Editors, em-bypass-2
4,744
edits
[checked revision] | [checked revision] |
Prekladator (talk | contribs) No edit summary |
Prekladator (talk | contribs) No edit summary |
||
Line 177: | Line 177: | ||
===Střelný prach=== | ===Střelný prach=== | ||
{{Quote|| | {{Quote||Přestože číňané vynalezli střelný prach z ledku a používali jej pro své ohňostroje, byli to arabové, kteří přišli na to, že by to mohlo být očištěno pomocí dusičnanu draselného pro vojenské účely. Muslimské zápalné zařízení děsily křižáky. V 15. století vynalezli jak rakety, kterým říkali "samo-pohybující spalovací vejce", a torpédo - samohybná bomba ve tvaru hrušky s hrotem vepředu, který se nabodl do nepřátelksé lodi a poté vybouchl.<ref name="Paul Vallely"></ref>}} | ||
Jak článek již přiznává, číňané vynalezli ledkový střelný prach, a ledek ''je'' ve skutečnosti dusičnan draselný.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.mondofacto.com/facts/dictionary?saltpetre|2=2011-02-10}} Saltpetre definition], The Mondofacto Online Medical Dictionary</ref> Je zde také pouze jeden odkaz z křížové výpravy mluvící o jakémsi druhu střely, který však nezpůsobil žádné škody. Pokud byl v době křížových výprav opravdu použit střelný prach, prvním zařízením, kde by byl použit by byl kanén, ale byli to ve skutečnosti číňané, kteří vystřelili z prvního kanónu.<ref>[http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Technology_of_the_Song_Dynasty&oldid=316487757 Technology of the Song Dynasty: Gunpowder warfare], Wikipedia</ref> | |||
[[File:10th century chinese cave mural.jpg|thumb|left| | [[File:10th century chinese cave mural.jpg|thumb|left|Stěna jeskyně v Dunhuang, Čína, 950 n. l.. Zobrazuje první známou reprezentaci zbraně a granátu.]] | ||
Přestože datum uvedení není znám, psaní naznačují, že roku 994 AD číňané použili ohnivé šípy v bitvě. Ohnivé šípy byly tradiční šípy zakončené hořlavými materiály jako pryskyřice. Roku 994 AD čínské město Tzu T'ung bylo napadeno armádou 100,000 mužů. Vůdce obranných sil, jménem Chang Yung, přikázal odpovědět na útok s pomocí ohnivého střelectva, katapultovaného kamení a ohnivíš šípů střílených z luků. | |||
Roku 1045, úředník čínské vlády jménem Tseng Kung-Liang napsal kompletní kompletní výčet událostí, kdy číňané použili střelný prach, ''včetně jeho adaptace pro zbraně''. Zavné "Wu-ching Tsung-yao" práce podrobně popisovala použití balistických ohnivých šípů, nevystřelených luky, ale pomocí střelného prachu. Zatímco datum jejich uvedení zůstává nejasné, ohnivé šípy vystřelené střelným prachem jsou považovány za první opravdové rakety. Tyto ohnivé šípy byly tradičně okřídlené šípy poháněné zapáleným střelným prachem umístěným v trubici přidělaném k šípu. Ohnivé šípy nesly vznětlivé materiály nebo někdy jedovatou špičku. Ve formě více podobné moderním raketám, trubice byla prodloužena až ke špičce šípu a dostala kulatý nos, byla zrušena potřeba tradiční šípové špičky. | |||
Roku 1258, mongolové používali gunpowder-propelled fire arrows in their effort | |||
to capture the Arab city of Baghdad. The Mongols reportedly launched gunpowder propelled fire | to capture the Arab city of Baghdad. The Mongols reportedly launched gunpowder propelled fire | ||
arrows from ships during their attacks on Japan in 1274 and 1281. By the end of the 13th century, armies of Japan, Java, Korea, and India are believed to have acquired sufficient knowledge of gunpowder propelled fire arrows to begin using them against the Mongols. Use of the weapons quickly spread throughout Asia and Eastern Europe. | arrows from ships during their attacks on Japan in 1274 and 1281. By the end of the 13th century, armies of Japan, Java, Korea, and India are believed to have acquired sufficient knowledge of gunpowder propelled fire arrows to begin using them against the Mongols. Use of the weapons quickly spread throughout Asia and Eastern Europe. | ||
Line 192: | Line 192: | ||
===Zahrady=== | ===Zahrady=== | ||
{{Quote|| | {{Quote||Středověká Evropa měla kuchyni a zahrádky s rostlinami, ale byli to arabové, koho první napadlo udělat zahradu jako místo krásy a pro meditaci. První královské zahrady v Evropě byly otevřeny v 11. století, v muslimském Španělsku. Květiny, které měly původ v muslimských zahradách zahrnují karafiát a tulipán.<ref name="Paul Vallely"></ref>}} | ||
[[File:Egyptian tomb painting.jpg|thumb|right| | [[File:Egyptian tomb painting.jpg|thumb|right|Kresba zahrady. Vzato z egyptské hrobky Nebamun, u Chrámu Amun v Karnak, který zemřel kolem 1350 př. n. l. — téměř dva tisíce let před Mohamedovým prvním údajným 'zjevením'.]] | ||
Zahrady byly arabskou tradicí dlouho před islámem, takže aby islám tvrdil, že je to jeho vynález je ignorace tisíců let před-islámské arabské kultury, not to mention the legendary Hanging Gardens of Babylon which were built by the Chaldean king Nebuchadnezzar II around 600 BC to please his sick wife, Amytis of Media.<ref>Karen Polinger Foster, [{{Reference archive|1=http://environment.research.yale.edu/documents/downloads/0-9/103foster.pdf|2=2011-02-10}} Gardens of Eden: Exotic Flora and Fauna in the Ancient Near East], Department of Near Eastern Languages and Civilizations, Yale University</ref> It also ignores the Roman tradition of gardens and fountains used for meditation and the beautifully artistic Chinese Suzhou gardens (770–476 BC) which were designed specifically for relaxation.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.china.org.cn/english/e-sz/jtnr.htm?infoid=95977|2=2011-02-10}} Suzhou gardens], China Internet Information Center, May 19, 2004</ref> The oldest pictorial records of gardens are from Ancient Egyptian tomb paintings. Much like modern gardens, they came complete with shelters, pools, shady walks, pergolas, and plants growing in terracotta pots. In ancient times, temples contained what would be recognised as gardens. When they were closed to the public they became compounds for priests. Planting positions have been located in the Egyptian Temples of Hatshseput and Mentuhotep, and the Greek Temple of Hephaistos.<ref>[{{Reference archive|1=http://www.gardenvisit.com/history_theory/garden_landscape_design_articles/garden_types/domestic_garden|2=2011-02-10}} Domestic garden], GardenVisit</ref> Also one of the centerpieces of a Roman period home was the ''oeci'' or (peristyle) garden. Sometimes the center included a fish pond or swimming pool instead of a garden. Depending on the size of the home, the floorplan could continue indefinitely, with gardens leading to rooms leading to other gardens.<ref name="The Roman House"></ref> | |||
==Závěr== | ==Závěr== |