Aristarchus, The Immanuel Velikovsky Archive
  95. ↑ J J O'Connor and E F Robertson, Aryabhata the Elder, The MacTutor History of Mathematics archive, November 2000
  96. ↑ William J. Gongol, The Aryabhatiya: Foundations of Indian Mathematics, University of Northern Iowa, December 14, 2003
  97. ↑ Youssef M. Ibrahim, "Muslim Edicts Take on New Force", New York Times, February 12, 1995
  98. ↑ Iraqi Researcher Defies Scientific Axioms: The Earth Is Flat and Much Larger than the Sun (Which Is Also Flat), MEMRI TV, Video No. 1684, Al-Fayhaa TV (Iraq), October 31, 2007
  99. ↑ Saltpetre definition, The Mondofacto Online Medical Dictionary
  100. ↑ Technology of the Song Dynasty: Gunpowder warfare, Wikipedia
  101. ↑ Cliff Lethbridge, History of Rocketry: Ancient Times Through the 17th Century, Spaceline
  102. ↑ Karen Polinger Foster, Gardens of Eden: Exotic Flora and Fauna in the Ancient Near East, Department of Near Eastern Languages and Civilizations, Yale University
  103. ↑ Suzhou gardens, China Internet Information Center, May 19, 2004
  104. ↑ Domestic garden, GardenVisit
  105. ↑ The Scientific 100: A Ranking of the Most Influential Scientists, Past and Present, Adherents.com, accessed December 16, 2012
Retrieved from "http://wikiislamica.net/index.php?title=Jak_islámští_vynálezci_nezměnili_svět&oldid=128594"