Na pravou míru: Nezázrak islámské vědy: Difference between revisions

From WikiIslam, the online resource on Islam
Jump to navigation Jump to search
[checked revision][checked revision]
No edit summary
 
(65 intermediate revisions by 2 users not shown)
Line 1: Line 1:
[[File:The Miracle of Islamic Science.jpg|right|thumb]]
[[File:The Miracle of Islamic Science.jpg|right|thumb]]
== ---NA PŘEKLADU SE DĚLÁ--- ==


''Toto je [[vyvrácení]] "[{{Reference archive|1=http://www.cyberistan.org/islamic/sciencehistory.htm|2=2011-04-18}} Setting the Record Straight: The Miracle of Islamic Science]" (Na pravou míru: Zázrak islámské vědy) od Dr K. Ajram.''
''Toto je [[vyvrácení]] "[{{Reference archive|1=http://www.cyberistan.org/islamic/sciencehistory.htm|2=2011-04-18}} Setting the Record Straight: The Miracle of Islamic Science]" (Na pravou míru: Zázrak islámské vědy) od Dr K. Ajram.''
Line 34: Line 32:
První plně mechanické hodiny (poháněné vodou) byly postavěny Liang Ling-Can, v Číně roku 724.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.thocp.net/timeline/0469.htm|2=2011-04-18}} The Prehistoric Era: 469 BC - 1300 AD] - The History of Computing Project, accessed April 18, 2011</ref><ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20030908211617/http://www.labyrinth.net.au/~saul/history/time.html|2=2011-04-18}} Time Bandit…a brief history of time] - Labyrinth, accessed April 18, 2011</ref> Dle některých, první hodiny založené na váze vynalezl Pacificus, arcijáhen z Verony, v devátém století.<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20051124113730/http://www.bartleby.com/65/cl/clock.html|2=2011-04-18}} Clock] - The Columbia Encyclopedia, Sixth Edition.  2001-05.</ref>
První plně mechanické hodiny (poháněné vodou) byly postavěny Liang Ling-Can, v Číně roku 724.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.thocp.net/timeline/0469.htm|2=2011-04-18}} The Prehistoric Era: 469 BC - 1300 AD] - The History of Computing Project, accessed April 18, 2011</ref><ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20030908211617/http://www.labyrinth.net.au/~saul/history/time.html|2=2011-04-18}} Time Bandit…a brief history of time] - Labyrinth, accessed April 18, 2011</ref> Dle některých, první hodiny založené na váze vynalezl Pacificus, arcijáhen z Verony, v devátém století.<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20051124113730/http://www.bartleby.com/65/cl/clock.html|2=2011-04-18}} Clock] - The Columbia Encyclopedia, Sixth Edition.  2001-05.</ref>


===Pendulum===
===Kyvadlo===


{{Quote||'''Co je učeno:''' In the 17th century, the pendulum was developed by Galileo during his teenage years. He noticed a chandelier swaying as it was being blown by the wind. As a result, he went home and invented the pendulum.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' The pendulum was discovered by Ibn Yunus al-Masri during the 10th century, who was the first to study and document its oscillatory motion. Its value for use in clocks was introduced by Muslim physicists during the 15th century.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' V 17. století, bylo kyvadlo vynalezeno Galileem v jeho mládí. Všiml si jak se lustr houpe, když zafouká vítr. Nakonec přišel domů a vynalezl kyvadlo.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Kyvadlo vynalezl Ibn Yunus al-Masri během desátého století, který byl prvním, kdo studoval a dokumentoval jeho kmitavý pohyb. Jeho hodnota pro použití v hodinách byla uvedena muslimskými fyziky během 15 století.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


The Romans were aware of pendulums as they used pendulums for scrying, and their methods were detailed in the writings of Roman historian Ammianus Marcellinus.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.paralumun.com/pendulum.htm|2=2011-04-18}} Pendulum Scrying] - Paralumun, New Age Village, accessed April 18, 2011</ref> The first authenticated pendulum clock was built by Christian Huygens in 1657 although Galileo had thought about it around 1602. Some people think that Gerbert of Aurillac (c.945 - 1003 AD) who later became Pope Sylvester II invented the pendulum clock around 996 AD.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.catholic-forum.com/saints/pope0140.htm|2=2011-04-18}} Pope Silvester II] - Saint Joseph Software, accessed April 18, 2011</ref>
Římané věděli o kyvadlech, jelikož je používali pro věštění a jejich metody byly popsány ve spisech římského historika Ammianus Marcellinus.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.paralumun.com/pendulum.htm|2=2011-04-18}} Pendulum Scrying] - Paralumun, New Age Village, accessed April 18, 2011</ref> První ověřené kyvadlové hodiny postavil Christian Huygens roku 1657 přestože Galileo o tom přemýšlel již kolem roku 1602. Někteří si myslí, že Gerbert z Aurillac (c.945 - 1003 n. l.), který se později stal Pope Sylvester II vynalezl kyvadlové hodiny kolem roku 996.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.catholic-forum.com/saints/pope0140.htm|2=2011-04-18}} Pope Silvester II] - Saint Joseph Software, accessed April 18, 2011</ref>


===Movable Type===
===Tisk pohyblivými písmeny===


{{Quote||'''Co je učeno:''' Movable type and the printing press was invented in the West by Johannes Gutenberg of Germany during the 15th century.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' In 1454, Gutenberg developed the most sophisticated printing press of the Middle Ages. However, movable brass type was in use in Islamic Spain 100 years prior, and that is where the West's first printing devices were made.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Tisk pohyblivými písmeny byl vynalezen na západě Johannesem Gutenbergem v Německu během 15. století.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Roku 1454, Gutenberg vyvinul nejsofistikovanější tiskařský lis ve středověku. Nicméně, tisk pohyblivými mosaznými písmeny používalo islámské Španělsko o 100 let dřív a tam byly vytvořeny první tiskárny na západě.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


The Chinese invented movable type printing. In 1041, a Chinese named, Pi-Sheng, developed type characters from hardened clay but was not totally successful. In the early 1200, Korea invented type characters cast from metal (bronze). The oldest extant metal type printing is ‘Baegun Hwasang Chorok Buljo jikji simche yojeol,’ abbreviated to ‘Jikji,’ which was published in 1377 Cheungju, Korea and is currently kept in the National Library of France.<ref>Memory of the World - [http://www.webcitation.org/query?url=http%3A%2F%2Fportal.unesco.org%2Fci%2Fen%2Fev.php-URL_ID%3D22954%26URL_DO%3DDO_TOPIC%26URL_SECTION%3D201.html&date=2011-04-18 <!-- http://portal.unesco.org/ci/en/ev.php-URL_ID=22954&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html -->Baegun hwasang chorok buljo jikji simche yojeol (vol.II)] - UNESCO, ID No. 22954</ref><ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Jikji&oldid=409958875 Jikji] - Wikipedia, accessed April 18, 2011</ref>
Číňané vynalezli tisk pohyblivými písmeny. Roku 1041, Pi-Sheng vyvinul tisková písmena z tvrzené hlíny, ale nebyl moc úspěšný. Na počátku 13. století, Korea vymyslela tisková písmenka z bronzu. Nejstarší tisk kovovými písmenky je ‘Baegun Hwasang Chorok Buljo jikji simche yojeol,’ který byl publikován v Korei roku 1377 a je momentálně uchován v národní knihovně Francie.<ref>Memory of the World - [http://www.webcitation.org/query?url=http%3A%2F%2Fportal.unesco.org%2Fci%2Fen%2Fev.php-URL_ID%3D22954%26URL_DO%3DDO_TOPIC%26URL_SECTION%3D201.html&date=2011-04-18 <!-- http://portal.unesco.org/ci/en/ev.php-URL_ID=22954&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html -->Baegun hwasang chorok buljo jikji simche yojeol (vol.II)] - UNESCO, ID No. 22954</ref><ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Jikji&oldid=409958875 Jikji] - Wikipedia, accessed April 18, 2011</ref>


===Optics===
===Optika===


{{Quote||'''Co je učeno:''' Isaac Newton's 17th century study of lenses, light and prisms forms the foundation of the modern science of optics.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' In the 1lth century al-Haytham determined virtually everything that Newton advanced regarding optics centuries prior and is regarded by numerous authorities as the "founder of optics. " There is little doubt that Newton was influenced by him. Al-Haytham was the most quoted physicist of the Middle Ages. His works were utilized and quoted by a greater number of European scholars during the 16th and 17th centuries than those of Newton and Galileo combined.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Isaac Newtonovo studium čoček v 17. století, světla a hranolu postavilo základy moderní optiky.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' V 11. století, al-Haytham objevil v podstatě všechno, co objevil Newton a je považován mnoha autoritami za zakladatele optiky. Není téměř pochyb, že ovlivnil Newtona. Al-Haytham byl nejcitovanějším fyziekm ve středověku. Jeho práce byly používány a citovány mnoha evropskými učenci během 16. a 17. století, více než díla Newtona a Galilea dohromady.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


Great as he was, al-Haytham (aka Alhazen) also built on the works of Ancient Greek scientists.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.ece.umd.edu/~taylor/optics1.htm|2=2011-04-18}} Optics Highlights I. Ancient History] - University of Maryland, Department of Electrical & Computer Engineering, accessed April 18, 2011</ref>
al-Haytham (aka Alhazen) byl velkým vědcem, který ale stavěl na práci řeckých vědců.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.ece.umd.edu/~taylor/optics1.htm|2=2011-04-18}} Optics Highlights I. Ancient History] - University of Maryland, Department of Electrical & Computer Engineering, accessed April 18, 2011</ref>


===Light Rays===
===Paprsky===


{{Quote||'''Co je učeno:''' Isaac Newton, during the 17th century, discovered that white light consists of various rays of colored light.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' This discovery was made in its entirety by al-Haytham (1lth century) and Kamal ad-Din (14th century). Newton did make original discoveries, but this was not one of them.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Isaac Newton během 17. století objevil, že bílé světlo se skládá z různých paprsků barevného světla.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Tento vynález by zcela vynalezen al-Haythamem v 11. století a Kamal ad-Dinem ve 14. století. Newton udělal nějaké původní objevy, ale tohle mezi ně nepatří.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


Chalk one up for the apologists. Alhazen was a great scientist. Some people think he may have had to fake madness to avoid an impossible task set by the [[Caliph]] al-Hakim and used his self-imposed exile to pursue his interests in optics.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.ugcs.caltech.edu/~jimw/jingoro/sfbc4.html|2=2011-04-18}} Arab Scientist Alhazen 'Discovers' the Rainbow] - UGCS, California Institute of Technology, accessed April 18, 2011</ref>
V tomhle mají apologetové pravdu. Alhazen byl velkým vědcem. Někteří si myslí, že možná musel předstírat, že je blázen, aby se vyhnul nemožnému úkolu od chalífa al-Hakima a odešel do exilu, aby mohl pokračovat ve svém zájmu o optiku.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.ugcs.caltech.edu/~jimw/jingoro/sfbc4.html|2=2011-04-18}} Arab Scientist Alhazen 'Discovers' the Rainbow] - UGCS, California Institute of Technology, accessed April 18, 2011</ref>


===Nature of Matter===
===Povaha hmoty===


{{Quote||'''Co je učeno:''' The concept of the finite nature of matter was first introduced by Antione Lavoisier during the 18th century. He discovered that, although matter may change its form or shape, its mass always remains the same. Thus, for instance, if water is heated to steam, if salt is dissolved in water or if a piece of wood is burned to ashes, the total mass remains unchanged.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' The principles of this discovery were elaborated centuries before by Islamic Persia's great scholar, al-Biruni (d. 1050). Lavoisier was a disciple of the Muslim chemists and physicists and referred to their books frequently.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Koncept konečné povahy hmoty byl poprvé představen Antionem Lavoisierem během osmnáctého století. Objevil, že i když hmota mění svoji formu nebo tvar, její objem zůstává stejný. Proto například, pokud je voda zahřátá a vznikne pára, pokud je sůl rozpuštěná ve vodě nebo pokud je kus dřeva spálen na popel, celkový objem zůstává stejný.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Principy tohoto objevu byly popsány o několik staletí dříve islámským, perským, velkým učencem al-Birunim (d. 1050). Lavoisier byl učencem muslimských chemiků a fyziků a často se odkazoval na jejich knihy.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


Great as al-Biruni was, he also stood on the shoulders of previous generations of scientists. In fact, he was a great translator of Sanskrit scientific texts, including [[India|Indian]] astronomy and mathematics which were of particular interest to him. Al-Biruni was amazingly well read, having knowledge of Sanskrit literature on topics such as astrology, astronomy, chronology, geography, grammar, mathematics, medicine, philosophy, religion, and weights and measures.<ref>John J O'Connor and Edmund F Robertson - [{{Reference archive|1=http://www-gap.dcs.st-and.ac.uk/~history/Mathematicians/Al-Biruni.html|2=2011-04-18}} Abu Arrayhan Muhammad ibn Ahmad al-Biruni] - University of St Andrews, Scotland, accessed April 18, 2011</ref>
al-Biruni byl velký vědec, a také stál na ramenou předešlých generací vědců. Byl velkým překladatelem sanskrtských vědeckých textů, včetně [[Indie|indické]] astronomie a matematiky o které se především zajímal. Al-Biruni byl velmi sečtělý, měl vědomosti o astrologii, astronomii, chronologii, geografii, gramatice, matematice, medicíně, filozofii, náboženství ze sanskrtské literatury.<ref>John J O'Connor and Edmund F Robertson - [{{Reference archive|1=http://www-gap.dcs.st-and.ac.uk/~history/Mathematicians/Al-Biruni.html|2=2011-04-18}} Abu Arrayhan Muhammad ibn Ahmad al-Biruni] - University of St Andrews, Scotland, accessed April 18, 2011</ref>


===Trigonometry===
===Trigonometrie===


{{Quote||'''Co je učeno:''' The Greeks were the developers of trigonometry.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Trigonometry remained largely a theoretical science among the Greeks. It was developed to a level of modern perfection by Muslim scholars, although the weight of the credit must be given to al-Battani. The words describing the basic functions of this science, sine, cosine and tangent, are all derived from Arabic terms. Thus, original contributions by the Greeks in trigonometry were minimal.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Řekové vyvinuli trigonometrii.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Trigonometrie zůstala z větší části jen teoretickou vědou mezi řeky. Byla vyvinuta k dokonalosti až muslimskými učenci, přestože uznání patří také al-Battanimu. Slova popisující základní funkce této vědy, sinus, kosinus a tangent jsou všechny odvozeny z arabských slov. Proto, původní přínost řeckých vědců byl minimální.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


The Muslim contribution to trigonometry is but a link in the chain of discoveries, beginning with the [[Egypt|Egyptians]] and Babylonians, to the [[Greece|Greeks]] and Indians, then the Muslims, before the Western mathematicians took over the study.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.cartage.org.lb/en/themes/Sciences/Mathematics/Trigonometry/history/History%20.html|2=2013-01-09}} Themes > Science > Mathematics > Trigonometry > History] - Cartage, accessed January 9, 2013</ref> To claim that the Muslims developed it to a “level of modern perfection” is emotive and non-factual. In fact, the word ‘sine’ has Hindu roots and was merely a transliteration by the Arabs.  
Muslimové přispěli k trigonometrii jen jako článek v řetězu objevitelů, počínaje od [[Egypt|egypťanů]] a babyloňanů, k řekům, indiánům, poté muslimům až k západním matematikům.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.cartage.org.lb/en/themes/Sciences/Mathematics/Trigonometry/history/History%20.html|2=2013-01-09}} Themes > Science > Mathematics > Trigonometry > History] - Cartage, accessed January 9, 2013</ref> Tvrdit, že to muslimové "dovedli k dokonalosti" je emotivní a není to pravda. Ve skutečnosti slovo "sinus" má indické kořeny a bylo pouhou transliterací pro araby.


To claim that trigonometry was largely a theoretical science among the Greeks is also emotive. The Greeks invented trigonometry for astronomical calculations.<ref>Joseph Hunt - [{{Reference archive|1=http://www.math.rutgers.edu/~cherlin/History/Papers2000/hunt.html|2=2011-04-18}} The Beginnings of Trigonometry: History of Mathematics] - Rutgers, Spring 2000</ref> To claim that the original contributions by the Greeks in trigonometry were minimal is also highly uncharitable as the cited references clearly show.
Tvrdit, že trigonometrie byla z větší čáasti jen teoretickou vědou mezi řeky je také emotivní. Řekové vyvinuli trigonometrii pro astronomické výpočty.<ref>Joseph Hunt - [{{Reference archive|1=http://www.math.rutgers.edu/~cherlin/History/Papers2000/hunt.html|2=2011-04-18}} The Beginnings of Trigonometry: History of Mathematics] - Rutgers, Spring 2000</ref> Tvrdit, že původní přínos řeků k trigonometrii byl minimální je také velmi nelaskavé vzhledem k tomu co ukazují reference v tomto textu.


===Decimal Fractions===
===Desetinná čísla===


{{Quote||'''Co je učeno:''' The use of decimal fractions in mathematics was first developed by a Dutchman, Simon Stevin, in 1589. He helped advance the mathematical sciences by replacing the cumbersome fractions, for instance, 1/2, with decimal fractions, for example, 0.5.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim mathematicians were the first to utilize decimals instead of fractions on a large scale. Al-Kashi's book, Key to Arithmetic, was written at the beginning of the 15th century and was the stimulus for the systematic application of decimals to whole numbers and fractions thereof. It is highly probably that Stevin imported the idea to Europe from al-Kashi's work.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Použití desetinných zlomkmů v matematice bylo poprvé vyvinuto holanďanem Simon Stevin, v 1589. Pomohl pokročit matematice tím, že nahradil těžkopádné zlomky, jako je 1/2 desetinnými zlomky jako je 0,5.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští matematikové byli první, kteří používali desetinná čísla namísto zlomků ve velkém měřítku. Al-Kashiho kniha Key to Arithmetic, byla napsána na počátku 15. století a byla stimulem pro systematickou aplikaci desetinných čísel. Je velmi pravděpodobné, že Stevin importoval tuto myšlenku do evropy od al-Kashiho.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


Fractions were invented by the Babylonians. Although Muslim mathematicians had derived a theoretical basis for using decimal fractions, it was a Chinese named Yang Hui who in 1261 AD first used decimal fractions in the modern form. In contrast al-Kashi wrote the value of pi in decimal form more than a century later.<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20041213185615/http://members.aol.com/jeff570/fractions.html|2=2013-01-10}} Earliest Uses of Symbols for Fractions] - History of Mathematics, March 4, 2004</ref>
Zlomky vymysleli babyloňané. Přestože muslimští matematici odvodili teoretické základy pro používání desetinných čísel, byl to číňan jménem Yang Hui která již v roce 1261 n.l. poprvé použil desetinná čísla v moderní formě. al-Kashi napsal hodnotu pí v desetinné formě více než o století později.<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20041213185615/http://members.aol.com/jeff570/fractions.html|2=2013-01-10}} Earliest Uses of Symbols for Fractions] - History of Mathematics, March 4, 2004</ref>


===Algebra===
===Algebra===


{{Quote||'''Co je učeno:''' The first man to utilize algebraic symbols was the French mathematician, Francois Vieta. In 1591, he wrote an algebra book describing equations with letters such as the now familiar x and y's. Asimov says that this discovery had an impact similar to the progression from Roman numerals to Arabic numbers.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim mathematicians, the inventors of algebra, introduced the concept of using letters for unknown variables in equations as early as the 9th century A.D. Through this system, they solved a variety of complex equations, including quadratic and cubic equations. They used symbols to develop and perfect the binomial theorem.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' První muž, který používal algebraické symboly byl francouzský matematik Francois Vieta. Roku 1591, napsal knihu o algebře, která vysvětlovala rovnice s písmenky jako jsou dnes známé x a y. Asimov říká, že tento objev měl dopad podobný jako přechod z římských číslic na arabské.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští matematikové, vynálezci algebry, uvedli koncept používání proměnných v rovnicích už v devátém století. Tímto způsobem řešili mnoho složitých rovnic, všetně kvadratických a kubických. Používali symboly pro vývoj binomické věty.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


The Indians were the inventors of algebra. The earliest text on algebra is the Bakhshali Manuscript. Western scholars estimate its date as about 3<sup>rd</sup> or 4<sup>th</sup> century AD. It is devoted mostly to arithmetic and algebra, with a few problems on geometry and mensuration. Brahmagupta (598 - 665 AD) provided the rules for solving quadratic equations.
Indové vymysleli algebru. Prvním textem o algebře je Bakhshali Manuscript. Západní učenci odhadují její datum na 3. nebo 4. století. Věnuje se většinou aritmetice a algebře, s několika problémy o geometrii. Brahmagupta (598 - 665 AD) poskytla pravidla pro řešení kvadratických rovnic.


===Cubic Equations===
===Kubické rovnice===


{{Quote||'''Co je učeno:''' The difficult cubic equations (x to the third power) remained unsolved until the 16th century when Niccolo Tartaglia, an Italian mathematician, solved them.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Cubic equations as well as numerous equations of even higher degrees were solved with ease by Muslim mathematicians as early as the 10th century.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Složité kubické rovnice (x na třetí) zůstaly nedořešené až do 16. století, kdy je Niccolo Tartaglia, italský matematik, vyřešil.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Kubické rovnice, stejně jako mnoho rovnic i vyšších řádů byly hravě řešeny muslimskými matematiky již v 10. století.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


The apologetic position is unexampled and unreferenced, and therefore cannot be assessed. Omar Khayyam is credited with solving the General Cubic Equations by Geometric Constructions and Conic Sections but he was a freethinking agnostic, not a Muslim.<ref>Sadegh Hedayat, the greatest Persian novelist and short-story writer of the twentieth century was at pains to point out that Khayyám from "his youth to his death remained a materialist, pessimist, agnostic". "Khayyam looked at all religions questions with a skeptical eye", continues Hedayat, "and hated the fanaticism, narrow-mindedness, and the spirit of vengeance of the mullas, the so-called religious scholars".</ref><ref> "''....A hostile orthodox account of him, written in the thirteenth century, represents him as "versed in all the wisdom of the Greeks," and as wont to insist on the necessity of studying science on Greek lines. Of his prose works, two, which were stand authority, dealt respectively with precious stones and climatology. Beyond question the poet-astronomer was undevout; and his astronomy doubtless helped to make him so. One contemporary writes: "I did not observe that he had any great belief in astrological predictions; nor have I seen or heard of any of the great (scientists) who had such belief." In point of fact he was not, any more than Abu';-Ala, a convinced atheist, but he had no sympathy with popular religion. "He gave his adherence to no religious sect. Agnosticism, not faith, is the keynote of his works." Among the sects he saw everywhere strife and hatred in which he could have no part....''" - Robertson (1914). "Freethought under Islam". A Short History of Freethough, Ancient and Modern Volume I (Elibron Classics). Watts & Co., London. pp. 263. ISBN 0543851907. </ref>
Apologetické tvrzení neposkytuje žádné příklady ani odkazy nebo zdroje, proto nemůže být tvrzeno. Omar Khayyam je uznáván za vyřešení obecných kubických rovnic geometrickými konstrukcemi a kónickými sekcemi, ale on byl svobodomyslný agnostik, ne muslim.
<!-- <ref>Sadegh Hedayat, největší perský novelista a pisatel krátkých příběhu dvanáctého století, was at pains to point out that Khayyám from "his youth to his death remained a materialist, pessimist, agnostic". "Khayyam looked at all religions questions with a skeptical eye", continues Hedayat, "and hated the fanaticism, narrow-mindedness, and the spirit of vengeance of the mullas, the so-called religious scholars".</ref><ref> "''....A hostile orthodox account of him, written in the thirteenth century, represents him as "versed in all the wisdom of the Greeks," and as wont to insist on the necessity of studying science on Greek lines. Of his prose works, two, which were stand authority, dealt respectively with precious stones and climatology. Beyond question the poet-astronomer was undevout; and his astronomy doubtless helped to make him so. One contemporary writes: "I did not observe that he had any great belief in astrological predictions; nor have I seen or heard of any of the great (scientists) who had such belief." In point of fact he was not, any more than Abu';-Ala, a convinced atheist, but he had no sympathy with popular religion. "He gave his adherence to no religious sect. Agnosticism, not faith, is the keynote of his works." Among the sects he saw everywhere strife and hatred in which he could have no part....''" - Robertson (1914). "Freethought under Islam". A Short History of Freethough, Ancient and Modern Volume I (Elibron Classics). Watts & Co., London. pp. 263. ISBN 0543851907. </ref>-->


===Negative Numbers===
===Záporná čísla===


{{Quote||'''Co je učeno:''' The concept that numbers could be less than zero, that is negative numbers, was unknown until 1545 when Geronimo Cardano introduced the idea.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim mathematicians introduced negative numbers for use in a variety of arithmetic functions at least 400 years prior to Cardano.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Koncept, že by čísla mohly být nižší, než nula, tedy záporná čísla, byl neznámý až do roku 1545, kdy jej Geronimo Cardano vymyslel.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští matematici uvedli záporná čísla pro použití v mnoha aritmetických funkcích minimálně 400 let před Cardanem.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


Negative numbers were invented by Brahmagupta (598 – 665 AD).<ref>[{{Reference archive|1=http://cbse-sample-papers.blogspot.com/2008/09/short-biographies-of-famous.html|2=2013-01-10}} Famous Indian Mathematicians Biography] - iCBSE, September 2008</ref> His main work was ''Brahmasphutasiddhanta'', which was later translated into Arabic as ''Sind Hind''.
Záporná čísla vynalezl Brahmagupta (598 – 665 AD).<ref>[{{Reference archive|1=http://cbse-sample-papers.blogspot.com/2008/09/short-biographies-of-famous.html|2=2013-01-10}} Famous Indian Mathematicians Biography] - iCBSE, September 2008</ref> Jeho hlavní dílo bylo ''Brahmasphutasiddhanta'', které bylo později přeloženo do arabštiny jako ''Sind Hind''.


===Logarithms===
===Logaritmy===


{{Quote||'''Co je učeno:''' In 1614, John Napier invented logarithms and logarithmic tables.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim mathematicians invented logarithms and produced logarithmic tables several centuries prior. Such tables were common in the Islamic world as early as the 13th century.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Roku 1614, John Napier vymyslel logaritmy a logaritmické tabulky.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští matematici vymysleli logaritmi a vytvořili logaritmické tabulky o mnoho staletí dřív. Takové tabulky byly běžné v islámském světě již v 13. století.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


The apologetic position is unexampled and unreferenced, and therefore cannot be assessed.
Toto apologetické tvrzení neuvádí žádný příklad ani zdroje, a proto nemůže být posouzen.


===Geometry===
===Geometrie===


{{Quote||'''Co je učeno:''' During the 17th century Rene Descartes made the discovery that algebra could be used to solve geometrical problems. By this, he greatly advanced the science of geometry.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Mathematicians of the Islamic Empire accomplished precisely this as early as the 9th century A.D. Thabit bin Qurrah was the first to do so, and he was followed by Abu'l Wafa, whose 10th century book utilized algebra to advance geometry into an exact and simplified science.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Během 17. století Rene Descartes udělal objev, že algebra by mohla být použita k řešení geometrických problémů. Tím udělal velký pokrok v geometrii.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Matematici v islámské říši dokázali přesně tohle již v 9. století. Thabit bin Qurrah byl prvním a následoval jej Abu'l Wafa, jehož kniha z 10. století používala algebru k vylepšení geometrie.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


Apologists are relying on the ignorant assumption that anyone with a [[Middle East|Middle-Eastern]] name must be Muslim. Thabit Ibn Qurrah (as with Omar Khayyam) did not belong to the Islamic faith. He was a member of the Sabian sect (who were star-worshipers) from Harran.<ref>[{{Reference archive|1=http://www-history.mcs.st-andrews.ac.uk/history/Biographies/Thabit.html|2=2013-01-10}} Al-Sabi Thabit ibn Qurra al-Harrani] - The MacTutor History of Mathematics archive (University of St Andrews), November 1999</ref>  
Apologetové spoléhají na ignorantní předpoklad, že kdokoliv se [[Střední východ|středo-východním]] jménem musí být muslim. Thabit Ibn Qurrah (stejně tak Omar Khayyam) nenásledovali islámskou víru. Byl členem sábijské sekty (kteří uctívali hvězdy) z Harran.<ref>[{{Reference archive|1=http://www-history.mcs.st-andrews.ac.uk/history/Biographies/Thabit.html|2=2013-01-10}} Al-Sabi Thabit ibn Qurra al-Harrani] - The MacTutor History of Mathematics archive (University of St Andrews), November 1999</ref>
<!--
A Abul Wafaova kniha z 10. století se jmenuje "Kitab al-''Hindu''sa," pravděpodobně probably betraying the debt he owed to Indian mathematics.
-->


And Abul Wafa’s 10<sup>th</sup> century book is titled, "Kitab al-''Hindu''sa," probably betraying the debt he owed to Indian mathematics.
===Binomická věta===


===Binomial Theorem===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Isaac Newton, během 17. století, vynalezl binomickou větu, která je stěžejním bodem v algebře.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Stovky muslimských matematiků používalo a zdokonalilo binomickou větu. Začali ji používat pro systematické řešení algebraických problémů během 10. století (nebo dříve).<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' Isaac Newton, during the 17th century, developed the binomial theorem, which is a crucial component for the study of algebra.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Hundreds of Muslim mathematicians utilized and perfected the binomial theorem. They initiated its use for the systematic solution of algebraic problems during the 10th century (or prior).<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Toto apologetické tvrzení neuvádí žádný příklad ani zdroje a proto nemůže být posouzen.


The apologetic position is unexampled and unreferenced, and therefore cannot be assessed.
===Astronomie===


===Astronomy===
{{Quote||'''Co je učeno:''' V astronomii neproběhl žádný pokrok během středověku, co se týče pohybu planet, až do 13. století. Poté Alphonso moudrý z Castile (střední Španělsko) vynalezl Aphonsine Tabulky, které byli přesnější, než Ptolemyho.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští astronomové udělali mnoho vylepšení Ptolemových objevů již v 9. století. Byli prvními astronomy, kteří vyvrátili jeho archaické myšlenky. V jejich kritice řeků, udělali důkaz, že je slunce centrem sluneční soustavy a, že oběžné dráhy Země a jiných planet mohou být elipsoidní. Vytvořili stovky velmi přesných astronomických tabulek a map hvězdné oblohy. Mnoho z jejich výpočtů jsou tak přesné, že jsou považovány za aktuální i dnes. Alphonsinovy tabulky jsou jen o trochu víc, než kopie astronomických spisů, které byly předány Evropě skrze islámské Španělsko, Toledo tabulkami.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' No improvement had been made in the astronomy of the ancients during the Middle Ages regarding the motion of planets until the 13th century. Then Alphonso the Wise of Castile (Middle Spain) invented the Aphonsine Tables, which were more accurate than Ptolemy's.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim astronomers made numerous improvements upon Ptolemy's findings as early as the 9th century. They were the first astronomers to dispute his archaic ideas. In their critic of the Greeks, they synthesized proof that the sun is the center of the solar system and that the orbits of the earth and other planets might be elliptical. They produced hundreds of highly accurate astronomical tables and star charts. Many of their calculations are so precise that they are regarded as contemporary. The Alphonsine Tables are little more than copies of works on astronomy transmitted to Europe via Islamic Spain, i.e. the Toledo Tables.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Král Alphoso nevymyslel Alphonsinské tabulky. On jen objednal jejich vytvoření týmu astronomů (vedených židem jménem Isaac Ibn Said). Byly založeny na principech, které zavedl Ptolemy, ale zahrnovaly nové pozorování (takže přirozeně, byly přesnější).  


King Alphoso did not invent the Alphonsine Tables. He merely commissioned its creation by a team of astronomers (led by a Jew named Isaac Ibn Said). It was based on the principles set out by Ptolemy but including new observations (so, naturally, it was more accurate).
Toldo tabulky byly ve skutečnosti vytvořeny 12 židovskými astronomy, přestože byly vedeny Cordovským arabským astronomem Ibn Arzarkali ("Azarchel").<ref>Yuval Ne'eman - [{{Reference archive|1=http://wise-obs.tau.ac.il/judaism/jewish_astro.html|2=2013-01-10}} Astronomy in Israel: From Og's Circle to the Wise Observatory] - Tel-Aviv University, accessed January 10, 2013</ref>


The Toledo Tables were actually compiled by 12 Jewish astronomers, although led by the Cordovan Arab astronomer Ibn Arzarkali ("Azarchel").<ref>Yuval Ne'eman - [{{Reference archive|1=http://wise-obs.tau.ac.il/judaism/jewish_astro.html|2=2013-01-10}}  Astronomy in Israel: From Og's Circle to the Wise Observatory] - Tel-Aviv University, accessed January 10, 2013</ref>
===Optické čočky===


===Optical Lenses===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Anglický učenec Roger Bacon (zemřel 1292) poprvé zmínil optické čočky pro zlepšení zraku. Téměř ve stejnou dobu jsme mohli najít brýle v Číně i Evropě.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Ibn Firnas z islámského Španělska vynalezl brýle během 9. století a byly vyráběny a prodávany po celém Španělsku po dvě staletí. Jakákoliv zmínka o brýlích od Roger Bacon byla jednoduše kopie díla od al-Haytham (zemřel 1039), na jehož výzkum se Bacon často odkazoval.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' The English scholar Roger Bacon (d. 1292) first mentioned glass lenses for improving vision. At nearly the same time, eyeglasses could be found in use both in China and Europe.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Ibn Firnas of Islamic Spain invented eyeglasses during the 9th century, and they were manufactured and sold throughout Spain for over two centuries. Any mention of eyeglasses by Roger Bacon was simply a regurgitation of the work of al-Haytham (d. 1039), whose research Bacon frequently referred to.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Číňané byli první, kteří používali optické čočky pro zlepšení zraku mezi lety -250 a +100.<ref>Andreu Llobera Adan - [{{Reference archive|1=http://www.tesisenred.net/bitstream/handle/10803/3342/alla31de32.pdf|2=2013-01-10}} Integrated Optics Technology on Silicon: Optical Transducers. PDF] - Universitat Autònoma de Barcelona (Departament de Física), October 24, 2002, ISBN 8468810037</ref>  


The Chinese were the first to use corrective optical lenses between 250 BC to 100 AD.<ref>Andreu Llobera Adan - [{{Reference archive|1=http://www.tesisenred.net/bitstream/handle/10803/3342/alla31de32.pdf|2=2013-01-10}} Integrated Optics Technology on Silicon: Optical Transducers. PDF] - Universitat Autònoma de Barcelona (Departament de Física), October 24, 2002, ISBN 8468810037</ref>
Římský spisovatel Seneca, narozen kolem roku -4, údajně přečetl "všechny knihy v Římě" tím, že se na ně díval skrze skleněnou kouli vody, což produkovali zvětšení. Nicméně Ibn Firnas mohl vynalézt brýle (navzdory důkazu o dřívějším vynálezu u číňanů), přestože jsme pro to nenašli žádné důkazy. Roger Bacon si hodně vzal od Kindi a Alhazen, ale říct, že jeho práce je jen kopírování prací minulých není pěkné.


The Roman tragedian Seneca, born in about 4 BC, is alleged to have read "all the books in Rome" by peering at them through a glass globe of water to produce magnification. However, Ibn Firnas may have invented eyeglasses (despite evidence of a prior Chinese invention) though we can find no evidence for this. Roger Bacon did owe a great debt to Kindi and Alhazen, but to say that his work is merely a regurgitation of the latter’s work is uncharitable.
===Střelný prach===


===Gunpowder===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Střelný prach byl vyvinut na západě jako výsledek práce Rogera Bacona roku 1242. První použití střelného prachu pro zbraně bylo, když jej číňané stříleli z bambusu, aby postrašili mongolské dobyvatele. Vyráběli je přidáním síry a uhlí do ledku.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Číňané vyvinuli ledek pro použití v ohňostrojích a nevěděli o vojenském použití střelného prachu, ani nevynalezli jeho výrobu. Výzkum který udělal Reinuad a Fave jasně ukázal, že střelný prach byl formulován poprvé muslimskými chemiky. Navíc, tito historikové tvrdí, že muslimové vyvinuli první střelné zbraně. Zejména, muslimské armády používaly granáty a další zbraně v jejich obraně Algericusu před franky během 14. století. Jean Mathes naznačuje, že muslimští vládci měli zásoby granátů, pušek, děl, zápalných zařízení, sírových bomb a pistolí desítky let před tím, než byly tyto zařízení použity v Evropě. První zmínka o dělu byla v arabském textu kolem roku 1300 A.D. Roger Bacon se naučil postup pro výrobu střelného prachu z latinských překladů arabských knih. Nepřinesl v tomto ohledu nic nového.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' Gunpowder was developed in the Western world as a result of Roger Bacon's work in 1242. The first usage of gunpowder in weapons was when the Chinese fired it from bamboo shoots in attempt to frighten Mongol conquerors. They produced it by adding sulfur and charcoal to saltpeter.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' The Chinese developed saltpeter for use in fireworks and knew of no tactical military use for gunpowder, nor did they invent its formula. Research by Reinuad and Fave have clearly shown that gunpowder was formulated initially by Muslim chemists. Further, these historians claim that the Muslims developed the first fire-arms. Notably, Muslim armies used grenades and other weapons in their defence of Algericus against the Franks during the 14th century. Jean Mathes indicates that the Muslim rulers had stock-piles of grenades, rifles, crude cannons, incendiary devices, sulfur bombs and pistols decades before such devices were used in Europe. The first mention of a cannon was in an Arabic text around 1300 A.D. Roger Bacon learned of the formula for gunpowder from Latin translations of Arabic books. He brought forth nothing original in this regard.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Celý tento apologetický případ je lež. Číňané znali postup pro výrobu střelného prachu a používali jej pro vojenské účely, včetně granátů, raket a dokonce raných forem zbraní/děl ve 12. století dynastie Sung.<ref>[http://eu.dummies.com/how-to/content/adding-firepower-with-the-invention-of-gunpowder.html Adding Firepower with the Invention of Gunpowder] - Dummies.com</ref>


The entire apologetic case is false. The Chinese knew the formula for gunpowder and used it for military purposes including grenades, fragmentation bombs, rockets, and even an early form of the gun/cannon in the 12<sup>th</sup> century Sung Dynasty.<ref>[http://eu.dummies.com/how-to/content/adding-firepower-with-the-invention-of-gunpowder.html Adding Firepower with the Invention of Gunpowder] - Dummies.com</ref>
===Kompas===


===Compass===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Kompas vynalezli číňané, kteří mohli být prvními, kteří jej poprvé používali pro účely navigace, někdy mezi lety 1000 a 1100 A.D. První zmínka o jeho použití byla od anličana Alexander Neckam (1157-1217).<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští geografové a mořeplavci se naučili o střelce, možná od číňanů, a byli prvními, kdo použil střelku pro navigaci. Vynalezli kompas a předali znalosti o jeho použití Západu. Evropští mořeplavci byli závislí na muslimských kormidelnících a jejich nářadí, když prozkoumávali neznámé oblasti. Gustav Le Bon tvrdí, že střelka a kompas byly zcela vynalezeny muslimy a že číňané s tím neměli skoro nic společného. Neckam, stejně tak jako číňané se o tom pravděpodobně naučili od muslimských obchodníků. Stojí také za zmínku, že číňané zlepšili jejich plavební zkušenosti poté, co začali jednat s muslimy v 8. století.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' The compass was invented by the Chinese who may have been the first to use it for navigational purposes sometime between 1000 and 1100 A.D. The earliest reference to its use in navigation was by the Englishman, Alexander Neckam (1157-1217).<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim geographers and navigators learned of the magnetic needle, possibly from the Chinese, and were the first to use magnetic needles in navigation. They invented the compass and passed the knowledge of its use in navigation to the West. European navigators relied on Muslim pilots and their instruments when exploring unknown territories. Gustav Le Bon claims that the magnetic needle and compass were entirely invented by the Muslims and that the Chinese had little to do with it. Neckam, as well as the Chinese, probably learned of it from Muslim traders. It is noteworthy that the Chinese improved their navigational expertise after they began interacting with the Muslims during the 8th century.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Další přivlastnění čínského vynálezu.<ref>Mary Bellis - [{{Reference archive|1=http://inventors.about.com/od/cstartinventions/a/Compass.htm|2=2013-01-10}} The Compass and other Magnetic Innovations] - About.com (Inventors), accessed January 10, 2013</ref> První nalezený kompas byl nalezen v Číně, z 1. století (minimálně pět století před příchodem muslimů).<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20101204153911/http://www.ocean.washington.edu/people/grads/mpruis/magnetics/history/hist.html|2=2013-01-10}} History of Magnetics] - University of Washington (School of Oceanography), archived December 4, 2010</ref> Někteří říkají, že kompas představili číňané arabům (ne naopak) během dynastie Sung (960 - 1127 AD).<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20050311231150/http://www.wcsu.k12.vt.us/~newfane/4inventions/4_great_invention.htm|2=2013-01-10}} Four Great Inventions of Ancient China - the Compass] - Windham Central Supervisory Union, archived March 11, 2005</ref>


Another appropriation of a Chinese invention.<ref>Mary Bellis - [{{Reference archive|1=http://inventors.about.com/od/cstartinventions/a/Compass.htm|2=2013-01-10}} The Compass and other Magnetic Innovations] - About.com (Inventors), accessed January 10, 2013</ref> The first known compass surfaced in China in the 1<sup>st</sup> century AD (at least 5 centuries before there were Muslims).<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20101204153911/http://www.ocean.washington.edu/people/grads/mpruis/magnetics/history/hist.html|2=2013-01-10}} History of Magnetics] - University of Washington (School of Oceanography), archived December 4, 2010</ref> Some say that the compass was introduced by the Chinese to the Arabs (not the other way around) during the Northern Sung Dynasty (960 - 1127 AD).<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20050311231150/http://www.wcsu.k12.vt.us/~newfane/4inventions/4_great_invention.htm|2=2013-01-10}} Four Great Inventions of Ancient China - the Compass] - Windham Central Supervisory Union, archived March 11, 2005</ref>
===Rasy===


===Racial Typing===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Prvním člověkem, který klasifikoval rasy byl němec, Johann F. Blumenbach, který rozdělil lidi na bílé, žluté, hnědé, černé a červené lidi.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští učenci devátého až čtrnáctého století vynalezli vědu etnografie. Mnoho muslimských geografů rozdělilo rasy, psali detailní vysvětlení jejich zvláštních kulturních zvyků a fyzických vzhledů. Napsali tisíce stran o tomto tématu. Blumenbachovy práce jsou ve srovnání s tím bezvýznamné.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' The first man to classify the races was the German Johann F. Blumenbach, who divided mankind into white, yellow, brown, black and red peoples.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim scholars of the 9th through 14th centuries invented the science of ethnography. A number of Muslim geographers classified the races, writing detailed explanations of their unique cultural habits and physical appearances. They wrote thousands of pages on this subject. Blumenbach's works were insignificant in comparison.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Přestože nebudeme oponovat tvrzení, že muslimové vynalezli rozdělení na rasy, jejich vysvětlení je chybné.[[Rasismus|Rasovou diskriminaci]] použil mnohem dříve [[Mohamed]] bin Abdullah (asi 570 - 632 AD), když nazval černé lidi ‘rozinko-hlavami’.<ref>"''Vyprávěl Anas bin Malik: Prorok řekl: "Poslouchejte a podřizujte se (svému pánu), i kdyby to byl etiopan s hlavou jako rozinka."'' - {{Bukhari|9|89|256}}</ref>


Although we will not challenge the claim that Muslims invented racial-typing, their explanation above is false. [[Racism|Racial discrimination]] had been used much earlier by [[Muhammad]] bin Abdullah (c. 570 - 632 AD) when he called black people ‘raisin heads’.<ref>"''Narrated Anas bin Malik: The Prophet said, "Listen and obey (your chief) even if an Ethiopian whose head is like a raisin were made your chief."'' - {{Bukhari|9|89|256}}</ref>
===Geografie===


===Geography===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Věda geografie byla oživena během 15., 16., a 17. století, když byly objeveny díla Ptolemyho. Křížáci a portugalské/španělské expedice také pomohly tomuto probuzení. Prvním vědecká pojednání o geografii byly vytvořeny v tomto období evropských učenců.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští geografové vytvořili velký objem knih o geografii Afriky, Asie, Indie, Číny a Antil během 8. až 15. století. Tyto spisy zahrnovaly první geografické encyklopedie světa, almanachy a mapy cest. Ibn Battutahovy mistrovksá díla ze 14. století poskytují detailní pohled na geografii starověkého světa. Muslimští geografové mezi 10. a 15. stoletím, měli mnohem větší výstup, co se týče geografie, než Evropané, co se týče geografie těchto oblastí, až do 18. století. Křížové výpravy vedly k destrukci vzdělávacích zařízení, jejich učenců a knih. Nepřinesli nic důležitého ohledně geografie západnímu světu.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' The science of geography was revived during the 15th, 16th and 17th centuries when the ancient works of Ptolemy were discovered. The Crusades and the Portuguese/Spanish expeditions also contributed to this reawakening. The first scientifically-based treatise on geography were produced during this period by Europe's scholars.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim geographers produced untold volumes of books on the geography of Africa, Asia, India, China and the Indies during the 8th through 15th centuries. These writings included the world's first geographical encyclopedias, almanacs and road maps. Ibn Battutah's 14th century masterpieces provide a detailed view of the geography of the ancient world. The Muslim geographers of the 10th through 15th centuries far exceeded the output by Europeans regarding the geography of these regions well into the 18th century. The Crusades led to the destruction of educational institutions, their scholars and books. They brought nothing substantive regarding geography to the Western world.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Druhý bod pro apologety. Muslimští geografové byli předními vědci, před tím, než se o to začal zajímat západní svět.


Strike two to the apologists. The Muslim geographers were at the forefront of geography before the western world became interested.
===Chemie===


===Chemistry===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Robert Boyle, v 17. století, založil vědu chemii.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' různí muslimští chemikové, včetně ar-Razi, al-Jabr, al-Biruni a al-Kindi, dělali vědecké experimenty v chemii asi 700 let před Boyle. Durant píše, že muslimové uvedli experimentální metodu do této vědy. Humboldt považuje muslimy za zakladatele chemie.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' Robert Boyle, in the 17th century, originated the science of chemistry.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' A variety of Muslim chemists, including ar-Razi, al-Jabr, al-Biruni and al-Kindi, performed scientific experiments in chemistry some 700 years prior to Boyle. Durant writes that the Muslims introduced the experimental method to this science. Humboldt regards the Muslims as the founders of chemistry.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Nepopíráme přínost muslimských alchymistů, ale vynález chemie by měl být připsán starověkým egypťanům, jak dokazuje Leyden Papyrus (reference: Prof. Hamed Abdel-reheem Ead, Professor of Chemistry at Faculty of Science-University of Cairo Giza-Egypt and director of Science Heritage Center.)<ref>See, "[http://www.levity.com/alchemy/islam03.html Technical Arts Related To Alchemy in Old Egypt]" edited by Prof. Hamed Abdel-reheem Ead.</ref>


Notwithstanding the contribution the Muslim alchemists made, the invention of chemistry should really be attributed to the Ancient Egyptians as evidenced by the Leyden Papyrus (reference: Prof. Hamed Abdel-reheem Ead, Professor of Chemistry at Faculty of Science-University of Cairo Giza-Egypt and director of Science Heritage Center.)<ref>See, "[http://www.levity.com/alchemy/islam03.html Technical Arts Related To Alchemy in Old Egypt]" edited by Prof. Hamed Abdel-reheem Ead.</ref>
===Geologie===


===Geology===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Leonardo da Vinci (16. století) byl otcem geologie, když si všiml, že fosílie v nalezené v horách indikovaly vodnatý původ země.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Al-Biruni (1l. století) udělal přesně toto pozorování a mnoho k němu přidal, včetně velké knihy o geologii, stovky let před Da Vincim. Ibn Sina si toho všiml také (viz strana 100-101). Je pravděpodobné, že Da Vinci se poprvé naučil o tomto konceptu od latinských překladů islámských knih. Nepřidal k nim nic.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' Leonardo da Vinci (16th century) fathered the science of geology when he noted that fossils found on mountains indicated a watery origin of the earth.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Al-Biruni (1lth century) made precisely this observation and added much to it, including a huge book on geology, hundreds of years before Da Vinci was born. Ibn Sina noted this as well (see pages 100-101). It is probable that Da Vinci first learned of this concept from Latin translations of Islamic books. He added nothing original to their findings.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Neexistují žádné důkazy, že by da Vinci používal [[Arabština|arabské]] texty pro tuto záležitost. Říct, že nepřidal nic k původnímu arabskému originálu je dost nelaskavé.


There is no evidence that da Vinci consulted [[Arabic]] texts on this issue. To say that he added nothing original to the Arabic findings is highly uncharitable.  
Kolem roku -500, Xenophanes popsal fosílie ryb a skořábky nalezené v horách. Podobné fosílie byly zaznamenány Herodotusem (kolem -490) a Aristotelem (-384 až -322 ). Aristoteles věřil, že sopečné erupce a zemětřesení byly způsobeny násilnými větry vycházejícími ze středu Země, čímž nejspíš udělal první průlom v lidském chápání geologie.


At about 540 BC, Xenophanes described fossil fish and shells found in deposits on mountains. Similar fossils were noted by Herodotus (about 490 BC) and by Aristotle (384 - 322 BC). Aristotle believed volcanic eruptions and earthquakes were caused by violent winds escaping from the interior of the earth, thus perhaps making the first breakthrough in the human understanding of geology.
===Formace údolí===


===Formation of Valleys===
{{Quote||'''Co je učeno:''' První zmínka o geologické formaci údolí byla roku 1756, když Nicolas Desmarest prohlásil, že se formovaly během velkého období pomocí proudů.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Ibn Sina a al-Biruni udělali přesně tanto objev během 11. století (viz strana 102 a 103), 700 let dříve, než Desmarest.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' The first mention of the geological formation of valleys was in 1756, when Nicolas Desmarest proposed that they were formed over a long periods of time by streams.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Ibn Sina and al-Biruni made precisely this discovery during the 11th century (see pages 102 and 103), fully 700 years prior to Desmarest.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Malý bod. Připušťeno.


Minor point. Conceded.
===První velký experimentátor===


===First Great Experimenter===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Galileo (17. století) byl prvním velkým experimentátorem světa.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Al-Biruni (zemřel 1050) byl prvním velkým experimentátorem světa. Napsal přes 200 knih, kde mnoho z nich mluví o přesných experimentech. Jeho literární výstup ve vědě je si 13,000 stran, což je mnohem víc, než co napsal Galileo nebo dokonce Galileo a Newton dohromady.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' Galileo (17th century) was the world's first great experimenter.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Al-Biruni (d. 1050) was the world's first great experimenter. He wrote over 200 books, many of which discuss his precise experiments. His literary output in the sciences amounts to some 13,000 pages, far exceeding that written by Galileo or, for that matter, Galileo and Newton combined.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Necheme ponižovat Al-Birunihu, ale mělo by být řečeno, že kvantita není kvalita. A Archimedes (287 – 212 př. n. l.) byl také docela velkým experimentátorem na svoji dobu.


Not to demean Al-Biruni’s genius, it must be pointed out that quantity does not equate to quality. Archimedes (287 – 212 BC) was also quite an experimenter for his time.
===Medicína===


===Medicine===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Ital Giovanni Morgagni je považován za otce patologie, protože byl prvním, kdo korektně popsal povahu nemoci.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Islámští chirurgové byly prvními patology. Plně si uvědomovali povahu nemoci a popsali detailně různé nemoci. Ibn Zuhr korektně popsal povahu zánětu pohrudnice, tuberkulózy a perikarditidy. Az-Zahrawi přesně zdokumentoval patologii hydrocefalusu (vody v mozku) a další kongenitální nemoci. Ibn al-Quff a Ibn an-Nafs podali dokonalé popisy oběhových nemocí. Další muslimští chirurgové podali první přesné popisy některých malignancí, včetně rakoviny žaludku, střev a jícnu. Tito chirurgové byli zakladateli patologie, ne Giovanni Morgagni.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' The Italian Giovanni Morgagni is regarded as the father of pathology because he was the first to correctly describe the nature of disease.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Islam's surgeons were the first pathologists. They fully realized the nature of disease and described a variety of diseases to modern detail. Ibn Zuhr correctly described the nature of pleurisy, tuberculosis and pericarditis. Az-Zahrawi accurately documented the pathology of hydrocephalus (water on the brain) and other congenital diseases. Ibn al-Quff and Ibn an-Nafs gave perfect descriptions of the diseases of circulation. Other Muslim surgeons gave the first accurate descriptions of certain malignancies, including cancer of the stomach, bowel and esophagus. These surgeons were the originators of pathology, not Giovanni Morgagni.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Oblast [[Medicína a zdravotní péče v islámu|islámské medicíny]] má svůj původ u dvou křesťanů, Yahya ibn Masawayh a Hunain ibn Ishaq. Nesoriánský křesťan Yahya ibn Masawayh, napsal mnoho prací o horečkách, [[Hygien|hygieně]], a dietetice. Napsal první pojednání o oftalmologii, ale byl brzy překonán ve své oblasti jeho slavným žákem, Hunain ibn Ishaq, aka Johannitius, kterého někteří považují za otce arabské medicíny. Razi, geniální lékař známý ve středověké [[Evropa|Evropě]] jako Rhazes, čerpal hodně z práce Hunain ibn Ishaq.<ref>Gaston Wiet (Author), S. Feiler (Translator) - [http://www.khamush.com/sufism/golden.htm Baghdad: Metropolis of the Abbasid Caliphate (Centers of Civilization)] - University of Oklahoma Press; 1st edition (Chapter 5), 1971, ISBN 9780806109220</ref>


The field of [[Medicine and Healthcare in Islam|Islamic Medicine]] owes its origins to two Christians, Yahya ibn Masawayh and Hunain ibn Ishaq. The Nestorian Christian, Yahya ibn Masawayh, wrote many works on fevers, [[hygiene]], and dietetics. His was the first treatise on ophthalmology, but he was soon surpassed in this field by his famous pupil, Hunain ibn Ishaq, aka Johannitius, whom some regard as the father of Arab medicine. Razi, the physician of genius known in medieval [[Europe]] as Rhazes, profited greatly from the works started by Hunain ibn Ishaq.<ref>Gaston Wiet (Author), S. Feiler (Translator) - [http://www.khamush.com/sufism/golden.htm Baghdad: Metropolis of the Abbasid Caliphate (Centers of Civilization)] - University of Oklahoma Press; 1st edition (Chapter 5), 1971, ISBN 9780806109220</ref>
===Mikrobi===


===Microbes===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Paul Ehrlich (19. století) je zakladatelem chemoterapie, použití různých léčiv pro zabíjení mikrobů.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští lékaři používali široké spektrum různých látek pro ničení mikrobů. Používali síru lokálně pro zabíjení roztočů. Ar-Razi (10. století) používal sloučeniny rtuti jako antiseptikum.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' Paul Ehrlich (19th century) is the originator of drug chemotherapy, that is the use of specific drugs to kill microbes.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim physicians used a variety of specific substances to destroy microbes. They applied sulfur topically specifically to kill the scabies mite. Ar-Razi (10th century) used mercurial compounds as topical antiseptics.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Nejsou žádné důkazy, že by muslimští lékaři věděli o existenci mikrobů. Ve skutečnosti, před-římské civilizace používaly síru jako lék a používali "kostky" síry jako dezinfekci, bělidla, a kadidla pro náboženské rituály. Pliny (23 - 27 AD) oznámil, že síra byla "nejvíce singulární druh zeminy a měla silné účinky," a měla "léčivé ctnosti”. Římané používali síru nebo výpary z jejího hoření jako insekticid a pro očištění nemocné místnosti a vyčištění jejího vzduchu od zla. Stejné použití oznamuje Homér v Odyssey v roce -1000.<ref>Donald W. Davis, Randall A. Detro - [{{Reference archive|1=http://georgiagulfsulfur.com/history.htm|2=2013-01-10}} Fire and Brimstone The History of Melting Louisiana’s Sulphur] - Louisiana Geological Survey, Baton Rouge, Louisiana 1992</ref>


There is no evidence that Muslim physicians knew the existence of microbes. In fact, pre-Roman civilizations used burned brimstone as a medicine and used "bricks" of sulfur as fumigants, bleaching agents, and incense in religious rites. Pliny (23 - 27 AD) reported that sulfur was a "most singular kind of earth and an agent of great power on other substances," and had "medicinal virtues”. The Romans used sulfur or fumes from its combustion as an insecticide and to purify a sick room and cleanse its air of evil. The same uses were reported by Homer in the Odyssey in 1000 BC.<ref>Donald W. Davis, Randall A. Detro - [{{Reference archive|1=http://georgiagulfsulfur.com/history.htm|2=2013-01-10}} Fire and Brimstone The History of Melting Louisiana’s Sulphur] - Louisiana Geological Survey, Baton Rouge, Louisiana 1992</ref>
===Destilovaný alkohol===


===Distilled Alcohol===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Čištěný alkohol, udělaný skrze destilaci, poprvé vyrobil Arnau de Villanova, španělský alchymista, roku 1300<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Mnoho muslimských chemiků vytvořilo zdravotnický alkohol skrze destilaci již od 10. století a vyráběli ve velkém první destilační chemické pomůcky. Používali alkohol jako rozpouštědlo a antiseptikum.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' Purified alcohol, made through distillation, was first produced by Arnau de Villanova, a Spanish alchemist, in 1300 A.D.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Numerous Muslim chemists produced medicinal-grade alcohol through distillation as early as the 10th century and manufactured on a large scale the first distillation devices for use in chemistry. They used alcohol as a solvent and antiseptic.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Destilované [[Alkohol|víno]] bylo známé v Číně již od 7. století.<ref name="China">[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20041216093844/http://www.askasia.org/frclasrm/lessplan/l000019.htm|2=2013-01-10}} Who Invented It? When? Chinese Inventions: An Introductory Activity] - Ask Asia, archived December 16, 2004</ref>


Distilled [[Alcohol|wine]] was known in China by the 7<sup>th</sup> century.<ref name="China">[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20041216093844/http://www.askasia.org/frclasrm/lessplan/l000019.htm|2=2013-01-10}} Who Invented It? When? Chinese Inventions: An Introductory Activity] - Ask Asia, archived December 16, 2004</ref>
===Chirurgická anestetika===


===Surgical Anesthetics===
{{Quote||'''Co je učeno:''' První operace provedená pod inhalační anestezií byla provedena C.W. Long, američanem, roku 1845.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Šest set let před Longem, Az-Zahrawi a Ibn Zuhr v islámském Španělsku, spolu s dalšími muslimskými chirurgy, vykonali stovky operací s inhalační anestezií s použitím narkotiky-nasáklých hub, které byly umístěny na obličej.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' The first surgery performed under inhalation anesthesia was conducted by C.W. Long, an American, in 1845.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Six hundred years prior to Long, Islamic Spain's Az-Zahrawi and Ibn Zuhr, among other Muslim surgeons, performed hundreds of surgeries under inhalation anesthesia with the use of narcotic-soaked sponges which were placed over the face.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Dioscorides (40 - 90 AD), byl řecký chirurg u armády císaře Nera. Napsal vynikající popis téměř 600 rostlin, včetně cannabis, colchicum, vodního bolehlavu a máty peprné, obsažených v jeho De materia medica. Napsáno v pěti knihách kolem roku 77, tato práce se zabývá asi 1,000 jednoduchými léky.  


Dioscorides (40 - 90 AD), was a Greek surgeon with the armies of the Roman Emperor Nero. He wrote excellent descriptions of nearly 600 plants, including cannabis, colchicum, water hemlock, and peppermint, contained in his De materia medica. Written in five books around the year 77, this work deals with approximately 1,000 simple drugs.  
Použití živočišných deriváů, jako jsou mléko a med pro lékařské a detetické účely je popsáno v druhé knize a přehled chemických léčiv jako rtuť (s instrukcemi pro jeho přípravu z rumělky), arzenik (popsaný jako auripigmentum), octan olovnatý, hydrát vápenatý, a oxid měďnatý je popsán v jeho páté knize. Jasně se zmiňuje o spacích lektvarech připravených z opia a mandragory jako chirurgických anesteticích “lidem, kteří budou řezáni nebo kauterizovaní.... Neboť oni neucítí bolest, protože jsou přeneseni smrtelným spánkem.... ale když toho použijete moc, může to udělat člověka němým.”


The medicinal and dietetic value of animal derivatives such as milk and honey is described in the second book, and a synopsis of such chemical drugs as mercury (with directions for its preparation from cinnabar), arsenic (referred to as auripigmentum, the yellow arsenic sulfide), lead acetate, calcium hydrate, and copper oxide is found in the fifth book. He clearly refers to sleeping potions prepared from opium and mandragora as surgical anesthetics “to such (people) as shall be cut, or cauteried .... For they do not apprehend the pain because they are overborn (overcome) with dead sleep .... But used too much they make men speechless.”
Co se týče chirurgických anestetik Hua T'o (asi 100 - 145 AD) byl hlavním chirurgem jeho doby a je hodně ctěný čínskými historickými texty. Byl prvním, kdo použil anestezii pro chirurgickou praxi. Jednou směsí, kterou použil jako lokální anestetikum byla směs vína a konopného extraktu.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.innvista.com/ancient-physicians/|2=2013-01-10}} Ancient Physicians] - Innvista Library, accessed January 10, 2013</ref>


As for surgical anaesthetics, Hua T'o (c. 100 - 145 AD) was the leading surgeon of his time and highly revered in Chinese historical texts. He was the first to use anasthesia in surgical practice. One concotion that he used as a local anesthetic was a mixture of wine and hemp extract.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.innvista.com/ancient-physicians/|2=2013-01-10}} Ancient Physicians] - Innvista Library, accessed January 10, 2013</ref>
Hua T'o byl více, než 1000 let před Az-Zahrawi a Ibn Zuhr.


Hua T'o predated Az-Zahrawi and Ibn Zuhr by more than 1,000 years.
===Extrakty opia===


===Opium Extracts===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Během 16. století Paracelsus vynalezl použití extraktů opia pro anestezii.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští lékaři uvedli anestetickou hodnotu derivátů opia ve středověku. Opium bylo původně použito jako anestetikum řeky. Paracelus byl studentem Ibn Sinových děl, ze kterých vzal tyto nápady.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' During the 16th century Paracelsus invented the use of opium extracts for anesthesia.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim physicians introduced the anesthetic value of opium derivatives during the Middle Ages. Opium was originally used as an anesthetic agent by the Greeks. Paracelus was a student of Ibn Sina's works from which it is almost assured that he derived this idea.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Dioscorides (40 - 90 AD), napsal o použití opia a mandragory jako chirurgických anestetik. Starověcí egypťané také používali mandragoru a hašiš jako léky proti bolesti.<ref name="Egypt">[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20090311024005/http://nefertiti.iwebland.com/timelines/topics/medicine.htm|2=2013-01-10}} Ancient Egyptian Medicine] - Pharaonic Egypt, archived March 11, 2009</ref>


Dioscorides (40 - 90 AD), wrote about the use of opium and mandragora as surgical anesthetics. The Ancient Egyptians also use mandrake and hashish as pain-killers.<ref name="Egypt">[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20090311024005/http://nefertiti.iwebland.com/timelines/topics/medicine.htm|2=2013-01-10}} Ancient Egyptian Medicine] - Pharaonic Egypt, archived March 11, 2009</ref>
===Moderní anestezie===


===Modern Anesthesia===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Moderní anestezie byla vynalezena v 19. století Humphrey Davy a Horace Wells.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Moderní anestezie byla objevena a dovedena k dokonalosti muslimy 900 let před příchodem Davy a Wells. Používali jak orální tak inhalační anestetika.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' Modern anesthesia was invented in the 19th century by Humphrey Davy and Horace Wells.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Modern anesthesia was discovered, mastered and perfected by Muslim anesthetists 900 years before the advent of Davy and Wells. They utilized oral as well as inhalant anesthetics.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Opět, Dioscorides (40 - 90 AD), psal o použití opia a mandragory jako chirurgických anestetikách.  


Again, Dioscorides (40 - 90 AD), wrote about the use of opium and mandragora as surgical anesthetics.
V Indii, Sushruta je otcem chirurgie. Před 2600 lety, on a zdravotníci jeho doby prováděli složité chirurgie jako císařský řez, šedý zákal, náhradní končetiny, fraktury, močové kameny a dokonce plastickou chirurgii a chirurgii mozku. Použití anestezie bylo dobře známé ve starověké Indii. Přes 125 chirurgických pomůcek bylo používáno. Hluboká znalost anatomie, fyziologie, etiologie, embryologie, trávení, metabolismu, genetiky a imunity lze také nalézt v mnoho textech.<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20040710125524/http://www.geocities.com/Athens/Ithaca/3440/news.html|2=2013-01-10}} India - the cradle of civilization]</ref>


In India, Sushruta is the father of surgery. 2,600 years ago he and health scientists of his time conducted complicated surgeries like cesareans, cataract, artificial limbs, fractures, urinary stones and even plastic surgery and brain surgery. Usage of anesthesia was well known in ancient India. Over 125 surgical equipment were used. Deep knowledge of anatomy, physiology, etiology, embryology, digestion, metabolism, genetics and immunity is also found in many texts.<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20040710125524/http://www.geocities.com/Athens/Ithaca/3440/news.html|2=2013-01-10}} India - the cradle of civilization]</ref>
===Lékařská karanténa===


===Medical Quarantine===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Koncept karantény byl poprvé vyvinut roku 1403. Ve Vídni byl schválen zákon, který bránil cizincům vstoupit od města dokud neuběhla určitá čekací doba. Pokud se poté neukázaly žádné známky nemoci, byli puštěni dovnitř.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Koncept karantény byl poprvé uveden v 7. století prorokem Mohamedem, který moudře varoval před vstupem a odchodem z místa postiženého morem. Již od 10. století, muslimští lékařaři vylepšili použití izolovaných dodělení pro pacienty trpící nakažlivými chorobami.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' The concept of quarantine was first developed in 1403. In Venice, a law was passed preventing strangers from entering the city until a certain waiting period had passed. If, by then, no sign of illness could be found, they were allowed in.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' The concept of quarantine was first introduced in the 7th century A.D. by the prophet Muhammad, who wisely warned against entering or leaving a region suffering from plague. As early as the 10th century, Muslim physicians innovated the use of isolation wards for individuals suffering with communicable diseases.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Karanténu poprvé navrhl Mojžíš, který přikázal, aby lidi s [[Lepra|leprou]] byli odděleni, aby obydlí, ze kterého odešli infikovaní židé bylo prozkoumáno před tím, než se tam znova někdo nastěhuje a že lidem léčícím se z nakažlivých chorob nebylo povoleno jít do zahraničí bez kontroly. Moderní karanténa se vrací zpět k těmto sanitárním regulacím [[Tóra|Starého zákona]].<ref>John D. Keyser - [{{Reference archive|1=http://www.hope-of-israel.org/bihealth.htm|2=2013-01-10}} Ancient Bible Health Secrets Revealed Today] - Hope of Israel Ministries, accessed January 10, 2013</ref>


Quarantine was first proposed by Moses who ordered that cases of [[leprosy]] should be segregated, that dwellings from which infected Jews had gone should be inspected before again being occupied, and that persons recovering from contagious disease were not to be allowed to go abroad until examined. The modern quarantine harks back to these sanitary regulations of the [[Taurat|Old Testament]].<ref>John D. Keyser - [{{Reference archive|1=http://www.hope-of-israel.org/bihealth.htm|2=2013-01-10}} Ancient Bible Health Secrets Revealed Today] - Hope of Israel Ministries, accessed January 10, 2013</ref>
===Antiseptikum===


===Antiseptic===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Vědecké použití antiseptik v chirurgii objevil britský chirurg Joseph Lister roku 1865.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Již od 10. století, muslimští lékaři a chirurgové používali čistý alkohol pro zranění. Chirurgové v islámském Španělsku používali speciální metody udržení antisepse před i během operace. Také vymysleli specifické protokoly pro udržení hygieny po operaci. Jejich míra úspěchu byla tak velká, že hodnostáři z celé Evropy chodili do Cordova, Španělsko, aby byli léčeni v místě které bylo "Mayo Clinic" středního východu.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


{{Quote||'''Co je učeno:''' The scientific use of antiseptics in surgery was discovered by the British surgeon Joseph Lister in 1865.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' As early as the 10th century, Muslim physicians and surgeons were applying purified alcohol to wounds as an antiseptic agent. Surgeons in Islamic Spain utilized special methods for maintaining antisepsis prior to and during surgery. They also originated specific protocols for maintaining hygiene during the post-operative period. Their success rate was so high that dignitaries throughout Europe came to Cordova, Spain, to be treated at what was comparably the "Mayo Clinic" of the Middle Ages.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
Starověcí egypťané používali ‘olej z jedle’ jako antiseptikum.<ref name="Egypt"></ref>  


The Ancient Egyptians used ‘Oil of Fir’ as an antiseptic.<ref name="Egypt"></ref>
Co se týče Cordoba a Mayo Clinic, starověcí egyptští lékaři byli také hodně žádaní ve starověkém světě. Ramses II posílal lékaře králi Hatti a mnoho vládcům, perský Achaemenids mezi nimi, měl egyptské doktory. Egyptské teorie a praktiky ovlivnily řeky, kteří inspirovali mnoho lékařků římského impéria a později lékaže arabské a západní.


Speaking of Cordoba and the Mayo Clinic, the Ancient Egyptian physicians were also much sought in the Ancient World. Ramses II sent physicians to the king of Hatti and many rulers, the Persian Achaemenids among them, had Egyptian doctors in attendance. The Egyptian theories and practice influenced the Greeks, who furnished many of the Roman Empire's physicians, and later Arab and Western European medical thinking for centuries to come.
===Chirurgie===


===Surgery===
{{Quote||'''Co je učeno:''' Roku 1545 bylo vědecké použití chirurgie vylepšeno francouzským chirurgem Ambroise Pare. Před ním se chirurgové snažili zastavit krvácení pomocí strašlivé procedury spálením rány vařícím olejem. Pare zastavil použití vařících olejů a začal podvázáním tepny. Je považován za "otce racionální chirurgie" Pare byl také jedním z prvních evropanů, kdo odsoudil groteskní "chirurgické" procedury jako trepanace.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Ilustrační chirurg islámského Španělska, az-Zahrawi (zemřel 1013), začal podvazovat tepny pomocí stehů 500 let před Parem. Zdokonalil použití Catgut, to je nit vyrobená ze zvířecích střev. Navíc, začal použivat bavlnu a vosk pro zastrčení do krvavých ran. Kompletní detaily jeho práce byly poskytnuty evropanům skrze latinské překlady.


{{Quote||'''Co je učeno:''' In 1545, the scientific use of surgery was advanced by the French surgeon Ambroise Pare. Prior to him, surgeons attempted to stop bleeding through the gruesome procedure of searing the wound with boiling oil. Pare stopped the use of boiling oils and began ligating arteries. He is considered the "father of rational surgery." Pare was also one of the first Europeans to condemn such grotesque "surgical" procedures as trepanning (see reference #6, pg. 110).<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Islamic Spain's illustrious surgeon, az-Zahrawi (d. 1013), began ligating arteries with fine sutures over 500 years prior to Pare. He perfected the use of Catgut, that is suture made from animal intestines. Additionally, he instituted the use of cotton plus wax to plug bleeding wounds. The full details of his works were made available to Europeans through Latin translations.  
Navzodry tomu, holiči a pastevci byli nadále hlavními lidmi praktikujícími toto "umění" chirurgie ještě asi 600 let po smrti az-Zahrawiho. Sám Pare byl holič, přestože více šikovný, než průměr.


Despite this, barbers and herdsmen continued be the primary individuals practicing the "art" of surgery for nearly six centuries after az-Zahrawi's death. Pare himself was a barber, albeit more skilled and conscientious than the average ones.


Included in az-Zahrawi's legacy are dozens of books. His most famous work is a 30 volume treatise on medicine and surgery. His books contain sections on preventive medicine, nutrition, cosmetics, drug therapy, surgical technique, anesthesia, pre and post-operative care as well as drawings of some 200 surgical devices, many of which he invented. The refined and scholarly az-Zahrawi must be regarded as the father and founder of rational surgery, not the uneducated Pare.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


The Ancient Egyptians were quite advanced in surgical medicine. The Edwin Smith Papyrus describing surgical diagnosis and treatments, the Ebers Papyrus on ophthalmology, diseases of the digestive system, the head, the skin and specific diseases like abdominal aortic aneurysm (AAA), which some think may be a precursor of AIDS. As early as 3,000 BC evidence of brain surgery is found in papyrus writings in Egypt. "Brain," the actual word itself, is used here for the first time in any language (Edwin Smith Papyrus).<ref name="Egypt"></ref>
Az-Zahrawiho dědictví zahrnuje desítky knih. Jeho nejslavnějším dílem je 30 svazkové pojednání o medicíně a chirurgii. Jeho knihy obsahují sekce o preventivní medicíně, výživě, kosmetice, lécích, anestézii, před a pooperační péči, stejně tak kresby asi 200 chirurgických pomůcek, mnoho z nich sám vynalezl. Vzdlěaný a učený az-Zahrawi musí být považován za otce a zakladatele racionální chirurgie, ne nevzdělaný Pare.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


===Blood Circulation===
Starověcí egypťané byli docela pokročilí v chirurgické medicíně. Papyrus Edwin Smith Papyrus popisuje chirurgické diagnózy a léčby, Ebers Papyrus oftalmologii, nemoci trávícího systému, hlavy, kůže a specifické nemoci jako břišní aorty, které podle některých mohly být předchůdcem AIDS. Již v roce -3,000 byly důkazy o chirurgii mozku nalezeny v papyrusech v Egyptě. "Mozek", vlastní slovo, je zde použito poprvé, než v jakémkoliv jiném jazyce (Edwin Smith Papyrus).<ref name="Egypt"></ref>


{{Quote||'''Co je učeno:''' William Harvey, during the early 17th century, discovered that blood circulates. He was the first to correctly describe the function of the heart, arteries and veins. Rome's Galen had presented erroneous ideas regarding the circulatory system, and Harvey was the first to determine that blood is pumped throughout the body via the action of the heart and the venous valves. Therefore, he is regarded as the founder of human physiology.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' In the 10th century, Islam's ar-Razi wrote an in-depth treatise on the venous system, accurately describing the function of the veins and their valves. Ibn an-Nafs and Ibn al-Quff (13th century) provided full documentation that the blood circulates and correctly described the physiology of the heart and the function of its valves 300 years before Harvey. William Harvey was a graduate of Italy's famous Padua University at a time when the majority of its curriculum was based upon Ibn Sina's and ar-Razi's textbooks.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
===Krevní oběh===


Blood circulation appears discussed in full and complex form in The Yellow Emperor's Manual of Corporeal Medicine in China by the 2<sup>nd</sup> century BC.<ref name="China"></ref>
{{Quote||'''Co je učeno:''' William Harvey, během začátku 17. století objevil, že krev obíhá. Byl prvním, kdo korektně popsal funkci srdce, tepen a žil. Římský Galen prezentoval chybné myšlenky ohledně oběhového systému a Harvey byl prvním, kdo určil, že krev je pumpována skrz tělo pomocí činnosti srdce a žilních chlopní. Proto je považován za zakladatele lidské fyziologie.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' V 10. století, islámský ar-Razi napsal hluboké pojednání o systému žil, přesně popisující funkci žil a jejich chlopní. Ibn an-Nafs a Ibn al-Quff (13. století) poskytly kompletní dokumentaci, popisující jak krev cirkuluje a správně popsali fyziologii srdce a funkci jeho chlopní 300 let dřív než Harvey. William Harvey byl absolventem italské známé Padua univerzity v době, kdy většina jejích osnov byla založena na učebnicích od Ibn Sina a ar-Razi.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


===Pharmacopeia===
Krevní oběh je zřejmě diskutován kompletně a detailně v The Yellow Emperor's Manual of Corporeal Medicine v Číně ve druhém století př. n. l.<ref name="China"></ref>


{{Quote||'''Co je učeno:''' The first pharmacopeia (book of medicines) was published by a German scholar in 1542. According to World Book Encyclopedia, the science of pharmacology was begun in the 1900's as an off-shoot of chemistry due to the analysis of crude plant materials. Chemists, after isolating the active ingredients from plants, realized their medicinal value.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' According to the eminent scholar of Arab history, Phillip Hitti, the Muslims, not the Greeks or Europeans, wrote the first "modern" pharmacopeia. The science of pharmacology was originated by Muslim physicians during the 9th century. They developed it into a highly refined and exact science. Muslim chemists, pharmacists and physicians produced thousands of drugs and/or crude herbal extracts one thousand years prior to the supposed birth of pharmacology. During the 14th century Ibn Baytar wrote a monumental pharmacopeia listing some 1400 different drugs. Hundreds of other pharmacopeias were published during the Islamic Era. It is likely that the German work is an offshoot of that by Ibn Baytar, which was widely circulated in Europe.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
===Lékopis===


Pliny the Elder, Caius Plinius Secundus, (23 - 79 AD) wrote 10 books on drugs and medicines in his compendium ‘Natural History’.  
{{Quote||'''Co je učeno:''' První lékopis byl poblikován německým učencem roku 1542. Podle World Book Encyclopedia, věda farmakologie začala po roce 1900 jako odnož chemie, vzhledem k analýze surových rostlin. Chemici, po izolaci aktivních látek z rostlin, si uvědomili jejich hodnotu pro medicínu.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Podle významného učence arabské historie, Phillip Hitti, muslimové, ne řekové nebo evroané, napsali první lékopis. Věda farmakologie byla zavedena muslimskými lékaři během 9. století. Vyvinuli to do velmi vzdělané a přesné vědy. Muslimští chemici, farmakologové a lékaři vyprodukovali tisíce léků a/nebo extraktů rostlin tisíc let před údajným počátkem farmakologie. Během 14. století, Ibn Baytar napsal monumentální lékopis s asi 1400 různými léky. Stovky dalších lékopisů bylo publikováno během islámské éry. Je pravděpodobné, že ta německá práce je jen kopití, toho co objevil Ibn Baytar, jehož práce kolovala po Evropě.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


Dioscorides (40 - 90 AD), was a Greek surgeon with the armies of the Roman Emperor Nero. He wrote excellent descriptions of nearly 600 plants, including cannabis, colchicum, water hemlock, and peppermint, contained in his De materia medica. Written in five books around the year 77, this work deals with approximately 1,000 simple drugs.
Pliny starší, Caius Plinius Secundus, (23 - 79 AD) napsal 10 knih o lécích v jeho kompendiu ‘Natural History’.  


===Medical Theories===
Dioscorides (40 - 90 AD), byl řecký chirurg u armády římského císaře Nera. Napsal vynikající popisy téměř 600 rostlin, včetně cannabis, colchicum, water hemlock, a máty peprné, obsažené v jeho De materia medica. Napsáno v pěti knihách kolem roku 77, tato práce se zabývá přibližně 1,000 jednoduchými léky.


{{Quote||'''Co je učeno:''' The discovery of the scientific use of drugs in the treatment of specific diseases was made by Paracelsus, the Swiss-born physician, during the 16th century. He is also credited with being the first to use practical experience as a determining factor in the treatment of patients rather than relying exclusively on the works of the ancients.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Ar-Razi, Ibn Sina, al-Kindi, Ibn Rushd, az-Zahrawi, Ibn Zuhr, Ibn Baytar, Ibn al-Jazzar, Ibn Juljul, Ibn al-Quff, Ibn an-Nafs, al-Biruni, Ibn Sahl and hundreds of other Muslim physicians mastered the science of drug therapy for the treatment of specific symptoms and diseases. In fact, this concept was entirely their invention. The word "drug" is derived from Arabic. Their use of practical experience and careful observation was extensive.
===Lékařské teorie===


Muslim physicians were the first to criticize ancient medical theories and practices. Ar-Razi devoted an entire book as a critique of Galen's anatomy. The works of Paracelsus are insignificant compared to the vast volumes of medical writings and original findings accomplished by the medical giants of Islam.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
{{Quote||'''Co je učeno:''' Objev vědeckého použití léků pro léčbu specifických nemocí udělal Paracelsus, švédský lékař, během 16. století. Zároveň je uznáván za to, že popré použil praktické zkušenosti jako určující faktor pro léčbu pacientů, raději než spoléhání výhradně na práci předků.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Ar-Razi, Ibn Sina, al-Kindi, Ibn Rushd, az-Zahrawi, Ibn Zuhr, Ibn Baytar, Ibn al-Jazzar, Ibn Juljul, Ibn al-Quff, Ibn an-Nafs, al-Biruni, Ibn Sahl a stovky dalších muslimských lékařů ovládlo vědu léčby léky pro specifické symptomy a nemoci. Vlastně tento koncept je zcela jejich vynálezem. Slovo "drug" (lék) je odvozeno z arabštiny. Jejich využití praktických zkušeností a pozorování bylo široké.


The Muslim physicians listed above made great contributions to medical science. For many centuries after the fall of the Roman Empire, the Arabic world was the center of scientific and medical knowledge. Texts from Greece and Rome were translated into Arabic and studied by Islamic scholars. They developed and refined Hippocrate's theories and Islamic physicians began to use the regulation of diet, exercise and the prescription of medicinal herbs in the treatment of their patients. Arabic pharmacists became skilled in the formulation of medicines from plants and minerals.  
Muslimští lékaři byli první, kdo kritizoval starověké léčebné teorie a praktiky. Ar-Razi věnoval celou knihu pro kritiku Galenovy anatomie. Práce Paracelsuse jsou bezvýznamné v porovnání s obrovskými svazky psaní o medicíně a původními objevy dosaženými medicínskými giganty islámu.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


One of the most important medical books of its time was written by the physician Ali al-Husayn Abd Allah Ibn Sina (also known as Avicenna). His massive manuscript, called the Laws of Medicine, was completed around 1030 AD and translated into Latin in the 12<sup>th</sup> Century. This encyclopaedia of medicine contained five books detailing the formulation of medicines, diagnosis of disorders, general medicine and detailed therapies. It continued to be a great influence in the development of medicine in medieval Europe for hundreds of years.<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20041011025816/http://www.schoolscience.co.uk/content/4/biology/abpi/history/history6.html|2=2013-01-10}} History of Medicine] - School Science, archived October 11, 2004</ref>
Výše vyjmenovaní lékaři udělali velký přínos pro medicínu. Mnoho století po pádu římského impéria, arabský svět byl centrem vědy a medicíny. Texty z Řecka a Říma byly přeloženy do arabštiny a studovány islámskými učenci. Vyvinuli a vylepšili Hippokratovy teorie a islámští lékaři začali používat regulaci diety, cvičení a předpisování bylinek pro léčbu pacientů. Arabští farmakologové byli zkušení ve formulaci medicíny z rostlin a minerálů.


However, it must be noted that the Muslim physicians ''did not'' invent medicine. They owed a great debt to two Christians in the court of the Caliph Mamun; Yahya ibn Masawayh and his student, Hunain ibn Ishaq who translated Greek medical texts and laid the foundations of Arab medicine.
Jednou z nejdůležitějších zdravotnických knih své doby napsal lékař Ali al-Husayn Abd Allah Ibn Sina (aka Avicenna). Jeho masivní rukopis, zvaný Zákony mediíny, byl zhotoven kolem roku +1030 a přeložen do latiny ve 12. století. Tato encyklopedie medicíny obsahovla pět knih popisujících formulace medicíny, diagnózy nemocí, obecnou medicínu a podrobné terapie. Měla nadále velký vliv na vývoj zdravotnictví ve středověké Evropě po stovky let.<ref>[{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20041011025816/http://www.schoolscience.co.uk/content/4/biology/abpi/history/history6.html|2=2013-01-10}} History of Medicine] - School Science, archived October 11, 2004</ref>


===Development of Medical Science===
Nicméně, je potřeba poznamenat, že muslimští lékaři ''nevynalezli'' zdravotnictví. Hodně stavěli na dvou křesťanech za vlády Caliph Mamun; Yahya ibn Masawayh a jeho student Hunain ibn Ishaq, kteří přeložili řecké zdravotnické texty a položili základy arabské medicíny.


{{Quote||'''Co je učeno:''' The first sound approach to the treatment of disease was made by a German, Johann Weger, in the 1500's.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Harvard's George Sarton says that modern medicine is entirely an Islamic development and that Setting the Record Straight the Muslim physicians of the 9th through 12th centuries were precise, scientific, rational and sound in their approach. Johann Weger was among thousands of Europeans physicians during the 15th through 17th centuries who were taught the medicine of ar-Razi and Ibn Sina. He contributed nothing original.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
===Vývoj lékařské vědy===


The Muslim physicians are generally acknowledged to have made great contributions to medical science, particularly ar-Razi and Ibn Sina. However, while not diminishing their greatness, once again, it must be noted that the foundation of Arab medicine was laid by two Christians; Yahya ibn Masawayh and Hunain ibn Ishaq.
{{Quote||'''Co je učeno:''' První solidní přístup k léčbě nemoci měl němec, Johann Weger, po roce 1500.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' George Sarton z Harvardu říká, že moderní medicína je zcela islámským vynálezem  a že Na pravou míru, muslimští lékaři 9. až 12. století byli přesní, racionální a důkladní ve svém přístupu. Johann Weger byl jeden z tisíců evropských lékařů do 15. do 17. století, kteří se naučili medicínu od ar-Razi a Ibn Sina. Nepřispěl ničím.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


===Insane Asylums===
Muslimští lékaři jsou obecně uznáváni za to, že udělali velký přínost pro medicínu, především ar-Razi a Ibn Sina. Nicméně, zatímco je nechceme podceňovat, znova, musí být podotknuto, že základy arabské medicíny položili dva křesťané Yahya ibn Masawayh a Hunain ibn Ishaq.


{{Quote||'''Co je učeno:''' Medical treatment for the insane was modernized by Philippe Pinel when in 1793 he operated France's first insane asylum.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' As early as the 1lth century, Islamic hospitals maintained special wards for the insane. They treated them kindly and presumed their disease was real at a time when the insane were routinely burned alive in Europe as witches and sorcerers. A curative approach was taken for mental illness and, for the first time in history, the mentally ill were treated with supportive care, drugs and psychotherapy. Every major Islamic city maintained an insane asylum where patients were treated at no charge. In fact, the Islamic system for the treatment of the insane excels in comparison to the current model, as it was more humane and was highly effective as well.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
===Blázince===


There is evidence that the institution of the hospital, including the wards for the insane, was inherited by the Muslims from both the Persians and the Byzantines. Already before the rise of Islam, the hospital at Jundhapur, near the present Persian city of Ahvaz, was a major medical institution which, in addition to the care of patients, medical instruction was carried out on an extensive basis. There were also hospitals established by Byzantines in their eastern provinces such as [[Syria]] which became rapidly integrated into the Islamic world.<ref>Seyyed Hossein Nasr - [{{Reference archive|1=http://www.oocities.org/mutmainaa/food/hospital_islam.html|2=2011-04-18}} Islamic Science, an illustrated study] - Kazi Publications, 2007, p.154, ISBN 9781567443127</ref><ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Byzantine_medicine&oldid=397780389 Byzantine medicine/ Hospitals] - Wikipedia, accessed April 18, 2011</ref>
{{Quote||'''Co je učeno:''' Léčbu bláznů modernizoval Philippe Pinel když roku 1793 uvedl první blázinec ve Francii.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Již od 11. století, islámské nemocnice měly speciální oddělení pro blázny. Jednali s nimi laskavě a předpokládali, že jejich nemoc je opravdová, za časů kdy byli blázni běžně upalováni v Evropě jako čarodějnice nebo čarodějové. Léčebný přístup byl brát pro mentální postižení a poprvé v historii, mentálně postižení byli opečováváni s podporou, léky a psychoterapií. Každé hlavní islámské město mělo blázinec, kde byli pacienti zdarma léčeni. Popravdě, islámský systém pro léčbu blázů byl skvělý v porovnání s nynějším modelem, protoe byl více humánní a zároveň vysoce efektivní.<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}


The hospital was first introduced into Islamic societies in the reign of the sixth Ummayid caliph, Al-Walid Bin Abdul-Malik (705 - 715 AD) in Jundishapur, a Persian city in the province of Ahwaz.<ref>Ilene Springer - [{{Reference archive|1=http://www.touregypt.net/featurestories/hospital.htm|2=2011-04-18}} The Invention of the Hospital A Credit to Islamic Medieval Medicine] - Tour Egypt, accessed April 18, 2011</ref>
Jsou důkazy, že instituce nemocnice, včetně oddělení pro blázny, bylo zděděno muslimy od peršanů a byzanců. Ještě před vzestupem islámu, nemocnice v Jundhapur, blízko dnešnímu perskému městu Ahvaz, byla hlavním zdravotnickým zařízením, které kromě toho, že se starali o pacienty, dávali zdravotnické instrukce. Byly zde také nemocnice zavedené byzanci v jejich východních provinciích, jako je [[Sýrie]], která se stala rychle součástí islámského světa.<ref>Seyyed Hossein Nasr - [{{Reference archive|1=http://www.oocities.org/mutmainaa/food/hospital_islam.html|2=2011-04-18}} Islamic Science, an illustrated study] - Kazi Publications, 2007, p.154, ISBN 9781567443127</ref><ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Byzantine_medicine&oldid=397780389 Byzantine medicine/ Hospitals] - Wikipedia, accessed April 18, 2011</ref>


The early Islamic hospital, the bimaristan, was "an institution built by Muslim caliphs, sultans and kings and by benevolent persons in general, as an act of charity, such as mosques and hospices. Its function was not restricted to the treatment of the ill; it also served as a place for instruction in the sciences and medicine from which students would graduate much as they do from our modern medical schools today." The term “maristan” is a later abbreviation of the original Persian, bimaristan, meaning "house of the ill."
Nemocnice byla poprvé uvedena do islámské společnosti za vlády šestého Ummayid chalífa, Al-Walid Bin Abdul-Malik (705 - 715 AD) v Jundishapur, perském městě v provincii Ahwaz.<ref>Ilene Springer - [{{Reference archive|1=http://www.touregypt.net/featurestories/hospital.htm|2=2011-04-18}} The Invention of the Hospital A Credit to Islamic Medieval Medicine] - Tour Egypt, accessed April 18, 2011</ref>


The commonly held view which prevails to this day was that the bimaristan was an asylum for the insane. This misconception derives from the abbreviation of one of the institution's functions. "Bimaristans were public hospitals for the treatment of all illnesses, whether those requiring surgery or medication, whether physical or mental. With the passage of time, however, these institutions fell into disrepair and were abandoned by all their patients with the exception of the mentally ill. As a result, in recent times the term, if used at all, refers only to a madhouse."<ref>Professor Yunan Labib Rizk (Head of Al-Ahram History Studies Centre) - [{{Reference archive|1=http://weekly.ahram.org.eg/2002/582/chrncls.htm|2=2011-04-18}} Hospitals of yore] - Al-Ahram Weekly Online, 18-24 April 2002, Issue No.582</ref>
Rané islámské nemocnice, bimaristan, byly "institucí postavěnou muslimskými chalífy, sultány a králi a velkorysými lidmi, jako charitativní čin, stejně tak mešity a hospicy. Její funkce nebyla omezená ne léčbu nemocných; zárověň sloužila jako místo pro pokyny ve vědě a medicíně, ze kterých studenti absolvovali školy, tak jako se to děje v dnešním zdravotních školách. "Slovo “maristan” je pozdější zkratkou originálního perského bimaristan, znamenající "domov nemocných."


===Kerosene===
Tradiční pohled, který převládá do tohoto dne, je, že bimaristan byl azyl pro blázny. Tato miskoncepce se vyvozuje ze zkrácení jedné z funkcí instituce. "Bimaristany byly veřejné nemocnice pro léčbu všech nemocí, ať už vyžadovaly chirurgii nebo medikamenty, ať už fyzické nebo mentální. Jak šel čas, nicméně, tyto instituce zhavarovaly a byly opuštěny jejich pacienty kromě mentálně postižených. Výsledkem je, že poslední dobou se bimaristan používá pouze pro blázince."<ref>Professor Yunan Labib Rizk (Head of Al-Ahram History Studies Centre) - [{{Reference archive|1=http://weekly.ahram.org.eg/2002/582/chrncls.htm|2=2011-04-18}} Hospitals of yore] - Al-Ahram Weekly Online, 18-24 April 2002, Issue No.582</ref>


{{Quote||'''Co je učeno:''' Kerosene was first produced by an Englishman, Abraham Gesner, in 1853. He distilled it from asphalt.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslim chemists produced kerosene as a distillate from petroleum products over 1,000 years prior to Gesner (see Encyclopaedia Britannica under the heading, Petroleum).<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
===Petrolej===


Another one for the apologists.
{{Quote||'''Co je učeno:''' Petrolej poprvé vytvořil angličan Abraham Gesner, roku 1853. Destiloval jej z asfaltu.<BR><BR>'''Co by se mělo učit:''' Muslimští chemikové vyráběli petrolej jako destilát z ropných produktů 1000 let před Gesnerem .<ref name="Dr K. Ajram"></ref>}}
 
Apologetici mají další jeden bod.


==Závěr==
==Závěr==
The real purpose of this article was to re-balance some of these flawed views readers may encounter on other websites and forums which use the works (or derivations thereof) of Dr. K. Ajram. We do think the Muslim scientists in the Golden Age (whether true adherents of Islam or not) did make substantial strides in science and technology, which resulted in a significant contribution to the sum of human knowledge. Scientific accomplishments are often the culmination of accumulated knowledge, rather than lone "miraculous" discoveries by individuals because of their religious and cultural settings. It is a matter of public record that the western scientists who came after the scientists of the Golden Age, e.g. Roger Bacon and Sir Isaac Newton, were aware of their works and also learned from them. However, an analysis of the apologetic claims about their greatness shows some exaggeration. In his haste to exaggerate, Ajram appears to have maligned the contribution of other cultures, downgraded the greatness of non-Muslim scientists, or misappropriated their works.


This analysis also highlights the biggest flaw of the Islamic Golden Age. There were few ‘follow-up’ breakthroughs on the backs of the works of the great Muslim scientists. In effect, the Ummah allowed or encouraged these works to wither on the vine or die stillborn, even before the rise of mysticism at the expense of rational thinking, an event often attributed to al-Ghazzali around the turn of the 12<sup>th</sup> century. Therefore, Islam is not the cause of scientific progress during the Golden Age. Many people would say that the Golden Age scientific progress was made in spite of Islam, not because of it.  
Opravdovým účelem tohoto článku bylo vybalancova některé z těchto chybných pohledů se kterými se čtenáři mohou setkat na jiných stránkách a fórech, které používají díla (nebo díla odvozená) od Dr. K. Ajram. Myslíme si, že muslimští vědci ve Zlatém věku (ať už opravdoví stoupenci islámu nebo ne) udělali důležité kroky ve vědě a technologiích, což výrazně přispělo lidskému poznání. Vědecké úspěchy jsou často vyvrcholením nahromaděných vědomostí, spíše než samotné "zázračné" objevy lidmi, kvůli jejich náboženství a kultuře. Je zaznamenáno, že západní vědci, kteří přišli po vědcích zlatého věku, například Roger Bacon a Sir Isaac Newton, si byli vědomi jejich práce a hodně se od nich naučili. Nicméně, analýza tvrzení apologetů ohledně jejich významnosti ukazuje velké přehánění. V tomto spěchu přehánět, Ajram podceňuje příspěvky jiných kultur, podceňuje velikost ne-muslimských vědců, nebo přivlastňuje jejich práci jiným.  


A prime example is the great philosopher-physician Ibn Sina (Avicenna) whose  work is constantly referenced by Ajram. It is true that Ibn Sina was one of the most influential medieval philosophers, but he was also one of the most frequently attacked. The Sunni Theologians opposed his ideas on the soul and creation. However, it was the aforementioned Algazali (Abu Hamid ibn Muhammad al-Ghazali, 1058 - 1111 AD) who was his chief opponent. In "The Incoherence of Philosophers", al-Ghazzali attacked Ibn Sina's Neoplatonic tendency to reject Allah's power over the events of the world, his disbelief in bodily resurrection, and his belief that Allah only knew the world of universals, (i.e. dog, tree, rational animality) not the individual self. He even used pig products in his scientific endeavours, <ref>Professor David J. Leaper - [{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20071111074025/http://www.ewma.org/pdf/fall01/04-WoundClosure.pdf|2=2011-04-18}} Wound Closure Basic Techniques, Scientific paper presented at EWMA Stockholm 2000] - The European Wound Management Association</ref> something that is certainly not in-line with pious Muslim behavior. Today, unless propagating Islam as an incubator of science, some Muslims consider Avicenna to have been an [[atheists|atheist]].<ref>[http://www.islamweb.net/emainpage/index.php?page=showfatwa&Option=FatwaId&Id=87783 Claims about Ibn Sina being an atheist or Kafir] - Islam Web, Fatwa No. 87783, May 20, 2004</ref> No doubt many of the other great Islamic scientists would also be classed as heretical [[Islam and Apostasy|apostates]] for their beliefs.<ref>For proof of this, refer to the mainstream Muslim views and treatment of the [[Ahmadiyya|Ahmadis]] and [[Persecution of Bahais in Iran|Baha'is]].</ref>
Tato analýza zároveň zvýrazňuje největší chybu islámského zlatého věku. Proběhlo jen několik průlomů ve vědě, založených na práci velkých muslimských vědců. Popravdě, ummah povolovala nebo podporovala, aby se tyto objevy dále nerozvíjely, ještě před vzestupem mysticismu na úkor racionálního myšlení, události připisované al-Ghazzalimu na přelomu 12. století. Tedy, islám není důvodem vědeckého pokroku ve zlatém věku. Mnoho lidí zastává názor, že zlatý věk vědeckého pokroku probíhal navzdory islámu, ne kvůli němu.


{{Core Propaganda}}
Skvělým příkladem je velký filozof-fyzik Ibn Sina (Avicenna), na jehož práci se Ajram neustále odkazuje. Je pravdou, že Ibn Sina byl jedním z nejvlivnějších středověkých filozofů, ale byl také jedním z nejčastěji napadaných. Sunitští teologové oponovali jeho názorům na duši a tvoření. Nicméně, byl to již zmíněný Algazali (Abu Hamid ibn Muhammad al-Ghazali, 1058 - 1111), kdo byl jeho hlavním oponentem. V díle "Nesoudržnost filozofů", al-Ghazzali zaútošil na Ibn Sinaovu tendenci odmítat to, že by Aláh měl nějakou sílu nad světem, jeho nevíru ve vzkříšení těla, a víru, že Aláh znal jen svět obecný, (tedy např. pes, strom, racionální zvíře) ne individualitu. Dokonce používal prasata ve svých vědeckých snahách, <ref>Professor David J. Leaper - [{{Reference archive|1=http://web.archive.org/web/20071111074025/http://www.ewma.org/pdf/fall01/04-WoundClosure.pdf|2=2011-04-18}} Wound Closure Basic Techniques, Scientific paper presented at EWMA Stockholm 2000] - The European Wound Management Association</ref> což je něco, co rozhodně proti-muslimské chování. Dnes, pokud by jej muslimové nepropagovali jako svého velkého vědce, by jej považovali za ateistu.<ref>[http://www.islamweb.net/emainpage/index.php?page=showfatwa&Option=FatwaId&Id=87783 Claims about Ibn Sina being an atheist or Kafir] - Islam Web, Fatwa No. 87783, May 20, 2004</ref> Bez pochyby mnoho dalších islámských vědců by bylo považováno za heretické [[Islám a odpadlictví|odpadlíky]] za své názory.<ref>For proof of this, refer to the mainstream Muslim views and treatment of the [[Ahmadiyya|Ahmadis]] and [[Persecution of Bahais in Iran|Baha'is]].</ref>
==Viz také==


==Viz také==
*[[Clanky v ceskem jazyce - Articles in Czech|Články v českém jazyce (Articles in Czech)]] ''- Přehled všech článků v českém jazyce na WikiIslam''
*[[Clanky v ceskem jazyce - Articles in Czech|Články v českém jazyce (Articles in Czech)]] ''- Přehled všech článků v českém jazyce na WikiIslam''
{{Hub4|Vyvrácení|Vyvrácení}}
{{Hub4|Vyvrácení|Vyvrácení}}
{{Hub4|Zlatý věk|"Zlatý věk"}}
{{Hub4|Zlatý věk|"Zlatý věk"}}
{{Translation-links-czech|[[Setting the Record Straight - The Non-Miracle of Islamic Science|anglicky]]}}
{{Translation-links-czech|[[Setting the Record Straight - The Non-Miracle of Islamic Science|anglicky]]}}


==External Links==
==Externí odkazy==
 
*[http://www.sullivan-county.com/x/islam_myth.htm The Golden Age of Islam is a Myth]
*[http://www.sullivan-county.com/x/islam_myth.htm The Golden Age of Islam is a Myth]


==References==
==Reference==
{{Reflist|2|refs=}}
{{Reflist|2|refs=}}


[[Category:Islámská propaganda]]
[[Category:Islám a věda]]
[[Category:Islám a věda]]
[[Category:Literatura]]
[[Category:Literatura]]
[[Category:Hector]]
[[Category:Incomplete translations]]
[[ru:Достижения мусульманских учёных Золотого Века]]
[[ru:Достижения мусульманских учёных Золотого Века]]
{{page_title|Na pravou míru: Nezázrak islámské vědy}}
{{page_title|Na pravou míru: Nezázrak islámské vědy}}

Latest revision as of 01:06, 20 February 2021

Error creating thumbnail: Unable to save thumbnail to destination

Toto je vyvrácení "Setting the Record Straight: The Miracle of Islamic Science" (Na pravou míru: Zázrak islámské vědy) od Dr K. Ajram.

Úvod

Islámský Zlatý věk trval od 750 n. l. minimálně do 11. až 12. století, kdy se Al Ghazalimu povedlo úspěšně prosadit náboženství před rozumem; dle některých to trvalo až do doby, kdy mongolové vyplenili Bagdád v roce 1258. Většina toho času splývala s Abbásovskou říší a vytvořila několik velkých muslimských vědců. Nicméně, někteří apologetové nadhodnotili úspěchy těchto muslimských vědců, podhodnotili úspěchy ne-muslimských vědců, nebo přivlastnili muslimům úspěchy druhých. Někteří dokonce tvrdí, že Zlatý věk skončil ve 14. století. Nicméně, rozšíření Zlatého věku o další dvě století je chybné, protože dokonce už před rokem 1258, se Abbásovská říše rozpadala a upadala.

Účelem této analýzy je umístit úspěchy muslimských vědců Zlatého věku do správné perspektivy, nikoliv je pošpinit, nebo nafouknout. Veškerého vědeckého a technologického pokroku je dosahováno postupně; úspěchy muslimů jsou jen články v řetězu. Několik muslimských vědeckých úspěchů byly samostatné, ale byly odvozeny muslimskými vědci, kteří stáli na ramenou těch, kteří přišli před nimi. Zároveň předáváním řeckých, římských, indických, perských a egyptských znalostí (některé z nich mohly být ztraceny, nebýt jejich arabských překladů), tito muslimové udělali lidstvu velkou službu.

Zatímco my nemáme problém s muslimskými vědci, kde někteří z nich jsou uznáváni, myslíme si, že absence následného pokroku je krutým důsledkem vlivu islámu. Například, Newton (ne-muslimský vědec, který byl hodnocen jako druhý nejvlivnější člověk v historii, Michaelem H. Hartem) a jeho práce o optice vedly k vynalezení teleskopu a mikroskopu a přispěly k velkým krokům v astronomii, geografii a mikrobiologii. Na rozdíl od Alhazenovy práce o optice, která nevedla k žádnému vědeckému průlomu.

Ve většině případů, původní objev (základní věda) nestačí pro tvoření vědeckého pokroku, základní objev musí následovat aplikace vědy, v čemž většina muslimských vědců selhávala. Například, pan Alexander Fleming objevil penicilin, ale zároveň bylo potřeba pana Howarda Florey a Ernsta Chaina pro vytvoření cesty jak antibiotikum produkovat v terapeutických kvantitách. Islámskému zlatému věku většinou chyběly tyto vědecké následky a práce velkých vědců vadla ve vinici, nebo zemřela po narození.

Analýza

Létání lidí

Co je učeno: První zmínka o létání lidí byla od Rogera Bacona, který nakreslil létací zařízení. Leonardo da Vinci si také představoval leteckou dopravu a nakreslil několik prototypů.

Co by se mělo učit: Ibn Firnas z islámského Španělska vymyslel, zkonstruoval a otestoval létající zařízení, někdy po roce 800. Roger Bacon se naučil o létacích zařízeních od arabských referencí k Ibn Firnasově zařízení. Tento vznález tu byl 500 let před Baconem a 700 let před Da Vincim.[1]

V Číně roku 202 př. n. l., generál Han Xin, pod císařem Liu Bang, udělal létacího "draka" nesoucího muže pro vojenské účely. To je první zaznamenaný důkaz o létání lidí.[2]

Skleněná zrcadla

Co se učí: Skleněná zrcadla byla poprvé vyrobena roku 1291 ve Venice.

Co by se mělo učit: Skleněná zrcadla byly používány v islámském Španělsku už od 11. století. Benátčané se naučili umění produkce jemného skla od syrských řemeslníků během 9. a 10. století.[1]

Římané vynalezli skleněné zrcadlo v Sidonu v prvním století našeho letopočtu.[3]

Mechanické hodiny

Co je učeno: Až do čtrnáctého století, jediným typem dostupných hodin byly vodní hodiny. Roku 1335 byly v Milánu, v Itálii, vztyčeny velké mechanické hodiny. To byly pravděpodobně první hodiny, založené na váze.

Co by se mělo učit: Různé mechanické hodiny byly vytvořeny španělskými muslimskými inženýry, jak velké, tak malé, a tato znalost se přenesla do Evropy skrze latinské překlady islámských knih o mechanice. Tyto hodiny byly založeny na váze. Designy a ilustrace planetové převodovky byly také poskytnuty. Jediny takové hodiny měly krokové ústrojí. Pozdější typ byl přímo zkopírován evropany během 15. století. Navíc, během devátého století, Ibn Firnas z islámského Španělska, podle Willa Duranta, vynalezl něco jako hodinky, co udržovalo aktuální čas. Muslimové také zkonstruovali mnoho velmi přesných orlojů ve svých hvězdárnách.[1]

První plně mechanické hodiny (poháněné vodou) byly postavěny Liang Ling-Can, v Číně roku 724.[4][5] Dle některých, první hodiny založené na váze vynalezl Pacificus, arcijáhen z Verony, v devátém století.[6]

Kyvadlo

Co je učeno: V 17. století, bylo kyvadlo vynalezeno Galileem v jeho mládí. Všiml si jak se lustr houpe, když zafouká vítr. Nakonec přišel domů a vynalezl kyvadlo.

Co by se mělo učit: Kyvadlo vynalezl Ibn Yunus al-Masri během desátého století, který byl prvním, kdo studoval a dokumentoval jeho kmitavý pohyb. Jeho hodnota pro použití v hodinách byla uvedena muslimskými fyziky během 15 století.[1]

Římané věděli o kyvadlech, jelikož je používali pro věštění a jejich metody byly popsány ve spisech římského historika Ammianus Marcellinus.[7] První ověřené kyvadlové hodiny postavil Christian Huygens roku 1657 přestože Galileo o tom přemýšlel již kolem roku 1602. Někteří si myslí, že Gerbert z Aurillac (c.945 - 1003 n. l.), který se později stal Pope Sylvester II vynalezl kyvadlové hodiny kolem roku 996.[8]

Tisk pohyblivými písmeny

Co je učeno: Tisk pohyblivými písmeny byl vynalezen na západě Johannesem Gutenbergem v Německu během 15. století.

Co by se mělo učit: Roku 1454, Gutenberg vyvinul nejsofistikovanější tiskařský lis ve středověku. Nicméně, tisk pohyblivými mosaznými písmeny používalo islámské Španělsko o 100 let dřív a tam byly vytvořeny první tiskárny na západě.[1]

Číňané vynalezli tisk pohyblivými písmeny. Roku 1041, Pi-Sheng vyvinul tisková písmena z tvrzené hlíny, ale nebyl moc úspěšný. Na počátku 13. století, Korea vymyslela tisková písmenka z bronzu. Nejstarší tisk kovovými písmenky je ‘Baegun Hwasang Chorok Buljo jikji simche yojeol,’ který byl publikován v Korei roku 1377 a je momentálně uchován v národní knihovně Francie.[9][10]

Optika

Co je učeno: Isaac Newtonovo studium čoček v 17. století, světla a hranolu postavilo základy moderní optiky.

Co by se mělo učit: V 11. století, al-Haytham objevil v podstatě všechno, co objevil Newton a je považován mnoha autoritami za zakladatele optiky. Není téměř pochyb, že ovlivnil Newtona. Al-Haytham byl nejcitovanějším fyziekm ve středověku. Jeho práce byly používány a citovány mnoha evropskými učenci během 16. a 17. století, více než díla Newtona a Galilea dohromady.[1]

al-Haytham (aka Alhazen) byl velkým vědcem, který ale stavěl na práci řeckých vědců.[11]

Paprsky

Co je učeno: Isaac Newton během 17. století objevil, že bílé světlo se skládá z různých paprsků barevného světla.

Co by se mělo učit: Tento vynález by zcela vynalezen al-Haythamem v 11. století a Kamal ad-Dinem ve 14. století. Newton udělal nějaké původní objevy, ale tohle mezi ně nepatří.[1]

V tomhle mají apologetové pravdu. Alhazen byl velkým vědcem. Někteří si myslí, že možná musel předstírat, že je blázen, aby se vyhnul nemožnému úkolu od chalífa al-Hakima a odešel do exilu, aby mohl pokračovat ve svém zájmu o optiku.[12]

Povaha hmoty

Co je učeno: Koncept konečné povahy hmoty byl poprvé představen Antionem Lavoisierem během osmnáctého století. Objevil, že i když hmota mění svoji formu nebo tvar, její objem zůstává stejný. Proto například, pokud je voda zahřátá a vznikne pára, pokud je sůl rozpuštěná ve vodě nebo pokud je kus dřeva spálen na popel, celkový objem zůstává stejný.

Co by se mělo učit: Principy tohoto objevu byly popsány o několik staletí dříve islámským, perským, velkým učencem al-Birunim (d. 1050). Lavoisier byl učencem muslimských chemiků a fyziků a často se odkazoval na jejich knihy.[1]

al-Biruni byl velký vědec, a také stál na ramenou předešlých generací vědců. Byl velkým překladatelem sanskrtských vědeckých textů, včetně indické astronomie a matematiky o které se především zajímal. Al-Biruni byl velmi sečtělý, měl vědomosti o astrologii, astronomii, chronologii, geografii, gramatice, matematice, medicíně, filozofii, náboženství ze sanskrtské literatury.[13]

Trigonometrie

Co je učeno: Řekové vyvinuli trigonometrii.

Co by se mělo učit: Trigonometrie zůstala z větší části jen teoretickou vědou mezi řeky. Byla vyvinuta k dokonalosti až muslimskými učenci, přestože uznání patří také al-Battanimu. Slova popisující základní funkce této vědy, sinus, kosinus a tangent jsou všechny odvozeny z arabských slov. Proto, původní přínost řeckých vědců byl minimální.[1]

Muslimové přispěli k trigonometrii jen jako článek v řetězu objevitelů, počínaje od egypťanů a babyloňanů, k řekům, indiánům, poté muslimům až k západním matematikům.[14] Tvrdit, že to muslimové "dovedli k dokonalosti" je emotivní a není to pravda. Ve skutečnosti slovo "sinus" má indické kořeny a bylo pouhou transliterací pro araby.

Tvrdit, že trigonometrie byla z větší čáasti jen teoretickou vědou mezi řeky je také emotivní. Řekové vyvinuli trigonometrii pro astronomické výpočty.[15] Tvrdit, že původní přínos řeků k trigonometrii byl minimální je také velmi nelaskavé vzhledem k tomu co ukazují reference v tomto textu.

Desetinná čísla

Co je učeno: Použití desetinných zlomkmů v matematice bylo poprvé vyvinuto holanďanem Simon Stevin, v 1589. Pomohl pokročit matematice tím, že nahradil těžkopádné zlomky, jako je 1/2 desetinnými zlomky jako je 0,5.

Co by se mělo učit: Muslimští matematikové byli první, kteří používali desetinná čísla namísto zlomků ve velkém měřítku. Al-Kashiho kniha Key to Arithmetic, byla napsána na počátku 15. století a byla stimulem pro systematickou aplikaci desetinných čísel. Je velmi pravděpodobné, že Stevin importoval tuto myšlenku do evropy od al-Kashiho.[1]

Zlomky vymysleli babyloňané. Přestože muslimští matematici odvodili teoretické základy pro používání desetinných čísel, byl to číňan jménem Yang Hui která již v roce 1261 n.l. poprvé použil desetinná čísla v moderní formě. al-Kashi napsal hodnotu pí v desetinné formě více než o století později.[16]

Algebra

Co je učeno: První muž, který používal algebraické symboly byl francouzský matematik Francois Vieta. Roku 1591, napsal knihu o algebře, která vysvětlovala rovnice s písmenky jako jsou dnes známé x a y. Asimov říká, že tento objev měl dopad podobný jako přechod z římských číslic na arabské.

Co by se mělo učit: Muslimští matematikové, vynálezci algebry, uvedli koncept používání proměnných v rovnicích už v devátém století. Tímto způsobem řešili mnoho složitých rovnic, všetně kvadratických a kubických. Používali symboly pro vývoj binomické věty.[1]

Indové vymysleli algebru. Prvním textem o algebře je Bakhshali Manuscript. Západní učenci odhadují její datum na 3. nebo 4. století. Věnuje se většinou aritmetice a algebře, s několika problémy o geometrii. Brahmagupta (598 - 665 AD) poskytla pravidla pro řešení kvadratických rovnic.

Kubické rovnice

Co je učeno: Složité kubické rovnice (x na třetí) zůstaly nedořešené až do 16. století, kdy je Niccolo Tartaglia, italský matematik, vyřešil.

Co by se mělo učit: Kubické rovnice, stejně jako mnoho rovnic i vyšších řádů byly hravě řešeny muslimskými matematiky již v 10. století.[1]

Apologetické tvrzení neposkytuje žádné příklady ani odkazy nebo zdroje, proto nemůže být tvrzeno. Omar Khayyam je uznáván za vyřešení obecných kubických rovnic geometrickými konstrukcemi a kónickými sekcemi, ale on byl svobodomyslný agnostik, ne muslim.

Záporná čísla

Co je učeno: Koncept, že by čísla mohly být nižší, než nula, tedy záporná čísla, byl neznámý až do roku 1545, kdy jej Geronimo Cardano vymyslel.

Co by se mělo učit: Muslimští matematici uvedli záporná čísla pro použití v mnoha aritmetických funkcích minimálně 400 let před Cardanem.[1]

Záporná čísla vynalezl Brahmagupta (598 – 665 AD).[17] Jeho hlavní dílo bylo Brahmasphutasiddhanta, které bylo později přeloženo do arabštiny jako Sind Hind.

Logaritmy

Co je učeno: Roku 1614, John Napier vymyslel logaritmy a logaritmické tabulky.

Co by se mělo učit: Muslimští matematici vymysleli logaritmi a vytvořili logaritmické tabulky o mnoho staletí dřív. Takové tabulky byly běžné v islámském světě již v 13. století.[1]

Toto apologetické tvrzení neuvádí žádný příklad ani zdroje, a proto nemůže být posouzen.

Geometrie

Co je učeno: Během 17. století Rene Descartes udělal objev, že algebra by mohla být použita k řešení geometrických problémů. Tím udělal velký pokrok v geometrii.

Co by se mělo učit: Matematici v islámské říši dokázali přesně tohle již v 9. století. Thabit bin Qurrah byl prvním a následoval jej Abu'l Wafa, jehož kniha z 10. století používala algebru k vylepšení geometrie.[1]

Apologetové spoléhají na ignorantní předpoklad, že kdokoliv se středo-východním jménem musí být muslim. Thabit Ibn Qurrah (stejně tak Omar Khayyam) nenásledovali islámskou víru. Byl členem sábijské sekty (kteří uctívali hvězdy) z Harran.[18]

Binomická věta

Co je učeno: Isaac Newton, během 17. století, vynalezl binomickou větu, která je stěžejním bodem v algebře.

Co by se mělo učit: Stovky muslimských matematiků používalo a zdokonalilo binomickou větu. Začali ji používat pro systematické řešení algebraických problémů během 10. století (nebo dříve).[1]

Toto apologetické tvrzení neuvádí žádný příklad ani zdroje a proto nemůže být posouzen.

Astronomie

Co je učeno: V astronomii neproběhl žádný pokrok během středověku, co se týče pohybu planet, až do 13. století. Poté Alphonso moudrý z Castile (střední Španělsko) vynalezl Aphonsine Tabulky, které byli přesnější, než Ptolemyho.

Co by se mělo učit: Muslimští astronomové udělali mnoho vylepšení Ptolemových objevů již v 9. století. Byli prvními astronomy, kteří vyvrátili jeho archaické myšlenky. V jejich kritice řeků, udělali důkaz, že je slunce centrem sluneční soustavy a, že oběžné dráhy Země a jiných planet mohou být elipsoidní. Vytvořili stovky velmi přesných astronomických tabulek a map hvězdné oblohy. Mnoho z jejich výpočtů jsou tak přesné, že jsou považovány za aktuální i dnes. Alphonsinovy tabulky jsou jen o trochu víc, než kopie astronomických spisů, které byly předány Evropě skrze islámské Španělsko, Toledo tabulkami.[1]

Král Alphoso nevymyslel Alphonsinské tabulky. On jen objednal jejich vytvoření týmu astronomů (vedených židem jménem Isaac Ibn Said). Byly založeny na principech, které zavedl Ptolemy, ale zahrnovaly nové pozorování (takže přirozeně, byly přesnější).

Toldo tabulky byly ve skutečnosti vytvořeny 12 židovskými astronomy, přestože byly vedeny Cordovským arabským astronomem Ibn Arzarkali ("Azarchel").[19]

Optické čočky

Co je učeno: Anglický učenec Roger Bacon (zemřel 1292) poprvé zmínil optické čočky pro zlepšení zraku. Téměř ve stejnou dobu jsme mohli najít brýle v Číně i Evropě.

Co by se mělo učit: Ibn Firnas z islámského Španělska vynalezl brýle během 9. století a byly vyráběny a prodávany po celém Španělsku po dvě staletí. Jakákoliv zmínka o brýlích od Roger Bacon byla jednoduše kopie díla od al-Haytham (zemřel 1039), na jehož výzkum se Bacon často odkazoval.[1]

Číňané byli první, kteří používali optické čočky pro zlepšení zraku mezi lety -250 a +100.[20]

Římský spisovatel Seneca, narozen kolem roku -4, údajně přečetl "všechny knihy v Římě" tím, že se na ně díval skrze skleněnou kouli vody, což produkovali zvětšení. Nicméně Ibn Firnas mohl vynalézt brýle (navzdory důkazu o dřívějším vynálezu u číňanů), přestože jsme pro to nenašli žádné důkazy. Roger Bacon si hodně vzal od Kindi a Alhazen, ale říct, že jeho práce je jen kopírování prací minulých není pěkné.

Střelný prach

Co je učeno: Střelný prach byl vyvinut na západě jako výsledek práce Rogera Bacona roku 1242. První použití střelného prachu pro zbraně bylo, když jej číňané stříleli z bambusu, aby postrašili mongolské dobyvatele. Vyráběli je přidáním síry a uhlí do ledku.

Co by se mělo učit: Číňané vyvinuli ledek pro použití v ohňostrojích a nevěděli o vojenském použití střelného prachu, ani nevynalezli jeho výrobu. Výzkum který udělal Reinuad a Fave jasně ukázal, že střelný prach byl formulován poprvé muslimskými chemiky. Navíc, tito historikové tvrdí, že muslimové vyvinuli první střelné zbraně. Zejména, muslimské armády používaly granáty a další zbraně v jejich obraně Algericusu před franky během 14. století. Jean Mathes naznačuje, že muslimští vládci měli zásoby granátů, pušek, děl, zápalných zařízení, sírových bomb a pistolí desítky let před tím, než byly tyto zařízení použity v Evropě. První zmínka o dělu byla v arabském textu kolem roku 1300 A.D. Roger Bacon se naučil postup pro výrobu střelného prachu z latinských překladů arabských knih. Nepřinesl v tomto ohledu nic nového.[1]

Celý tento apologetický případ je lež. Číňané znali postup pro výrobu střelného prachu a používali jej pro vojenské účely, včetně granátů, raket a dokonce raných forem zbraní/děl ve 12. století dynastie Sung.[21]

Kompas

Co je učeno: Kompas vynalezli číňané, kteří mohli být prvními, kteří jej poprvé používali pro účely navigace, někdy mezi lety 1000 a 1100 A.D. První zmínka o jeho použití byla od anličana Alexander Neckam (1157-1217).

Co by se mělo učit: Muslimští geografové a mořeplavci se naučili o střelce, možná od číňanů, a byli prvními, kdo použil střelku pro navigaci. Vynalezli kompas a předali znalosti o jeho použití Západu. Evropští mořeplavci byli závislí na muslimských kormidelnících a jejich nářadí, když prozkoumávali neznámé oblasti. Gustav Le Bon tvrdí, že střelka a kompas byly zcela vynalezeny muslimy a že číňané s tím neměli skoro nic společného. Neckam, stejně tak jako číňané se o tom pravděpodobně naučili od muslimských obchodníků. Stojí také za zmínku, že číňané zlepšili jejich plavební zkušenosti poté, co začali jednat s muslimy v 8. století.[1]

Další přivlastnění čínského vynálezu.[22] První nalezený kompas byl nalezen v Číně, z 1. století (minimálně pět století před příchodem muslimů).[23] Někteří říkají, že kompas představili číňané arabům (ne naopak) během dynastie Sung (960 - 1127 AD).[24]

Rasy

Co je učeno: Prvním člověkem, který klasifikoval rasy byl němec, Johann F. Blumenbach, který rozdělil lidi na bílé, žluté, hnědé, černé a červené lidi.

Co by se mělo učit: Muslimští učenci devátého až čtrnáctého století vynalezli vědu etnografie. Mnoho muslimských geografů rozdělilo rasy, psali detailní vysvětlení jejich zvláštních kulturních zvyků a fyzických vzhledů. Napsali tisíce stran o tomto tématu. Blumenbachovy práce jsou ve srovnání s tím bezvýznamné.[1]

Přestože nebudeme oponovat tvrzení, že muslimové vynalezli rozdělení na rasy, jejich vysvětlení je chybné.Rasovou diskriminaci použil mnohem dříve Mohamed bin Abdullah (asi 570 - 632 AD), když nazval černé lidi ‘rozinko-hlavami’.[25]

Geografie

Co je učeno: Věda geografie byla oživena během 15., 16., a 17. století, když byly objeveny díla Ptolemyho. Křížáci a portugalské/španělské expedice také pomohly tomuto probuzení. Prvním vědecká pojednání o geografii byly vytvořeny v tomto období evropských učenců.

Co by se mělo učit: Muslimští geografové vytvořili velký objem knih o geografii Afriky, Asie, Indie, Číny a Antil během 8. až 15. století. Tyto spisy zahrnovaly první geografické encyklopedie světa, almanachy a mapy cest. Ibn Battutahovy mistrovksá díla ze 14. století poskytují detailní pohled na geografii starověkého světa. Muslimští geografové mezi 10. a 15. stoletím, měli mnohem větší výstup, co se týče geografie, než Evropané, co se týče geografie těchto oblastí, až do 18. století. Křížové výpravy vedly k destrukci vzdělávacích zařízení, jejich učenců a knih. Nepřinesli nic důležitého ohledně geografie západnímu světu.[1]

Druhý bod pro apologety. Muslimští geografové byli předními vědci, před tím, než se o to začal zajímat západní svět.

Chemie

Co je učeno: Robert Boyle, v 17. století, založil vědu chemii.

Co by se mělo učit: různí muslimští chemikové, včetně ar-Razi, al-Jabr, al-Biruni a al-Kindi, dělali vědecké experimenty v chemii asi 700 let před Boyle. Durant píše, že muslimové uvedli experimentální metodu do této vědy. Humboldt považuje muslimy za zakladatele chemie.[1]

Nepopíráme přínost muslimských alchymistů, ale vynález chemie by měl být připsán starověkým egypťanům, jak dokazuje Leyden Papyrus (reference: Prof. Hamed Abdel-reheem Ead, Professor of Chemistry at Faculty of Science-University of Cairo Giza-Egypt and director of Science Heritage Center.)[26]

Geologie

Co je učeno: Leonardo da Vinci (16. století) byl otcem geologie, když si všiml, že fosílie v nalezené v horách indikovaly vodnatý původ země.

Co by se mělo učit: Al-Biruni (1l. století) udělal přesně toto pozorování a mnoho k němu přidal, včetně velké knihy o geologii, stovky let před Da Vincim. Ibn Sina si toho všiml také (viz strana 100-101). Je pravděpodobné, že Da Vinci se poprvé naučil o tomto konceptu od latinských překladů islámských knih. Nepřidal k nim nic.[1]

Neexistují žádné důkazy, že by da Vinci používal arabské texty pro tuto záležitost. Říct, že nepřidal nic k původnímu arabskému originálu je dost nelaskavé.

Kolem roku -500, Xenophanes popsal fosílie ryb a skořábky nalezené v horách. Podobné fosílie byly zaznamenány Herodotusem (kolem -490) a Aristotelem (-384 až -322 ). Aristoteles věřil, že sopečné erupce a zemětřesení byly způsobeny násilnými větry vycházejícími ze středu Země, čímž nejspíš udělal první průlom v lidském chápání geologie.

Formace údolí

Co je učeno: První zmínka o geologické formaci údolí byla roku 1756, když Nicolas Desmarest prohlásil, že se formovaly během velkého období pomocí proudů.

Co by se mělo učit: Ibn Sina a al-Biruni udělali přesně tanto objev během 11. století (viz strana 102 a 103), 700 let dříve, než Desmarest.[1]

Malý bod. Připušťeno.

První velký experimentátor

Co je učeno: Galileo (17. století) byl prvním velkým experimentátorem světa.

Co by se mělo učit: Al-Biruni (zemřel 1050) byl prvním velkým experimentátorem světa. Napsal přes 200 knih, kde mnoho z nich mluví o přesných experimentech. Jeho literární výstup ve vědě je si 13,000 stran, což je mnohem víc, než co napsal Galileo nebo dokonce Galileo a Newton dohromady.[1]

Necheme ponižovat Al-Birunihu, ale mělo by být řečeno, že kvantita není kvalita. A Archimedes (287 – 212 př. n. l.) byl také docela velkým experimentátorem na svoji dobu.

Medicína

Co je učeno: Ital Giovanni Morgagni je považován za otce patologie, protože byl prvním, kdo korektně popsal povahu nemoci.

Co by se mělo učit: Islámští chirurgové byly prvními patology. Plně si uvědomovali povahu nemoci a popsali detailně různé nemoci. Ibn Zuhr korektně popsal povahu zánětu pohrudnice, tuberkulózy a perikarditidy. Az-Zahrawi přesně zdokumentoval patologii hydrocefalusu (vody v mozku) a další kongenitální nemoci. Ibn al-Quff a Ibn an-Nafs podali dokonalé popisy oběhových nemocí. Další muslimští chirurgové podali první přesné popisy některých malignancí, včetně rakoviny žaludku, střev a jícnu. Tito chirurgové byli zakladateli patologie, ne Giovanni Morgagni.[1]

Oblast islámské medicíny má svůj původ u dvou křesťanů, Yahya ibn Masawayh a Hunain ibn Ishaq. Nesoriánský křesťan Yahya ibn Masawayh, napsal mnoho prací o horečkách, hygieně, a dietetice. Napsal první pojednání o oftalmologii, ale byl brzy překonán ve své oblasti jeho slavným žákem, Hunain ibn Ishaq, aka Johannitius, kterého někteří považují za otce arabské medicíny. Razi, geniální lékař známý ve středověké Evropě jako Rhazes, čerpal hodně z práce Hunain ibn Ishaq.[27]

Mikrobi

Co je učeno: Paul Ehrlich (19. století) je zakladatelem chemoterapie, použití různých léčiv pro zabíjení mikrobů.

Co by se mělo učit: Muslimští lékaři používali široké spektrum různých látek pro ničení mikrobů. Používali síru lokálně pro zabíjení roztočů. Ar-Razi (10. století) používal sloučeniny rtuti jako antiseptikum.[1]

Nejsou žádné důkazy, že by muslimští lékaři věděli o existenci mikrobů. Ve skutečnosti, před-římské civilizace používaly síru jako lék a používali "kostky" síry jako dezinfekci, bělidla, a kadidla pro náboženské rituály. Pliny (23 - 27 AD) oznámil, že síra byla "nejvíce singulární druh zeminy a měla silné účinky," a měla "léčivé ctnosti”. Římané používali síru nebo výpary z jejího hoření jako insekticid a pro očištění nemocné místnosti a vyčištění jejího vzduchu od zla. Stejné použití oznamuje Homér v Odyssey v roce -1000.[28]

Destilovaný alkohol

Co je učeno: Čištěný alkohol, udělaný skrze destilaci, poprvé vyrobil Arnau de Villanova, španělský alchymista, roku 1300

Co by se mělo učit: Mnoho muslimských chemiků vytvořilo zdravotnický alkohol skrze destilaci již od 10. století a vyráběli ve velkém první destilační chemické pomůcky. Používali alkohol jako rozpouštědlo a antiseptikum.[1]

Destilované víno bylo známé v Číně již od 7. století.[29]

Chirurgická anestetika

Co je učeno: První operace provedená pod inhalační anestezií byla provedena C.W. Long, američanem, roku 1845.

Co by se mělo učit: Šest set let před Longem, Az-Zahrawi a Ibn Zuhr v islámském Španělsku, spolu s dalšími muslimskými chirurgy, vykonali stovky operací s inhalační anestezií s použitím narkotiky-nasáklých hub, které byly umístěny na obličej.[1]

Dioscorides (40 - 90 AD), byl řecký chirurg u armády císaře Nera. Napsal vynikající popis téměř 600 rostlin, včetně cannabis, colchicum, vodního bolehlavu a máty peprné, obsažených v jeho De materia medica. Napsáno v pěti knihách kolem roku 77, tato práce se zabývá asi 1,000 jednoduchými léky.

Použití živočišných deriváů, jako jsou mléko a med pro lékařské a detetické účely je popsáno v druhé knize a přehled chemických léčiv jako rtuť (s instrukcemi pro jeho přípravu z rumělky), arzenik (popsaný jako auripigmentum), octan olovnatý, hydrát vápenatý, a oxid měďnatý je popsán v jeho páté knize. Jasně se zmiňuje o spacích lektvarech připravených z opia a mandragory jako chirurgických anesteticích “lidem, kteří budou řezáni nebo kauterizovaní.... Neboť oni neucítí bolest, protože jsou přeneseni smrtelným spánkem.... ale když toho použijete moc, může to udělat člověka němým.”

Co se týče chirurgických anestetik Hua T'o (asi 100 - 145 AD) byl hlavním chirurgem jeho doby a je hodně ctěný čínskými historickými texty. Byl prvním, kdo použil anestezii pro chirurgickou praxi. Jednou směsí, kterou použil jako lokální anestetikum byla směs vína a konopného extraktu.[30]

Hua T'o byl více, než 1000 let před Az-Zahrawi a Ibn Zuhr.

Extrakty opia

Co je učeno: Během 16. století Paracelsus vynalezl použití extraktů opia pro anestezii.

Co by se mělo učit: Muslimští lékaři uvedli anestetickou hodnotu derivátů opia ve středověku. Opium bylo původně použito jako anestetikum řeky. Paracelus byl studentem Ibn Sinových děl, ze kterých vzal tyto nápady.[1]

Dioscorides (40 - 90 AD), napsal o použití opia a mandragory jako chirurgických anestetik. Starověcí egypťané také používali mandragoru a hašiš jako léky proti bolesti.[31]

Moderní anestezie

Co je učeno: Moderní anestezie byla vynalezena v 19. století Humphrey Davy a Horace Wells.

Co by se mělo učit: Moderní anestezie byla objevena a dovedena k dokonalosti muslimy 900 let před příchodem Davy a Wells. Používali jak orální tak inhalační anestetika.[1]

Opět, Dioscorides (40 - 90 AD), psal o použití opia a mandragory jako chirurgických anestetikách.

V Indii, Sushruta je otcem chirurgie. Před 2600 lety, on a zdravotníci jeho doby prováděli složité chirurgie jako císařský řez, šedý zákal, náhradní končetiny, fraktury, močové kameny a dokonce plastickou chirurgii a chirurgii mozku. Použití anestezie bylo dobře známé ve starověké Indii. Přes 125 chirurgických pomůcek bylo používáno. Hluboká znalost anatomie, fyziologie, etiologie, embryologie, trávení, metabolismu, genetiky a imunity lze také nalézt v mnoho textech.[32]

Lékařská karanténa

Co je učeno: Koncept karantény byl poprvé vyvinut roku 1403. Ve Vídni byl schválen zákon, který bránil cizincům vstoupit od města dokud neuběhla určitá čekací doba. Pokud se poté neukázaly žádné známky nemoci, byli puštěni dovnitř.

Co by se mělo učit: Koncept karantény byl poprvé uveden v 7. století prorokem Mohamedem, který moudře varoval před vstupem a odchodem z místa postiženého morem. Již od 10. století, muslimští lékařaři vylepšili použití izolovaných dodělení pro pacienty trpící nakažlivými chorobami.[1]

Karanténu poprvé navrhl Mojžíš, který přikázal, aby lidi s leprou byli odděleni, aby obydlí, ze kterého odešli infikovaní židé bylo prozkoumáno před tím, než se tam znova někdo nastěhuje a že lidem léčícím se z nakažlivých chorob nebylo povoleno jít do zahraničí bez kontroly. Moderní karanténa se vrací zpět k těmto sanitárním regulacím Starého zákona.[33]

Antiseptikum

Co je učeno: Vědecké použití antiseptik v chirurgii objevil britský chirurg Joseph Lister roku 1865.

Co by se mělo učit: Již od 10. století, muslimští lékaři a chirurgové používali čistý alkohol pro zranění. Chirurgové v islámském Španělsku používali speciální metody udržení antisepse před i během operace. Také vymysleli specifické protokoly pro udržení hygieny po operaci. Jejich míra úspěchu byla tak velká, že hodnostáři z celé Evropy chodili do Cordova, Španělsko, aby byli léčeni v místě které bylo "Mayo Clinic" středního východu.[1]

Starověcí egypťané používali ‘olej z jedle’ jako antiseptikum.[31]

Co se týče Cordoba a Mayo Clinic, starověcí egyptští lékaři byli také hodně žádaní ve starověkém světě. Ramses II posílal lékaře králi Hatti a mnoho vládcům, perský Achaemenids mezi nimi, měl egyptské doktory. Egyptské teorie a praktiky ovlivnily řeky, kteří inspirovali mnoho lékařků římského impéria a později lékaže arabské a západní.

Chirurgie

Co je učeno: Roku 1545 bylo vědecké použití chirurgie vylepšeno francouzským chirurgem Ambroise Pare. Před ním se chirurgové snažili zastavit krvácení pomocí strašlivé procedury spálením rány vařícím olejem. Pare zastavil použití vařících olejů a začal podvázáním tepny. Je považován za "otce racionální chirurgie" Pare byl také jedním z prvních evropanů, kdo odsoudil groteskní "chirurgické" procedury jako trepanace.

Co by se mělo učit: Ilustrační chirurg islámského Španělska, az-Zahrawi (zemřel 1013), začal podvazovat tepny pomocí stehů 500 let před Parem. Zdokonalil použití Catgut, to je nit vyrobená ze zvířecích střev. Navíc, začal použivat bavlnu a vosk pro zastrčení do krvavých ran. Kompletní detaily jeho práce byly poskytnuty evropanům skrze latinské překlady.

Navzodry tomu, holiči a pastevci byli nadále hlavními lidmi praktikujícími toto "umění" chirurgie ještě asi 600 let po smrti az-Zahrawiho. Sám Pare byl holič, přestože více šikovný, než průměr.


Az-Zahrawiho dědictví zahrnuje desítky knih. Jeho nejslavnějším dílem je 30 svazkové pojednání o medicíně a chirurgii. Jeho knihy obsahují sekce o preventivní medicíně, výživě, kosmetice, lécích, anestézii, před a pooperační péči, stejně tak kresby asi 200 chirurgických pomůcek, mnoho z nich sám vynalezl. Vzdlěaný a učený az-Zahrawi musí být považován za otce a zakladatele racionální chirurgie, ne nevzdělaný Pare.[1]

Starověcí egypťané byli docela pokročilí v chirurgické medicíně. Papyrus Edwin Smith Papyrus popisuje chirurgické diagnózy a léčby, Ebers Papyrus oftalmologii, nemoci trávícího systému, hlavy, kůže a specifické nemoci jako břišní aorty, které podle některých mohly být předchůdcem AIDS. Již v roce -3,000 byly důkazy o chirurgii mozku nalezeny v papyrusech v Egyptě. "Mozek", vlastní slovo, je zde použito poprvé, než v jakémkoliv jiném jazyce (Edwin Smith Papyrus).[31]

Krevní oběh

Co je učeno: William Harvey, během začátku 17. století objevil, že krev obíhá. Byl prvním, kdo korektně popsal funkci srdce, tepen a žil. Římský Galen prezentoval chybné myšlenky ohledně oběhového systému a Harvey byl prvním, kdo určil, že krev je pumpována skrz tělo pomocí činnosti srdce a žilních chlopní. Proto je považován za zakladatele lidské fyziologie.

Co by se mělo učit: V 10. století, islámský ar-Razi napsal hluboké pojednání o systému žil, přesně popisující funkci žil a jejich chlopní. Ibn an-Nafs a Ibn al-Quff (13. století) poskytly kompletní dokumentaci, popisující jak krev cirkuluje a správně popsali fyziologii srdce a funkci jeho chlopní 300 let dřív než Harvey. William Harvey byl absolventem italské známé Padua univerzity v době, kdy většina jejích osnov byla založena na učebnicích od Ibn Sina a ar-Razi.[1]

Krevní oběh je zřejmě diskutován kompletně a detailně v The Yellow Emperor's Manual of Corporeal Medicine v Číně ve druhém století př. n. l.[29]

Lékopis

Co je učeno: První lékopis byl poblikován německým učencem roku 1542. Podle World Book Encyclopedia, věda farmakologie začala po roce 1900 jako odnož chemie, vzhledem k analýze surových rostlin. Chemici, po izolaci aktivních látek z rostlin, si uvědomili jejich hodnotu pro medicínu.

Co by se mělo učit: Podle významného učence arabské historie, Phillip Hitti, muslimové, ne řekové nebo evroané, napsali první lékopis. Věda farmakologie byla zavedena muslimskými lékaři během 9. století. Vyvinuli to do velmi vzdělané a přesné vědy. Muslimští chemici, farmakologové a lékaři vyprodukovali tisíce léků a/nebo extraktů rostlin tisíc let před údajným počátkem farmakologie. Během 14. století, Ibn Baytar napsal monumentální lékopis s asi 1400 různými léky. Stovky dalších lékopisů bylo publikováno během islámské éry. Je pravděpodobné, že ta německá práce je jen kopití, toho co objevil Ibn Baytar, jehož práce kolovala po Evropě.[1]

Pliny starší, Caius Plinius Secundus, (23 - 79 AD) napsal 10 knih o lécích v jeho kompendiu ‘Natural History’.

Dioscorides (40 - 90 AD), byl řecký chirurg u armády římského císaře Nera. Napsal vynikající popisy téměř 600 rostlin, včetně cannabis, colchicum, water hemlock, a máty peprné, obsažené v jeho De materia medica. Napsáno v pěti knihách kolem roku 77, tato práce se zabývá přibližně 1,000 jednoduchými léky.

Lékařské teorie

Co je učeno: Objev vědeckého použití léků pro léčbu specifických nemocí udělal Paracelsus, švédský lékař, během 16. století. Zároveň je uznáván za to, že popré použil praktické zkušenosti jako určující faktor pro léčbu pacientů, raději než spoléhání výhradně na práci předků.

Co by se mělo učit: Ar-Razi, Ibn Sina, al-Kindi, Ibn Rushd, az-Zahrawi, Ibn Zuhr, Ibn Baytar, Ibn al-Jazzar, Ibn Juljul, Ibn al-Quff, Ibn an-Nafs, al-Biruni, Ibn Sahl a stovky dalších muslimských lékařů ovládlo vědu léčby léky pro specifické symptomy a nemoci. Vlastně tento koncept je zcela jejich vynálezem. Slovo "drug" (lék) je odvozeno z arabštiny. Jejich využití praktických zkušeností a pozorování bylo široké. Muslimští lékaři byli první, kdo kritizoval starověké léčebné teorie a praktiky. Ar-Razi věnoval celou knihu pro kritiku Galenovy anatomie. Práce Paracelsuse jsou bezvýznamné v porovnání s obrovskými svazky psaní o medicíně a původními objevy dosaženými medicínskými giganty islámu.[1]

Výše vyjmenovaní lékaři udělali velký přínos pro medicínu. Mnoho století po pádu římského impéria, arabský svět byl centrem vědy a medicíny. Texty z Řecka a Říma byly přeloženy do arabštiny a studovány islámskými učenci. Vyvinuli a vylepšili Hippokratovy teorie a islámští lékaři začali používat regulaci diety, cvičení a předpisování bylinek pro léčbu pacientů. Arabští farmakologové byli zkušení ve formulaci medicíny z rostlin a minerálů.

Jednou z nejdůležitějších zdravotnických knih své doby napsal lékař Ali al-Husayn Abd Allah Ibn Sina (aka Avicenna). Jeho masivní rukopis, zvaný Zákony mediíny, byl zhotoven kolem roku +1030 a přeložen do latiny ve 12. století. Tato encyklopedie medicíny obsahovla pět knih popisujících formulace medicíny, diagnózy nemocí, obecnou medicínu a podrobné terapie. Měla nadále velký vliv na vývoj zdravotnictví ve středověké Evropě po stovky let.[34]

Nicméně, je potřeba poznamenat, že muslimští lékaři nevynalezli zdravotnictví. Hodně stavěli na dvou křesťanech za vlády Caliph Mamun; Yahya ibn Masawayh a jeho student Hunain ibn Ishaq, kteří přeložili řecké zdravotnické texty a položili základy arabské medicíny.

Vývoj lékařské vědy

Co je učeno: První solidní přístup k léčbě nemoci měl němec, Johann Weger, po roce 1500.

Co by se mělo učit: George Sarton z Harvardu říká, že moderní medicína je zcela islámským vynálezem a že Na pravou míru, muslimští lékaři 9. až 12. století byli přesní, racionální a důkladní ve svém přístupu. Johann Weger byl jeden z tisíců evropských lékařů do 15. do 17. století, kteří se naučili medicínu od ar-Razi a Ibn Sina. Nepřispěl ničím.[1]

Muslimští lékaři jsou obecně uznáváni za to, že udělali velký přínost pro medicínu, především ar-Razi a Ibn Sina. Nicméně, zatímco je nechceme podceňovat, znova, musí být podotknuto, že základy arabské medicíny položili dva křesťané Yahya ibn Masawayh a Hunain ibn Ishaq.

Blázince

Co je učeno: Léčbu bláznů modernizoval Philippe Pinel když roku 1793 uvedl první blázinec ve Francii.

Co by se mělo učit: Již od 11. století, islámské nemocnice měly speciální oddělení pro blázny. Jednali s nimi laskavě a předpokládali, že jejich nemoc je opravdová, za časů kdy byli blázni běžně upalováni v Evropě jako čarodějnice nebo čarodějové. Léčebný přístup byl brát pro mentální postižení a poprvé v historii, mentálně postižení byli opečováváni s podporou, léky a psychoterapií. Každé hlavní islámské město mělo blázinec, kde byli pacienti zdarma léčeni. Popravdě, islámský systém pro léčbu blázů byl skvělý v porovnání s nynějším modelem, protoe byl více humánní a zároveň vysoce efektivní.[1]

Jsou důkazy, že instituce nemocnice, včetně oddělení pro blázny, bylo zděděno muslimy od peršanů a byzanců. Ještě před vzestupem islámu, nemocnice v Jundhapur, blízko dnešnímu perskému městu Ahvaz, byla hlavním zdravotnickým zařízením, které kromě toho, že se starali o pacienty, dávali zdravotnické instrukce. Byly zde také nemocnice zavedené byzanci v jejich východních provinciích, jako je Sýrie, která se stala rychle součástí islámského světa.[35][36]

Nemocnice byla poprvé uvedena do islámské společnosti za vlády šestého Ummayid chalífa, Al-Walid Bin Abdul-Malik (705 - 715 AD) v Jundishapur, perském městě v provincii Ahwaz.[37]

Rané islámské nemocnice, bimaristan, byly "institucí postavěnou muslimskými chalífy, sultány a králi a velkorysými lidmi, jako charitativní čin, stejně tak mešity a hospicy. Její funkce nebyla omezená ne léčbu nemocných; zárověň sloužila jako místo pro pokyny ve vědě a medicíně, ze kterých studenti absolvovali školy, tak jako se to děje v dnešním zdravotních školách. "Slovo “maristan” je pozdější zkratkou originálního perského bimaristan, znamenající "domov nemocných."

Tradiční pohled, který převládá do tohoto dne, je, že bimaristan byl azyl pro blázny. Tato miskoncepce se vyvozuje ze zkrácení jedné z funkcí instituce. "Bimaristany byly veřejné nemocnice pro léčbu všech nemocí, ať už vyžadovaly chirurgii nebo medikamenty, ať už fyzické nebo mentální. Jak šel čas, nicméně, tyto instituce zhavarovaly a byly opuštěny jejich pacienty kromě mentálně postižených. Výsledkem je, že poslední dobou se bimaristan používá pouze pro blázince."[38]

Petrolej

Co je učeno: Petrolej poprvé vytvořil angličan Abraham Gesner, roku 1853. Destiloval jej z asfaltu.

Co by se mělo učit: Muslimští chemikové vyráběli petrolej jako destilát z ropných produktů 1000 let před Gesnerem .[1]

Apologetici mají další jeden bod.

Závěr

Opravdovým účelem tohoto článku bylo vybalancova některé z těchto chybných pohledů se kterými se čtenáři mohou setkat na jiných stránkách a fórech, které používají díla (nebo díla odvozená) od Dr. K. Ajram. Myslíme si, že muslimští vědci ve Zlatém věku (ať už opravdoví stoupenci islámu nebo ne) udělali důležité kroky ve vědě a technologiích, což výrazně přispělo lidskému poznání. Vědecké úspěchy jsou často vyvrcholením nahromaděných vědomostí, spíše než samotné "zázračné" objevy lidmi, kvůli jejich náboženství a kultuře. Je zaznamenáno, že západní vědci, kteří přišli po vědcích zlatého věku, například Roger Bacon a Sir Isaac Newton, si byli vědomi jejich práce a hodně se od nich naučili. Nicméně, analýza tvrzení apologetů ohledně jejich významnosti ukazuje velké přehánění. V tomto spěchu přehánět, Ajram podceňuje příspěvky jiných kultur, podceňuje velikost ne-muslimských vědců, nebo přivlastňuje jejich práci jiným.

Tato analýza zároveň zvýrazňuje největší chybu islámského zlatého věku. Proběhlo jen několik průlomů ve vědě, založených na práci velkých muslimských vědců. Popravdě, ummah povolovala nebo podporovala, aby se tyto objevy dále nerozvíjely, ještě před vzestupem mysticismu na úkor racionálního myšlení, události připisované al-Ghazzalimu na přelomu 12. století. Tedy, islám není důvodem vědeckého pokroku ve zlatém věku. Mnoho lidí zastává názor, že zlatý věk vědeckého pokroku probíhal navzdory islámu, ne kvůli němu.

Skvělým příkladem je velký filozof-fyzik Ibn Sina (Avicenna), na jehož práci se Ajram neustále odkazuje. Je pravdou, že Ibn Sina byl jedním z nejvlivnějších středověkých filozofů, ale byl také jedním z nejčastěji napadaných. Sunitští teologové oponovali jeho názorům na duši a tvoření. Nicméně, byl to již zmíněný Algazali (Abu Hamid ibn Muhammad al-Ghazali, 1058 - 1111), kdo byl jeho hlavním oponentem. V díle "Nesoudržnost filozofů", al-Ghazzali zaútošil na Ibn Sinaovu tendenci odmítat to, že by Aláh měl nějakou sílu nad světem, jeho nevíru ve vzkříšení těla, a víru, že Aláh znal jen svět obecný, (tedy např. pes, strom, racionální zvíře) ne individualitu. Dokonce používal prasata ve svých vědeckých snahách, [39] což je něco, co rozhodně proti-muslimské chování. Dnes, pokud by jej muslimové nepropagovali jako svého velkého vědce, by jej považovali za ateistu.[40] Bez pochyby mnoho dalších islámských vědců by bylo považováno za heretické odpadlíky za své názory.[41]

Viz také

  • Zlatý věk - A hub page that leads to other articles related to "Zlatý věk"

Překlady

  • Verze této stránky je také dostupná v těchto jazycích: anglicky. Další jazyky si můžete zvolit na liště vlevo.

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ 1.00 1.01 1.02 1.03 1.04 1.05 1.06 1.07 1.08 1.09 1.10 1.11 1.12 1.13 1.14 1.15 1.16 1.17 1.18 1.19 1.20 1.21 1.22 1.23 1.24 1.25 1.26 1.27 1.28 1.29 1.30 1.31 1.32 1.33 1.34 1.35 1.36 1.37 1.38 1.39 1.40 K. Ajram - The Miracle of Islamic Science - p. 200. ISBN 0911119434
  2. ↑ Origin of kite - Weifang Kite, accessed April 18, 2011
  3. ↑ Mirrors in Egypt (Old Kingdom - Roman Period) - Digital Egypt for Universities, accessed April 18, 2011
  4. ↑ The Prehistoric Era: 469 BC - 1300 AD - The History of Computing Project, accessed April 18, 2011
  5. ↑ Time Bandit…a brief history of time - Labyrinth, accessed April 18, 2011
  6. ↑ Clock - The Columbia Encyclopedia, Sixth Edition. 2001-05.
  7. ↑ Pendulum Scrying - Paralumun, New Age Village, accessed April 18, 2011
  8. ↑ Pope Silvester II - Saint Joseph Software, accessed April 18, 2011
  9. ↑ Memory of the World - Baegun hwasang chorok buljo jikji simche yojeol (vol.II) - UNESCO, ID No. 22954
  10. ↑ Jikji - Wikipedia, accessed April 18, 2011
  11. ↑ Optics Highlights I. Ancient History - University of Maryland, Department of Electrical & Computer Engineering, accessed April 18, 2011
  12. ↑ Arab Scientist Alhazen 'Discovers' the Rainbow - UGCS, California Institute of Technology, accessed April 18, 2011
  13. ↑ John J O'Connor and Edmund F Robertson - Abu Arrayhan Muhammad ibn Ahmad al-Biruni - University of St Andrews, Scotland, accessed April 18, 2011
  14. ↑ Themes > Science > Mathematics > Trigonometry > History - Cartage, accessed January 9, 2013
  15. ↑ Joseph Hunt - The Beginnings of Trigonometry: History of Mathematics - Rutgers, Spring 2000
  16. ↑ Earliest Uses of Symbols for Fractions - History of Mathematics, March 4, 2004
  17. ↑ Famous Indian Mathematicians Biography - iCBSE, September 2008
  18. ↑ Al-Sabi Thabit ibn Qurra al-Harrani - The MacTutor History of Mathematics archive (University of St Andrews), November 1999
  19. ↑ Yuval Ne'eman - Astronomy in Israel: From Og's Circle to the Wise Observatory - Tel-Aviv University, accessed January 10, 2013
  20. ↑ Andreu Llobera Adan - Integrated Optics Technology on Silicon: Optical Transducers. PDF - Universitat Autònoma de Barcelona (Departament de Física), October 24, 2002, ISBN 8468810037
  21. ↑ Adding Firepower with the Invention of Gunpowder - Dummies.com
  22. ↑ Mary Bellis - The Compass and other Magnetic Innovations - About.com (Inventors), accessed January 10, 2013
  23. ↑ History of Magnetics - University of Washington (School of Oceanography), archived December 4, 2010
  24. ↑ Four Great Inventions of Ancient China - the Compass - Windham Central Supervisory Union, archived March 11, 2005
  25. ↑ "Vyprávěl Anas bin Malik: Prorok řekl: "Poslouchejte a podřizujte se (svému pánu), i kdyby to byl etiopan s hlavou jako rozinka." - Sahih Bukhari 9:89:256
  26. ↑ See, "Technical Arts Related To Alchemy in Old Egypt" edited by Prof. Hamed Abdel-reheem Ead.
  27. ↑ Gaston Wiet (Author), S. Feiler (Translator) - Baghdad: Metropolis of the Abbasid Caliphate (Centers of Civilization) - University of Oklahoma Press; 1st edition (Chapter 5), 1971, ISBN 9780806109220
  28. ↑ Donald W. Davis, Randall A. Detro - Fire and Brimstone The History of Melting Louisiana’s Sulphur - Louisiana Geological Survey, Baton Rouge, Louisiana 1992
  29. ↑ 29.0 29.1 Who Invented It? When? Chinese Inventions: An Introductory Activity - Ask Asia, archived December 16, 2004
  30. ↑ Ancient Physicians - Innvista Library, accessed January 10, 2013
  31. ↑ 31.0 31.1 31.2 Ancient Egyptian Medicine - Pharaonic Egypt, archived March 11, 2009
  32. ↑ India - the cradle of civilization
  33. ↑ John D. Keyser - Ancient Bible Health Secrets Revealed Today - Hope of Israel Ministries, accessed January 10, 2013
  34. ↑ History of Medicine - School Science, archived October 11, 2004
  35. ↑ Seyyed Hossein Nasr - Islamic Science, an illustrated study - Kazi Publications, 2007, p.154, ISBN 9781567443127
  36. ↑ Byzantine medicine/ Hospitals - Wikipedia, accessed April 18, 2011
  37. ↑ Ilene Springer - The Invention of the Hospital A Credit to Islamic Medieval Medicine - Tour Egypt, accessed April 18, 2011
  38. ↑ Professor Yunan Labib Rizk (Head of Al-Ahram History Studies Centre) - Hospitals of yore - Al-Ahram Weekly Online, 18-24 April 2002, Issue No.582
  39. ↑ Professor David J. Leaper - Wound Closure Basic Techniques, Scientific paper presented at EWMA Stockholm 2000 - The European Wound Management Association
  40. ↑ Claims about Ibn Sina being an atheist or Kafir - Islam Web, Fatwa No. 87783, May 20, 2004
  41. ↑ For proof of this, refer to the mainstream Muslim views and treatment of the Ahmadis and Baha'is.
Retrieved from "http://wikiislamica.net/index.php?title=Na_pravou_míru:_Nezázrak_islámské_vědy&oldid=128595"